ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.385.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 385/2022-716
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Česká exportní banka, a. s. , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 701/34, identifikační číslo osoby 63078333, zastoupené JUDr. Borisem Treglerem, advokátem se sídlem v Praze, V Celnici 1034/6, proti žalované B.G.M. holding a. s. , se sídlem v Praze 10, Žernovská 1316/6, identifikační číslo osoby 43873871, zastoupené JUDr. Ivanem Krutským, CSc., advokátem se sídlem ve Vyžlovce, Lidická 95, o zaplacení částky 5.337.994,87 USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 98/2014, o dovolání společnosti SMORITINO TRADING LIMITED, se sídlem Falirou 9A, Pallouriotissa, 1046, Nicosia, Kypr, reg. č. HE 297614, zastoupené JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Olivova 2096/4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 35 Co 89/2019-439, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. 35 Co 89/2019-442, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Společnost SMORITINO TRADING LIMITED, se sídlem Falirou 9A, Pallouriotissa, 1046, Nicosia, Kypr, reg. č. HE 297614, je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 55.260,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.
III. Ve vztahu mezi společností SMORITINO TRADING LIMITED, se sídlem Falirou 9A, Pallouriotissa, 1046, Nicosia, Kypr, reg. č. HE 297614, a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 1. 12. 2017, č. j. 13 C 98/2014-381, rozhodl, že vstup vedlejšího účastníka, společnosti SMORITINO TRADING LIMITED, se sídlem Falirou 9A, Pallouriotissa, 1046, Nicosia, Kypr, reg. č. HE 297614, dále jen „společnost SMORITINO TRADING LIMITED“, do řízení na straně žalované je přípustný.
K odvolání žalobkyně a žalované odvolací soud usnesením ze dne 20. 3. 2019, č. j. 35 Co 89/2019-439, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 4. 2019, č. j. 35 Co 89/2019-442, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že vstup společnosti SMORITINO TRADING LIMITED jako vedlejšího účastníka na straně žalované je nepřípustný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost SMORITINO TRADING LIMITED (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka namítá, že následující otázky nebyly judikaturou dosud řešeny:
1) „Nebylo-li soudu prokázáno ani vypovězení, ani odvolání plné moci, je potřeba to ověřit a vypovězení či zánik plné moci řádně doložit (§28 odst. 2 o. s. ř.).
2) Osoba vedlejšího účastníka, o zániku jehož vedlejšího účastenství (účastenství) na řízení bylo pravomocně rozhodnuto, má právo na nahlédnutí do spisu podle §44 odst. 1 o. s. ř.
3) Do doby doručení rozhodnutí o zániku účasti vedlejšího účastníka (zániku účastenství) je nutno s vylučovaným účastníkem zacházet jako s účastníkem řízení (§93 odst. 3 věta první, §171 odst. 2 o. s. ř.).
4) Souhlas účastníka, na jehož stranu vedlejší účastník vstupuje, není nezbytnou podmínkou takového vstupu. Implicitně pak platí, že dodatečný nesouhlas v případě, existuje-li a byl doložen materiální zájem vstupujícího vedlejšího účastníka na výsledku řízení, nemůže vést k odepření účasti v takovém řízení (§93 odst. 1, 2 o. s. ř.).“
Žalobkyně se k podanému dovolání vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné.
Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání společnosti SMORITINO TRADING LIMITED rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (k oprávnění společnosti SMORITINO TRADING LIMITED podat dovolání proti rozhodnutí, kterým nebylo připuštěno její vedlejší účastenství v řízení, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod číslem 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2990/2014, ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1850/2016, či ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1045/2019) a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka namítá, že souhlas účastníka, na jehož stranu vedlejší účastník vstupuje, není nezbytnou podmínkou takového vstupu; procesní stanovisko žalované, která nesouhlasila se vstupem vedlejšího účastníka, nemůže ovlivnit existenci skutečného majetkového a/nebo hospodářského zájmu dovolatelky jako vedlejšího účastníka na výsledku předmětného řízení [otázka pod bodem 4)].
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu §93 o. s. ř. platí, že vedlejší účastenství v řízení nelze založit a udržet proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován. Jestliže to byl právě podporovaný účastník, který nesouhlasil s tím, aby další subjekt vystupoval jako vedlejší účastník řízení na jeho straně, pak tím, že tento nesouhlas v řízení uplatnil, vedlejší účastenství ukončil [postup podle §93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je namístě, jde-li o návrh (nesouhlas) někoho jiného než toho účastníka, kterého má vedlejší účastník v řízení podporovat]. K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 806/2002, ze dne 7. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1652/2007, či ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013, uveřejněné pod číslem 89/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Jinak řečeno, vedlejší účastník se stává vedlejším účastníkem okamžikem svého vstupu do řízení i bez výslovného souhlasu jím podporovaného účastníka. Nechce-li účastník řízení, na jehož straně má vedlejší účastník vystupovat, aby jej vedlejší účastník v řízení podporoval, ukončí jeho účast vyslovením nesouhlasu; rozhodnutí soudu podle §93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. není potřeba (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 644/2019).
V usnesení ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4679/2014, pak Nejvyšší soud obdobně vyložil, že závěr, podle něhož vedlejší účastník ztrácí své postavení vedlejšího účastníka v okamžiku, kdy ten, na jehož straně měl vedlejší účastník vystupovat, uplatní svůj nesouhlas, jednoznačně vyplývá jak z dikce §93 o. s. ř., tak i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. již zmíněná usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1652/2007, a sen. zn. 29 ICdo 9/2013), a dodal, že z těchto rozhodnutí je současně zřejmé, že souhlas toho, na jehož straně měl vedlejší účastník vystupovat, je nadřazován (tvrzenému) právnímu zájmu vedlejšího účastníka na výsledku sporu.
Odvolací soud v nyní projednávané věci uvedl, že žalovaná podáním ze dne 1. 6. 2017 nesouhlasila se vstupem společnosti SMORITINO TRADING LIMITED do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované. Usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, že vstup dovolatelky jako vedlejšího účastníka do řízení je přípustný, žalovaná napadla odvoláním, ve kterém navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a vedlejší účastenství nepřipustil.
Odvolací soud konstatoval, že samozřejmým předpokladem vedlejšího účastenství je, že účastník souhlasí s tím, aby někdo (určitá třetí osoba) na jeho straně vystupoval jako vedlejší účastník. S poukazem na komentářovou literaturu a judikaturu Nejvyššího soudu (citovanou též výše) uzavřel, že vedlejší účastenství z povahy věci nelze založit proti vůli účastníka, kterého má vedlejší účastník podporovat, a změnil proto usnesení soudu prvního stupně tak, že vstup společnosti SMORITINO TRADING LIMITED jako vedlejšího účastníka na straně žalované je nepřípustný. Uvedený závěr odvolacího soudu je s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu.
Námitkami týkajícími se „řádného procesního zacházení“, vypovězení či odvolání plné moci, doručování písemností, možnosti nahlédnutí do spisu a neúplně zjištěného skutkového stavu [otázky pod body 1) až 3)] dovolatelka nepředkládá otázku procesního práva, kterou odvolací soud řešil, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadami. Námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem nesplňují kritéria stanovená v §237 o. s. ř. (vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 23 Cdo 832/2019, ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3354/2019, a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3387/2020). Dle §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání společnosti SMORITINO TRADING LIMITED podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu