ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.1359.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 1359/2021-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po zůstavitelce M. V. , narozené XY, posledně bytem XY, zemřelé dne 1. března 2020, za účasti 1) pozůstalého manžela V. V. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného obecnou zmocněnkyní R. K., bytem XY, 2) pozůstalého syna S. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného obecnou zmocněnkyní R. K., bytem XY, a 3) pozůstalé dcery M. K. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kryštofem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 75/48, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 13 D 408/2020, o dovolání 3) pozůstalé dcery M. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2021, č. j. 29 Co 28/2021-91, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2021, č. j. 29 Co 28/2021-91, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 pověřenou soudní komisařkou JUDr. Miluší Peterkovou usnesením ze dne 9. 12. 2020, č. j. 13 D 408/2020-60, stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela částkou 1 323 293,21 Kč a schválil dohodu o vypořádání společného jmění zůstavitelky a jejího manžela sestávajícího z věcí popsaných ve výroku usnesení. Své rozhodnutí založil na tom, že rozsah společného jmění manželů a jeho obvyklá cena byla učiněna podle shodného prohlášení účastníků (učiněného do protokolu dne 22. 9. 2020). Po soupisu společného jmění manželů bylo účastníky prohlášeno, že zjištění jsou z hlediska rozsahu i ocenění nesporná a úplná. Následně byla účastníky ohledně vypořádání společného majetku do protokolu uzavřena a podepsána dohoda podle ustanovení §162 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), když nic nenasvědčovalo tomu, že by byla uzavřena neplatně (účastník 1/ jako obecný zmocněnec zastupoval účastníka 2/). K rozsahu společného majetku ani k jeho vypořádání nebylo dne 22. 9. 2020 vydáno žádné usnesení. Poté soud obdržel podání účastníků 1) a 2), v nichž projevují nesouhlas s bodem 7 protokolu o jednání (ohledně jimi nyní sporované pohledávky, jež měla podle dohody připadnout z poloviny pozůstalému manželovi a z poloviny do pozůstalostního jmění) a „návrhem“ dohody, avšak nevyplývá z nich, že by od uzavřené dohody o vypořádání společného jmění manželů odstoupili, ani důvod, pro který by tak učinit mohli. Účastník 1) mylně předpokládá, že došlo jen k návrhu vypořádání, ve skutečnosti však došlo k uzavření smlouvy. Jelikož od uzavřené smlouvy nebylo platně odstoupeno, soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění zůstavitelky a jejího manžela ve znění, jak byla do protokolu učiněna. Podání se týkalo promlčení předmětné pohledávky, vypořádání dědických dluhů a majetku dosud do aktiv pozůstalosti nezařazeného. Promlčení pohledávky nelze řešit v tomto řízení; jde-li o vypořádání dědických dluhů, tak za dluhy odpovídají dědici ze zákona, na to nemá vliv, jestli se věřitel přihlásil či nepřihlásil; k tvrzené pohledávce za pozůstalou dcerou nemůže být podle ustanovení §162 z. ř. s. přihlíženo, protože dcera ji popírá, takového aktiva se lze proto domáhat ve sporném řízení podle §189 z. ř. s.
K odvolání účastníků 1) a 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 3. 2021, č. j. 29 Co 28/2021-91, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že určil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela ve výši 123 293,20 Kč, a rovněž změnil napadené usnesení tak, že dohodu uzavřenou účastníky dne 22. 9. 2020 neschválil. Vyložil, že dojde-li ke sporu o skutečnostech, z nichž má plynout existence majetku ve společném jmění ke dni smrti zůstavitele, ke spornému majetku se nepřihlíží. Účastnice 3) uváděla závazek účastníka 2) zaplatit zůstavitelce a jejímu manželovi (účastníkovi 1/) 1 200 000 Kč z titulu poskytnutých půjček účastníkovi 2) nebo úhrady jeho závazků. Při jednání před soudem I. stupně dne 22. 9. 2020 účastník 1), který zároveň jako obecný zmocněnec zastupoval účastníka 2), potvrdil tvrzení účastnice 3), že účastníkovi 2) byla manželi postupně v rozmezí 10 – 15 let před smrtí zůstavitelky půjčena částka 1 200 000 Kč a dosud vrácena nebyla. V dalším průběhu řízení účastníci 1) a 2) však svá tvrzení změnili. Tak učinit mohli, a to i v odvolacím řízení. Podle účastníka 1) se jednalo o rodinnou záležitost, finanční výpomoc nepovažovali za žádnou pohledávku, účastník 2) uvedl, že finanční výpomoc rodičům splatil do roku 2016. Za těchto tvrzení je předmětná pohledávka sporným majetkem, ke kterému v pozůstalostním řízení nelze přihlížet. Proto byla obvyklá cena majetku snížena o cenu předmětné pohledávky. Tvrzené pasivum společného jmění (dluh ze spotřebitelského úvěru) správně nebylo soudem prvního stupně zohledňováno, neboť procesní úprava nepředpokládá vypořádání pasiv společného jmění, taková dohoda by se netýkala práv věřitelů, společné dluhy manželů se projeví až v pasivech pozůstalosti.
Proti tomuto usnesení podala účastnice 3) dovolání. Má za to, že napadené rozhodnutí záleží na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena, dílčím způsobem se podle jejího názoru též odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu. Předkládá otázku, zda je-li uzavřena dohoda pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, je tím soud vázán, byť by následně jeden z účastníků začal některé aktivum sporovat, resp. zda je povinností soudu tuto dohodu schválit, není-li v rozporu se zákonem, eventuálně zda jsou odvolacím důvodem proti schválení dohody pouze skutečnosti odůvodňující, že došlo k zániku závazku podle občanského zákoníku. Namítá, že nenastaly důvody pro odstoupení od smlouvy podle občanského zákoníku ani jiný důvod zániku závazku. Dále namítá, že po uzavření předmětné dohody začala účastníky 1) a 2) zastupovat stejná obecná zmocněnkyně, přičemž mezi těmito účastníky může být dán střet zájmů, a že plnou moc účastníka 2) pro obecnou zmocněnkyni založil do spisu účastník 1), jako obecný zmocněnec účastníka 1), a zda je tedy zmocnění „řádně vykázáno“, neboť delegace zmocnění by byla nepřípustná. Rovněž namítá, že se s touto námitkou odvolací soud nevypořádal.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V projednávané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, zda je-li do protokolu uzavřena a podepsána dohoda pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, může soud dohodu neschválit proto, že jeden z účastníků činí následně některé aktivum, které bylo předmětem dohody, sporným. Protože tato právní otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, shledal Nejvyšší soud České republiky dovolání přípustným ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §162 z. ř. s. zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí, soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela ke dni smrti zůstavitele a schválí dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, není-li v rozporu s pokyny, které zůstavitel ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti, popřípadě se zákonem (odst. 1). Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, soud usnesením podle zásad uvedených v občanském zákoníku, určí, jaký majetek ze společného jmění patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému manželovi, popřípadě též stanoví pohledávku, potřebnou k vypořádání majetku ze společného jmění. Neshodnou-li se dědici s pozůstalým manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů, ke spornému majetku se nepřihlíží (odst. 2). Ukáže-li se dříve, než je řízení o pozůstalosti pravomocně skončeno, že zůstavitel měl s pozůstalým manželem ve společném jmění ještě další majetek, vypořádá se dodatečně podle odstavce 1 nebo 2; soud přitom vychází z původního usnesení (odst. 3).
Podle ustanovení §10 odst. 1 z. ř. s. pokud je mezi účastníky uzavřena dohoda o předmětu řízení, sepíše soud o takovém úkonu protokol. Dokud není protokol podepsán všemi účastníky, soud k dohodě nepřihlíží.
Odvolací soud v projednávané věci vyšel z právního názoru, že ačkoli u jednání před soudním komisařem účastník 1), který zastupoval i účastníka 2), potvrdil skutková tvrzení účastnice 3) ohledně předmětného aktiva společného jmění manželů, a účastníky byla do protokolu uzavřena a podepsána dohoda o vypořádání společného jmění zůstavitelky a jejího manžela (včetně nyní sporovaného aktiva), mohli účastníci 1) a 2) tato skutková tvrzení následně změnit, a to i v odvolacím řízení, pročež měl odvolací soud za to, že k předmětnému aktivu nebylo možné přihlížet, neboť se jednalo o majetek sporný, a proto dohodu neschválil, když v uvedeném spatřoval rozpor se zákonem.
Ve vztahu k možnostem změn dohod uzavřených v pozůstalostním řízení, které podléhají schválení soudu, Nejvyšší soud za účinnosti předchozí právní úpravy vyslovil závěr, že uzavřená dohoda o vypořádání dědictví může být za řízení změněna, odvolána nebo nahrazena novou dohodou, a to i během odvolacího řízení, dokud odvolací soud ve věci nerozhodl. Změna dohody, její odvolání nebo nahrazení novou dohodou jsou možné jen se souhlasem všech dědiců, kteří ji uzavřeli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5136/2014).
Dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů soud v řízení o pozůstalosti - jak vyplývá z ustanovení §162 odst. 1 z. ř. s. - schválí, jestliže není v rozporu s pokyny, které zůstavitel ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti, popřípadě se zákonem.
Ustanovení §162 odst. 2 z. ř. s. stanoví, že ke spornému majetku se nepřihlíží v případě, nedojde-li k dohodě pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů a dědici s pozůstalým manželem se neshodnou na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů, a kdy proto soud určuje, jaký majetek ze společného jmění patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému manželovi.
V projednávaném případě však došlo k dohodě pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů do protokolu při jednání před soudním komisařem, a dohoda byla účastníky podepsána (srov. §10 odst. 1 z. ř. s.). Soud rozhodoval podle §162 odst. 1 z. ř. s. o schválení dohody o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů; nejednalo se o situaci, kdy by soud pro absenci takové dohody sám určoval podle §162 odst. 2 z. ř. s., jaký majetek ze společného jmění patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému manželovi. Ke spornému majetku přitom soud nepřihlíží při vypořádávání společného jmění manželů postupem podle §162 odst. 2 z. ř. s. Došlo-li totiž k dohodě podle ustanovení §162 odst. 1 z. ř. s. pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, vychází zákon z předpokladu, že tento majetek mezi nimi není sporný (resp. v době uzavření dohody nebyl sporný), neboť jinak by tuto dohodu o takovém majetku neuzavřeli (srov. MACKOVÁ, A., MUZIKÁŘ, L. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních: komentář s důvodovou zprávou a judikaturou . Praha: Leges, 2016, komentář k §162, dostupné v právním informačním systému ASPI, ISSN 2336-517X). I na dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 se přitom obdobně uplatní výše uvedený závěr, že dohodu nelze změnit, odvolat nebo nahradit novou dohodou bez souhlasu všech dědiců, kteří ji uzavřeli, přirozeně včetně pozůstalého manžela (ať je dědicem, či nikoli).
V projednávané věci přitom účastníci 1) a 2) usilují o změnu či odvolání již podepsané dohody pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, aniž by s tím všichni účastníci dohody souhlasili.
Z hlediska rozporu dohody se zákonem, o jejímž schválení rozhoduje soud, lze uvést, že jestliže účastník 1) poté, co podepsal do protokolu učiněnou dohodu, následně namítal, že nepochopil, že uzavřel dohodu o vypořádání společného jmění a že nevěděl, že odsouhlasil výši přihlášené pohledávky, Nejvyšší soud ve výše citovaném usnesení sp. zn. 21 Cdo 5136/2014 uzavřel, že nejsou žádné pochybnosti o tom, že pro omyl může být neplatná i dohoda o vypořádání dědictví, byly-li naplněny předpoklady uvedené v ustanovení §49a obč. zák. (nyní §§583 – 585 o. z.). Dohoda pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů může být jistě také neplatná pro omyl, avšak též jen za předpokladů uvedených v ustanovení §§583 – 585 o. z.
Z výše uvedeného vyplývá, že spatřoval-li odvolací soud rozpor do protokolu učiněné a podepsané dohody pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů se zákonem jen v tom, že někteří z dědiců následně začali sporovat část majetku, který byl součástí této dohody, není jeho právní názor správný.
Dovolatelka dále namítala vadu řízení spočívající v tom, že účastník 1) i účastník 2) jsou zastoupeni stejnou obecnou zmocněnkyní, a že plné moci pro tuto zástupkyni měly být podle tvrzení účastnice 3) založeny do spisu jen účastníkem 1), který jako obecný zmocněnec zastupoval účastníka 2), v čemž spatřuje nepřípustnou delegaci zastoupení. Součástí spisu je plná moc, kterou obecné zmocněnkyni udělil účastník 1), která je jím také podepsána, i plná moc účastníka 2) pro obecnou zmocněnkyni, podepsaná účastníkem 2). Z uvedeného je patrno, že k delegaci zastoupení obecným zmocněncem nedošlo, neboť účastník 2) udělil obecné zmocněnkyni plnou moc osobně, plnou moc za něj neuděloval účastník 1). Jde-li dále o účastnicí 3) tvrzený střet zájmů, podle ustálené judikatury i v řízení o dědictví je možné, aby jeden z účastníků řízení (dědic) zastupoval jiného účastníka tohoto řízení (jiného dědice), za předpokladu, že se zřetelem na povahu zájmů mezi nimi nelze v konkrétní věci pochybovat o souhlasu zastoupeného s úkonem jeho zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4542/2010). Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že účastníci mohou být zastoupeni i stejným obecným zmocněncem, i když zde mohou být okolnosti nasvědčující tomu, že jejich zájmy v řízení nemusí být shodné. V projednávané věci přitom střet zájmů mezi účastníky 1) a 2) tvrdí jen účastnice 3), jíž se tento tvrzený střet nedotýká. Žádný z účastníků 1) a 2) takový střet nenamítá.
Jelikož je dovoláním napadené usnesení z hlediska uplatněných dovolacích důvodů nesprávné a nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto usnesení zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 1. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu