ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.1608.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 1608/2021-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy, a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně I. Č. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova č. 172/3, za účasti M. Ú. , narozené XY, bytem XY, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 C 22/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2020, č. j. 4 Co 65/2020-33, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Katastrální úřad XY, katastrální pracoviště XY, rozhodnutím ze dne 26. 3. 2019, č. j. XY, zamítl návrh žalobkyně ze dne 21. 12. 2018 na vklad vlastnického práva v její prospěch k jednotce č. XY, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., v budově č. p. XY stojící na pozemku parc. č. XY se spoluvlastnickým podílem na tomto pozemku o velikosti 555/13054, na listech vlastnictví č. XY a č. XY v katastrálním území XY, obec XY. Své rozhodnutí založil na tom, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a účastnicí řízení je neurčitá, neboť do ověřené kopie této listiny bylo ručně zasahováno opravou výše kupní ceny, není zřejmé, kdo opravu provedl a zda ji odsouhlasily obě strany, což snižuje věrohodnost listiny, v níž se číselné a slovní vyjádření kupní ceny liší. Není zřejmé, která z cen platí, zda je způsob úhrady úplný, ověřená kopie smlouvy se nadto neshoduje s originálem smlouvy.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 92 C 22/2019-20, žalobu na povolení vkladu vlastnického práva a nahrazení rozhodnutí správního orgánu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Účastnice podaly společný návrh na vklad (první návrh na vklad) již dne 21. 11. 2018 na základě originálu kupní smlouvy (bez ruční opravy), kdy v čl. II. a III. smlouvy je uvedeno „2.500.000,-Kč (slovy čtyři miliony pět set tisíc korun českých)“ a v čl. III. smlouvy je dále uvedeno, že první část ceny ve výši 1.711.949 Kč byla zaplacena před podpisem kupní smlouvy a druhou část ve výši 788.051 zaplatí kupující věřiteli účastnice do 30. 11. 2018. Po vyrozumění od katastrálního úřadu, že nelze vklad povolit pro nesoulad textového a číselného vyjádření kupní ceny, vzala účastnice se souhlasem žalobkyně návrh na vklad zpět. Pro projednávanou věc předmětný (druhý) návrh podala žalobkyně na základě úředně ověřené kopie téže smlouvy, v níž bylo slovní vyjádření ceny ručně opraveno tak, že slovo „čtyři“ je přeškrtnuto a nad něj je napsáno „dva“. Ruční úprava textu nesplňuje náležitosti platného právního jednání, neboť není podepsána, proto rozpor ve vyjádření ceny nebyl odstraněn. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že výkladem lze jednoznačně dospět k částce 2 500 000 Kč jako kupní ceně. Opravy nejsou projevem vůle obou stan, resp. není zřejmé, kdo do textu zasáhl, dohoda o kupní ceně je přitom podstatnou náležitostí kupní smlouvy. Katastrální úřad proto správně vyhodnotil listinu jako neurčitou a nevěrohodnou a zamítl návrh s odkazem na ustanovení §17 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. června 2020, č. j. 4 Co 65/2020-33, potvrdil rozsudek soudu I. stupně a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu I. stupně a doplnil, že v čl. V. kupní smlouvy bylo ujednáno, že pro případ zamítnutí návrhu na vklad smluvní strany uzavřou novou kupní smlouvu stejného obsahu, která by splňovala podmínky pro povolení vkladu. Ve vkladovém řízení je vkladová listina zkoumána pouze z hledisek uvedených v ustanovení §17 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí. Katastrální úřad a potažmo soud v řízení podle části páté o. s. ř. zkoumá soukromou listinu nikoli z hlediska platnosti právního úkonu jako takového, ale jen z hlediska některých atributů platnosti, a to formy právního úkonu, určitosti a srozumitelnosti smluvního projevu, smluvní volnosti a oprávnění účastníků nakládat s předmětem smlouvy; ostatní atributy, které by případně mohly způsobit neplatnost smlouvy, není oprávněn v tomto řízení řešit. Obsah vkladové listiny musí být určitý a srozumitelný, neboť jinak jím nelze odůvodnit určitý a srozumitelný zápis do katastru nemovitostí. Chyby v psaní a počtech nejsou právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný, to však neznamená, že lze chyby po podání návrhu opravovat nýbrž to, že v obsahu vkladové listiny mohou být jen takové chyby, aby byl obsah vkladové listiny nepochybný i bez jejich dodatečného odstranění. Údaj o kupní ceně a jeho případná rozpornost je jednou z okolností, kterou lze zkoumat v rámci řízení o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Údaj o výši kupní ceny je neurčitý, neboť nelze s jistotou říci, zda celková kupní cena činila 2 500 000 Kč, nebo 4 500 000 Kč. Vkladovou listinou byla úředně ověřená kopie kupní smlouvy, v níž byl strojový text ručně opraven, aniž by bylo zřejmé, kdo kdy text opravil. Takovou opravu, aniž by byla projevem vůle obou stran, nelze u obligatorně písemné smlouvy akceptovat. Nadto byl v čl. V. kupní smlouvy sjednán postup, jak případné nedostatky smlouvy odstranit, k čemuž nedošlo. Neurčitost kupní ceny nemůže odstranit ani navrhovaný důkaz o realizovaných platbách na kupní cenu, protože zaplacená částka bez dalšího nedokládá výši sjednané kupní ceny.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž k vymezení jeho přípustnosti uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v hmotněprávní otázce zdánlivosti právního jednání pro neurčité vymezení kupní ceny. Dovolatelka namítá, že se odvolací soud nevypořádal s její argumentací, že lze tvrzenou neurčitost překlenout logickým a systematickým výkladem, když jsou v kupní smlouvě uvedeny dvě tranše, v nichž má být kupní cena zaplacena, jejichž součet odpovídá číselně vyjádřené ceně 2 500 000 Kč. Dále odkazuje na judikaturu a uvádí, že se Nejvyšší soud výkladem neurčitých jednání zabýval z hlediska prosazování priority výkladu, který nevede k závěru o neplatnosti (podle nynější právní úpravy zdánlivosti) právního jednání. Nesouladem číselného a slovního vyjádření peněžní sumy byl odchylně posouzen v rozhodnutích sp. zn. 33 Cdo 3677/2017 a 33 Cdo 1141/2017. K posouzení chyb v psaní a počtech dále poukazuje na rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2914/2010. Dále má dovolatelka za to, že napadené rozhodnutí závisí na otázce, zda katastrálnímu úřadu přísluší posuzování určitosti kupní ceny, kdy podle názoru dovolatelky se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3945/2011 a 24 Cdo 3293/2018. K mezím přezkumu vkladové listiny katastrálním úřadem uvádí, že odvolací soud z ustanovení §17 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona dovodil, že katastr zkoumá, zda vkladová listina obsahuje všechny podstatné náležitosti pro daný typ vkladové listiny, u kupní smlouvy tedy též označení předmětu kupní smlouvy a kupní ceny. Podle dovolatelky kupní cena byla vyjádřena a zákonný požadavek je proto naplněn, sporná mohla být pouze určitost výše kupní ceny. Tuto otázku není katastrální úřad a soud v řízení podle části páté o. s. ř. oprávněn zkoumat. Zkoumání určitosti vkladové listiny se totiž omezuje pouze na ty údaje, které jsou předmětem zápisů do katastru nemovitostí podle vkladové listiny a které jsou proto nezbytné, tak je tomu u označení účastníků, předmětu převodu a typu vkladové listiny. Posuzování sporu o výši kupní ceny náleží pak již pouze soudu ve sporném řízení, který má možnost uplatnit všechna kritéria výkladu, včetně zjišťování, co právnímu jednání předcházelo, co mu následovalo, jaké byly jeho okolnosti, což katastrálnímu soudu ani přezkoumávajícímu soudu nepřísluší. Závěrem dovolatelka předkládá otázku důsledků neparafovaného rukopisného zásahu do řádně podepsaného strojového textu na posouzení platnosti obligatorně písemné smlouvy, kdy uvedené považuje za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, když podle dovolatelky zároveň není zcela zřejmé, zda na jejím vyřešení bylo napadené rozhodnutí založeno. Předmětný zásah do smlouvy sice sám o sobě nezhojí neurčitost výše kupní ceny, avšak sám o sobě nepředstavuje překážku povolení vkladu, pokud sám o sobě nezpůsobí neurčitost či nesrozumitelnost smlouvy. Výše kupní ceny je však v dané věci určitelná, ať už s rukopisnou opravou či bez ní. Rukopisný pokus o opravu, ač nedostatečný, neurčitost nezpůsobil, proto vkladu nebrání. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §17 odst. 1 katastrálního zákona ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda
a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru,
b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad,
c) právní jednání je učiněno v předepsané formě,
d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí,
e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu,
f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání,
g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.
V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté občanského soudního řádu, nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).
Soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Katastrální úřad přezkoumává skutečnosti v ustanovení §17 odst. 1 až 4 katastrálního zákona podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad. Omezení daná katastrálnímu úřadu pro zkoumání právního jednání, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení §17 odst. 1 katastrálního zákona, se uplatní také v (případném) následujícím (navazujícím) soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu o téže věci (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2021, sp. zn. 24 Cdo 279/2020).
Hmotněprávními kritérii, kterými je soud v řízení podle části páté o. s. ř. oprávněn se zabývat v rozsahu, jak se jimi měl a mohl zabývat správní orgán, je zapotřebí rozumět toliko hmotněprávní kritéria z hlediska věcného rozsahu důvodů, které mohou být podkladem pro zamítnutí návrhu na vklad [§17 odst. 1 písm. a) až g) katastrálního zákona].
V otázce mezí přezkumu vkladové listiny katastrálním úřadem a soudem v řízení podle části páté o. s. ř. z hlediska zkoumání podstatných náležitostí smlouvy, je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a tato otázka proto přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nezakládá. Nejvyšší soud totiž v usnesení ze dne 10. 9. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1382/2021, vyslovil právní názor, že verifikační limit z pohledu §17 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona se přirozeně u věcných smluv vztahuje v závislosti na obligatorních náležitostech identifikujících (tvořících) daný typ smlouvy (kupní, darovací, zástavní atd.), jak je upraven civilním kodexem a byl opakovaně vyložen v rozhodovací praxi dovolacího soudu již za účinnosti předchozího zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, kteréžto přijaté judikatorní závěry jsou přiměřeně uplatnitelné (právě z hlediska posuzování právně rozhodných náležitostí identifikujících ten který typ smlouvy) i v poměrech nynější civilní úpravy.
Proto v citovaném usnesení sp. zn. 24 Cdo 1382/2021 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že z pohledu §17 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona pro příslušný katastrální úřad, ale i následně soud v řízení podle části páté o. s. ř., zahájeném na základě podané vkladové žaloby, tedy bylo povinností nejen verifikovat, zda s návrhem na vklad předložená smlouva vskutku představuje (vůbec) právní jednání směřující ke zřízení zástavního práva (že např. nejde o jiný typ smlouvy), ale také, v případě projevu vůle účastníků zástavní smlouvy zajistit nedospělý dluh, respektive více dluhů, posoudit, zda v této smlouvě je explicitně – coby pro takovou eventualitu obligatorní požadavek plynoucí z §1312 odst. 1 o. z. – vyjádřeno, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.
V usnesení ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 24 Cdo 4627/2018, se potom Nejvyšší soud zase obdobně vyjádřil k otázce verifikace listiny (kvitance) z hlediska posuzování splnění podmínek v řízení o vkladu zániku zástavního práva do katastru nemovitostí.
Dovolatelka dále předkládá otázku neurčitosti kupní ceny.
Podle ustanovení §578 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), chyby v psaní nebo v počtech nejsou právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný.
Podle ustanovení §556 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).
Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v závěru, podle něhož náležitostí projevu vůle, který směřuje k určitému právnímu úkonu, je srozumitelnost, určitost a v některých případech i forma projevu. Nesrozumitelný je projev tehdy, jestliže nelze zjistit ani výkladem, co jím mělo být vyjádřeno (v důsledku vadného slovního nebo jiného zprostředkování). Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Závěr o neurčitosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěli účastníci projevit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 33 Cdo 387/2018).
V rozsudcích ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2224/98, a ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2139/2000, Nejvyšší soud konstatoval, že ustanovení §37 odst. 3 obč. zák. (nyní §578 o. z.) z okruhu neurčitých a nesrozumitelných projevů vůle vyděluje případy, kdy je obsah právního úkonu nepochybný, pouze jsou sníženy jeho vyjadřovací kvality zjevnými a smyslu ujednání jinak neodporujícími chybami vzniklými v procesu vytváření textu či při výpočtech – např. překlepy, jiné technické nedostatky v psaní, matematické chyby, apod. Proto např. v usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3677/2017, v situaci, kdy text smlouvy o půjčce obsahoval nesoulad v číselném a slovním vyjádření předané sumy (slovně byla částka vymezena jako šedesát tisíc korun českých, zatímco číselně jako 360 000 Kč), Nejvyšší soud aproboval postup odvolacího soudu, jenž rozpor mezi číselným a slovním vyjádřením předmětu půjčky posoudil mimo jiné s přihlédnutím ke skutkovému zjištění, že žalovaný převzal od žalobce 360 000 Kč a nikoliv pouze 60 000 Kč, jako zjevnou chybu v psaní ve prospěch druhé z uvedených variant.
Závěr o neurčitosti či nesrozumitelnosti právního jednání je namístě jen tehdy, nepodaří-li se výkladem celého právního jednání nebo jeho části podle §555 a násl. o. z. ozřejmit, k jakým právním následkům projevená vůle účastníků směřovala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 99/2020).
Právní úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinném od 1. 1. 2014, opouští – jak vyplývá i z důvodové zprávy k tomuto zákonu – důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí občanský zákoník (srov. zejména ustanovení §35 odst. 2 obč. zák.), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení §556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou jednající neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).
Jestliže odvolací soud nedospěl k nepochybnému poznání, co chtěli účastníci projevit (jaký konkrétní právní následek z hlediska určitosti závazku zaplatit kupní cenu chtěli vyvolat), ani ze sjednaného způsobu placení kupní ceny, které bylo podle smlouvy rozloženo do dvou splátek, jejichž součet dával dohromady nižší z rozporně vyjádřených výší kupní ceny, neshledal dovolací soud tento závěr zjevně nepřiměřeným. Oproti výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3677/2017 se nejedná o případ, kdy by bylo zjištěno (resp. alespoň tvrzeno, když soud dokazování k platbám v předmětné věci pro nadbytečnost neprováděl), že byla zaplacena vyšší z rozporně vyjádřených částek, když takový případ lze považovat jistěji za nepochybný, než pokud dojde k zaplacení nižší z rozporně vyjádřených částech. Odvolací soud přitom též přihlížel k tomu, že účastníci následně neuzavřeli novou smlouvu stejného obsahu, jak se v předmětné kupní smlouvě pro případ zamítnutí návrhu na vklad zavázali. Odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1141/2017 potom není dostatečně přiléhavý, neboť uvedené rozhodnutí obdobnou otázku neřeší, jelikož v něm bylo dospěno k závěru o početní chybě. Dovolací soud proto ani v této části neshledal odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Akcentuje-li dovolatelka, že výše kupní ceny by měla být posuzována ve sporném řízení podle části třetí občanského soudního řádu, lze uvést, že není-li v části páté občanského soudního řádu uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté občanského soudního řádu (§245 o. s. ř.), přičemž Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3332/09 konstatoval, že řízení vedené dle části páté občanského soudního řádu není řízením sporným ani nesporným. Jedná se o řízení smíšené, ve kterém se prolínají prvky obou typů řízení a s ohledem na to je nutno také přistupovat k přiměřenému užití ustanovení části první až čtvrté občanského soudního řádu.
Ačkoli nelze vyloučit, že by otázka určitosti kupní ceny mohla být řešena i ve sporném řízení podle části třetí občanského soudního řádu, v projednávané věci je v této souvislosti podstatné, že dovolatelka netvrdí, že by ve sporném řízení podle části třetí občanského soudního řádu ve vztahu k této otázce bylo vydáno rozhodnutí, nebo že by takové řízení alespoň probíhalo.
Formuluje-li dále dovolatelka otázka důsledku neparafovaných zásahů do kupní smlouvy, na řešení této otázky napadené rozhodnutí podle svého obsahu nespočívá, neboť se z něj nepodává, že by samostatným důvodem zamítnutí žaloby byl nepodepsaný rukopisný zásah do smlouvy. Nadto obstál-li již závěr o neurčitosti kupní ceny, který samostatně vedl k zamítnutí žaloby, nebylo by dále zapotřebí zabývat se uvedenou otázkou ani z tohoto důvodu, neboť její přezkum by již výsledek dovolacího řízení nikterak ovlivnit nemohl.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 1. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu