ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.1934.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 1934/2022-428
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce A. Ž. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Vízdalem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/53, proti žalovaným 1) A. S., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Monikou Hoffmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1169/51, 2) J. S. , narozenému XY, bytem v XY, 3) A. B. , narozené XY, bytem ve XY, 4) J. S. , narozenému XY, bytem ve XY, 5) M. L. , narozené XY, bytem XY, všem společně zastoupeným JUDr. Václavem Kalinou, advokátem se sídlem v Písku, Heydukova 101/2, 6) P. K. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, a 7) Y. R. V. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Filipem Kubrychtem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 44 C 5/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j. 21 Co 355/2020-367, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) a žalovanou 7) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 2)–5) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 043 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Václava Kaliny, advokáta.
IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 6) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 6. 2020, č. j. 44 C 5/2013-264, zamítl žalobu na určení, že žalobce je dědicem ze závěti ze dne 3. 10. 2002 po zůstaviteli M. S., narozeném XY, naposledy bytem XY, zemřelém dne 28. 11. 2008 (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až V).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem označenýmeným v záhlaví potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a V (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil jej ve výrocích II, III a IV (výroky II, III a IV rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky V, VI, VII a VIII).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda může datum v ověřovací doložce podpisu zůstavitele nahradit chybějící datum podpisu závěti zůstavitele, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněném pod číslem 25/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vyložil, že údaj o datu podpisu závěti v listině o ověření pravosti podpisu zůstavitele (tj. ověřovací doložka) nemůže nahradit chybějící datum v textu závěti nebo opravit datum v textu závěti, které není datem, kdy byla závěť skutečně podepsána, a to ani v případě, že ověřovací doložka je vyznačena přímo na listině obsahující závěť. Je tomu tak proto, že zatímco datace závěti představuje dovršení vymezení obsahu závěti, a umožňuje tak rozlišení dřívější zůstavitelovy závěti od závěti pozdější, kterou by mohla být původní závěť zrušena, smyslem ověření pravosti zůstavitelova podpisu je (toliko) jeho legalizace. Oba tyto úkony sledují zjevně jiný účel (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2236/2018). Nejvyšší soud tak považuje za nepřípadnou námitku dovolatele, že právní posouzení odvolacího soudu je přepjatě formalistické, stejně jako jeho odkaz na §574 ke dni rozhodování dovolacího soudu účinného zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. K tomu lze stručně doplnit, že závěť je jednostranný neadresný odvolatelný právní úkon (nyní právní jednání), kterým zůstavitel (fyzická osoba) činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku. Při zřízení závěti musí zůstavitel dbát všech náležitostí, které zákon vyžaduje pro platnost jakéhokoliv právního úkonu obecně, a vedle toho i náležitostí zvláštních vztahujících se k projevu vůle pro případ smrti (srov. Holub, M. Občanský zákoník. Komentář. 1. svazek. §1 až 487. Praha: Linde, 2002, str. 640, nebo Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1440). V projednávané věci odvolací soud nikterak neporušil zásadu in favorem negotii a o tom, že by mělo být vyhověno v maximální možné míře vůli zůstavitele. Dovolatel totiž pomíjí, že tato pravidla jsou svou povahou pravidly interpretačními, která neslouží k doplnění absentujících formálních náležitostí právního jednání, ale která se uplatní teprve v případě, kdy právní jednání (v projednávané věci prostá alografní závěť zůstavitele pořízená beze svědků) má veškeré zákonem stanovené formální náležitosti, avšak vzniknou (pouze) pochybnosti o významu v něm projevené vůle, neboť je nejasná nebo obtížně srozumitelná. O takový případ se však v projednávané věci nepochybně nejedná. Dovolací soud na základě uvedeného uzavírá, že neshledal potřebu se od citované judikatury odchylovat, jak navrhuje žalobce.
Jinou otázku hmotného či procesního práva, na níž stojí rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel neformuluje. Namítá-li, že nesouhlasí se zjištěním soudů obou stupňů, které neuvěřily pravdivosti a věrohodnosti výpovědi osob, které měly působit jako svědci závěti, a naopak uvádí, že zůstavitel i svědci závěť podepsali, k podpisu došlo nezpochybnitelným způsobem dne 3. 10. 2002, konstruuje své odlišné právní posouzení věci (týkající se platnosti závěti) na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Jediným způsobilým dovolacím důvodem je však dle účinného znění §241a odst. 1 o. s. ř. právě a jen námitka nesprávného právního posouzení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 551/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 292/2016). Nejvyšší soud navíc podotýká, že jestliže se dovolateli nepodařilo kvalifikovaně zpochybnit samostatně stojící závěr odvolacího soudu, že pro nevěrohodnost svědeckých výpovědí nemá za prokázáno, že by zůstavitel přede dvěma svědky prohlásil, že sporná listina obsahuje jeho poslední vůli (odst. 20 rozsudku odvolacího soudu), který sám o sobě by postačil pro zamítnutí žaloby, pak ani odlišné vyřešení (první) otázky datace závěti by nemohla pro něj v dovolacím řízení přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, což činí podané dovolání jako celek nepřípustným. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, a znovu v rozsudku ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 55/99, uvedl, že jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou (či více) na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý (jiný). To platí i tehdy, nemohl-li být druhý (jiný) důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním, jehož rozsahem i vymezením je podle §242 odst. 3, věta prvá o. s. ř. Nejvyšší soud striktně vázán, dotčen.
V rozsahu, ve kterém žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu ohledně výroků o nákladech řízení (výrok I v části, v níž odvolací soud potvrdil výrok V rozsudku soudu prvního stupně, a dále výroky II, III, IV, V, VI, VII a VIII) není dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Jestliže bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci ukončeno odmítnutím dovolání pro jeho nepřípustnost, nebylo již třeba o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu