ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2651.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 2651/2022-562
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci dědictví po K. M. , zemřelé dne 6. listopadu 2007, posledně bytem v XY, za účasti 1) H. M. , narozené dne XY, bytem v XY, 2) P. M. , narozené dne XY, bytem v XY, 3) T. M. , narozeného dne XY, bytem v XY, všech jako dědiců po T. M., narozeném dne XY a zemřelém dne 12. července 2013, posledně bytem v XY, zastoupených JUDr. Ivem Mrázem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 1747/16, s adresou pro doručování Praha 6, Puškinovo nám. č. 6, a 4) Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory, s komplexními službami , se sídlem v Praze 4, Dolnokrčská č. 2035/17, IČO 66001412, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 2191/2007, o dovolání Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory, s komplexními službami, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2022, č. j. 29 Co 171/2022-551, takto:
Dovolání Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory, s komplexními službami, se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory, s komplexními službami, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2022, č. j.
29 Co 171/2022-551, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., přičemž požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3764/2019).
Nadto dovolatelka uplatňuje jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věta první o. s. ř., tedy že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Dovolatelka zjevně přehlíží, že ačkoliv usnesením odvolacího soudu v projednávané věci bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2021, č. j. 27 D 2191/2007-537, jímž byla určena obvyklá cena majetku zůstavitelky, výše dluhů a čistá hodnota dědictví ke dni smrti zůstavitelky, podstata jejích dovolacích námitek se opět týká otázky účastenství v řízení o dědictví po zůstavitelce, a tedy směřuje proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2019, č. j. 27 D 2191/2007-443, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2020, č. j. 29 Co 68/2020-461, jimiž bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví po zemřelém účastníkovi řízení T. M., a její dovolání v této věci již bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, č. j. 24 Cdo 2381/2020-491, odmítnuto. Ani dovolatelkou namítaný nedostatek odůvodnění usnesení odvolacího soudu spočívající v tom, že „je velmi kusé, nelogické a nesrozumitelné, a proto matoucí“, není způsobilým dovolacím důvodem.
Jestliže dovolatelka odvolacímu soudu dále rovněž vytýká, že jí „byla způsobena újma na jejích dědických právech, ve shodě s posledním projevem vůle zůstavitelky K. M., který je obsažen v platné závěti“, jíž „vydědila potomka svého syna T. M.“ s tím, že „vydědění syna se vztahuje na všechny jeho děti“, nelze přehlédnout, že se zřejmě snaží zpochybnit právní závěry, k nimž dospěl soud v řízení o určení dědického práva po zůstavitelce vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 237/2008. Tyto námitky však nejsou způsobilými dovolacími námitkami v projednávané věci, tj. v řízení o dědictví po zůstavitelce v té části, v níž bylo rozhodnuto o obvyklé ceně majetku zůstavitelky, výši dluhů a čisté hodnoty dědictví po zůstavitelce.
Vzhledem k tomu, že z výše uvedeného nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř., nejsou ani tyto námitky způsobilé založit přípustnost dovolání a v dovolacím řízení tak nelze pokračovat.
Protože tímto rozhodnutím řízení ve věci dědictví po zůstavitelce nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, o věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu