ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.3218.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 3218/2020-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobkyně G. M. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 183/33, za účasti Stavebního bytového družstva České Budějovice , se sídlem v Českých Budějovicích, Krčínova č. 1107/30, IČO 00037745, zastoupeného JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, Nám. Míru č. 140/1, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 8/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2020, č. j. 4 Co 239/2019-82, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastníkovi Stavebnímu bytovému družstvu České Budějovice na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Rudolfa Hrubého, advokáta se sídlem v Lišově, Nám. Míru č. 140/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště XY, rozhodnutím ze dne 15. 8. 2018, č. j. XY, zamítl návrh žalobkyně na vklad vlastnického práva v její prospěch do katastru nemovitostí k bytové jednotce č. XY v budově čp. XY, XY, XY na pozemku parc. č. XY se spoluvlastnickým podílem o velikosti 6903/214009 na pozemcích parc. č. XY, XY, XY a XY všech v katastrálním území XY, podaný na základě smlouvy mezi žalobkyní a dalším účastníkem tohoto řízení o bezúplatném převodu vlastnictví družstevní bytové jednotky do vlastnictví člena družstva (podle §24 zákona č. 72/1994 Sb.) ze dne 17. 4. 2018. K návrhu na vklad byla přiložena fotokopie rozsudku o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví dotčených nemovitostí a vypořádacím podílu. Vkladovou listinou je smlouva o bezúplatném převodu, dosavadní zápisy v katastru nemovitostí však svědčí o tom, že převodce vlastní na parcelách č. XY a XY podíl pouze ve výši 87964/9202387, což je méně než 6903/214009, který by měl na žalobkyni být podle vkladové listiny převeden. Převodce převádí víc než vlastní, z čehož plyne, že navrhovaný vklad ohledně uvedených pozemků nenavazuje na dosavadní zápisy. Právní jednání ve vkladové listině je nedělitelné, přinejmenším proto, že je uzavřena tak, jak ukládá tuto povinnost převodci přiložený rozsudek, navíc jsou oba pozemky funkčními celky s budovou, v níž se nalézá jednotka, a bez nich tedy není zajištěn vstup do budovy a jednotky.
Krajský soud v Českých Budějovicích výrokem I. rozsudku ze dne 15. 5. 2019, č. j. 11 C 8/2018-55, zamítl žalobu na povolení vkladu vlastnického práva k v rozsudečném výroku specifikovaným jednotce a spoluvlastnickému podílu na pozemcích do katastru nemovitostí a na nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu. Výrokem II. ohledně návrhu, kterým se žalobkyně domáhala nahrazení správního rozhodnutí a povolení vkladu změny vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy čp. XY, XY, XY na pozemku parc. č. XY, soud řízení zastavil a v tomto rozsahu postoupil věc Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj. Výrokem III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že vkladovou listinou je smlouva o bezúplatném převodu, nikoli rozsudek ukládající uzavření převodní smlouvy, jak namítala žalobkyně. Bytová jednotka je umístěna konkrétně v budově č. p. XY, převodní smlouva mj. deklaruje, že spoluvlastnický podíl k pozemkům je odvozen od vlastnictví jednotky a nemůže být samostatným předmětem převodu na jinou osobu. Soud vyšel z výpisů z katastru nemovitostí k datu 4. 7. 2018 a 15. 8. 2018, z nichž zjistil, že další účastník řízení (převodce) je veden jako vlastník jednotky č. XY – způsob využití byt s podílem na společných částech domu a pozemku 6903/214009, vymezené v budově č. p. XY, XY, XY na parcele č. XY a XY, kdy jako funkční celek s vlastnictvím jednotky je uvedena parcela č. XY, XY. Uvedené je zapsáno na listu vlastnictví č. XY. Převodce je zapsán jako spoluvlastník podílu 658617/9202387 na parcelách č. XY a XY. Práva k nemovitostem jsou dotčena změnou, jsou vedena 4 další vkladová řízení. K datu 15. 8. 2018 (datum rozhodnutí katastrálního úřadu) je na listu vlastnictví č. XY zapsán spoluvlastnický podíl převodce o velikosti 87964/9202387. Přezkum vkladových listin je omezen pouze na zákonem taxativně vymezená hlediska uvedená v ustanovení §17 katastrálního zákona. Soud konstatoval, že žalobkyně si je přesně vědoma důvodu situace, když poukazuje na vklad prohlášení vlastníka k domu č. p. XY – XY a první jednotky v něm, kdy nabyvatelům bylo převedeno něco, co jim nenáleželo. Její obsáhlý popis dřívějších převodů družstevních bytů je nadbytečný, neboť těmito skutečnostmi se soud v řízení podle části páté o. s. ř. a ani v předchozím řízení katastrální úřad nemohou zabývat. Případná pochybení bytového družstva při vymezování spoluvlastnických podílů a na základě toho v minulosti uzavřených převodních smluv, ani údajná dřívější pochybení katastrálního úřadu nelze napravovat v tomto řízení ani za situace, že tyto dřívější převodní smlouvy soudy následně prohlásily za neplatné, pokud se jejich neplatnost nepromítla do zápisů v katastru nemovitostí v podobě obnovení původních vlastnických vztahů. Platí vyvratitelná domněnka souladu zápisů se skutečným právním stavem, údaje v katastru nemovitostí jsou závazné i pro katastrální úřad. Navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru, když ke dni podání návrhu vlastnil převodce nižší spoluvlastnický podíl na pozemcích parc. č. XY a XY, než který je převáděn. Po odečtení podílu žalobkyně 6903/214009 by zůstal záporný podíl stavebního bytového družstva 208865/-9202387, jak bylo ověřeno nahlédnutím do informačního systému katastru nemovitostí. Ke dni rozhodování soudu náleží převodci podíly na obou sporných pozemcích o velikosti 87964/9202387, oba pozemky jsou stále vedeny jako funkční celek s vlastnictvím jednotky. Nejedná se o vadu odstranitelnou v tomto řízení ani o logickou mezeru mezi stávajícím zápisem a navrhovaným vkladem, překonatelnou předložením listin podle §17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona. Pokud by bylo návrhu vyhověno, došlo by fakticky k duplicitnímu zápisu vlastnictví na základě soudního rozhodnutí, což je zcela nežádoucí a de lege lata již nepřichází v úvahu, k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5799/2016, a uvedl, že nejdříve je nutné rozsudkem deklarovat existenci spoluvlastnického vztahu dotčených osob (účastníků řízení), dále odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/16 a navázal, že právní úprava umožňuje odstranění nesouladu mezi zapsaným a skutečným právním vztahem. Prostředkem nápravy je zde žaloba na určení vlastnictví, na základě takového rozhodnutí může dojít k výmazu práv osob, jimž vlastnické právo ve skutečnosti nesvědčí, ve prospěch skutečných vlastníků. Právní jednání je neoddělitelné, neboť parcela č. XY je zastavěná bytovým domem, v němž se jednotka nachází, a parcela č. XY je přístupem k tomuto domu. Oba jsou nadto evidovány jako funkční celek s vlastnictvím jednotky a už jen z tohoto důvodu je není možné převádět do vlastnictví jiné osoby, než té nabývající jednotku. Ohledně návrhu na vklad změny vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu 6903/214009 na společných částech budovy čp. XY, XY, XY na pozemku parc. č. XY, rozhodnutí katastrálního orgánu takový výrok neobsahuje, tohoto se žalobkyně ve vkladovém řízení před katastrálním úřadem nedomáhala, soud se zabývá pouze rozsahem výroku správního orgánu, obsahově se proto jedná o návrh na vklad práva do katastru nemovitostí, a proto soud pro nedostatek pravomoci řízení v této části zastavil a postoupil katastrálnímu úřadu.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2020, č. j. 4 Co 239/2019-82, potvrdil rozsudek soudu I. stupně, a uložil žalobkyni zaplatit dalšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými závěry a právním posouzením soudu I. stupně a doplnil, že katastrální úřad nemůže pominout skutečnosti objektivně bránící povolení vkladu, jež nemají původ ve vkladové listině. Výše podílu účastníka byla nižší, než výše podílu, jehož vlastníkem se stala žalobkyně. Tato objektivní skutečnost nastalá nezávisle na vůli účastníků brání provedení vkladu, neboť by se hodnota podílu účastníka ocitla v záporných číslech, což z logiky věci nelze.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž akcentuje, že katastrální úřad při dřívějších převodech bytových jednotek nepostupoval správně, když na základě převodních smluv zavkladovával převody vyšších spoluvlastnických podílů pozemků (určených jako funkčně souvisejících s budovou), než k jednotkám podle zákona č. 72/1994 Sb. mohly náležet. Důsledkem tohoto postupu je tvrzená „nemožnost“ jednotku převést pro „vyčerpání“ spoluvlastnických podílů na těchto pozemcích. Dovolatelka se podivuje nad tím, že je soudy argumentováno nedělitelností jednotky a spoluvlastnického podílu na společných částech, když jí tento podíl již oddělen byl (dovolatelka zřejmě vychází z premisy, že již je vlastníkem jednotky na základě rozhodnutí o povinnosti uzavřít převodní smlouvu) Dovolatelka nesouhlasí s tím, že je možné „vyčerpat“ spoluvlastnický podíl, tímto se podle ní odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4486/2016, kdy uvedené rozhodnutí se týká jiných žalobců, avšak téhož domu. Jelikož většina jednotek nebyla platně převedena, vlastní „žalovaný“ stále dostatečný spoluvlastnický podíl, ač tomu zápis v katastru neodpovídá. Na základě vkladové listiny, jejíž obsah byl vymezen rozhodnutím soudu, měl katastr vklad provést, i když by jím došlo k duplicitnímu zápisu. Ten je sice nežádoucí, avšak újma způsobená duplicitním zápisem by byla nižší než nemožnost zapsat skutečného vlastníka, soudy přitom vlastnictví dovolatelky připouští. Podle jejího názoru proto napadené rozhodnutí závisí na otázce v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené, zda musí katastrální úřad na základě řádné vkladové listiny zapsat vlastnictví, i když tím způsobí duplicitní zápis, když vlastnické právo navrhovatele vyplývá přímo ze zákona. Dále namítá, že i kdyby podala žalobu na určení vlastnictví, mohl by katastr odmítnout zapsat vlastnictví ze stejného důvodu, a doplňuje, že by měla naléhavý právní zájem na určení jen jejího spoluvlastnického podílu, musela by žalovat všechny vlastníky, jejichž podíl přesahuje zákonný podíl, a není zřejmé, kterému z nich část podílu odebrat. Neměla by být nucena vést další spor o určení vlastnického práva, podle dovolatelky měl soud „položit předběžnou otázku, komu náleží předmětný spoluvlastnický podíl“. Rozhodnutí považuje dovolatelka, odkazujíce na rozhodnutí Ústavního soudu, za přepjatě formalistické a přehlížející smysl a účel zákona. Závěrem též napadá výrok o nákladech řízení.
Další účastník ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně navrhuje její dovolání zamítnout. Návrh na vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru, a dále poukazuje na zásadu nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet .
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.
V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4486/2016, na nějž dovolatelka odkazuje (který se týkal jiných žalobců, ale stejného dotčeného bytového domu), v němž bylo rozhodováno o povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevní bytové jednotky do vlastnictví člena družstva a o převodu spoluvlastnického podílu k pozemkům, Nejvyšší soud uzavřel, že nabyvateli jednotky musí být spolu s převáděnou jednotkou převeden spoluvlastnický podíl na takovém pozemku (§21 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů) odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu na společných částech domu. Velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu (i pozemků) stanovil zákon o vlastnictví bytů v §8 odst. 2 tak, že velikost spoluvlastnických podílů se řídí vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě. Od tohoto určení podílů na společných částech se nebylo možné odchýlit. Stanovil-li žalovaný v prohlášení vlastníka budovy (§4 zákona o vlastnictví bytů) podíly na pozemcích, které získal bezplatně podle §60a zákona č. 219/2000 Sb., v rozporu s §21 odst. 7 a §8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů (určil velikost podílů na těchto pozemcích jinak, než byl podíl na společných částech domu, a určil, že pozemky – v rozporu s tím, jak mu byly převedeny – tvoří funkční celek s dalšími domy), je prohlášení v této části neplatné, neboť je v rozporu se zákonem (§39 zákona obč. zák.). Vlastníci jednotek se tedy bez ohledu na nesprávné určení výše spoluvlastnických podílů k předmětným pozemkům stali vlastníky spoluvlastnických podílů ve výši odpovídající §21 odst. 7 a §8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, a proto je vyloučeno, aby při převodu zbývajících jednotek (doposud nepřevedených do vlastnictví členů družstva), „nezbyl“ na tyto další nabyvatele odpovídající podíl na předmětných pozemcích a byl tak „zablokován“ převod zbývajících jednotek. K tomu Nejvyšší soud následně doplnil, že nelze ani přehlédnout, že podle §1168 odst. 2 o. z. (který se použije i u jednotek vzniklých do 31. 12. 2013 – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod číslem 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sen. zn. 29 ICdo 34/2015) není třeba odstraňovat vady prohlášení spočívající v neurčitém nebo nesprávném určení podílů vlastníka jednotky na společných částech, neboť k takovému určení se nepřihlíží – vlastníci jednotek tedy nabývají podíly na společných částech domu (pozemku) ve výši odpovídající jejich zákonnému podílu.
Citované rozhodnutí bylo vydáno ve věci uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky do vlastnictví člena družstva. Ačkoli se, jak patrno, vyslovilo i k spoluvlastnickým podílům na předmětných pozemcích z hlediska skutečného právního stavu, podmínky pro povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí jím však řešeny nebyly. Odvolací soud se proto neodchýlil od citovaného rozhodnutí, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na aplikaci katastrálních předpisů a nikoli na posuzování souladu skutečného právního stavu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí.
Dovolatelka se snaží doložit, že předchozí převody ostatních jednotek v dotčeném bytovém domě byly zavkladovány ohledně spoluvlastnických podílů na předmětných parcelách částečně nesprávně, když s jednotkami byl na základě vadného prohlášení vlastníka převáděn vyšší spoluvlastnický podíl na předmětných parcelách, než jaký k nim ze zákona náležel, a že v těchto částech byly převodní smlouvy absolutně neplatné. S tímto potom dovolatelka spojuje právní otázku, zda musí být vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí povolen, i kdyby jím byl založen duplicitní zápis vlastnického práva, pokud vlastnické právo ke spornému spoluvlastnickému podílu vyplývá přímo ze zákona,
Přestože z odůvodnění soudních rozhodnutí, která dovolatelka přiložila ke vkladovému návrhu, vyplývá, že spoluvlastnické podíly ohledně předmětných pozemků nejsou v katastru nemovitostí zapsány ve správných výších, do stavu zapsaného v katastru nemovitostí se však tyto skutečnosti dosud nepromítnuly a z obsahu spisu se ani nepodává, že by tu byla listina, na jejímž základě by dovolatelkou tvrzený rozpor mezi skutečným právním stavem a zapsaným stavem mohl být odstraněn. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 279/2020, uzavřel, že zkoumá-li katastrální úřad ve vkladovém řízení u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru [§17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona] vychází ze stavu zápisu v katastru, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad, a to bez ohledu na to, zda byl zápis věcného práva následně jako chybný údaj katastru opraven (§36 katastrálního zákona) a jaký je po provedené opravě jeho stav. V projednávané věci se přitom nejedná pouze o chybu katastrálního operátu ve smyslu ustanovení §36 katastrálního zákona, ale o tvrzený nesoulad mezi skutečným právním stavem a stavem zapsaným, majícím původ ve vadném prohlášení vlastníka (kdy tento tvrzený nesoulad nebyl nadto ani následně opraven), tím spíše se tedy uplatní výše uvedený závěr, že při zkoumání, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru, je i v poměrech projednávané věci nutné vycházet ze zapsaného stavu,
Nejvyšší soud již rovněž v rozsudku ze dne 24. května 2017, sp. zn. 30 Cdo 5799/2016, konstatoval, že „ De lege lata již nepřichází v úvahu zápis tzv. duplicitního vlastnictví, přičemž i soudní rozhodnutí, na jehož základě má dojít k předmětnému zápisu do katastru nemovitostí, je jako veřejná listina předmětem vkladu; přitom ve vkladovém řízení příslušný katastrální úřad mj. ve smyslu §17 odst. 1 písm. f) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, zkoumá, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru.“ V projednávané věci je vkladovou listinou soukromá listina a nikoli veřejná listina jako v uvedené věci, avšak odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu plně odpovídá výše vyloženému závěru, že de lege lata již nepřichází v úvahu zápis tzv. duplicitního vlastnictví. Rozsudek odvolacího soudu je proto v tomto ohledu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Prakticky totožnou situací jako v právě projednávané věci týkající se téhož bytového domu se Nejvyšší soud zabýval již i v usnesení ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3238/2020, v němž dospěl ke stejným právním závěrům, jako byly vyloženy výše v nyní projednávané věci. Ústavní stížnost proti uvedenému usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. III. ÚS 2491/21, který v provedeném výkladu ustanovení §17 katastrálního zákona neshledal žádný ústavněprávní deficit.
Cituje-li dovolatelka dále obecné závěry z několika nálezů Ústavního soudu, neformuluje v této souvislosti žádnou konkrétní právní otázku. Přitom ačkoli námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení základních práv a svobod, může založit přípustnost dovolání, tato možnost nikterak nezbavuje dovolatele povinnosti vymezit předpoklady jeho přípustnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 3963/18). Této své procesní povinnosti však dovolatelka pouhou citací obecných závěrů z rozhodnutí Ústavního soudu bez formulace konkrétní právní otázky nedostála.
Napadá-li dovolatelka také výrok o náhradě nákladů řízení, nezbývá než uvést, že dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Dovolatelce se proto z výše vyložených důvodů žádnou z předkládaných právních otázek nepodařilo založit přípustnost jejího dovolání.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 5. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu