ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1064.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1064/2021-68
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy , IČO 70889660, se sídlem Kundratka 19, Praha 8, zastoupená JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: V. D. , narozený XY, bytem XY, o 75 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 168/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2020, č. j. 19 Co 228/2020-54, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2020, č. j. 19 Co 228/2020-54, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2020, č. j. 18 C 168/2019-33, se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 18 C 168/2019-33, zamítl žalobu na zaplacení 75 750 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze skutkového zjištění, že motorové vozidlo registrační značky XY (dále jen „vozidlo“) tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci, proto bylo na základě pokynu strážníka městské policie dne 22. 10. 2018 žalobkyní odtaženo z komunikace a umístěno na odstavné ploše provozované žalobkyní. Vlastníkem vozidla byl podle kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2017 žalovaný, ale jako provozovatel byl v registru silničních vozidel zapsán předchozí vlastník J. N.. Soud dovodil, že podle §2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s §2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále též jen „zákon o podmínkách provozu“), náklady na odstranění vozidla z pozemní komunikace podle §45 odst. 4 zákona o silničním provozu nese ten, kdo je jako provozovatel zapsán v registru silničních vozidel, a to bez ohledu na to, zda jde o skutečného vlastníka vozidla. Protože žalovaný v době odtažení vozidla nebyl jeho provozovatelem, není pasivně legitimován ve sporu o náhradu nákladů na odstranění a uskladnění motorového vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. 12. 2020, č. j. 19 Co 228/2020-54, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem a ztotožnil se s jeho právním závěrem, že k náhradě nákladů na odstranění vozidla tvořícího překážku silničnímu provozu je povinným subjekt, který je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel (odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016, a nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 150/03).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky dosud v judikatuře neřešené, zda náklady na odstranění vozidla podle §45 odst. 4 zákona o silničním provozu je povinen hradit provozovatel zapsaný v registru vozidel i tehdy, pokud se ve sporu prokáže, že v okamžiku odstranění vozidla již vlastnické právo k vozidlu bylo převedeno na jinou osobu, která sice nebyla provozovatelem zapsaným v registru vozidel, ale byla provozovatelem faktickým. Dovolatelka namítla, že odvolacím soudem citovaná judikatura není pro posouzení řešené otázky přiléhavá. Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 318/2018 řeší otázku odpovědnosti provozovatele za přestupek, tedy věc práva veřejného, zatímco v nyní projednávané věci jde o soukromoprávní nárok. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 546/2016 byl vydán ve věci, v níž nedošlo k převodu vlastnického práva k vozidlu, vlastník a provozovatel vozidlo jen půjčil svému bratrovi (navíc k odtahu došlo před 1. 1. 2015). Poukázala na to, že registr vozidel není veřejným seznamem a nenaplňuje princip materiální ani formální publicity. Odvolací soud proto nesprávně dovodil nedostatek pasivní věcné legitimace na straně skutečného vlastníka vozidla. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), shledal dovolání podle §237 o. s. ř. přípustným pro posouzení otázky, kdo je provozovatelem vozidla podle §45 odst. 4 zákona o silničním provozu.
Podle §2 písm. b) zákona o silničním provozu pro účely tohoto zákona provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.
Podle §45 odst. 1 zákona o silničním provozu kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace.
Podle §45 odst. 4 zákona o silničním provozu je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.
Ustanovení §2 písm. b) zákona o silničním provozu definuje provozovatele jako vlastníka vozidla nebo jinou osobu, zapsanou jako provozovatel v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle něhož provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla,
není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba (§2 odst. 15). Stanoví-li §45 odst. 4 zákona o silničním provozu, že vozidlo tvořící překážku silničnímu provozu se odstraní na náklad jeho provozovatele, je tím míněn provozovatel ve smyslu §2 písm. b) zákona o silničním provozu a §2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, tedy ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná osoba provozující vozidlo.
Podle §4 zákona o podmínkách provozu je registr silničních vozidel informačním systémem veřejné správy, který obsahuje kromě jiného evidenci silničních vozidel, jejich vlastníků a provozovatelů [§4 odst. 1 písm. a) tohoto zákona]. Není ovšem veřejným seznamem podle §980 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), s důsledkem presumpce správnosti údajů v něm uvedených ve smyslu 984 o. z. (jím je pouze katastr nemovitostí, upravený zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí), ani veřejným rejstříkem ve smyslu zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „rejstříkový zákon“), u nějž se výslovně formuluje princip tzv. formální a materiální publicity. Lze tedy souhlasit s argumentací dovolatelky o povaze registru silničních vozidel i o míře závaznosti v něm zanesených údajů. Právní úprava v tomto směru postrádá další podrobnosti a pravidlo formální a materiální publicity v ní absentuje. Ostatně ani tento princip, jak je upraven zejména v §8 odst. 3 rejstříkového zákona, nevylučuje, aby se třetí osoba úspěšně dovolala v rejstříku nezveřejněných údajů, pokud jim okolnost nezveřejnění neodnímá účinnost. Princip negativní publicity pak spočívá v tom, že nebyla-li určitá skutečnost do veřejného rejstříku zapsána, ačkoliv tam zapsána být měla (aniž by bylo důležité, proč k tomu nedošlo), nemůže se proti tomu, kdo jednal v důvěře v zapsaný stav, dovolávat okolnosti, že stav zápisu ve veřejném rejstříku neodpovídá skutečnosti, ten, koho se zápis týká (sám zapsaný subjekt nebo osoba zapsaná v jeho rámci) [srov. Hampel, P. a Walder, I., Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. Wolters Kluwer (ČR) Praha 2014, text k §8].
Tím spíše pak i u registru silničních vozidel musí platit, že neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v rejstříku nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat. Stejný závěr učinil dovolací soud při výkladu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem letadla v podmínkách zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1970/2015, publikovaný pod č. 89/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Obdobně Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že v případě tzv. finančního leasingu vozidla vstupuje leasingový nájemce do postavení provozovatele vozidla, ač není jeho vlastníkem, právě pro rozsah práv a povinností ohledně vozidla, které jsou na něj vlastníkem přenášeny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1766/2012, č. 31/2014 Sb. rozh. obč.). Postup při odstranění vozidla tvořícího překážku na komunikaci je institutem veřejného práva, který dává příslušným orgánům oprávnění zasáhnout do práva provozovatele vozidla za účelem zajištění plynulosti silničního provozu, smyslem je tedy hájení určitého veřejného statku. Na to navazující nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah však je třeba považovat již za nárok soukromoprávní, neboť není sankcí, nýbrž kompenzačním prostředkem založeným zvláštním právním předpisem (§45 odst. 4 zákona o silničním provozu) tomu, kdo náklady vynaložil. Při výkladu podmínek pro jeho uplatnění je namístě přihlédnout i k obecné úpravě občanskoprávní povinnosti k náhradě škody z provozu dopravních prostředků podle §2927 a násl. o. z., zejména §2930 o. z., podle něhož nelze-li provozovatele dopravního prostředku určit, platí, že je jím jeho vlastník.
Primárně je tedy subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Je-li však prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel. Ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel. Zjistí-li však, že skutečným vlastníkem a faktickým provozovatelem vozidla je osoba odlišná, pak by odepření možnosti požadovat jejich náhradu po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným formalismem a především by bylo v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy registru. Žalobci, který označí skutečného vlastníka coby provozovatele vozidla, tak nemůže být tento nárok odepřen jen proto, že v registru je nesprávně uveden jako vlastník (provozovatel) někdo jiný; námitku nesouladu se zápisem v registru nemůže uplatnit ani skutečný vlastník (provozovatel).
Na tom nic nemění judikatura citovaná odvolacím soudem, neboť není pro danou situaci použitelná. Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 318/2018, vydaný ve věci práva veřejného (odpovědnost za správní delikt podle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu), vykládá pojem provozovatele vozidla pouze z pohledu zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel, aniž by bral v úvahu shora nastíněná specifika daného soukromoprávního vztahu. V případě ukládání sankcí za správní delikt je stát vázán zápisem vlastníka či jiné osoby jako provozovatele v registru a je pro něj nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva. Přiléhavý není ani odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 546/2016 vydaný ve skutkově odlišné věci, kdy dovolací soud otázku vztahu pojmů „vlastník“ a „osoba zapsaná jako provozovatel v registru vozidel“ k pojmu „provozovatel“ podle §45 odst. 4 zákona o silničním provozu výslovně neřešil. V nálezu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, se Ústavní soud nezabýval otázkou, kdo je míněn provozovatelem vozidla podle §45 odst. 4 zákona o silničním provozu, neboť podstata ústavní stížnosti vlastníka odtaženého vozidla spočívala v nesouhlasu s jeho odstraněním z pozemní komunikace bez vydání správního rozhodnutí jen na pokyn strážníka městské policie. Z uvedeného nálezu není ani zřejmé, zda byl stěžovatel i provozovatelem vozidla podle registru vozidel či nikoli.
Pro řešení otázky pasivní věcné legitimace v nyní posuzované věci je rozhodující, že žalobkyně již před zahájením soudního řízení zjistila, že skutečným vlastníkem vozidla je osoba odlišná od osoby zapsané v registru, podala žalobu proti žalovanému, který byl vlastníkem a provozovatelem i v době odtahu vozu, uplatněnému požadavku se nebránil, na nesoulad obsahu registru se skutečným stavem nepoukazoval a byl ochoten (byť ve splátkách) náklady odstranění vozidla uhradit. Zamítl-li za této situace soud žalobu podanou proti žalovanému s odůvodněním, že není jako vlastník zapsán v registru vozidel, ač o jeho vlastnictví k odtaženému vozu nebylo pochyb, posoudil otázku pasivní legitimace v rozporu se shora podaným výkladem §2 písm. b) a §45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu ve spojení s §2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu.
Protože jsou dovolací námitky žalobkyně opodstatněné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu jako věcně nesprávný zrušil (243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které se tak stalo, platí i pro rozhodnutí soud prvního stupně, proto dovolací soud zrušil i rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor uvedený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 6. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu