ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1437.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1437/2021-342
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p. , IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové, zastoupený JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Malostranské náměstí 5/28, 118 00 Praha 1, proti žalované: ORLEN Unipetrol RPA s. r. o. , IČO 27597075, se sídlem 436 70 Litvínov - Záluží 1, o 1 101 638 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 15/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 6 Cmo 171/2020-265, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 6 Cmo 171/2020-265, není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Žalovaná spatřuje přípustnost dovolání především v řešení otázky způsobu zjištění výše škody na lesních porostech způsobené kyselými imisemi, s tím, že ustálená judikatura dovolacího soudu je založena na skutkovém omylu, a má být proto přehodnocena. Namítá, že dovolacím soudem opakovaně řešená otázka „způsob zjištění náhrady škody na lesních porostech“ vychází z již překonaných poznatků, má být posouzena jinak a uvedena do souladu s novými poznatky v oboru lesního hospodaření (zejména studií Ústavu výzkumu globální změny AV ČR v.v.i. z roku 2019), neboť se dosud opírá o odborné poznatky staré 20 až 30 let. Zpochybňuje věrohodnost vstupních údajů předložených žalobcem, které použil znalec RNDr. Pavel Hadaš, Ph.D., pro výpočet výše škody na lesních porostech, a domnívá se, že některé škody v něm uváděné vůbec nevznikly, jiné zase nejsou v příčinné souvislosti s imisemi. Zdůrazňuje, že posudek byl podán před více než 12 lety, znalec své závěry v tomto řízení před soudem nikdy nestvrdil, když jeho posudek byl proveden pouze jako „důkaz listinou“. Rovněž znalecký posudek doc. Ing. Alexandra, CSc., byl v řízení použit i přes jeho procesní pochybení, neboť konal místní šetření bez účasti jedné ze stran – žalované (odklon od rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1012/07). Další námitky dovolatelky se týkají vadného procesního postupu soudu; namítá, že nebyla poučena podle §118a odst. 3 o. s. ř., nebyly provedeny některé navržené důkazy a jiné jí ani nebylo umožněno navrhnout, a vznesla také námitky proti protokolaci při jednání před soudem prvního stupně. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka zpochybňuje použití metodiky znalce RNDr. Pavla Hadaše, Ph.D., (přičemž k obdobným závěrům jako jmenovaný znalec dospěl v daném případě i soudem ustanovený znalec doc. Ing. Pavel Alexandr, CSc.) pro určení výše škody na lesích (použití rozptylové studie a tzv. Gaussova matematického modelu výpočtu škody), jejíž vhodností se dovolací soud již opakovaně zabýval a shledal, že i přes některé nedostatky této metodiky je pro občanskoprávní řízení o náhradu škody na lesích použitelná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, publikovaný pod č. 46/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 25 Cdo 62/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 924). Jak již bylo opakovaně v citovaných rozhodnutích řečeno, do budoucna není vyloučeno přesnější stanovení výše náhrady, bude-li vypracována exaktnější metoda zjištění konkrétních dopadů jednotlivých původců exhalací na lesní porosty. Poukazuje-li dovolatelka na studii Ústavu výzkumu globální změny AV ČR v.v.i. nazvanou „Vliv emisí SO
2
a NO
x
na růst smrku“, lze se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že studie pracovala s velmi omezeným množstvím informací dendrologického původu a netýkala se roku 2006, kdy škoda, jejíž náhradu v tomto řízení žalobce požaduje, vznikla. Je proto přiléhavý závěr odvolacího soudu, že dovolatelka žádnou alternativní a exaktnější metodu zjištění skutečné výše škody nepředložila.
Dovolatelka nepředestřela dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného či procesního práva, jíž by se měl dovolací soud v dané věci zabývat. Proces určení výše škody je součástí dokazování a zjišťování skutkového stavu, náleží proto primárně do kompetence soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího, neboť dovolací přezkum, jako mimořádný opravný prostředek, není určen pro získávání nových skutkových zjištění ani jejich revizi, ale pro přezkum otázek právních. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, publikovaného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Závěry uvedené v předchozím odstavci se vztahují i k dalším námitkám dovolatelky, že nebyla prokázána skutečná výše celkové škody ani podíl škody připadající na jednotlivé producenty imisí. S ohledem na to, že metodika RNDr. Hadaše je v soudní praxi uznávána, jsou pak i závěry plynoucí ze znaleckých posudků zpracovaných podle této metodiky použitelné jako důkaz. V projednávané problematice jsou soudy srozuměny s tím, že závěry o existenci a výši škody jsou částečně paušalizované, neboť v současnosti není prakticky možné evidovat škodu na jednotlivých stromech přesně. Z tohoto důvodu je třeba i nadále považovat metodu opírající se o rozptylovou studii a Gaussův matematický model užitou v posudku RNDr. Hadaše za plně dostačující podklad pro závěr o výši škody. Postup soudů tak není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a namítá-li dovolatelka, že skutkový stav je jiný, než byl zjištěn na základě tohoto postupu, jedná se opět o námitky proti skutkovým zjištěním, jež přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit.
Námitky dovolatelky byly již dříve dovolacím soudem několikrát řešeny a na základě dovolatelkou uplatněných námitek nelze dojít k závěru, že by se od této judikatury odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil, popřípadě že jsou dány důvody pro to, aby tyto právní otázky byly dovolacím soudem nově posouzeny jinak. Uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale napadají skutková zjištění a proces hodnocení důkazů, jež zásadně nejsou předmětem dovolacího přezkumu (srov. §237 a §241a odst. 1 o. s. ř.). Další námitky (nevyslechnutí znalce RNDr. Hadaše soudem, vada znaleckého posudku doc. Ing. Alexandra, CSc. spočívající v tom, že konal místní šetření bez účasti žalované, absence poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř., neprovedení navržených důkazů a chybná protokolace) vytýkají vady řízení, jež nejsou samy o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání.
Sluší se doplnit, že problematikou náhrady škody za poškození lesních porostů imisemi se opakovaně zabýval i Ústavní soud, přičemž ve všech případech byly ústavní stížnosti podané stěžovateli proti rozhodnutí o uložení povinnosti k náhradě škody odmítnuty jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení ze dne 5. 5. 2008, sp. zn. IV. ÚS 509/08, ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 3089/08, ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 3375/12, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 1211/13, a ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 1821/16).
Napadla-li žalovaná rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve výroku o náhradě nákladů řízení, není v tomto rozsahu dovolání objektivně přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podané dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu