ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1679.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1679/2021-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: A. R., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Evou Ondřejovou, LL.M., Ph.D., advokátkou se sídlem Příčná 663/8, Praha 1, proti žalované: RF HOBBY s. r. o., se sídlem Bohdalecká 1420/6, Praha 10, IČO 26155672, zastoupená JUDr. Ivanem Radou, Ph.D., advokátem se sídlem Na Příkopě 988/31, Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 164/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 22 Co 218/2020-159, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 23. 7. 2020, č. j. 17 C 164/2019-121, výrokem I uložil žalované povinnost zaslat žalobkyni písemnou omluvu ve znění uvedeném v žalobě, výrokem II přiznal žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši 150.000 Kč, výrokem III co do částky 100.000 Kč žalobu zamítl a výrokem IV rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok na ochranu osobnosti žalobkyně, do jejíchž práv bylo zasaženo žalovanou článkem uveřejněným v týdeníku XY pod názvem „XY...?“ (dále jen „Článek“).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, č. j. 22 Co 218/2020-159, potvrdil rozsudek obvodního soudu v odvoláním napadených výrocích II a IV a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným obvodním soudem i s právním posouzením věci a odkázal na správné odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud stručně shrnul, že jediným pravdivým sdělením v Článku je údaj o tom, že se žalobkyně po několika měsících po porodu svého dítěte vrátila k natáčení dalších dílů televizního seriálu. A již tento údaj je podán zavádějícím a pravdu zkreslujícím způsobem, neboť návrat do pracovního procesu představoval 6 hodin práce týdně. Tedy výhradně jen na základě té skutečnosti, že žalobkyně se po porodu vrátila do pracovního procesu na celkem šest hodin týdně, žalovaná v periodiku šířeném v ČR i na Slovensku zveřejnila své spekulace o tom, že se do práce žalobkyně vrátila kvůli některému ze svých hereckých kolegů, který jí chyběl, že se jí možná doma nedostává vlídného slova a obdivu, že zatímco možná pomýšlí na svého kolegu, fanouškům servíruje svůj soukromý život jako nejromantičtější film, že všem už musí být více než jasné, že je to pouze veřejná póza, a další difamační spekulace. Žalovaná tedy nejenom že zveřejnila spekulace o nevěře žalobkyně, aniž by ji k tomu skutečně opravňovala nějaká pravdivá okolnost (přičemž samozřejmě takovou okolností nemůže být skutečnost, že se žalobkyně po porodu vrátila ke své profesi, navíc jen na několik hodin týdně), avšak nepravdivě uvedla, že se o nevěře žalobkyně „v zákulisí“ mluví, čímž věrohodnost svých výmyslů posilovala a snažila se vyvolat dojem, že jde o realitu. Za uvedených okolností shledal odvolací soud částku 150.000 Kč za minimální zadostiučinění plně odpovídající primární satisfakční funkci a připomenul absenci náhledu žalované na její jednání.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení řady otázek, jež následně podrobně konkretizovala, a které mají zpochybnit způsobení újmy žalobkyně a oprávněnost výše zadostiučinění. Dalšími námitkami zpochybnila skutková zjištění a tvrdila vady řízení. Dále dovolatelka namítla porušení základních práv na spravedlivý proces, neboť jí bylo vyčítáno, že se neomluvila. V dovolání dále předestřela skutková zjištění, průběh řízení a následně specifikovala jednotlivé právní otázky, jimiž se dle dovolatelky měl odvolací soud zabývat, případně je měl vypořádat nesprávně. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkových závěrech, že jediným pravdivým tvrzením v Článku byla informace o návratu žalobkyně k natáčení televizního seriálu, a to podaná zkreslujícím způsobem, na jejímž základě dovolatelka formulovala spekulativní otázky o nevěře žalobkyně, sporech v její rodině či zanedbání péče o její dítě. Jednalo se o řadu jednoznačně difamačních a nepravdivých výroků a tyto spekulace dále podpořila lživým tvrzením, že se o nevěře žalobkyně „v zákulisí“ mluví. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl dále k právním závěrům, že dovolatelka neomaleně a úmyslně způsobila žalobkyni vážnou újmu na její cti, důstojnosti a soukromí.
Odvolací soud správně rozlišil skutková tvrzení a spekulativní otázky, avšak dospěl k závěru, že ani takto formulované otázky nebyla dovolatelka oprávněna publikovat a zasáhnout tak do osobnostních práv žalobkyně. Neobstojí ani přesvědčení dovolatelky, že zveřejní-li nepravdivé informace formou spekulací, či řečnických otázek, nemůže tím způsobit újmu. Spekulativní informace, jež dovolatelka zveřejnila, jsou objektivně způsobilé způsobit újmu každé fyzické osobě nacházející se v postavení žalobkyně, a takové výroky není povinna žádná osoba snášet. Ve vztahu k zavinění odvolací soud správně uzavřel, že dovolatelka zveřejnila uvedený Článek úmyslně, ačkoli věděla, že se jedná o ryzí spekulace bez jakéhokoliv důvodu opravňujícího ji k takovým úvahám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020).
Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou nebo výší zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od individuálních okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného či procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř., jejíž řešení by bylo dovolacím soudem zobecnitelné. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem v zákoně stanovených podmínek a judikaturou dovozených kritérií (dříve §13 obč. zák., nyní §2951 o. z.), přičemž výsledným zadostiučiněním se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci zákonného ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 30 Cdo 665/2016, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 15681, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4345/2016).
Závěry odvolacího soudu jsou logické, forma ani výše zadostiučinění není zjevně nepřiměřená a nelze ji pokládat ani za rozpornou s judikaturou dovolacího soudu. Další námitky dovolatelky zpochybňující hodnocení provedených důkazů, na jejichž základě měl být učiněn nesprávný závěr o skutkových zjištěních, a tvrdící vady řízení, jež měly způsobit porušení práva na spravedlivý proces, nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Zcela bez souvislosti s právním posouzením odvolacího soudu jsou námitky dovolatelky o počtu sledujících či komerčních aktivitách žalobkyně, neboť ani její případná aktivní mediální prezentace neodůvodňuje lživé a neodůvodněné spekulace o jejím soukromí zveřejněné dovolatelkou.
Jelikož dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu