ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1814.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1814/2021-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: M. M., se sídlem XY, IČO XY, zastoupený Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti žalované: J. P., narozená XY, se sídlem XY, IČO XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Věrou Chandryckou, advokátkou se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, o 776.765 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 658/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. 55 Co 341/2020-119, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 14.181 Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Kokeše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalovaná podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. 55 Co 341/2020-119, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. 10. 2019, č. j. 4 C 658/2018-45, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 776.765 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu §153b o. s. ř., když se žalovaná k jednání soudu nedostavila, přestože jí bylo řádně a v zákonné lhůtě doručeno předvolání k jednání, jež obsahovalo všechna potřebná poučení, žalobce vydání kontumačního rozsudku navrhl a skutková tvrzení v žalobě postačují k závěru o důvodnosti nároku na náhradu škody způsobené žalobci neodborným vedením účetnictví žalovanou. Odvolací soud zdůraznil, že první nařízené jednání bylo k žádosti dovolatelky přeloženo na později, a tak k prvnímu jednání skutečně došlo až dne 11. 10. 2019.
Dovolatelka namítala, že nebyly splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, neboť tvrzení v žalobě nejsou dostatečně určitá a nebyla dostatečně dokazována, a že rozsudek nebyl vydán při prvním jednání, ale až při druhém.
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka splnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2048/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2000, pod č. 80, vyslovil, že dospěje-li soud k závěru, že byly splněny ostatní předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, jeho právní posouzení věci se omezuje v podstatě na to, co plyne přímo z §153b odst. 3 o. s. ř., totiž zda by vydáním rozsudku nedošlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky a zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír. Další „právní posouzení” věci tkví v úvaze, zda podle žalobních tvrzení, která se pro zmeškání žalovaného stala nespornými, lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá, tedy zda z nich vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce.
V usnesení ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1547/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2001, pod č. 111, dále Nejvyšší soud uzavřel, že odvolání proti rozsudku pro zmeškání založené na zpochybnění skutkového stavu plynoucího ze žalobních tvrzení (§153b odst. 1 o. s. ř.) nemůže být úspěšné (srov. rovněž např. usnesení ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 215/2006, a usnesení ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 962/2009).
V projednávané věci nelze závěru odvolacího soudu o dostatečnosti žalobních tvrzení ohledně osoby, která mu způsobila majetkovou újmu svým jednáním, ohledně důvodu požadovaného plnění a jeho výše ničeho vytknout. Absence pro věc nepodstatných tvrzení, kterou konkrétní povinnost žalovaná porušila, kdy došlo k nabytí právní moci či zaplacení platebních výměrů vystavených finančním úřadem či okamžiku splatnosti dluhu, na uvedeném závěru nic nemění. Dovolatelkou namítaná otázka nedostatku důkazů k prokázání vzniku škody přípustnost dovolání rovněž nemůže založit, neboť výše škody byla v žalobě tvrzena a v důsledku zmeškání žalovanou se stala nespornou. Zabýval-li se odvolací soud toliko otázkou dostatečnosti žalobních tvrzení, aniž by zkoumal, zda tvrzené okolnosti odpovídají skutečnosti, postupoval v souladu s ustálenými judikatorními závěry, neboť smysl rozsudku pro zmeškání spočívá právě v tom, že se dokazování neprovádí.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci dovolání odmítl, nerozhodoval již samostatně o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3041/2018).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalobce vůči žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jsou představovány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby 11.420 Kč podle §7 bodu 6 a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta 300 Kč podle §13 odst. 4 citované vyhlášky, a 21 % DPH ve výši 2.461 Kč, celkem 14.181 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 4. 5. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu