ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2445.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2445/2022-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobce: K. K. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Šárkou Línkovou, advokátkou se sídlem Jiráskova 972, Pardubice, proti žalovanému: P. V. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem Koželská 205, Ledeč nad Sázavou, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 18 C 36/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 2022, č. j. 19 Co 4/2022-258, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Ladislavy Lebedové.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 3. 2022, č. j. 19 Co 4/2022-258, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 11. 2021, č. j. 18 C 36/2018-227, ve výrocích, kterými byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal omluvy a náhrady nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč, dále jej změnil ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a sám rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po doplnění dokazování dospěl odvolací soud ke skutkovému závěru, že žalovaný jako místopředseda A. L. n. S., z pověření výboru tohoto spolku, sepsal článek, jehož obsahem byla informace o zrušení ledečského motokrosu a vedle toho i kritika žalobce (mj. uváděl, že důvodem zrušení je „zoufalá a lživá kampaň, kterou vůči A. vedou pánové K. a V.“); obsah článku byl následně výborem a. též odsouhlasen. Po právní stránce odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný jednal jménem A. L. n. S. Žalovaný obsahem článku sledoval zájmy tohoto spolku, nikoli zájmy své či třetích osob. Z věcného hlediska se tedy případné difamační výroky, resp. obraty použité v článku týkají plnění úkolů právnické osoby. Projevy byly činěny tedy bezprostředně v souvislosti s činností spolku, a proto jeho jednání dle §167 o. z. zavazuje tuto právnickou osobu a nikoli žalovaného. To, že byl žalovaný potrestán v přestupkovém řízení, nemá na občanskoprávní odpovědnost právnické osoby rozhodný vliv. Vedle toho nebylo prokázáno, že by případnými difamačními výroky byla žalobci způsobena jakákoliv újma.
Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v řešení několika otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně nebo v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebyly. Konkrétně se jedná o otázky 1) pasivní legitimace žalovaného, 2) předvídatelnosti rozhodnutí soudu, 3) zásahu do osobnosti žalobce difamačními výroky. K první otázce dále uvádí, že soud prvního stupně sám jednání přerušil řízení do doby, než bude rozhodnuto o správní žalobě (proti rozhodnutí o přestupku), neboť může mít zásadní význam pro jeho rozhodnutí. Odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové vydané ve správním soudnictví, v němž byl vysloven závěr, že autorem článku je žalovaný. V rámci bližší argumentace ke druhé otázce pak žalobce předestírá, že odvolací soud postupoval nepředvídatelně i ohledně posouzení difamační povahy výroků ve vztahu k němu, jestliže uzavřel, že se nejednalo o difamační výroky. Ke třetí otázce pak uvádí, že výroky v předmětném článku byly jednoznačně difamační a žalobci zároveň způsobily újmu na jeho cti, vážnosti a důstojnosti (tuto újmu v dovolání dále konkretizuje). V návaznosti na uvedené žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil, popř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce řádným způsobem nevymezuje přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dále se ztotožnil se závěry odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Žalobce v rámci své argumentace předložené v dovolání k první otázce pouze poukazuje na to, že žalovaný se svým jednáním dopustil přestupku, přičemž i krajský soud ve správním soudnictví dospěl k závěru, že autorem článku je žalovaný. Nicméně odvolací soud své právní posouzení (o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného) založil na závěru, že žalovaný byl zmocněn k sepsání a uveřejnění článku výborem A. L. n. S., a obsah článku byl tímto výborem odsouhlasen. Žalovaný tedy sledoval zájmy uvedeného spolku a jeho jednání podle §167 o. z. zavazují tento spolek, nikoliv žalovaného. Odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které použitá osoba odpovídá sama pouze v případě tzv. excesu, tedy pokud její jednání postrádá místní, časovou nebo věcnou souvislost k plnění činnosti. Nadto odvolací soud dodal, že nerozhodné je přitom, že žalovaný byl potrestán v přestupkovém řízení. Samotný závěr, že jednání žalovaného je přičitatelné spolku však žalobce nijak nerozporuje a nezpochybňuje aplikaci §167 o. z. odvolacím soudem. Tento závěr přitom byl v rámci právního posouzení odvolacího soudu stěžejní pro posouzení odpovědnosti žalovaného (jeho pasivní věcné legitimace).
Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není rovněž řešit dovolateli předestřené teoretické (či hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, a ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). Pokud na dané otázce napadené rozhodnutí nezávisí, nemůže tedy založit přípustnost dovolání ve smyslu uvedeného ustanovení (viz rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 83/2020). Z uvedeného je zřejmé, že řešení otázky pasivní věcné legitimace odvolací soud založil na řešení odlišné právní otázky, než ve svém dovolání napadá žalobce. K řešení této otázky proto nemůže být dovolání přípustné.
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu, spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže totiž za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. V důsledku toho je dovolání žalobce nepřípustné i ve vztahu ke zbylým otázkám vymezeným v dovolání.
Napadá-li žalobce rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je v této části dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné.
Dovolatelem pokládané otázky tedy neumožnily dospět k závěru o přípustnosti podaného dovolání, Nejvyšší soud proto v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu