ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2886.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2886/2021-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. R. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Karlem Mazzolinim, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalované: Krajská zdravotní, a. s. , IČO 25488627, se sídlem Sociální péče 3316/12a, Ústí nad Labem, zastoupená JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem Jiráskova 413, Litvínov, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o zaplacení 2 000 000 Kč a doživotní platbu 40 000 Kč měsíčně, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 19 C 85/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soud v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2021, č. j. 8 Co 68/2021-122, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 5. 2021, č. j. 8 Co 68/2021-122, potvrdil usnesení ze dne 9. 3. 2021, č. j. 19 C 85/2019-92, kterým Okresní soud v Teplicích odmítl podání ze dne 22. 3. 2019, doplněné podáními ze dne 23. 3. 2020 a 15. 6. 2020, v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky za zdravotní újmu, za psychickou újmu a za ztížení společenského uplatnění. Ztotožnil se s postupem soudu prvního stupně, který podle §43 odst. 1 o. s. ř. žalobu odmítl pro absenci zákonem stanovených náležitostí, neboť v ní žalobce nevylíčil rozhodné skutečnosti zcela, úplně a určitě, zejména neuvedl, jakých konkrétních částek se u jednotlivých nároků domáhá a neoznačil důkazy k prokázání svých tvrzení, a to ačkoli byl k odstranění nedostatků vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 2. 2020, č. j. 19 C 85/2019-6, a poučen o následcích, pokud vady neodstraní. Ani v podáních ze dne 23. 3. 2020 a 15. 6. 2020 žalobu ve vztahu k nárokům na náhradu újmy v podobě bolestného, náhrady psychické újmy a kompenzace za ztížení společenského uplatnění řádně nedoplnil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud měl pochybit při hodnocení určitosti žaloby a žalobu formalisticky a pouze po jedné výzvě k odstranění nedostatků odmítnout v rozporu s principem plného odškodnění, čímž zasáhl do žalobcova práva na spravedlivý proces. Soudy nemohly po žalobci spravedlivě požadovat, aby určil výši jednotlivých nároků, aby odůvodnil, jak k žalované částce dospěl, aby identifikoval okamžik vzniku újmy či celou věc právně posoudil. Popsané nedostatky žaloby neumožňují soudům ji odmítnout podle §43 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejednalo o vady. Měly-li soudy pochybnosti o skutkovém stavu věci, nic jim nebránilo v tom, aby je rozptýlily v rámci přípravy jednání. Žalobce ve svých podáních uvedl dostatečná skutková tvrzení o újmách, které v důsledku jednání žalované utrpěl, v druhém doplnění žaloby odkázal na lékařskou zprávu, ve které lékařka popsala zdravotní stav žalobce, avšak nebylo v jeho silách jako laika, aby jednotlivé nároky od sebe oddělil a právně kvalifikoval, což je ostatně úkolem primárně soudu. Odmítnutí žaloby soudem prvního stupně i potvrzující usnesení odvolacího soudu nebyly řádně odůvodněny, čímž soudy žalobci fakticky znemožnily odstranit vady před rozhodnutím odvolacího soudu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s posouzením odvolacího soudu a navrhla dovolání odmítnout, popř. zamítnout. Vedlejší účastnice odkázala na vyjádření žalované a navrhla dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 o. s. ř..), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.). Vadou podání je mimo jiné chybějící vylíčení rozhodných skutečností, z nichž žalobce svůj nárok dovozuje; výjimečně lze vylíčení rozhodujících skutečností provést výslovným odkazem na jinou listinu, kterou žalobce jakožto důkaz připojí k žalobě [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003, publikované pod C 2044 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck (dále jen „Soubor“), ze dne 1. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4466/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000].
Vzhledem k tomu, že §2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se při ublížení na zdraví odčiní vytrpěná bolest a další nemajetkové újmy; vznikne-li překážka lepší budoucnosti, nahradí se i ztížení společenského uplatnění, zakládá tři relativně samostatné nároky, byť vycházející z téže škodní události, je nutné je v žalobě přesně vyčíslit a každý nárok podložit konkrétními skutečnostmi. Žaloba musí obsahovat (alespoň laickým popisem) specifikaci postupů, od nichž poškozený dovozuje vznik škodní události (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3548/2012, Soubor C 14698), a popis negativních projevů, s nimiž spojuje své obtíže, které požaduje odčinit. Protože soud je při rozhodování o těchto nárocích vázán žalobním návrhem, který nesmí překročit, je na žalobci, aby v návrhu na zahájení řízení vedle konkrétních skutečností rovněž uvedl, v jaké výši jednotlivé nároky požaduje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2596/2018, ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. I. ÚS 3006/19). Přiřazení jednotlivých plnění, jichž se žalobce domáhá na základě různých skutkových tvrzení, k jednotlivým nárokům zakotveným v §2958 o. z., je pak věcí právní kvalifikace, která náleží soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 25 Cdo 219/2021).
Uvedeným požadavkům dovolatel v žalobě nedostál. Z žaloby a doplnění je pouze patrné to, že žalobce podle svých tvrzení trpí roztroušenou sklerózou, kterou žalovaná měla údajně léčit nevhodným způsobem, a proto se žalobce domáhá 2 000 000 Kč a doživotní měsíční platby 40 000 Kč. Žalobce však ani na výzvu soudu neuvedl, kterých nároků podle §2958 o. z. se domáhá a jakou částku by měla žalovaná na který z těchto nároků zaplatit. Neuvedl ani dostatečná skutková tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit, jakých nároků se domáhá a jaká je jejich výše, popř. jak k jejich vyčíslení dospěl. Nelze se spokojit ani s jeho odkazem na lékařskou zprávu, neboť ta je co do rozdělení nároků a stanovení jejich výše zcela nedostatečná. Žalobce byl řádně vyzván k doplnění žaloby a poučen o následcích nesplnění této výzvy. Postup soudů, které podání žalobce částečně odmítly v rozsahu, v němž neurčitost bránila jeho projednání, byl proto v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Námitkou absence řádného odůvodnění rozhodnutí soudu obou stupňů se dovolací soud nezabýval, jelikož se jedná o námitku vady řízení, k níž lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16). Taková situace v daném případě nenastala.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu pro nepřípustnost podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu