ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2926.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2926/2022-316
sp. zn. 25 Cdo 2927/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: P. R. , narozený XY, bytem XY, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti , IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2, o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 112/2021, o dovolání žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2022,č. j. 23 Co 112/2021-212u, a ze dne 3. 1. 2022, č. j. 23 Co 112/2021-212v, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 5 Co 18/2022-212ae, a ze dne 6. 4. 2022, č. j. 5 Co 19/2022-212ag, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2022, č. j. 23 Co 112/2021-212u, a ze dne 3. 1. 2022, č. j. 23 Co 112/2021-212v, se zastavuje .
II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 5 Co 18/2022-212ae, se zastavuje .
III. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 5 Co 19/2022-212ag, se odmítá .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2022, č. j. 5 Co 18/2022-212ae, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2022, č. j. 23 Co 112/2021-212u, jímž tento soud pro opožděnost odmítl odvolání žalobce proti usnesení téhož soudu ze dne 15. 11. 2021, č. j. 23 Co 112/2021-212o, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost pro nezaplacení soudního poplatku.
Dále Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2022, č. j. 5 Co 19/2022-212ag, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2022, č. j. 23 Co 112/2021-212v, jímž tento soud zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Všechna usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího v celém jejich rozsahu napadl žalobce dovoláním, aniž by byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání. Požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem. Uvedl, že se jeho poměry od doby, kdy mu Městský soud ustanovil tohoto advokáta zástupcem v jiných řízeních, nezměnily. Právní posouzení soudů považuje za svévolnou, protiústavní a záměrně protiprávní aplikaci procesních i hmotněprávních předpisů. Namítá také porušení jeho základních a ústavně garantovaných práv na přístup k soudu. Navrhl zrušení všech napadených rozhodnutí i odložení jejich právní moci a vykonatelnosti.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je podle §236 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem jen proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání. Občanský soudní řád výslovně neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proto je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Jelikož jsou usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2022, č. j. 23 Co 112/2021-212u, a ze dne 3. 1. 2022, č. j. 23 Co 112/2021-212v, proti nimž dovolání výslovně směřuje, rozhodnutími soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutími odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání proti těmto rozhodnutím zastavil (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o. s. ř.), aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Směřuje-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu – Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 5 Co 18/2022-212ae, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání žalobce pro opožděnost, vznikla dovolateli podáním dovolání povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Dovolatel však soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, ačkoli byl k zaplacení vyzván a řádně poučen o procesních následcích jeho nezaplacení (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022,
č. j. 23 Co 112/2021-310). Proto dovolací soud řízení o dovolání proti shora uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že v daném případě nepřichází v úvahu postup podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť dovoláním napadeným usnesením bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost a podle §230 odst. 3 o. s. ř. není žaloba pro zmatečnost přípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Náprava chybného („nesprávného“) rozhodnutí může být zjednána cestou odvolání nebo dovolání (za podmínek §237 o. s. ř.). Rozhodnutím o žalobě pro zmatečnost je s přihlédnutím k jejímu účelu i procesní rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 ICdo 6/2015). Lze rovněž podotknout, že soudy nepochybily, jestliže nepřihlížely k dalším podáním dovolatele označeným jako žádosti o osvobození od placení soudního poplatku z dovolání či o ustanovení zástupce, neboť ze strany žalobce se vzhledem k počtu řízení, kterých zahájil stovky a která zjevně nemohou být úspěšná, jedná o zneužití procesních práv.
Dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu – Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 5 Co 19/2022-212ag, kterým bylo rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. i) a písm. j) o. s. ř. Proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele v této části důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
O odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci dovolání odmítl, nerozhodoval již samostatně o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4987/2017, uveřejněné pod číslem 47/2019 Sb. rozh. obč. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3041/2018).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu