ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3337.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3337/2020-160
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: J. B. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Veronikou Urbánkovou, advokátkou se sídlem 679 05 Bukovina 86, proti žalovanému: J. P. , narozený XY, bytem XY, o 1 050 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 180/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2020, č. j. 17 Co 274/2019-148, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce se domáhal náhrady škody, která měla vzniknout marným vynaložením žalované částky. Před vznikem škody zakoupil pozemek pro stavbu rodinného domu. Po dopravní nehodě způsobené žalovaným, v jejímž důsledku ochrnul, musel pro stavbu zakoupit pozemek jiný (za cenu 1 300 000 Kč), neboť původně zakoupený pozemek nebyl vhodný pro bezbariérové bydlení. Škodu spatřuje v rozdílu částky, za niž koupil nový pozemek, a částky 250 000 Kč, za niž prodal původně zakoupený stavební pozemek.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 5. 2020, č. j. 17 Co 274/2019-148, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 6. 2019, č. j. 10 C 180/2018-114, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení 1 050 000 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 7. 7. 2011 zavinil žalovaný dopravní nehodu, při níž žalobce utrpěl těžká zranění, v důsledku nichž trvale ochrnul v dolní polovině těla. Za zavinění nehody byl žalovaný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 2 T 230/2011. Před dopravní nehodou zakoupil žalobce za 100 000 Kč pozemek v obci XY za účelem stavby rodinného domu, který ale po škodní události nemohl použít, protože nebyl vhodný pro bezbariérové bydlení. Proto jej dne 23. 11. 2016 prodal za 250 000 Kč, když předtím, dne 12. 9. 2013, zakoupil jiný pozemek pro stavbu v obci Veselí nad Moravou za 1 300 000 Kč. Žalobce stejný nárok jako v této věci (jen o částku 1 200 000 Kč) uplatnil již žalobou podanou dne 14. 11. 2014 u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 371/2014. V tomto řízení bylo žalobci k jeho žádosti přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 % (usnesením ze dne 16. 6. 2015, č. j. 5 C 371/2014-130, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2015, č. j.17 Co 188/2015-141), usnesením ze dne 17. 2. 2016 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 30 000 Kč, který nezaplatil, a proto bylo řízení (pravomocně ke dni 13. 2. 2017) zastaveno usnesením ze dne 26. 9. 2016, č. j. 5 C 371/2014-164, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2016, č. j. 17 Co 224/2016-170 (soud vyhověl žádosti žalobce a s rozhodnutím o zastavení řízení posečkal do doby, než bylo rozhodnuto o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutí o jeho osvobození od soudních poplatků; Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl usnesením ze dne 22. 6. 2016, č. j. 25 Cdo 1564/2016-157, a ústavní stížnost žalobce odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 3390/16). Žalobce soudní poplatek zaplatil až 11. 1. 2017 (po rozhodnutí soudů obou stupňů o zastavení řízení). Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že námitka promlčení vznesená žalovaným je důvodná. Na rozdíl od něj ale dovodil, že vzhledem k přechodným ustanovením je třeba postupovat podle §106 odst. 1 a 2 a §112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“), počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je pak nutno odvíjet od zakoupení nového pozemku v obci XY (dne 12. 9. 2013), neboť už tehdy musel žalobce vědět o vzniku škody i o odpovědné osobě. Ke stavení běhu promlčecí doby pak došlo, s ohledem na řízení vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 371/2014, v době od podání žaloby (14. 11. 2014) do 2. 1. 2016, kdy byl žalobce pravomocně částečně osvobozen od soudních poplatků ve výši 50 %. Po tomto datu již žalobce v řízení řádně nepokračoval, neboť vyměřený soudní poplatek nezaplatil, a zavinil tak zastavení řízení. Podal-li tedy žalobce opětovně žalobu dne 21. 6. 2018, je i v případě stavení běhu promlčecí doby jeho nárok promlčen. Odvolací soud neshledal, že by vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, když nebyly zjištěny žádné výjimečné okolnosti, které by svědčily o zneužití práva žalovaným na úkor žalobce a které by mu znemožnily nárok řádně uplatnit včas.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázky promlčení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak žádná rozhodnutí dovolacího soudu neuvádí. Vytýká soudu nesprávný výklad právní otázky řádného vedení řízení. Rekapituluje průběh řízení u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 371/2014, které bylo zahájeno dne 14. 11. 2014 a pravomocně skončeno dne 6. 4. 2018, kdy mu bylo doručeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2018, č. j. 17 Co 234/2017-203, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 8. 2017, č. j. 5 C 371/2014-191, o vrácení zaplaceného soudního poplatku. Dovolatel je přesvědčen, že po celou tuto dobu se promlčecí doba stavěla, neboť vedl řádně řízení, konal ve lhůtách stanovených soudem a nedopustil se žádných obstrukcí. Jestliže se snažil o snížení, prominutí a odklad povinnosti zaplatit soudní poplatek v rozsahu, v jakém nebyl osvobozen od jeho placení, činil tak proto, že jeho finanční situace mu nedovolovala poplatek zaplatit, což bylo způsobeno protiprávním jednáním žalovaného a soud to měl vzít v potaz. Pokračování v řízení se domáhal i po jeho zastavení, když soudní poplatek, po prodeji nemovitosti ve XY, zaplatil ještě před doručením rozhodnutí odvolacího soudu. Má za to, že subjektivní promlčecí doba uplynula až dnem 2. 2. 2019 s tím, že i kdyby se řádné vedení řízení posoudilo pouze do okamžiku doručení usnesení o vrácení soudního poplatku č. j. 5 C 371/2014-191, tedy dne 4. 9. 2017, jeho právo na náhradu škody by se promlčelo až 3. 7. 2018, tj. před podáním nového žalobního návrhu. Domnívá se proto, že by otázka stavení promlčecí doby měla být v tomto konkrétním případě posouzena podle jeho procesní aktivity a jeho zájmu na pokračování v řízení. Opačným postupem by došlo de facto k bránění mu v přístupu k soudu. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“,, a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatel uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, avšak náležitě neformuluje konkrétní právní otázky a blíže neoznačuje judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřuje v závěru, že poté, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o částečném osvobození od soudních poplatků, žalobce v řízení řádně nepokračoval. V tomto ohledu je však napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž v zahájeném řízení řádně pokračuje i ten účastník soudního řízení, který součinnost se soudem v řízení sám nevyvíjí, svými úkony však nebrání průběhu řízení a jeho skončení rozhodnutím soudu ve věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 25. 1. 1976, sp. zn. 4 Cz 8/76, uveřejněný pod č. 32/1978 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3126/2010, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, C 10301). Řádně naopak nepokračuje ten účastník řízení, který vezme žalobu zpět nebo po výzvě, poučení a ve stanovené lhůtě podání řádně neopraví či nedoplní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1440/2001, Soubor C 1416, rozsudek ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 84/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2004, pod č. 182, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3767/2007) a rovněž v případě nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4585/2014, a ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2560/2020).
Jestliže žalobce po pravomocném rozhodnutí o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků jemu vyměřený soudní poplatek nezaplatil, zabránil tím dalšímu průběhu řízení a vydání soudního rozhodnutí ve věci samé. Takové jednání nelze považovat za řádné pokračování v řízení. Je nerozhodné tvrzení žalobce o nedostatku finančních prostředků i jeho snaha (ostatně neúspěšná) pomocí mimořádných opravných prostředků rozhodnutí o pouze částečném osvobození od soudních poplatků zvrátit. Lze uzavřít, že odvolací soud se při posouzení rozhodné právní otázky stavení promlčecí doby v závislosti na splnění poplatkové povinnosti od ustálené praxe dovolacího soudu neodchýlil a není ani důvodu, aby tato otázka byla posouzena jinak. Z těchto důvodů není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 4. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu