ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3588.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 3588/2021-624
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: XEROX CZECH REPUBLIC s. r. o. , se sídlem Vyskočilova 1461/2a, Praha 4, IČO 48109193, zastoupená JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo obrany , se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, o 19.071.190,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 22/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2021, č. j. 30 Co 119/2021-588, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 3. 7. 2014, č. j. 4 C 22/2008-329, rozhodl, že základ žalobního nároku na dlužné nájemné, náhradu ušlého zisku a skutečné škody je zcela opodstatněn. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí mezitímní rozsudek ze dne 30. 11. 2010, č. j. 4 C 22/2007-157, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2011, č. j. 30 Co 224/2011-272, s pokynem k vyřešení otázky platnosti odstoupení žalované od nájemní smlouvy. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se stala v rámci nové koncepce polygrafické výroby ministerstva obrany vítězkou výběrového řízení na pronájem digitálního tiskového stroje, a uzavřela proto dne 19. 4. 2005 se žalovanou smlouvu o pronájmu stroje DocuColor iGen3 s dokončovací linkou pro lepenou vazbu Bourg Perfect Binder 2005 na dobu určitou do 31. 12. 2008, přičemž předmět nájmu měl být instalován v prostorách žalované do 31. 5. 2005. Prostory pro umístění zařízení žalovaná poskytla až s několikatýdenním odstupem dne 12. 5. 2005 a žalobkyně v nich pak ještě musela provést úpravu elektroinstalace, takže místnost byla připravena až k 18. 5. 2005. V průběhu května žalobkyně instalovala tiskové zařízení, dne 2. 6. 2005 byla dovezena dokončovací linka, skončena instalace a proškoleni pracovníci žalované. Zaměstnanec žalobkyně e-mailem ze dne 3. 6. 2005 sdělil, že předání stroje je plánováno na 8. 6. 2005, neboť původní termín nelze pro zpoždění s dodáním dokončovací linky společností CT Bourg dodržet. Žalovaná reagovala sdělením, že lhůta pro instalaci nebyla dodržena, a žalobkyni proto poskytla dodatečnou lhůtu do 7. 6. 2005 s tím, že jejím marným uplynutím odstupuje od nájemní smlouvy. Dne 8. 6. 2005 se žalobkyně pokusila předat předmět nájmu žalované, z jejíž strany se však k převzetí nikdo nedostavil. V listopadu 2005 žalobkyně od smlouvy odstoupila, celé zařízení demontovala a odklidila z prostor žalované. Soud dospěl k závěru, že odstoupení od smlouvy podle §663 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), bylo ze strany žalované neoprávněné, neboť ona zavinila nedodržení původního termínu dne 31. 5. 2005 tím, že její odpovědní zaměstnanci nebyli schopni včas určit a připravit vhodné prostory; vzhledem k náročnosti celé akce tak nebylo v možnostech zaměstnanců žalobkyně dříve předat dodaný, instalovaný a odzkoušený stroj včetně zaškolení obsluhy. Žalobkyně naopak plnila své povinnosti ze smlouvy, jakmile jí to bylo umožněno, což vylučuje jak její odpovědnost, tak oprávnění žalované odstoupit od smlouvy. Od smlouvy proto naopak pro neplacení nájemného platně odstoupila žalobkyně 11. 11. 2005 a vznikl jí nárok na úhradu dlužného nájemného i nárok na náhradu škody vzniklé porušením nájemní smlouvy.
Rozsudek ze dne 19. 5. 2015, č. j. 30 Co 522/2014-410, kterým Městský soud v Praze k odvolání žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 19.071.190,26 Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, č. j. 25 Cdo 272/2016-453, se závěrem, že žalovaná neodstoupila platně od nájemní smlouvy. Nebylo-li následně hrazeno smluvené nájemné, vznikl žalobkyni nárok na úhradu dlužného nájemného. Vyloučen není ani nárok na náhradu škody, neboť neplatné odstoupení od smlouvy může zakládat odpovědnost za škodu, pokud druhé straně v příčinné souvislosti s ním vznikla majetková újma.
Poté, co byl rozsudek ze dne 3. 7. 2014, č. j. 4 C 22/2008-329, zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2017, č. j. 30 Co 522/2014-46, Obvodní soud pro Prahu 6 nejprve částečným rozsudkem ze dne 12. 3. 2018, č. j. 4 C 22/2008-470, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 2.916.662, 46 Kč s příslušenstvím. Vázán právním názorem soudů vyššího stupně, dovodil odpovědnost žalované za škodu způsobenou neplatným odstoupením od nájemní smlouvy a shledal důvodným dílčí nárok na náhradu dlužného nájemného za dobu trvání nájemní smlouvy, tedy do 11. 11. 2005.
Následně Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 6. 10. 2020, č. j. 4 C 22/2008-552, žalobu v části nároku na zaplacení 16.154.527,80 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu ušlého zisku (6.990.451,20 Kč) za dobu do smluvně předpokládaného konce nájemního vztahu ke dni 31. 12. 2008, neboť dovodil, že neplacení nájemného za dobu do 11. 11. 2005, které bylo důvodem ukončení smlouvy ze strany žalobkyně, není s tvrzenou škodou ve vztahu příčinné souvislosti. Neopodstatněný je rovněž nárok na náhradu ušlého zisku za nedodaný spotřební materiál (7.846.115,20 Kč), neboť žalovaná žádnou takovou objednávku neučinila a neporušila v tomto směru právní povinnost. Konečně k nároku na náhradu za dokončovací linku Bourg (1.299.961,40 Kč) soud dovodil, že žalobkyně neprokázala, že tuto část linky se jí nepodařilo prodat, neboť její tvrzení je v rozporu s výpovědí svědka S., že dva roky po prodeji prvního zařízení prodala žalobkyně i zbývající část, navíc nedoložila, že do této doby zůstalo zařízení zcela bez využití.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 30 Co 119/2021-588, zastavil odvolací řízení proti zamítavému výroku ohledně částky 14.812.089,70 Kč, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 1.342.438,10 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Protože žalobkyně vzala zpět žalobu týkající se nároků na náhradu ušlého zisku z nájmu s výjimkou období od 1. 6. 2005 do 7. 6. 2005 a ušlého zisku za nedodaný spotřební materiál, zůstaly předmětem odvolacího řízení již jen částky 42.476,70 Kč na ušlém zisku a 1.299.961,40 Kč na skutečné škodě za nákup dokončovací linky Bourg. Odvolací soud korigoval skutkový závěr soudu prvního stupně, že se žalobkyni podařilo přístroj prodat, nicméně ani tak neshledal důvodným nárok na náhradu škody ve výši pořizovací ceny věci. Dovodil, že majetkový stav žalobkyně se nesnížil, neboť za tuto částku získala do vlastnictví věc odpovídající hodnoty, která byla určena k využití nájemkyní po dobu určitou, takže ani po skončení nájemního vztahu by se její situace nezměnila. Jestliže by ani po tomto datu nemohla být dokončovací linka prodána, není tvrzená újma v příčinné souvislosti s porušením smlouvy ze strany žalované.
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku týkajícím se pouze částky 1.299.961,40 Kč napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Formuluje dvě základní otázky, 1) „zda škodou vzniklou v příčinné souvislosti s odstoupením od (nájemní) smlouvy pro porušení povinností nájemce naplňovat závazek ze smlouvy mohou být i náklady nikoli běžné, vynaložené poškozenou stranou na pořízení (části) předmětu nájmu tak, aby tento splňoval nájemcem zvláště vymíněné, nikoli obvyklé vlastnosti“, a 2) „zda se považují za škodu, která vznikla v příčinné souvislosti se zaviněným porušením právní povinnosti škůdce jednat poctivě a s tím spojeného zákazu mít prospěch ze svého nepoctivého jednání, i náklady vynaložené po uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou na pořízení předmětu nájmu, který měl speciálně vymíněné vlastnosti a byl speciálně pořízen pro potřebu škůdce ve vztahu k nájemní smlouvě za situace, kdy poškozený z důvodu nepoctivého jednání škůdce od takové nájemní smlouvy odstoupil, čímž by škůdce těžil ze svého nepoctivého jednání v tom směru, že by se takto vyvázal z povinnosti plnit právě svůj závazek z nájemní smlouvy.“ Dovolatelka podrobně rekapituluje průběh dosavadního řízení a zdůrazňuje, že pouze pro účely předmětné veřejné zakázky pro žalovanou na vlastní náklady obstarala a dodala komplexní tiskové zařízení v hodnotě 9.398.285 Kč (iGen3) a 1.299.961,40 Kč (vazač Bourg). Jednalo se o ojedinělé zařízení, která dovolatelka neměla běžně k dispozici, proto bylo objednáno pouze pro účely předmětné nájemní smlouvy, tedy teprve v okamžiku, kdy bylo jisto, že zvítězila ve výběrovém řízení. K první otázce dovolatelka upozorňuje, že v souvislosti s porušením závazkové povinnosti žalovanou jí vznikla škoda odpovídající výši marně vynaložených nákladů na pořízení dokončovací linky Bourg, jež byla dovolatelkou zakoupena výlučně pro účely předmětné veřejné zakázky. Neobstojí tak závěr odvolacího soudu, že tvrzená škoda spočívá v tom, že se zařízení stalo neprodejným. Protože se soud neseznámil se všemi přednesy a podáními, v nichž byl nárok charakterizován, porušil právo dovolatelky na spravedlivý proces. Odvolací soud opomenul, že za situace, kdy by podle legitimního očekávání, že závazky budou na obou stranách řádně plněny, a nájem bude trvat po celou dobu určitou nájmu do 31. 12. 2008, by zařízení bylo vráceno pronajímatelce ve stavu odlišném oproti stavu, kdy bylo předáno do užívání nájemkyně při zahájení nájmu. Tedy stav opotřebení zařízení k tomuto datu by byl zcela jistě odlišný, pokud by nájemkyně užívala předmět nájmu řádně po celou smluvenou dobu nájmu, oproti stavu, v němž se zařízení nacházelo k okamžiku jeho odvozu pronajímatelkou. Žalovaná se bezprostředně po zahájení nájmu hodlala svého závazku zprostit, neplatně odstoupila od smlouvy a nové zařízení ponechala ladem až do jeho odvozu žalobkyní v souvislosti s ukončením nájemní smlouvy, je proto zcela nerozhodná úvaha soudu, zda a jak by žalobkyně naložila s předmětem nájmu, kdyby na straně žalované nedošlo k žádnému porušení a nájem by trval po celou sjednanou dobu. Soud měl proto přihlédnout a) k unikátní povaze předmětu nájmu, výslovně vymíněnému žalovanou, b) k tomu, že žalovaná zmařila účel veřejné zakázky neoprávněným odstoupením od nájemní smlouvy a následným neplněním vlastních závazků z nájemní smlouvy (jež následně vedlo k odstoupení od nájemní smlouvy ze strany žalobkyně), c) i k tomu, že žalobkyně řádně splnila veškeré své povinnosti z nájemní smlouvy. Ke druhé otázce poukazuje dovolatelka na princip poctivosti a ochrany dobré víry, neboť i v českém právu je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech, a zásady, včetně zásady ochrany dobré víry, jsou součástí právního řádu, i když se jich zákon výslovně nedovolává (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 a Pl. ÚS 78/06). Princip poctivosti však jde ještě dále, neboť uplatňuje-li se v soukromém právu, potom tím spíše musí platit i v právu veřejném, a to včetně požadavku na poctivé jednání orgánů veřejné moci vůči fyzickým a právnickým osobám. Kromě toho nikdo nesmí mít prospěch z vlastního nepoctivého jednání, přičemž dovolatelka byla ve vztahu k předmětné nájemní smlouvě slabší stranou. Neměla přitom důvod pochybovat, že dojde k řádnému plnění nájemní smlouvy ze strany žalované, u které jako subjektu veřejného práva spíše, než u kteréhokoli jiného subjektu, bylo zcela odůvodněné legitimní očekávání, že budou dodrženy podmínky veřejné zakázky a zachován princip pacta sunt servanda. Škoda představující skutečnou újmu na majetku dovolatelky je tak v příčinné souvislosti s jednáním žalované, která zmařila účel veřejné zakázky především neoprávněným odstoupením od nájemní smlouvy a nové zařízení ponechala ladem až do jeho odvozu v souvislosti s ukončením nájemní smlouvy ze strany žalobkyně po porušení povinností žalovanou. Dovolatelka navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání, které bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., není přípustné podle §237 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu k otázce výkladu pojmu škoda, kterou se ve smyslu §442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, tj. předpisu účinného v době škodní události (srov. §3028 odst. 3 a §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, i závěry předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 272/2016), míní újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci. Tato majetková újma znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodní událostí a představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu (srov. např. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, č. 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní). Skutečnou škodou mohou být i náklady, které poškozený ze svého majetku vynaložil zbytečně (např. aniž se dostavil očekávaný výsledek či které musel použít na reparaci stavu vyvolaného škodní událostí).
Dovolatelce lze přisvědčit v tom, že porušení právní povinnosti žalované při výpovědi nájemní smlouvy, která se v důsledku toho po většinu předpokládané doby nenaplnila, vedlo k narušení jejích podnikatelských očekávání a představovalo i zásah do principů zmiňovaných v dovolání. Způsob jednání žalované v této fázi právního vztahu mezi účastnicemi má však vliv jen na hodnocení protiprávnosti jako jedné z podmínek odpovědnosti za škodu, nikoliv již na závěr, zda dovolatelce tím vznikla odškodnitelná újma, tedy škoda v podobě zbytečných nákladů. Jestliže dovolatelka spatřuje škodu v celé pořizovací částce přístroje, který měl být předmětem nájmu na dobu určitou, aniž by se převádělo vlastnické právo k němu, pak skutkově nevymezuje nárok podřaditelný pod zbytečně vynaložené náklady ve smyslu §442 odst. 1 obč. zák. I když se náklady na pořízení přístroje jeví zbytečnými z toho pohledu, že se nájem neuskutečnil, nesnížil se počínáním žalované vedoucím k předčasnému ukončení nájemního vztahu majetkový stav dovolatelky o požadovanou částku, neboť za vynaložené peníze vlastnila stroj tomu odpovídající hodnoty, který od počátku hodlala ve svém vlastnictví podržet jak po dobu předpokládaného nájemního vztahu, tak po jeho skončení. Na tom nic nemění ani jedinečnost zařízení ani nemožnost jeho využití jiným způsobem. Odvolací soud přiléhavě vyložil, že při předpokládaném průběhu by po ukončení nájemního vztahu uplynutím sjednané doby majetková struktura dovolatelky zůstala shodná, tj. za vynaloženou částku by i nadále byla vlastnicí přístroje. Samotná ztížená možnost či plná nemožnost převodu věci na jiný subjekt není majetkovou škodou, tím spíše ne v plné výši pořizovací ceny. Případné snížení hodnoty věci, které by k tomu okamžiku z různých důvodů mohlo nastat, však dovolatelka neučinila předmětem řízení (to zdůrazňuje i v dovolání), takže o něm nebylo rozhodováno.
Výhrady dovolatelky k procesnímu postupu odvolacího soudu mají povahu námitek vad řízení (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), k nimž může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání jinak přípustné, což není tento případ. Z těchto důvodů dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu