ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.508.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 508/2021-655
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: D. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Jáchymem Petříkem, advokátem se sídlem Plzeňská 3350/18, Praha 5 - Smíchov, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s. , IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o zaplacení 861 233 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 245/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2020, č. j. 35 Co 200, 201/2020-628, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K odvolání žalobce potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 2020, č. j. 35 Co 200, 201/2020-628, jako věcně správný rozsudek ze dne 21. 6. 2019, č. j. 24 C 245/2012-527, ve výroku III až V a doplňující usnesení ze dne 19. 9. 2019, č. j. 24 C 245/2012-538, ve výroku I, kterými Obvodní soudu pro Prahu 8 žalobu o zaplacení 861 233 Kč s příslušenstvím zamítl co do 373 854,40 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % ročně z této částky od 28. 3. 2013 do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu co do částky 24 490,40 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % ročně z této částky od 28. 3. 2013 do zaplacení (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky V, VI a I); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uvedenými výroky soud prvního stupně rozhodl o části žaloby, kterou se žalobce domáhal pojistného plnění za náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 6. 10. 2010 do 31. 12. 2011 ve výši 373 854,40 Kč jako rozdílu mezi čistým ziskem, jehož dosahoval před nehodou, a ziskem za žalované období, a pojistného plnění za náhradu nákladů právního zastoupení spojených s uplatněním uvedeného nároku ve výši 24 490 Kč. Městský soud v Praze vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce dne 1. 3. 2010 utrpěl újmu na zdraví v podobě poranění ruky při dopravní nehodě, kterou zavinil řidič vozidla pojištěného u žalované. Podle znaleckého posudku MUDr. Boháče mohl žalobce od 6. 10. 2010 vykonávat svou profesi sádrokartonáře, neboť od daného data byl schopen práce vyžadující středně těžkou zátěž poraněné končetiny. Odvolací soud provedl důkaz zprávou ošetřujícího lékaře žalobce K. ze dne 15. 3. 2011, která měla být podle odvolacího tvrzení žalobce v rozporu se znaleckým posudkem, a zjistil z ní, že se ošetřující lékař vyjadřoval ke zdravotnímu stavu žalobce v období do 5. 10. 2010, nikoli od 6. 10. 2010 do 31. 12. 2011. Ze zdravotní dokumentace žalobce nevyplynulo, že by v předmětném období navštěvoval rehabilitace, lékaře nebo bral léky na bolest. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že podle §6 odst. 2 písm. a), §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a §446 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) žalobci nárok na pojistné plnění za náhradu ztráty na výdělku nevznikl. Žalobce byl od 6. 10. 2010 schopen výkonu svého povolání, mezi jeho nižším ziskem v období od 6. 10 2010 do 31. 12. 2011 a dopravní nehodou, resp. poraněním žalobce, neshledal soud příčinnou souvislost. Proto žalobci nemohl vzniknout ani nárok na pojistné plnění za náhradu nákladů právního zastoupení, které mu jeho právní zástupce v souvislosti s náhradou ztráty na výdělku za žalované období poskytl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval tím, že právní otázka výkladu §447 obč. zák., na které rozhodnutí závisí, byla odvolacím soudem vyřešena nesprávně. Odvolací soud měl pochybit při hodnocení důkazů, zejména znaleckého posudku MUDr. Boháče, pokud z něj dovodil, že žalobce byl ze dne na den schopen stoprocentního nasazení ve svém povolání. Odvolací soud nevypořádal všechny námitky žalobce uvedené v odvolání, nedostatečně odůvodnil zamítavý výrok, čímž založil nepřezkoumatelnost svého rozsudku, a řádně žalobce nepoučil podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Dovolatel se domáhal zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhla zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o pojistném plnění za náhradu nákladů právního zastoupení, tedy o částce 24 490 Kč, není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť jí bylo rozhodnuto o nároku na peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a mezi účastníky nejde o vztah pracovněprávní ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy.
I když dovolatel uvedl, že uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení, z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů, zejména znaleckého posudku MUDr. Boháče a lékařské zprávy K., zjistily skutkový stav. Těžiště dovolacích námitek žalobce spočívá v kritice skutkového závěru odvolacího soudu, že žalobce byl plně schopen výkonu své profese od 6. 10. 2010 a tudíž pokles jeho zisku v rozhodném období neměl souvislost s dopravní nehodou a jeho zraněním. Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce, však nepředstavuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Rovněž námitky proti znaleckému posudku a odborným závěrům znalce nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť směřují proti hodnocení důkazů, a spadají tak do rámce skutkových zjištění, která dovolacímu přezkumu nepodléhají.
Vytýká-li dále dovolatel odvolacímu soudu, že nevypořádal všechny námitky žalobce uvedené v odvolání, nedostatečně odůvodnil zamítavý výrok a řádně žalobce nepoučil podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř, jde o námitky vad řízení, ke kterým však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
Vzhledem k tomu, že v dovolání proti výroku o věci samé nebyl uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod, tj. nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), a podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, není dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu