ECLI:CZ:NS:2022:25.ND.458.2022.1
sp. zn. 25 Nd 458/2022-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Bořivoje Hájka ve věci žalobkyně: ALVON development company, s. r. o. , IČO 26399768, se sídlem Moskevská 1461/66, 360 01 Karlovy Vary, zastoupená JUDr. Martinem Tocikem, advokátem se sídlem Moskevská 1461/66, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: N. N. , narozený XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem Vodičkova 30, 110 00 Praha 1, o zaplacení 4 848 375,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 85/2013 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 4 Cmo 15/2022, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Krenk, Ph.D., JUDr. PhDr. Filip Havrda a JUDr. Monika Vacková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cmo 15/2022.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021, č. j. 81 Cm 85/2013-196, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 4 848 375,22 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
V průběhu odvolacího řízení vznesl zástupce žalovaného F. K. námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze M. K., F. H. a M. V. Odůvodnil ji tím, že se dlouhodobě zná s předsedou senátu M. K., chodili spolu hrát společenské hry, účastnili se společných vánočních večírků nebo v nedávné době oslavy životního jubilea jejich společného známého. Ze stejného důvodu z opatrnosti vztáhl námitku podjatosti i na zbylé členy senátu 4 Cmo.
Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že považuje vznesenou námitku podjatosti za důvodnou, neboť nemá důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení právního zástupce žalovaného ohledně více než nadstandardních vztahů s předsedou senátu.
Soudce M. K., ve svém vyjádření uvedl, že se necítí být podjatý, je bez vztahu k věci, účastníkům i jejich zástupcům. Zástupce žalovaného zná sice osobně více let, tyká si s ním, avšak nemá s ním bližší přátelský nebo nepřátelský vztah. Připustil, že v letech 2003 až 2006 se ve dvou až třech případech s právním zástupcem žalovaného setkal na předvánočních večírcích, kterých se účastnily desítky dalších osob, a v té době rovněž chodil hrát zhruba jednou měsíčně kulečník za účasti zástupce žalovaného. Avšak od té doby nebyl se zástupcem žalovaného ani v minimálním kontaktu až do 23. 5. 2022, kdy došlo k náhodnému setkání na padesátých narozeninách jeho dlouholetého známého daňového poradce za přítomnosti mnoha dalších osob. Svou přítomnost na oslavě považuje spíše za formální, konverzaci se zástupcem žalovaného, ale i s dalšími přítomnými osobami, vedl pouze na zcela běžná aktuální témata. O projednávané věci nemá jiných poznatků než ze spisu.
Soudci F. H. a M. V. se shodně vyjádřili tak, že nemají k věci ani k účastníkům žádný vztah a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnost o jejich nepodjatosti v dané věci. O tvrzených vztazích se oba dozvěděli až z podané námitky podjatosti.
Zástupce žalovaného ve svém doplnění k námitce podjatosti uvedl, že kulečník spolu s M. K., chodil hrát relativně pravidelně, častěji než jednou za měsíc, v nízkém počtu hráčů, a navíc o finanční částky, byť nikterak vysoké. O jeho přítomnosti na večírku předem věděl, trávil ho zejména v jeho společnosti a dozvěděl se z jeho úst o nápadu této věci vedené jeho senátem. Doplnil, že se M. K., dříve neúspěšně ucházel o místo v advokátní kanceláři, ve které již v této době působil, a je rovněž spolužákem z gymnázia spolupracujícího člena této advokátní kanceláře.
Vzhledem k vznesené námitce podjatosti soudců senátu 4 Cmo Vrchního soudu v Praze ve složení M. K., F. H. a M. V., jimž náleží podle rozvrhu práce tohoto soudu rozhodovat o věci, předložil Vrchní soud v Praze věc, která je u něj vedena pod sp. zn. 4 Cmo 15/2022, k rozhodnutí Nejvyššímu soudu jako soudu nadřízenému.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd 189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, nebo ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 32 Nd 286/2016).
Nejvyšší soud též konstatoval, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě (usnesení ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001). Toto pravidlo lze vztáhnout i na vztahy mezi soudci a jinými osobami činnými v oblasti právní praxe či teorie; jen v případě, že by tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními (zejména přátelskými či naopak nepřátelskými), bylo by nutno uvažovat o podjatosti soudce. Tento přístup odpovídá ustálené a nezpochybněné praxi, zejména na okresních soudech, kde se soudci, advokáti i státní zástupci zpravidla osobně znají, to však není důvod k jejich vyloučení pro podjatost. „Důvodem pro vyloučení soudce ovšem není bez dalšího okolnost, že – jak se někdy namítá – soudce ‚zná‘ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině.“ (Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, díl I., výklad k §14)
Zástupce žalovaného dovozuje podjatost M. K., zejména ze skutečnosti, že s ním chodil hrát před více než 15 lety pravidelně kulečník a že se spolu setkali v nedávné době na oslavě životního jubilea jejich společného známého. Z jím uváděných skutečností ani vyjádření M. K., nevyplývá, že by jejich vztahy překročily běžný profesionální a společenský rámec a staly se osobními, což by mohlo představovat důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.
Důvodem pochybovat o podjatosti M. K., není ani skutečnost, že se neúspěšně ucházel o místo v advokátní kanceláři, ve které v té době již působil zástupce žalovaného. Nejvyšší soud již dříve vyslovil názor, že okolnost, že soudce byl v minulosti zaměstnancem účastníka řízení, nezakládá sama o sobě jeho poměr k účastníkovi, který by měl za následek pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 22 Cdo 227/99, uveřejněné pod č. 34 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Tím spíše nemůže podjatost zakládat pouhé ucházení se o místo kolegy (nikoliv zaměstnance) zástupce žalovaného. Totéž, co platí o pracovněprávních vztazích, lze vztáhnout i na vztahy mezi spolužáky na gymnáziu. Ani ta okolnost, že byli M. K., a spolupracující člen advokátní kanceláře, ve které působí zástupce žalovaného, spolužáky, tedy nevzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Zmínil-li M. K., ve společenském rozhovoru, že předmětná věc bude projednávána senátem, v němž působí, není to důvodem pro pochybnosti o jeho nepodjatosti – ostatně tato informace je veřejně dostupná (např. v databázi „infoSoud“).
V posuzovaném případě tudíž nebyly zjištěny žádné okolnosti svědčící o tom, že vztahy soudce M. K., k zástupci žalovaného překročily běžný profesionální rámec a staly se vztahy osobními. Není možné proto dovodit, že je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Tím spíše nelze dovodit podjatost u zbylých členů senátu F. H. a M. V., kteří se o tvrzených vztazích mezi M. K., a zástupcem žalovaného dozvěděli až ze vznesené námitky podjatosti.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze M. K., F. H. a M. V. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 Cmo 15/2022 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o uplatněné námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu