ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1197.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 1197/2022-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně "MONREAL Děčín" s. r. o. , se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Francouzská 836/31, IČO 62738194, zastoupené JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze, Legionářů 947/2, proti žalovanému Bytovému družstvu Rakovnická , se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Milíčova 488/15, IČO 07110316, zastoupenému Mgr. Monikou Homolovou, advokátkou se sídlem v Praze, Rumunská 1720/12, o zaplacení 96.566 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 297/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 68 Co 317/2021-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.388,80 Kč k rukám JUDr. Jana Jiříčka, advokáta se sídlem v Praze, Legionářů 947/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 11. 2021, č. j. 68 Co 317/2021-79, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 10. 6. 2021, č. j. 26 C 297/2020-55, kterým žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 96.566 Kč s tam blíže vymezeným (zákonným) úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Předně je třeba uvést, že dovolatel zpochybňuje právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek (zejména ve vztahu ke zjištění, zda byla uzavřena dohoda o poskytování služeb za listopad 2018), nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování a nabízí vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu rozhodného pro právní posouzení věci. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Jen pro úplnost lze dodat, že skutková zjištění odpovídají obsahu spisu, nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry náležitě odůvodnily.
Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem formulovaná otázka výkladu pojmu poskytovatel služeb ve smyslu §2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“). Nejenže dovolatel tuto otázku formuluje na jiném skutkovém základě, když oproti odvolacímu soudu vychází z názoru, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda, podle které měla žalobkyně ještě v listopadu 2018 vystupovat jako poskytovatel služeb a měla povinnost provést za toto období vyúčtování dodaných služeb přímo nájemcům (zatímco odvolací soud uzavřel, že existence dané dohody nebyla řádně tvrzena, natož prokázána), ale navíc přehlíží, že na jejím řešení rozhodnutí soudu v konečném důsledku nespočívá.
Nelze mít pochyb o tom, že bezdůvodné obohacení vzniká mimo jiné tomu, za kterého bylo plněno, co měl po právu plnit sám (viz §2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Rozhodovací praxe (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 509/2019, včetně tam citovaných rozhodnutí) je přitom ustálená v závěru, že bezdůvodné obohacení je (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil (obohacený), vydat to, oč se obohatil, a tomu korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo (ochuzený), požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení; předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít.
Současně platí, že není-li mezi nájemcem a pronajímatelem (bytovým družstvem) dohodnuto jinak, je pronajímatel povinen zajistit dodávku energií a služeb spojených s užíváním bytu (viz §2247 o. z. ve spojení s §741 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech; srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1271/2011). V nyní posuzované věci přitom dovolatel ani netvrdil, že by tuto povinnost vůči nájemcům (družstevních) bytů neměl; pouze namítal, že na základě ústní dohody došlo k přesunu této povinnosti na žalobce. Jelikož však k prokázání existence dané dohody nedošlo, je správný závěr soudů, že dovolatel se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť ta za něj plnila to, co měl po právu plnit sám (zajistila dodávky tepla a teplé vody). Rozhodnutí odvolacího soudu je proto v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká nedostatky odůvodnění a neprovedení navržených důkazů, dovolatel opět uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení může totiž dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237–238a o. s. ř.). Namítanými vadami ostatně řízení netrpí - rozsudek odvolacího soudu splňuje náležitosti stanovené §157 odst. 1, 2 o. s. ř.; neprovedení navrženého důkazu přitom bylo zcela v souladu s §131 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s §126a o. s. ř.), neboť důkaz výslechem účastníka řízení (jednatele žalobkyně) bylo možné nařídit pouze s jeho souhlasem.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelem zjevně napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
O návrhu žalovaného ze dne 18. 5. 2022, aby na jeho místo ve smyslu §107a o. s. ř. vstoupil do řízení pan L. M., narozený XY, bytem XY, dovolací soud nerozhodoval, neboť ustanovení §107a o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu neplatí (srov. §243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 26. 7. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu