ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1912.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 1912/2022-438
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou ve věci žalobkyně PREFIN CZ s.r.o. , se sídlem v Plzni, Mezi Ploty 567/19, IČO 01615033, zastoupené JUDr. Karlem Palečkem, advokátem se sídlem v Plzni, Zbrojnická 229/1, proti žalovanému P. T. , narozenému XY, místem podnikání XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Petrem Šlaufem, advokátem se sídlem v Plzni, Kovářská 1253/4, o zaplacení 331.067,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 308 C 130/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. ledna 2022, č. j. 25 Co 317/2020-351, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.471 Kč, k rukám JUDr. Karla Palečka, advokáta se sídlem v Plzni, Zbrojnická 229/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-sever (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 6. 2020, č. j. 308 C 130/2015-300, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 192.753,58 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a částku 24.719,98 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu ohledně částky 20.314,11 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím a dále ohledně částky 93.280,02 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky IV. až VI.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 19. 1. 2022, č. j. 25 Co 317/2020-351, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, pokud jím byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 192.516,58 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), a změnil, pokud jím byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 237 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím tak, že žalobu zamítl (výrok II)., dále rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II. (výrok III.) a změnil ve výrocích IV. až VI. o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky IV. až VI.), odmítl odvolání žalovaného do výroku III. rozsudku soudu prvního stupně (výrok VII.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok VIII.).
Dovolání žalovaného Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015).
Dovolatel zastoupený advokátem otázku přípustnosti dovolání zcela pominul, naplněním kritérií uvedených v §237 o. s. ř. se nijak nezabýval, přičemž o tuto náležitost již dovolání vzhledem k uplynutí dovolací lhůty nemůže být doplněno (srov. §241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z obsahu dovolání, které polemizuje se závěry odvolacího soudu, avšak nikterak nezdůvodňuje, čím má být založena přípustnost mimořádného opravného prostředku.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovolání podává „proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti výrokům II. a IV. až VIII. napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti nákladovým výrokům (tedy výrokům IV. až VI. a výroku VIII.) by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.] stejně jako proti výroku VII. [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s §229 odst. 4 o. s. ř.]. Dovolání by konečně nebylo přípustné ani proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, neboť k podání dovolání by nebyl žalovaný ve smyslu §218 písm. b) ve spojení s §243c odst. 3 o. s. ř. oprávněn (srov. závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném pod č. 28 v časopise Soudní judikatura 3/1998, v rozsudku z 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněném pod C 154 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále např. v usnesení z 1. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3324/2013).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 13. 7. 2022
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu