ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2171.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 2171/2021-508
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce B. d. V. H. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Janem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 586/99, proti žalovaným 1) V. K. , narozenému XY, bytem XY 2) J. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Květnici 713/7, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 226/2014, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 6 Cmo 223/2019-424, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 223/2019-451, takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá .
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800 Kč k rukám JUDr. Jana Opletala, advokáta se sídlem v Praze 3, Jeseniova 586/99, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou (původně u Obvodního soudu pro Prahu 5) dne 21. 12. 2012 se B. d. V. H. (dále též jen „žalobce“ či „družstvo“) domáhalo vyklizení bytu č. 1 o velikosti 3+1, nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. XY, v ulici XY (dále též jen „předmětný byt“ či „byt“). Žalobu odůvodnilo (zejména) tím, že žalovaní nejsou členy družstva, byt užívají bez právního důvodu.
Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem (v pořadí druhým ve věci) ze dne 4. 6. 2019, č. j. 71 Cm 226/2014-377, žalobu zamítl (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (jako soud odvolací) rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č. j. 6 Cmo 223/2019-424, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 223/2019-451, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. „změnil jen tak, že žalovaný 1) je povinen byt vyklidit a vyklizený předat“ žalobci, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, jinak výrok ve vztahu k žalované 2) potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu (posuzováno podle obsahu - §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) podal žalovaný 1) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Otázka výkladu stanov nečiní dovolání přípustným; odvolací soud při výkladu stanov postupoval v souladu s §266 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, jakož i v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; srov. např. již odvolacím soudem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, či ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 25 Cdo 693/2020, a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 4220/2019, a ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017; od zde rozvedených závěrů se odvolací soud neodchýlil.
Nesouhlasí-li dovolatel s hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, své právní závěry odvolací soud pečlivě odůvodnil.
Namítá-li dovolatel, že odvolací řízení je zatíženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (změna skutkového stavu bez zopakování relevantních důkazů ve smyslu §213 o. s. ř., nepředvídatelnost rozhodnutí), přehlíží, že podle §241a odst. 1 o. s. ř. vady řízení nejsou samostatným dovolacím důvodem a lze k nim přihlédnout jen za podmínky stanovené v §242 odst. 3 o. s. ř. Nad rámec řečeného má dovolací soud za potřebné dodat, že postup odvolacího soudu (ve vztahu k dovolatelem namítanému „nezopakování“ listinného důkazu) odpovídá (již) ustálené judikatuře Nejvyššího soudu vztahující se k výkladu §213 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 4220/2019).
Konečně dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovo sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho nákladový výrok. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní). K tomu viz obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 6. 4. 2022
JUDr. Jitka Dýšková
předseda senátu