ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.687.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 687/2022-618
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce M. P. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Markétou Medřickou, advokátkou se sídlem v Praze 4, U Háje 1759/28, proti žalované J. V. , bytem XY, o zaplacení částky 43.549,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 EC 22/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2021, č. j. 35 Co 218/2021-595, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 532.000,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého placením nájemného z tam specifikovaných nebytových prostor na základě neplatné nájemní smlouvy ze dne 1. února 2006.
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. ledna 2017, č. j. 31 EC 22/2011-274, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 532.000,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), v části dalšího požadovaného příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení státu a účastníků (výroky III. a IV.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. září 2017, č. j. 35 Co 211/2017-324, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. potvrdil co do částky 206.701,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a co do částky 325.299,- Kč s příslušenstvím a v nákladových výrocích III. a IV. ho zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací usnesením ze dne 14. března 2018, č. j. 28 Cdo 105/2018-388, dovolání žalované proti potvrzující části výroku rozsudku odvolacího soudu odmítl pro nepřípustnost.
V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 16. dubna 2019, č. j. 31 EC 22/2011-433, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 30.274,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), co do částky 295.025,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
K odvolání obou účastníků odvolací soud rozsudkem ze dne 12. listopadu 2019, č. j. 35 Co 314/2019-475, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. potvrdil co do částky 281.750,- Kč s příslušenstvím; dále ho v tomto výroku co do částky 13.275,- Kč s příslušenstvím a ve vyhovujícím výroku I. a v nákladovém výroku III. zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí třetím) ze dne 15. dubna 2021, č. j. 31 EC 22/2011-563, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 43.549,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení státu a účastníků (výroky II. a III.).
K odvolací obou účastníků odvolací soud rozsudkem ze dne 14. září 2021, č. j. 35 Co 218/2021-595, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).
Dovolaní žalované (dovolatelky) proti naposledy citovanému rozsudku odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovoláním napadený rozsudek byl vydán v řízení, jehož předmětem byla v této fázi již jen částka 43.549,- Kč (tedy částka nepřevyšující 50.000,- Kč) s příslušenstvím, k němuž se nepřihlíží, a nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah. Přípustnost dovolání proto nelze opřít o ustanovení §237 o. s. ř., neboť ustanovení §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. to vylučuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 24. ledna 2019, sp. zn. 26 Cdo 4715/2018, či ze 14. prosince 2020, sp. zn. 26 Cdo 2860/2020).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 5. 2022
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu