ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.893.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 893/2022-1260
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce města Milevsko , se sídlem v Milevsku, nám. E. Beneše 420, IČO 00249831, zastoupeného Mgr. Ondřejem Šimánkem, advokátem se sídlem v Milevsku, Masarykova 186, proti žalovanému V. V. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem v Českém Krumlově, třída Míru 146, o 962.377,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 25/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2021, č. j. 22 Co 219/2021-1190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 15.100,80 Kč k rukám Mgr. Ondřeje Šimánka, advokáta se sídlem v Milevsku, Masarykova 186, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. 22 Co 219/2021-1190, potvrdil výrok v pořadí druhého rozsudku Okresního soudu v Písku (soud prvního stupně) ze dne 12. 11. 2020, č. j. 4 C 25/2012-1113, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 8. 12. 2020, č. j. 4 C 25/2012-1129, kterým uložil žalovanému zaplatit 962.377,48 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, a výroky o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) .
Dovolatel měl za to, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny otázky, zda:
1. je možné po bývalém nájemci požadovat vydání bezdůvodného obohacení ve výši vypočtené znaleckým posudkem za užívání předmětu nájmu po výpovědi nájmu, je-li bývalý nájemce jediným držitelem licence pro výrobu tepla v dané lokalitě, nebo se úhrada za užívání má rovnat dohodnutému nájemnému podle smlouvy, neboť stanovení nájemného má přímý vliv na regulovanou cenu tepla a bylo stanoveno oboustranně cenovým ujednáním pro rok 2009 před výpovědí
2. je vázáno vyklizení nemovitých věcí a vydání movitých věcí sloužících k zásobování veřejnosti teplem na existenci příslušné licence pro rozvod tepelné energie za účelem zachování služeb dodávky tepla obyvatelstva a plnění povinností držitele licence
3. lze platně ukončit nájem, pokud pronajímatel nevypořádá řádně závazky vůči nájemci spočívající v plnění, které má přímý vliv na třetí osoby (nevyúčtované zálohy na dodávku tepla veřejnosti) a nevyrovná investice, které nájemce vynaložil.
Prostřednictvím první otázky dovolatel ve skutečnosti zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek; nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování (především znaleckého posudku) a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§125, §127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad §132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Soud tedy věcnou správnost odborných závěrů přezkoumávat nemůže (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V souladu s touto ustálenou soudní praxí odvolací soud hodnotil, zda závěr posudku znalce Ing. Pavla Pavlátky č. 19/2019 (včetně jeho doplnění učiněného i v rámci výpovědi znalce při jednání soudu) je náležitě odůvodněn, zda je podložen obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěr posudku není v rozporu s výsledky ostatních důkazů, vypořádal se i s rozdílnými závěry jednotlivých posudků a námitkami žalovaného . Přesvědčivě (a v souladu s §132 o. s. ř.) odůvodnil, proč vycházel ze znaleckého posudku, v němž znalec pro výpočet obvyklého nájemného použil nákladovou metodu, a jeho zjištění odpovídají obsahu spisu.
Zjištění výše obvyklého nájemného v daném místě a čase není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkových zjištění (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3010/2011, usnesení téhož soudu ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1663/2009, či usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 710/09). Stejně tak je otázkou skutkovou, zda soudní znalec, který zpracoval znalecký posudek, zvolil správnou metodu výpočtu obvyklého nájemného za užívání nemovitosti v daném místě a čase (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4754/2014, ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2986/2020).
Na posouzení druhé otázky napadené rozhodnutí nespočívá, neboť odvolací soud (soud prvního stupně) vycházel z toho, že po výpovědi z nájmu užíval žalovaný nemovitosti a movité věci žalobce bez právního důvodu, jiný právní důvod pro jejich užívání nebyl zjištěn, a není podstatné, z jakého důvodu je odmítal vyklidit. I kdyby byl povinen zajistit dodávky tepla až do skončení licence, tato skutečnost by neměla vliv na vznik bezdůvodného obohacení na jeho straně, neboť po skončení nájmu užíval nemovitosti a movité věci ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu.
Dovolání nemůže být přípustné ani pro řešení třetí otázky, neboť byla-li žaloba na neplatnost výpovědi z nájmu pravomocně zamítnuta (rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 30. 11. 2010, č. j. 6 C 46/2010-90, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2011, č. j. 7 Co 1110/2011-111), soudy obou stupňů správně v souladu s §135 odst. 2 o. s. ř. vycházely z toho, že výpověď z nájmu byla platná.
Námitkami, že projednávanou věc rozhodoval věcně nepříslušný soud, a že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s ustanoveními §120 o. s. ř. a §157 odst. 2 o. s. ř. (neprovedly všechny navržené důkazy a neodůvodnily proč důkazy předložené žalovaným k prokázání, že žalovaná pohledávka zanikla započtením, považovaly za opožděné), dovolatel ve skutečnosti nevymezuje žádnou právní otázku procesního práva, ale pouze soudům vytýká, že řízení zatížily vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.), samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 11. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu