ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.934.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 934/2022-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Michaely Janouškové v exekuční věci oprávněného V. T., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Michalem Filipem, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, proti povinnému S. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, o vyklizení bytu a peněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, pod sp. zn. 78 EXE 784/2021, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2021, č. j. 55 Co 342/2021-89, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 15. 12. 2021, č. j. 55 Co 342/2021-89, potvrdil odvolací soud usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 24. 8. 2021, č. j. 78 EXE 784/2021-70, kterým byl zamítnut návrh povinného na odklad provedení exekuce vedené JUDr. Stanislavem Pazderkou, Exekutorský úřad Písek, pod sp. zn. 117 EX 2/21 (výrok I.) i jeho návrh na zastavení této exekuce (výrok II.).
Povinný dovoláním napadl usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku o zastavení exekuce.
Dovolání povinného proti citovanému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud vyřešil otázku, zda lze prokázat zajištění přístřeší předložením potvrzení ubytovny, v souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 8. 2020, č. j. 27 C 30/2020-71, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020, č. j. 51 Co 351/2020-107, jímž byla povinnému stanovena povinnost vyklidit tam specifikovaný byt do 15 dnů od zajištění přístřeší. Rozsudky nabyly právní moci dne 18. 1. 2021 a vykonatelnosti dne 22. 1. 2021. Oprávněný předložil potvrzení ubytovny o zajištění přístřeší pro povinného, a to nejprve v Ubytovně Smíchov na adrese Praha 5, Nádražní 12, a následně v Ubytovně Zvonařka s. r. o. na adrese Praha 2, Pod Zvonařkou 4.
Podle čl. II bodu 9 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, výkon rozhodnutí, kterým je přiznáno právo na bytovou náhradu podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se provede podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Podle §343 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (citované ustanovení se přiměřeně použije i v exekučním řízení – srov. §52 odst. 1 a §73 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád) ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt nebo místnost, za které je nutno zajistit přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, soud nařídí výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže bude prokázáno, že povinnému je zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí, nebo že povinnému je zajištěno přístřeší, stanoví-li vykonávané rozhodnutí, že pmu při vyklizení bytu náleží přístřeší. Po právní moci tohoto usnesení soud výkon rozhodnutí provede.
Z citované zákonné úpravy vyplývá, že podmínkou nařízení výkonu rozhodnutí o vyklizení bytu (provedení exekuce vyklizením) je zajištění bytové náhrady přisouzené vyklizovanému rozhodnutím, jehož výkon se navrhuje. Teprve poté, co oprávněný zajištění bytové náhrady prokáže, lze proti osobě, jíž byla uložena povinnost byt vyklidit, nařídit výkon rozhodnutí (provést exekuci). Zajištění bytové náhrady může oprávněný prokázat listinou jak vydanou státním orgánem či orgánem obce nebo notářským zápisem, tak i jinou (soukromou), je-li možné z ní dovodit, že pro povinného byla zajištěna bytová náhrada odpovídající exekučnímu titulu (§343 odst. 3 o. s. ř.). Takovou listinou tak může být i potvrzení ubytovacího zařízení o zajištění přístřeší.
Přístřeší je zvláštním druhem bytové náhrady, která slouží toliko dočasnému (provizornímu) ubytování vyklizovaných osob včetně uskladnění jejich bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby (§712 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“), přičemž takovým přístřeším se zpravidla rozumí pokoj v hotelu nebo v prostorách noclehárny, ubytovny či v jiném obdobném zařízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1250/2002, nebo ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2922/2007). Soudní praxe netrvá ani na tom, aby přístřeší bylo poskytnuto v obci, v níž je vyklizovaný byt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1554/2002).
V daném případě tak odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, když dospěl k závěru, že oprávněný podmínku danou exekučním titulem, tj. zajištění přístřeší pro povinného, splnil. Nejvyšší soud proto dovolání povinného jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). Není-li dovolání přípustné, k vadám řízení se nepřihlíží (§242 odst. 3 o. s. ř.).
K námitce dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 559/2006 a sp. zn. 20 Cdo 2009/2000, dovolací soud konstatuje, že tato se vztahují k zajištění bytové náhrady formou náhradního bytu nikoliv přístřeší, a dospívají jednak k závěru, že notářsky osvědčené prohlášení vlastníka domu je dostatečně způsobilou listinou k prokázání zajištění bytové náhrady předepsané exekučním titulem, a dále k závěru o časovém omezení doby zajištění náhradního bytu v případě nájmu na dobu určitou.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 6. 2022
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu