ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2628.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2628/2022-327
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatelky ZOD Brniště a. s. , se sídlem v Brništi, Jáchymov 1, PSČ 471 29, identifikační číslo osoby 00119407, zastoupené JUDr. Milanem Milerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22, PSČ 110 00, za účasti ZAS Bečváry a. s. , se sídlem v Bečvárech č. p. 193, PSČ 281 43, identifikační číslo osoby 46357254, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrabou, advokátem, se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795/9, PSČ 251 01, o zaplacení 3.920.193 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 288/2013, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2022, č. j. 14 Cmo 177/2021-306, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2021, č. j. 80 Cm 288/2013-269, uložil společnosti ZAS Bečváry a. s. povinnost zaplatit navrhovatelce 3.606.381 Kč s příslušenstvím (výrok I.), v rozsahu 313.812 Kč návrh zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[2] K odvolání ZAS Bečváry a. s. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 5. 2022, č. j. 14 Cmo 177/2021-306, odmítl odvolání proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně (první výrok), ve výroku I. změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (druhý výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení vůči státu (čtvrtý a pátý výrok).
[3] Navrhovatelka podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[5] Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[6] Dovolatelka označila rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezila rozsah, v němž je napadá, popsala důvody dovolání a formulovala dovolací návrh. K předpokladům přípustnosti dovolání však dovolatelka uvedla toliko: „Přípustnost podaného dovolání dovozuje žalovaný z ustanovení §239 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně.“
[7] Dovolatelka (ač zastoupena advokátem) tak zjevně vychází z nesprávného časového znění občanského soudního řádu (§239 odst. 1 o. s. ř. připouštěl dovolání „proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně“ naposledy ve znění občanského soudního řádu účinném do 31. 12. 1995), aniž by formulovala jakoukoli otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí.
[8] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byla dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska)].
[9] Dovolatelka při vymezení předpokladů přípustnosti měla vzít v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle ní splněna (absence judikatury, rozpor apod.) [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16].
[10] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[11] Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 9. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu