ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2668.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 2668/2021-735
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně A. S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, PSČ 118 00, proti žalovanému D. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Krejčím, advokátem, se sídlem v Praze 8, Koželužská 2246/5, PSČ 180 00, o zaplacení 8.075.075,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 3/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2021, č. j. 5 Cmo 41/2017-691, ve znění usnesení ze dne 23. 6. 2021, č. j. 5 Cmo 41/2017-708, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 22.022 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 3. 2016, č. j. 15 Cm 3/2013-481, ve znění usnesení ze dne 1. 9. 2017, č. j. 15 Cm 3/2013-570, a usnesení ze dne 1. 9. 2017, č. j. 15 Cm 3/2013-571, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2.394.914 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 5.680.161,20 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až V.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně i žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení 2.394.914 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
[3] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, neboť rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2018, č. j. 5 Cmo 41/2017-607, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, č. j. 27 Cdo 3994/2018-655, a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Odvolací soud se v souladu s pokynem Nejvyššího soudu uděleným v rozsudku č. j. 27 Cdo 3994/2018-655, zabýval tím, zda žalovaný jednal s potřebnými znalostmi, tedy informovaně, zejména zda využil (v té době) dostupné informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážil možné výhody a nevýhody existujících variant změny způsobu vytápění. Lze souhlasit s dovolatelkou, že podklady, které měl žalovaný v době svého rozhodování k dispozici (jež si opatřil), neobsahovaly dostatek informací potřebných k tomu, aby na jejich základě pečlivě zvážil možné výhody a nevýhody existujících variant změny způsobu vytápění. Dílčí závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře, je proto v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu citovanou v rozsudku č. j. 27 Cdo 3994/2018-655.
[6] Z výsledků dokazování (zejména ze znaleckého posudku č. N 30680/10, vyhotoveného v srpnu až říjnu 2010 znaleckým ústavem EQUITA Consulting s. r. o.) však zároveň vyplývá, že i kdyby si žalovaný potřebné podklady opatřil (tj. postupoval-li by v souladu s péčí řádného hospodáře), bylo by jeho rozhodnutí o změně způsobu vytápění z parovodního na teplovodní možné považovat za obhajitelné (mající ve srovnání s ostatními řešeními své výhody a nevýhody, jež ho oproti nim výrazně neupřednostňovaly ani neznevýhodňovaly). Volba mezi jednotlivými variantami totiž nebyla z tehdejšího pohledu ( ex ante ), ani při znalosti všech potřebných informací, jednoznačná. V poměrech projednávané věci tak absentuje příčinná souvislost mezi porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a tvrzenou škodou. Ta je však jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti člena představenstva za škodu způsobenou porušením právní povinnosti při výkonu funkce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2028/2016, a v něm citovanou judikaturu).
[7] Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaný za škodu neodpovídá, je tudíž ve výsledku v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
[8] Dovolání není přípustné k řešení námitky dovolatelky, podle níž odvolací soud postupoval v rozporu s §213 odst. 5 o. s. ř. a §212a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka přehlíží, že již v řízení před soudem prvního stupně vznesl žalovaný návrh na výslech svědka F., který byl zamítnut (např. č. l. 478). Žalovaný v odvolacím řízení tento důkaz opětovně uplatnil a odvolací soud nepochybil, jestliže jej v souladu s §213 odst. 4 o. s. ř. provedl, měl-li za to, že je to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci.
[9] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, podle níž odvolací soud dovolatelku nepoučil v souladu s §118a o. s. ř. Na jejím posouzení totiž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatelka pomíjí, že podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Odvolací soud však své rozhodnutí nezaložil na tom, že dovolatelka neunesla břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, ale na závěru, podle něhož žalovaný jednal informovaně a povinnost jednat s péčí řádného hospodáře neporušil.
[10] Namítá-li dovolatelka v dovolání vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud připomíná, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; sama o sobě tato vada není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nadto v projednávané věci lze uzavřít, že řízení uvedenou vadou nepřezkoumatelnosti netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka byla schopna vymezit důvod dovolání, tj. uvést právní posouzení věci odvolacím soudem, které pokládá za nesprávné, a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Případné nedostatky odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu tak nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatelky.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 5. 4. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu