ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2931.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2931/2022-147
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce L. F. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Sikorou, advokátem, se sídlem ve Vendryni 931, PSČ 739 94, proti žalované J. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Milanem Měchurou, advokátem, se sídlem v Třinci, nám. Svobody 527, PSČ 739 61, o nahrazení projevu vůle, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 43 Cm 62/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2022, č. j. 8 Cmo 31/2022-118, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou doručenou soudu 11. 2. 2021 domáhá nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu podílu žalované ve společnosti E. E., identifikační číslo osoby XY, na žalobce.
[2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 10. 2021, č. j. 43 Cm 62/2021-86, ve znění usnesení ze dne 9. 11. 2021, č. j. 43 Cm 62/2021-94, žalobě vyhověl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“ či „občanský soudní řád“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatel k přípustnosti dovolání uvádí, že „(…) rozhodnutí závisí na vyřešení otázky poměrně specifického charakteru spočívající ve výkladu obsahu závazků a běžných pojmů, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena.“ Přitom brojí proti výsledku výkladu termínu „vhodný a potenciální kupec“ (obsaženému v dohodě z 3. 7. 2019, uzavřené mezi stranami sporu), k němuž na základě výkladu uvedeného termínu dospěl odvolací soud.
[7] Dovolatel přitom pomíjí, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož výsledek výkladu, jenž je skutkovým závěrem o tom, jaká vůle byla právním jednáním projevena, lze zpochybnit jen prostřednictvím kritiky správnosti postupu, jímž k němu soud dospěl (zpochybněním správnosti užití zákonem stanovených a judikaturou blíže vysvětlených interpretačních pravidel); k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3431/2020, nebo ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1586/2022.
[8] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[9] Jen pro úplnost a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud podotýká, že výklad smluvního termínu „vhodný a potenciální kupec“ byl odvolacím soudem proveden v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanoveními §555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněného pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto, a žalované tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[11] Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z odměny zástupce žalované za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 21. 9. 2022) podle §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 5.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 5.400 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. 11. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu