ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3366.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 3366/2021-545
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně R. B. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Janem Kubicou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Nad Porubkou 2355, PSČ 708 00, proti žalovaným 1) A. H. , narozené XY, bytem XY, 2) M. S. , narozené XY, bytem XY, 3) M. H. , narozenému XY, bytem XY, společně zastoupeným JUDr. Janem Vylegalou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Olomouci, 1. máje 869/27, PSČ 779 00, o zaplacení 4.712.150 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 345/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 5. 2021, č. j. 75 Co 6/2021-417, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 9. 2021, č. j. 75 Co 6/2021-458, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 5. 2021, č. j. 75 Co 6/2021-417, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 9. 2021, č. j. 75 Co 6/2021-458, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
a) Návrh na zahájení řízení
[1] Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost R. (dříve H. O.), naposledy se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost“), která zanikla 1. 6. 2021 fúzí sloučením s žalobkyní coby nástupnickou společností – se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit jí 4.712.150 Kč s příslušenstvím
[2] Společnost žalobní návrh opírala o tvrzení, že povinnost žalovaných zaplatit jí požadovanou částku vyplývá z čl. IV. odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu ve společnosti ze dne 7. 8. 2015 (dále jen „smlouva o převodu podílu“), kterou mezi sebou uzavřeli žalovaní (jako převodci) [dále též jen „převodci“], a společnost R. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (jako nabyvatelka) [dále jen „nabyvatelka“].
b) Řízení před soudem prvního stupně
[3] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 3. 2018, č. j. Ncp 50/2018-85, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný okresní soud.
[4] Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 10. 2020, č. j. 11 C 345/2017-351:
1) Připustil změnu žaloby, která spočívala v tom, že společnost požadovala, aby soud uložil povinnost zaplatit 55 % „žalované částky“ společně a nerozdílně žalovaným 1), 2) a 3) a aby žalovanému 3) uložil povinnost zaplatit zbylých 45 % „žalované částky“ (výrok I.).
2) Rozhodl, že žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit společnosti společně a nerozdílně 2.591.682,50 Kč s příslušenstvím (výrok II.).
3) Rozhodl, že žalovaný 3) je povinen zaplatit 2.120.467,50 Kč s příslušenstvím (výrok III.).
4) Rozhodl o nákladech řízení (výrok IV. a V.).
[5] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé poté, kdy byl (původní) rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 8. 2018, č. j. 11 C 345/2017-138, zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 12. 2019, č. j. 75 Co 362/2018-197.
[6] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Převodci uzavřeli s nabyvatelkou 7. 8. 2015 smlouvu o převodu podílu.
2) V čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu převodci učinili následující prohlášení:
„Ke dni podpisu této smlouvy neprobíhá žádné řízení, žaloba před soudem nebo jakýmkoliv státním či jiným orgánem, rozhodčí řízení, které byly iniciovány společností, a co se týká řízení vedených proti společnosti, podle nejlepšího vědomí převodců neprobíhá žádné řízení, žaloba před soudem nebo jakýmkoli státním či jiným orgánem, rozhodčí řízení ani žádné šetření záležitostí společnosti, jejího majetku nebo práv, s výjimkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Cm 137/2012 (abasto s. r. o.) a řízení u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 28 C 352/2014 (GRAPO s. r. o.) a vzneseného požadavku na zaplacení smluvní pokuty z akce ‚Vlastivědné muzeum Jesenicka – expozice geologie‘. V případě, že v důsledku konečného rozhodnutí v těchto věcech dojde ke vzniku závazku na straně společnosti, zavazují se převodci uhradit tento závazek místo společnosti, popřípadě nahradit společnosti škodu, která jí vznikne v důsledku splnění takového závazku, a to ve výši vzniklého závazku, přičemž platí, že převodci nebudou hradit společnosti žádné náklady na právní zastoupení, které jí v souvislosti se zastupováním v této věci vzniknou (nevztahuje se na povinnost společnosti zaplatit náhradu nákladů řízení protistraně v případě neúspěchu ve věci). Případná dohoda o mimosoudním řešení shora uvedených věcí podléhá odsouhlasení převodci. V případě, že se převodci nevyjádří k návrhu mimosoudního řešení ve věci ve lhůtě 10 dnů ode doručení takového návrhu, má se za to, že s návrhem mimosoudního řešení věci souhlasí.“
3) Čl. IV odst. 2 písm. x) zařadily smluvní strany do smlouvy o převodu podílu na žádost nabyvatelky k ochraně její investice, neboť by se v případě neúspěchu společnosti ve kterémkoli ze soudních řízení označených v tomto ustanovení snížil její majetek.
4) Návrh čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu předložili žalovaní.
5) Čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu byl předmětem „rozsáhlé debaty smluvních stran“ a byl přijat jako kompromis, aby (na jednu stranu) nemusela být upravována mezi stranami již dříve (předběžně) dohodnutá cena za převod podílu společnosti, a přitom (na druhou stranu) nabyvatelka získala garanci toho, že se v důsledku ztráty sporů označených v tomto smluvním ujednání nesníží majetek společnosti.
6) Dne 18. 6. 2015 podal Olomoucký kraj u Okresního soudu v Olomouci žalobu, kterou se domáhal, aby soud uložil společnosti povinnost zaplatit mu 3.799.278 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu ze smlouvy o dílo, kterou se společností uzavřel 27. 9. 2012 a v níž se společnost zavázala, že pro Olomoucký kraj realizuje stavbu „Vlastivědné muzeum Jesenicka – Expozice geologie“ (dále jen „smlouva o dílo“).
7) Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2016, č. j. 29 C 177/2015-615, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 6. 2017, č. j. 75 Co 56/2017-625, byla společnosti uložena povinnost zaplatit Olomouckému kraji 3.799.278 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o smluvní pokutu, která byla sjednaná ve smlouvě o dílo pro případ prodlení společnosti s předáním díla „Vlastivědné muzeum Jesenicka – Expozice geologie“. Soudy přitom vyšly z toho, že dílo bylo předáno 114 dní po smluveném termínu.
8) Vedle toho soudy uložily společnosti povinnost uhradit Olomouckému kraji na náhradu nákladu řízení před soudem prvního stupně 665.319,50 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 57.596 Kč.
9) Společnost opakovaně vyzvala žalované, aby Olomouckému kraji (namísto ní) splnili povinnosti, které jí rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, č. j. 29 C 177/2015-615, ve spojení s rozsudkem ze dne 7. 6. 2017, č. j. 75 Co 56/2017-625, uložil Okresní soud v Olomouci, resp. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci.
10) Žalovaní výzvy společnosti neuposlechli.
[7] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně nejprve vyloučil, že by čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu bylo možné kvalifikovat jako převzetí dluhu. Použitá formulace „zavazují se uhradit“ podle něj vylučuje i možnost, že by byl čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu závazkem k uzavření budoucí smlouvy. Strany podle soudu vycházely z toho, že „vzniklý ‚závazek‘ bude primárně plnit žalobkyně, které bude toto její plnění až následně reparováno ze strany žalovaných.“
[8] Podstata čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu přitom „zcela koresponduje s institutem smlouvy ve prospěch třetí osoby“, neboť bylo ujednáno, že dohodnuté plnění nebude poskytnuto smluvní straně (nabyvatelce), nýbrž třetí osobě (společnosti). Společnost nabyla z čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu „přímé právo na plnění“, a proto je v projednávané věci aktivně věcně legitimována.
[9] Soud neshledal žádný důvod neplatnosti dotčeného ujednání smlouvy o převodu podílu a konstatoval, že zjištěná vůle stran při uzavírání smlouvy o převodu podílu „není v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření.“ Pojem „závazek“ podle něj nezahrnuje jen náhradu nákladů souvisejících s uspokojením případných dluhů specifikovaných v čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu (jak uvádějí žalovaní). Proto soud uzavřel, že žalobou uplatněný nárok společnosti je v celém rozsahu důvodný.
c) Odvolací řízení
[10] K odvolání všech tří žalovaných Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne ze dne 26. 5. 2021, č. j. 75 Co 6/2021-417, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 9. 2021, č. j. 75 Co 6/2021-458:
1) Změnil výrok I. a II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá (první a druhý výrok).
2) Rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok).
3) Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
[11] Odvolací soud nejprve uvedl, že čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu představuje právní jednání, kterým převodci nabyvatelce prohlašují, že společnost či její podíl má určitou kvalitu. Smyslem tohoto prohlášení bylo eliminovat rizika, která pro nabyvatelku představovaly probíhající spory. Převodci nabyvatelce v čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu garantovali, že se o případné nároky z probíhajících sporů nesníží majetek společnosti – tedy ani hodnota investice nabyvatelky.
[12] Poté však odvolací soud uvedl, že plněním převodců podle čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu by sice nedošlo ke zmenšení majetku společnosti, „prospěch z uvedeného ustanovení však náleží nabyvatelce, neboť kupní cena byla stanovena bez ohledu na probíhající soudní spory a případné plnění ze strany společnosti by tak neodpovídalo ocenění obchodních podílů provedených při jednání o uzavření smlouvy.“ Podle odvolacího soudu by tak „plněním převodců (…) hodnota obchodních podílů vyjádřená sjednanou kupní cenou odpovídala tomu, z čeho bylo vycházeno při oceňování těchto podílů“, a proto „nelze (…) uzavřít, že by uvedené prohlášení bylo převážně ku prospěchu společnosti.“ Nato odvolací soud uzavřel, že čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu není ujednáním ve prospěch třetího, a tak společnosti „přímé právo na plnění nevzniklo.“
[13] Závěrem odvolací soud dodal, že se podle něj jedná „toliko (…) o smlouvu v zájmu třetí osoby, konkrétně v zájmu společnosti“, a tak se společnost „mohla domáhat případné náhrady škody (…) s tím, že však takovou škodou (…) nemůže být plnění povinnosti uložené na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku.“
II. Rozhodnutí o procesním nástupnictví
[14] Po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu společnost 1. 6. 2021 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností R. B., identifikační číslo osoby XY. Proto Okresní soud Olomouci usnesením ze dne 19. 7. 2021, č. j. 11 C 345/2017-438, které nabylo právní moci dne 7. 8. 2021, rozhodl, že bude v řízení jako se žalobkyní pokračovat právě se společností R. B., identifikační číslo osoby XY.
III. Dovolání a vyjádření k němu
[15] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost R. B. (jako žalobkyně) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice (posuzováno podle obsahu) zda:
1) odvolací soud dostál pravidlům o výkladu právního jednání, dospěl-li k závěru, podle něhož čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu není smlouvou ve prospěch třetí osoby, aniž respektoval skutečnou vůli stran,
2) odvolací soud porušil procesní pravidla, jestliže změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobu zamítl s tím, že dovolatelka není aktivně věcně legitimována [neboť čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu není smlouvou ve prospěch třetího], aniž dovolatelku poučil, že nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti.
[16] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje.
[17] Dovolatelka nejprve obecně uvádí, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Odůvodnění napadeného rozhodnutí podle ní není řádné a přezkoumatelné. Provedené důkazy jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a porušena byla též „zásada dvojinstančnosti“.
[18] V jednotlivostech dovolatelka brojí předně proti tomu, že odvolací soud „nesprávně právně posoudil“ (vyložil) čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu, neboť (při výkladu) přehlídl smysl tohoto smluvního ujednání, a tedy i (skutečnou) vůli stran. Rozhodnutí odvolacího soudu je podle dovolatelky „zjevně vnitřně rozporné“, neboť na jednom místě hovoří o tom, že z čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu vyplývá závazek převodců plnit místo společnosti (resp. společnosti poskytnout to, oč se sníží její majetek), zatímco na jiném místě hovoří o tom, že se převodci nezavázali společnosti, nýbrž nabyvatelce. Tyto závěry odvolacího soudu podle dovolatelky postrádají řádné a přezkoumatelné odůvodnění, a již jen proto jsou v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
[19] Podle názoru dovolatelky navíc odvolací soud dospěl k naprosto nesprávnému právnímu závěru ohledně „nevzniknutí“ smlouvy ve prospěch třetí osoby. Podle mínění dovolatelky je tomu tak proto, že při výkladu čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu odvolací soud nepostupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního a Nejvyššího soudu (k čemuž dovolatelka cituje celou řadu nejrůznějších rozhodnutí těchto soudních institucí). Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká zejména to, že při výkladu čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu nerespektoval vůli stran, která směřovala k tomu, aby byla sjednána smlouva ve prospěch třetí osoby.
[20] Dovolatelka odvolacímu soudu dále vytýká, že ji nevyzval, aby doplnila všechny rozhodné skutečnosti, ačkoli měl za to, že lze věc po právní stránce posoudit jinak, než podle právního názoru dovolatelky. Takový postup (odvolacího) soudu je v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí (k čemuž dovolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2983/2007).
IV. Přípustnost dovolání
[21] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle §241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[22] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení v pořadí první z dovolatelkou formulovaných otázek, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V. Důvodnost dovolání
a) Použité právní předpisy
[23] Podle §555 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se právní jednání posuzuje podle svého obsahu (první odstavec). Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy (druhý odstavec).
[24] Podle §556 o. z. se, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (první odstavec). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (druhý odstavec).
b) Právní posouzení věci
[25] Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017 (uveřejněném pod číslem 4/2019 Sb. rozh. obč.), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pro výklad adresovaného právního jednání je určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov); s tím, že skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním), a teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího (§556 odst. 1 věta první o. z.), postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v §556 odst. 1 větě druhé o. z.
[26] Ve vztahu k výkladu smlouvy o převodu podílu srov. dále například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017, ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 827/2019, nebo usnesení ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5845/2017, či ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2511/2020.
[27] Právě uvedeným požadavkům na výklad právního jednání odvolací soud v napadeném rozhodnutí nedostál. Ačkoli totiž odvolací soud deklaruje, že zohlednil vůli stran, kterou měly při sjednávání čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu, ve skutečnosti je tomu právě naopak.
[28] Odvolací soud totiž na jedné straně dovodil, že smyslem čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu je garantovat nabyvatelce, že se v důsledku případného plnění na dluhy z označených soudních sporů „nesníží majetek společnosti“ (odst. 32 napadeného rozhodnutí), čímž si měla nabyvatelka „chránit svoji investici“ (odst. 46 napadeného rozhodnutí). Na druhé straně však odvolací soud konstatoval, že čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu nebyl uzavřen „převážně ku prospěchu společnosti“, a proto „se nejedná o smlouvu ve prospěch třetí osoby“ (odst. 46 napadeného rozhodnutí). Oba tyto závěry vedle sebe obstát nemohou.
[29] Je tomu tak proto, že hodnota podílu ve společnosti s ručením omezeným se odvíjí (zejména) od hodnoty jmění společnosti. Skutečná škoda způsobená společnosti (v jejímž důsledku se sníží hodnota majetku společnosti) se tedy zásadně projevuje i snížením hodnoty podílů ve společnosti, v jejímž důsledku utrpí společníci újmu. Tato újma je svojí povahou odvozená (reflexní) od újmy vzniklé na majetku společnosti, a tak je její existence závislá na existenci újmy na majetku společnosti (srov. již v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3180/2008, ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2738/2016, nebo rozsudek ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2969/2021).
[30] Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu měl (podle vůle stran) chránit „investici“ nabyvatelky do podílu společnosti, pak – s totožným argumentem – nemohl současně popřít právo společnosti na plnění od převodců, které jí dohoda stran (převodců a nabyvatelky) přiznává v čl. IV odst. 2 písm. x) smlouvy o převodu podílu. Újma na majetku společnosti se totiž přenáší do odvozené (reflexní) újmy společníka, a tak argumentace odvolacího soudu v konečném důsledku popírá samu sebe.
[31] K tomu má Nejvyšší soud za potřebné dodat, že trpí-li argumentace právního posouzení věci ze strany soudu logickým rozporem – jako je tomu i v poměrech projednávané věci – potom takové rozhodnutí neodpovídá požadavkům na řádné odůvodnění rozhodnutí (jak jsou formulovány zejména v §157 odst. 2 o. s. ř.) [k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. IV. ÚS 638/22, odst. 17]. Ani z tohoto úhlu pohledu tak nemůže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu obstát.
c) Shrnutí
[32] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval druhou z dovoláním formulovaných otázek – zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§243c odst. 2 věta první o. s. ř.).
[33] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
[34] V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu