ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2511.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 2511/2020-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce L.N. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Bílkova 132/4, PSČ 110 00, proti žalovanému P. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Celetná 554/4, PSČ 110 00, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 113/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, č. j. 6 Cmo 21/2019-139, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 6.534 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2018, č. j. 73 Cm 113/2016-105, zamítl žalobu o zaplacení 100.000 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 6 Cmo 21/2019-139, k odvolání žalobce potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož smluvní strany (účastníci tohoto řízení) ujednáními o tom, že „sjednaná kupní cena byla uhrazena před podpisem smlouvy“ a že „veškerá práva a povinnosti vyplývající z převodu podílu (…) jsou vypořádány“, chtěly stvrdit, že pohledávka dovolatele na zaplacení ceny za převod podílu byla uspokojena, resp. vypořádána, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu k výkladu právních úkonů (jednání); srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4380/2014, ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016, ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4786/2016, nebo ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 489/2016, či obdobně (pro poměry právní úpravy účinné od 1. 1. 2014) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek .
[5] Napadené rozhodnutí neodporuje – jak dovozuje dovolatel – ani ustálené judikatuře k dokazování soukromými listinami. Z té se (mimo jiné) podává, že:
1) U soukromých listin jako důkazního prostředku je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost).
2) Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené.
3) Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno o pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky.
4) Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny, nese ten, kdo pravdivost listiny popírá.
5) Je-li popřena pravdivost soukromé listiny, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá, a nabídl ke svému tvrzení důkazy.
6) Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele anebo v jeho prospěch.
[6] Srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 729/2013, a ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2756/2018, či usnesení ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, a ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 788/2019, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018.
[7] Dovolatel (který smlouvu uzavřel) jako výstavce soukromé listiny (této smlouvy) nezpochybňoval její pravost, ale obsahovou správnost. Listina proto dokazovala, že smluvní strany projevily vůli v listině vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření předešlého uhrazení kupní ceny, měl v souladu s judikaturou nést žalobce, který pravdivost smluvního ujednání (potvrzení o úhradě ceny) popírá.
[8] Taktéž otázku důkazů, jež dovolatel navrhoval a jež soudy neprovedly, vyřešily soudy nižších stupňů v souladu s ustálenou judikaturou, když vyložily, proč (z jakých důvodů) tyto důkazy neprovedly; k tomu, že soud není povinen provést veškeré účastníkem navržené důkazy, vyloží-li důvody, proč jejich provedení není na místě, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSČR 91/2014, či nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, nebo ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95.
[9] Oba soudy se též řádně vypořádaly s otázkou platnosti smlouvy, jakož i s důvody, pro které nebylo možno uzavření smlouvy považovat za jednání v omylu. Jejich odůvodnění nelze v tomto směru ničeho vytknout. Ostatně z dovolání není zřejmé, jak by se případné posouzení smlouvy jako neplatné mělo promítnout ve výsledku řízení o zaplacení ceny za převod podílu sjednané v této smlouvě.
[10] Konečně závěr, podle něhož napadené rozhodnutí ani rozsudek soudu prvního stupně nelze považovat za nepřezkoumatelná rozhodnutí, plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
[11] Z ní se podává, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv účastníků řízení. Obdobně pak lze říci, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.
[12] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. 29 ICdo 40/2016).
[13] V poměrech projednávané věci pak nelze dovodit, že by případné nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí (či rozsudku soudu prvního stupně) dovolateli bránily v uplatnění jeho práv.
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu