ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3518.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 3518/2020-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce VIMAT s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Tomanova 2299/12, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 45791384, zastoupeného JUDr. Jiřím Kalousem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 635/6, PSČ 110 00, proti žalovanému M. J., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Bubrjakem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, o zaplacení 424.207,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 24/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2020, č. j. 53 Co 186/2020-99, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 13. 9. 2017 se žalobce domáhá zaplacení 424.207,95 Kč s úrokem z prodlení z titulu zákonného ručení žalovaného podle §194 odst. 5 a 6 ve spojení s §135 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
[2] Žalovaný měl podle žalobce jako jednatel společnosti K. (dále jen „společnost“) v rozporu s péčí řádného hospodáře bezdůvodně odmítnout uhradit splatnou pohledávku žalobce (věřitele) vůči této společnosti, v důsledku čehož jí vznikla škoda v podobě nákladů řízení a úroků z prodlení v celkové výši 424.207,95 Kč.
[3] Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 29. 11. 2019, č. j. 27 C 24/2018-79, zamítl žalobu o zaplacení částky 424.207,95 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[4] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., ve výroku II. je změnil ohledně výše nákladů řízení, jinak je potvrdil (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaný neručí za závazky společnosti podle §194 odst. 6 ve spojení s §135 odst. 2 obch. zák., neboť v důsledku jeho jednání (rozhodnutí o tom, že společnost neuhradí pohledávku dovolatele v celkové výši 926.808 Kč) společnosti nevznikla škoda, a není tak naplněn jeden z předpokladů vzniku zákonného ručení podle výše označených ustanovení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu přijatou jak k výkladu §194 odst. 6 obch. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 51/2019, a judikaturu v něm citovanou), tak i k výkladu pojmu skutečná škoda (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3729/2011, uveřejněný pod číslem 123/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4137/2015, ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3472/2017, či ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3753/2018).
[7] Jakkoliv v důsledku odmítnutí uhradit splatnou pohledávku ve výši 926.808 Kč vznikly společnosti další náklady, a to úroky z prodlení z přiznané jistiny a náklady soudního řízení (v celkové výši 424.207,95 Kč), které mohou představovat škodu (viz judikaturu citovanou výše), nelze pominout, že totéž rozhodnutí jednatele (neuhradit dobrovolně pohledávku dovolatele) vedlo ke snížení této pohledávky o 550.110 Kč s příslušenstvím. V důsledku rozhodnutí žalovaného jakožto jednatele tak nedošlo ke zmenšení majetku společnosti oproti situaci, kdy by společnost pohledávku dovolatele ve výši 926.808 Kč (s příslušenstvím) uhradila dobrovolně.
[8] Není-li splněn jeden z předpokladů vzniku zákonného ručení žalovaného (vznik škody na straně společnosti), je zbytečné posuzovat, zda byly případně naplněny ostatní předpoklady (ani v případě, že by tomu tak bylo, by žalovanému nevzniklo zákonné ručení podle shora uvedených ustanovení). Proto se již Nejvyšší soud nezabýval dalšími dovolatelem otevíranými otázkami, zda žalovaný odmítnutím plnit splatnou pohledávku porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a zda soudy správně posuzovaly důkazní břemeno, jde-li o zachování péče řádného hospodáře. Řešení těchto otázek se totiž nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (i kdyby odvolací soud tyto otázky posoudil nesprávně, nebylo by to důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí) a dovolání tudíž není pro jejich zodpovězení přípustné.
[9] Namítá-li dovolatel překvapivost napadeného rozhodnutí, poukazuje toliko na (údajnou) vadu řízení, aniž v této souvislosti Nejvyššímu soudu předestírá jakoukoliv otázku procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí spočívalo a jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti (§237 o. s. ř.). Uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.), jehož přezkoumání nečiní dovolání přípustným.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 2. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu