ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3583.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 3583/2021-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce J. L. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jindřichem Králem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, proti žalované A. A. A. A. , se sídlem XY, registrační číslo XY, o určení neexistence pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 75/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. 19 Co 249/2021-29, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. 19 Co 249/2021-29, se mění takto:
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 6. 2021, č. j. 12 C 75/2021-19, se mění tak, že žaloba ze dne 23. 2. 2021 doplněná podáním ze dne 9. 4. 2021 se neodmítá .
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 23. 2. 2021 (doplněnou podáním ze dne 9. 4. 2021) se žalobce domáhá primárním petitem určení, že „neexistuje pohledávka žalované vůči žalobci ve výši 7.041.420,54 EUR, která měla vzniknout v příčinné souvislosti s jedním, více či všemi níže uvedenými jednáními:
1) s tím, že žalobce, coby člen statutárního orgánu žalované, se měl podílet na porušení povinnosti uveřejňovat důležité informace o certifikátech reprezentujících podíly na společnosti Meinl European Land Ltd. (dnes pod obchodní firmou Atrium European Real Estate Limited), P. O. Box 75 26 New Street, UK-JE4 8PP St. Helier, Jersey (dále též jen „společnost“), a jejich umisťování;
2) s tím, že žalobce, coby člen statutárního orgánu žalované, měl úmyslně způsobit škodu a učinit úmyslně nepravdivá prohlášení o věcech týkajících se kapitálového trhu a akciových společností tím, že se údajně podílel na uveřejňování nesprávných ad hoc oznámení ohledně zvýšení základního kapitálu společnosti a umístění certifikátů reprezentujících podíly na společnosti a tato nesprávná ad hoc oznámení následně neuvedl na pravou míru;
3) s tím, že žalobce, coby člen statutárního orgánu žalované, se měl údajně podílet na manipulaci kurzu certifikátů reprezentujících podíly na společnosti a o této manipulaci neinformoval žalovanou ani investory do těchto certifikátů;
4) s uzavřením dohod o narovnání mezi žalovanou a investory do certifikátů reprezentujících podíly na společnosti a se zaplacením dohodnutého finančního plnění těmto investorům“.
Eventuálním petitem se žalobce domáhá určení, že je promlčená „pohledávka žalované vůči žalobci na náhradu újmy ve výši 7.041.420,54 EUR, která vznikla v příčinné souvislosti s jedním, více či všemi níže uvedenými jednáními:
1) uveřejňování ad hoc oznámení o certifikátech reprezentujících podíly na společnosti,
2) uveřejňování informací o těchto certifikátech,
3) manipulace s kurzem těchto certifikátů, a
4) porušení smlouvy o umisťování a odkupu těchto certifikátů uzavřené mezi žalovanou a společností“.
[2] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. 6. 2021, č. j. 12 C 75/2021-19, žalobu odmítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Podle soudu „ve formulaci výčtu jednání žalobce, se kterými měla v příčinné souvislosti vzniknout pohledávka žalované za žalobcem, a to ‚s jedním, více nebo všemi uvedenými jednáními‘ je žalobní požadavek žalobce stále neurčitý, stejně jako popis uvedených jednání pod bodem 1) až 4)… Z tvrzení žalobce nikterak nevyplývá výše pohledávky právě v částce 7.041.420,54 EUR“.
[4] Soud též zdůraznil požadavek materiální vykonatelnosti rozsudku. Domáhá-li se žalobce „určení, zda tu právo je či není, je nutno právo, o které se jedná, přesně identifikovat, neboť soud v případě úspěchu žalobce ve věci musí určit neexistenci práva v rozsahu, ve kterém je navrhováno, tento rozsah musí zcela vyčerpat a zároveň jej nesmí překročit… Pokud žalobce … zvolil cestu procesní obrany vůči pohledávce žalované v podobě preventivní žaloby na určení neexistence pohledávky, musí unést svoji procesní povinnost formulovat žalobní petit tak určitě, aby případný rozsudek mohl být vykonatelný“.
[5] Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[6] Odvolací soud uvedl, že ačkoli „rozsudek o negativní určovací žalobě nepodléhá výkonu rozhodnutí (exekuci), přesto musí být materiálně vykonatelný“. Z pohledu vykonatelnosti je „nezbytné, aby byl zcela konkrétně vymezen předmět řízení a z něj plynoucí žalobní petit tak, aby nebylo možno uplatňované právo či povinnost zaměnit s jinými“. Právní důvod pohledávky je pak podle odvolacího soudu nutné konkretizovat po skutkové stránce. Těmto požadavkům však žalobce „nedostál ani v podané žalobě, ani v jejím doplnění“.
[7] Odvolací soud sice žalobci přisvědčil, že nebyl soudem prvního stupně vyzván k odstranění všech nedostatků, podle něj však není tato skutečnost významná, neboť žalobce ani v doplnění žaloby neodstranil vady, jež mu soud prvního stupně vytkl řádně. Odvolací soud tak uzavřel, že žalobce neurčitost podané žaloby ani přes výzvu neodstranil, přičemž „tato přetrvávající vada se přitom týká shodně jak primárního, tak eventuálního petitu“.
[8] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 90/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to zda „jsou v případě negativní určovací žaloby kladeny na žalobce stejné požadavky na konkretizaci pohledávky … jako v případě, že by byla druhým účastníkem řízení podána žaloba na plnění této pohledávky“, a zda „je nutné, aby byl petit žaloby na určení neexistence pohledávky … natolik určitý, aby splňoval podmínky materiální vykonatelnosti, jaké se uplatní v případě podání žaloby na plnění pohledávky“.
[9] Dovolatel, cituje judikaturu Nejvyššího soudu a odbornou literaturu, uvádí, že rozsudek na určení se „exekučně nevykonává“. Má tedy za to, že není-li „rozsudek vydaný v důsledku negativní určovací žaloby exekučním titulem, neuplatní se na něj stejně přísné požadavky materiální vykonatelnosti jako na rozsudek o žalobě na plnění“.
[10] Podle dovolatele je smysl požadavku určitosti petitu žaloby na plnění v tom, že je „bez jakýchkoli pochybností zřejmé, co má být vynucováno, tj. přesný rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění má být nařízen výkon rozhodnutí“. Tento smysl a účel však u negativní určovací žaloby zjevně odpadá.
[11] Dále dovolatel namítá, že v případě žalob na určení nelze z ničeho dovodit požadavek na přesnou specifikaci požadovaného peněžitého plnění. Nadto se z judikatury Nejvyššího soudu podává, že i v případě žalob na plnění postačí pouze přibližné vyčíslení peněžitého nároku, nelze-li jej vyčíslit přesně.
[12] K povinnosti formulovat žalobní petit určitě dovolatel uvádí, že nevykonává-li se exekučně výrok rozsudku na určení, „není ani nutné uvádět výši pohledávky, určení jejíž (ne)existence se žalobce domáhá“. Podle dovolatele je též „zcela nepřiměřené, aby byl žalobce zatížen stejnou mírou břemene tvrzení, jako by byla žalovaná, pokud by žalovala na plnění pohledávky, neboť žalobce nemůže z podstaty věci některé informace mít vůbec k dispozici“.
[13] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[14] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro vyřešení dovolatelem otevřené otázky určitosti žaloby, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[15] Podle §79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
[16] Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
[17] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Požadavek, aby z návrhu na zahájení řízení bylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá, nelze vykládat tak, že by navrhovatel byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř navrhovateli neukládá formulovat návrh výroku rozhodnutí soudu, ale jen to, aby z návrhu na zahájení řízení bylo patrno, čeho se domáhá. Navrhovatel uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v návrhu přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu návrhu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být dalšímu účastníku řízení uložena rozhodnutím soudu (požaduje-li, aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není).
2) Žalobní petit je neurčitý, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde.
3) Zásada, podle níž soud posuzuje každý procesní úkon podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.), se prosadí také při posuzování obsahu žaloby, a tedy i jejího petitu. Žalobu je proto třeba posuzovat nikoli jen podle části podání, kterou žalobce označí – výslovně či graficky – jako petit (a která je zpravidla situována do závěru žaloby). Předmět procesního nároku je nutné odvozovat z celého obsahu žalobního podání.
Srovnej za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 739/2005, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1120/2016, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 6025/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4649/2008.
[18] V poměrech projednávané věci dovolatel dostatečně konkretizoval pohledávku, jejíž neexistence se domáhá. Požadavek odvolacího soudu na materiální vykonatelnost rozsudku o negativní určovací žalobě je ve zjevném rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž materiálně vykonatelná musí být pouze rozhodnutí ukládající povinnost k plnění ve smyslu §261a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1600/2021, a judikaturu v něm citovanou).
[19] Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že neuvedení vytýkaných skutečností (vypočtených pod bodem 12. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu) žalobu neurčitou (neprojednatelnou) nečiní. Lze proto uzavřít, že důvod k odmítnutí žaloby dán nebyl.
[20] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba neodmítá.
[21] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[22] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu