ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3712.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 3712/2021-420
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce S. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, PSČ 370 01, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované M. F. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Círem, advokátem, se sídlem v Mochově, Na Rybníčku 332, PSČ 250 87, o zaplacení 106.646 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 114/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. 91 Co 82/2021-398, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. 9. 2020, č. j. 15 C 114/2017-277, zamítl žalobu o zaplacení 106.646 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[2] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 4. 2018, č. j. 15 C 114/2017-148, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, č. j. 91 Co 276/2018-187, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), ve výroku III. je změnil co do výše náhrady nákladů řízení, jinak je potvrdil (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož exekuční příkaz soudního exekutora M. F., Exekutorský úřad XY, ze dne 30. 3. 2011, č. j. 125 Ex 735/2010-45, jímž byl postižen obchodní podíl dovolatele v E. (dále též jen „společnost“), „pozbyl účinků již dne 6. 4. 2011, kdy dle obsahu spisu dovolatel uhradil jak náklady oprávněné, tak i náklady exekuce …, tedy dva dny před tím, než valná hromada společnosti rozhodla o tom, že dovolatelův uvolněný obchodní podíl převezmou ostatní společníci v poměru svých podílů, v důsledku čehož došlo k obnovení účasti dovolatele ve společnosti bez dalšího dnem 6. 4. 2011“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Z té se podává, že:
1) Zanikne-li účast společníka společnosti s ručením omezeným v důsledku postižení jeho podílu exekučním příkazem podle §148 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „obch. zák.“), dojde k jejímu obnovení v souladu s §148 odst. 4 obch. zák. tehdy, zaniknou-li účinky exekučního příkazu, a to bez ohledu na to, zda k zániku těchto účinků dojde v důsledku zastavení exekuce podle §55 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), respektive §268 a násl. o. s. ř., proto, že exekutor vydaný exekuční příkaz zruší (§47 odst. 1 věta první exekučního řádu), anebo v důsledku provedení exekuce spočívajícím v dobrovolném splnění vymáhané povinnosti povinným, popř. vymožením vymáhané pohledávky soudním exekutorem z jiného majetku než podílu v obchodní společnosti.
2) Jinými slovy, slovní spojení „zastavení exekuce“ užité v §148 odst. 4 obch. zák. je třeba vykládat tak, že kromě zastavení exekuce podle §55 a násl. exekučního řádu, respektive §268 a násl. o. s. ř., zahrnuje též další způsoby zániku účinků exekučního příkazu postihujícího obchodní podíl ve společnosti (včetně zrušení exekučního příkazu či provedení exekuce); výjimkou jsou případy, v nichž byla vymáhaná povinnost splněna z prostředků získaných postižením obchodního podílu. K obnovení účasti pak dochází bez dalšího již v okamžiku zániku účinků exekučního příkazu, jímž byl podíl postižen. Pokud společnost již vyplatila vypořádací podíl, musí jej povinný do 2 měsíců od zániku účinků exekučního příkazu, kterým byl podíl postižen, nahradit, jinak k obnovení jeho účasti nedojde (§148 odst. 4 obch. zák.).
Srovnej rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, uveřejněný pod číslem 109/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se plně prosadí i při výkladu §148 odst. 4 obch. zák. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5455/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1566/2018).
[7] Z uvedených judikatorních závěrů je zřejmé, že obnovení účasti společníka ve společnosti je vůči společnosti účinné již okamžikem zániku účinků exekučního příkazu, jímž byl podíl postižen, i když se společnost o této skutečnosti dozví později.
[8] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v nálezu ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. II. ÚS 4162/19, Ústavní soud výslovně poukázal na to, že účinky exekučního příkazu postihujícího podíl dovolatele ve společnosti zanikly 6. 4. 2011, v důsledku čehož se obnovila účast dovolatele ve společnosti ještě předtím, než společnost naložila s uvolněným podílem (odst. 45 nálezu). Z tohoto závěru následně vyšel i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2737/2020.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu