ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.372.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 372/2022-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně F. k. B. P. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Radlická 1031/42, PSČ 150 00, proti žalovanému J. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Šváchou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 409/19, PSČ 118 00, o zaplacení 393.140,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 271/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2021, č. j. 19 Co 190/2021-153, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně 17. 7. 2017 domáhá, aby soud uložil žalovanému zaplatit jí 393.140,60 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalobkyni žalovaným při výkonu funkce předsedy dozorčí rady žalobkyně.
[2] Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem pro zmeškání ze dne 12. 1. 2021, č. j. 52 C 271/2017-97, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 393.140,60 Kč s úrokem z prodlení z částky 393.140,60 Kč ve výši 8,05 % ročně od 12. 10. 2019 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Žalovaný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu se podává:
1) Soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání musí brát v úvahu (také) předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd.
2) V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu.
3) K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá například z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje.
Srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sen. zn. 29 ICdo 141/2017, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2785/07, a ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2656/12.
4) Okolnost, že žalovaný již před prvním nařízeným jednáním vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze nabízel soudu důkazy, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání. Srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1910/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1779/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2007/2018, nebo ze dne 12. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 976/2019 (v odborné literatuře srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1051).
[6] Dovolatel obhajuje svou procesní aktivitu v řízení výlučně tím, že poukazuje na své podání ze dne 2. 10. 2017, ve kterém se vyjadřoval k žalobě a které – podle svých tvrzení – odeslal soudu prvního stupně dne 4. 10. 2017 (soudu však doručeno nebylo).
[7] Z uvedené námitky je zřejmé, že pokud by bylo tvrzení o odeslání podání prokázáno (k čemuž podle odvolacího soudu nedošlo), dovolatel nejpozději od 2. 10. 2017 věděl o probíhajícím řízení a jeho předmětu. Měla-li od tohoto okamžiku do vydání rozsudku pro zmeškání veškerá procesní aktivita dovolatele v řízení spočívat toliko v učinění jediného podání, jehož doručení soudu si dovolatel ani neověřil, je závěr odvolacího soudu o nedostatečné procesní aktivitě dovolatele v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu bez ohledu na to, zda předmětné podání dovolatel odeslal a zda případně (jak namítá dovolatel) jeho nedoručení zapříčinil poštovní přepravce.
[8] Ani argumentace dovolatele, podle níž soud prvního stupně nebyl oprávněn vydat rozsudek pro zmeškání proto, že na jednání, na kterém jej vyhlásil, žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, čímž změnila předmět řízení, neobstojí. Dovolatel při její formulaci přehlíží závěry ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle které částečné zpětvzetí žaloby (§96 o. s. ř.) není změnou žaloby ve smyslu §95 o. s. ř. a takový dispozitivní úkon žalobce vydání rozsudku pro zmeškání ohledně zbylé části nároku nebrání. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 247/2001, uveřejněné pod číslem 39/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2771/2010.
[9] Namítá-li dovolatel, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, vytýká odvolacímu soudu (údajnou) vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tím však uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz §241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto, a žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[11] Náklady řízení žalobkyně sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 1. 2. 2022) podle §6 odst. 1, §7 bodu 6 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 9.900 Kč a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Dovolací soud tak přiznal žalobkyni k tíži žalovaného celkem 10.200 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 13. 7. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu