ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3727.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 3727/2021-355
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce K. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem, se sídlem v Kyjově, Svatoborská 363/11, PSČ 697 01, proti žalované W. Č., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Markem Czivišem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 48/13, PSČ 130 00, o zaplacení 1.519.820 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 386/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 28 Co 98/2021-326, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 28 Co 98/2021-326, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 11. 2020, č. j. 29 C 386/2014-282, se ruší a věc se postupuje Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobou (doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 25. 6. 2014) se E. S., nar. XY (dále jen „právní předchůdkyně žalobce“), domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit jí 862.910 Kč.
[2] Právní předchůdkyně žalobce v průběhu řízení zemřela a Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 7. 11. 2017, č. j. 29 C 386/2014-83, rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno se žalobcem.
[3] Žalobce podáními ze dne 7. 6. 2018 a ze dne 2. 6. 2019 rozšířil žalobu tak, že se po žalované domáhá zaplacení částky v celkové výši 1.519.820 Kč s příslušenstvím.
[4] Rozsudkem ze dne 12. 11. 2020, č. j. 29 C 386/2014-282, Obvodní soud pro Prahu 7 uložil žalované zaplatit žalobci částku 1.370.832 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 656.910 Kč od 15. 8. 2014 do zaplacení a z částky 656.910 Kč od 15. 8. 2015 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce po žalované domáhá, aby mu zaplatila 148.988 Kč a úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 206.000 Kč od 15. 8. 2014 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.).
[5] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Dne 2. 5. 2012 uzavřela žalovaná se společností A. + S. (dále jen „společnost“) smlouvu o půjčce (dále jen „smlouva o půjčce“), podle které žalovaná společnosti půjčila 593.167 Kč.
2) Dne 1. 10. 2012 uzavřela právní předchůdkyně žalobce s žalovanou smlouvu o převodu obchodních podílů a cenové ujednání ke smlouvě o převodu obchodních podílů (dále společně také jen „smlouva“), kterou (mimo jiné) právní předchůdkyně žalobce převedla na žalovanou obchodní podíl ve společnosti ve výši 31 % (dále jen „obchodní podíl“) za kupní cenu 1.970.730 Kč (dále jen „kupní cena“). Kupní cenu strany smlouvy určily tak, že od ceny stanovené znaleckým posudkem (2.836.500 Kč) odečetly částku, kterou žalovaná půjčila společnosti podle smlouvy o půjčce (865.770 Kč).
3) V článku 4.1 smlouvy smluvní strany prohlásily, že před podpisem smlouvy „nebyla provedena due diligence“.
4) V článku 4.2 smlouvy smluvní strany prohlásily, že „účetnictví společnosti není ke dni podpisu smlouvy vedeno řádně a v souladu s platnými právními předpisy a že je tedy nutno provést rekonstrukci za období od 1. 1. 2012 do 30. 9. 2012.“
5) Podle článku 7.1 smlouvy „v případě, že nabyvatel 4 (žalovaná) zjistí jakoukoliv skutečnost, která zakládá nebo by mohla zakládat jeden či více nároků vůči převodci 2 (právní předchůdkyni žalobce), ať již ve formě nároků z porušení záruky či nároků na náhradu škody, bude o této skutečnosti v přiměřené lhůtě informovat právní předchůdkyni žalobce, předloží doklady osvědčující porušení záruky či jiné porušení smlouvy, a vyzve ji k tomu, aby v přiměřené lhůtě doložila skutečnosti, které vyloučí existenci vytknutého porušení záruky či jiného porušení smlouvy.“
6) Podle článku 7.2 smlouvy byla žalovaná oprávněna učinit „oznámení dle odst. 7.1 této smlouvy“ nejpozději v poslední den záruční lhůty.
7) Podle článku 7.3 smlouvy „v případě, že žalovaná oznámila existenci porušení záruky nebo jiné porušení smlouvy, uvede, jaký nárok vůči právní předchůdkyni žalobce uplatňuje (zda nárok z porušení záruk či nárok na náhradu škody), v jaké výši a na základě jakých skutečností.“
8) Podle článku 7.4 smlouvy „byla záruční lhůta sjednána v trvání 3 let ode dne podpisu této smlouvy.“
9) Podle článku 7.8 smlouvy „se škodou, jejíž úhradu bude žalovaná oprávněna požadovat, rozumí jakékoliv zmenšení rozsahu majetku žalované (skutečná škoda) nebo jeho nezvětšení (ušlý zisk), ke kterému dojde v příčinné souvislosti s nesplněním této smlouvy, jakož i s porušením povinnosti právní předchůdkyní žalobce sjednané ve smlouvě. Škodou se rozumí rozdíl hodnoty obchodního podílu vzniklý v důsledku porušení povinností dle smlouvy či porušení záruk oproti hodnotě, kterou by obchodní podíl měl za situace, kdy by k porušení povinností dle této smlouvy nebo k porušení záruk nedošlo. Škodou se výslovně rozumí i náklady, které žalovaná vynaloží v obvyklé výši na úhradu služeb právních a jiných poradců, které budou poskytnuty v souvislosti s uplatněním práv žalované dle smlouvy.“
10) Právní předchůdkyně žalobce v příloze č. 2 smlouvy nazvané „Záruky převodce 2“ (dále jen „příloha č. 2“) prohlásila, že:
i. „společnost má k dispozici doklady potřebné pro rekonstrukci jejího účetnictví za období od 1. 1. 2012 do 30. 9. 2012, tak aby bylo možné zpětně sestavit účetnictví společnosti za uvedené období“ (článek 3.1 přílohy č. 2).
ii. „celková hodnota skutečných závazků společnosti (ať již dlouhodobých či krátkodobých) nepřevyšuje celkovou hodnotu závazků společnosti uvedenou v účetnictví ke dni podpisu smlouvy“ (článek 3. 2 přílohy č. 2).
iii. „společnost vždy průběžně plnila a plní veškeré závazky týkající se daní a závazky s nimi související“ (článek čl. 4.1 přílohy č. 2).
iv. „společnost není zavázána ze smluv o úvěru či půjčce, faktoringových smluv, nájemních smluv nebo leasingových smluv se zůstatkovou hodnotou závazků společnosti z těchto smluv v hodnotě vyšší než 250 000 Kč v jednotlivém případě či celkem, s výjimkou smlouvy o půjčce uzavřené dne 2. 5. 2012 mezi žalovanou jako věřitelem a společností jako dlužníkem, jejímž předmětem je poskytnutí bezúročné půjčky, přičemž tato půjčka dosud nebyla ani zčásti splacena“ (článek 5.6 přílohy č. 2.).
v. „neexistují byť i potenciální správní, soudní, rozhodčí a jiná obdobná řízení či šetření vedená, nebo která by mohla být vedena, proti společnosti z důvodu porušení jejich povinnosti vyvíjet své podnikatelské aktivity v souladu s příslušnými povoleními, souhlasy či oprávněními“ (článek čl. 6.2 přílohy č. 2).
11) Podle článku 3.3 cenového ujednání ke smlouvě o převodu obchodních podílů měla žalovaná kupní cenu uhradit tak, že první splátku ve výši 150.000 Kč uhradí do 14 dnů ode dne, kdy bude zapsána do obchodního rejstříku jako společník s obchodním podílem 31 %. Druhou splátku ve výši 506.910 Kč uhradí do 14 dnů ode dne, kdy bude dokončena rekonstrukce účetnictví společnosti, třetí splátku kupní ceny ve výši 656.910 Kč uhradí do jednoho roku ode dne splatnosti druhé splátky a čtvrtou splátku ve výši 656.910 Kč uhradí do dvou let ode dne splatnosti druhé splátky.
12) Dne 6. 11. 2012 žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobce část kupní ceny ve výši 150.000 Kč a dne 20. 11. 2013 část kupní ceny ve výši 300.000 Kč.
13) Dne 3. 1. 2013 uzavřela žalovaná se společností „Dodatek ke smlouvě o půjčce ze dne 2. 5. 2012“, podle kterého žalovaná společnosti po datu uzavření smlouvy o půjčce půjčila 1.262.699 Kč.
14) Výsledek rekonstrukce účetnictví společnosti za rok 2012 „byl předložen v due diligence zprávě z 31. 7. 2013“.
15) V dopise označeném „Vážená E., Vážený K.“ zaslaném právní předchůdkyni žalobce žalovaná uvedla, že dne 10. 10. 2012 „vložila do společnosti částku 268.078 Kč za dlužné DPH, odvody VZP a mzdy za 9/2012, 10. 10. 2012 částku 40.130 Kč za doplatek mezd 09/2012, dne 12. 11. 2012 částku 250 000 Kč za poskytnutou půjčku, dne 24. 12. 2012 částku 220.000 Kč za poskytnutou půjčku, 27. 12. 2012 částka 124.000 Kč dlužné DPH, Finanční úřad, dne 27. 12. 2012 částka 84.500 Kč dluh Okresní správě sociálního zabezpečení, dne 27. 12. 2012 částku 2.388 Kč za neuhrazenou fakturu.“ Celkovou částku 989.096 Kč žalovaná podle citovaného dopisu započetla na kupní cenu.
16) Žalovaná dopisem z 23. 5. 2014 uplatnila u právní předchůdkyně žalobce slevu z kupní ceny ve výši 148.988,43 Kč za postavení plotu, neboť stavební odbor Městského úřadu Ždánice v dodatečném stavebním povolení ze dne 28. 12. 2006 stanovil žalované podmínku k užívání stavby. Právní předchůdkyně žalobce žalovanou o potřebě stavby plotu neinformovala.
17) Dopisem z 5. 1. 2015 žalovaná požadovala po právní předchůdkyni žalobce slevu z kupní ceny ve výši 243.504 Kč za doměření daně z příjmu právnických osob společnosti za roky 2012 a 2013.
18) Dne 1. 11. 2009 společnost uzavřela s M. Z. (dále jen „M. Z.“) smlouvu o nájmu pozemku XY v obci a katastrálním území XY (dále jen „nájem“). Dne 17. 9. 2014 M. Z. nájem vypověděla.
19) Dopisem z 13. 10. 2017 žalovaná požadovala po žalobci slevu z kupní ceny ve výši 167.982 Kč odpovídající polovině odměny za právní služby poskytnuté při převodu obchodního podílu do vlastnictví žalované a slevu z kupní ceny ve výši 90.000 Kč odpovídající pohledávce M. Z. coby neuhrazeného nájemného za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2017.
[6] Soud prvního stupně ustanovil znalkyni z oborů ekonomika a účetní evidence Ing. Miluši Urbanovou (dále jen „znalkyně“). Ze znaleckého posudku ze dne 30. 5. 2020 vypracovaného znalkyní (dále jen „znalecký posudek“) soud (mimo jiné) zjistil, že:
1) „Kupující nemůže požadovat slevu z titulu zjištění, že vykázané závazky fakticky neexistovaly.
2) Z ničeho nevyplývá, že by celková hodnota skutečných závazků společnosti převyšovala celkovou hodnotu závazků společnosti uvedenou v účetnictví společnosti ke dni podpisu smlouvy tak, jak je uvedeno v zárukách převodce pod bodem č. 3.2.
3) V dopise „Vážená E., Vážený K.“ není dostatečně určitě uvedeno, na základě jakých skutečností je sleva z kupní ceny požadována, když nebyly k jednotlivým položkám uvedeny náležitosti jako právní titul, smluvní strany, den uzavření smlouvy, částky, způsob plnění, příp. i porovnání se zaúčtováním. Nebylo zjištěno, že by bylo uděláno dodatečné daňové přiznání a nejspíš nebyla ani tato částka zaplacena.“
[7] Na základě uvedených „skutkových“ zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná je povinna žalobci uhradit kupní cenu sníženou o slevu z kupní ceny ve výši 148.988,43 Kč za provedení stavby plotu. Tím, že žalovanou neinformovala o potřebě stavby plotu, porušila právní předchůdkyně žalobce článek čl. 6.2 přílohy č. 2, a žalované tak vzniklo právu na slevu z kupní ceny ve výši 148.988,43 Kč.
[8] Naopak za „neoprávněný“ soud prvního stupně označil nárok na slevu z kupní ceny uplatněný dopisem označeným „Vážená E., Vážený K.“ ve výši 989.096 Kč. Uvedl, že „pokud jde o půjčku ze dne 2. 5. 2012 pak kupní cena za obchodní podíl byla ponížena o tuto částku. Pokud jde o ‚Dodatek ke smlouvě o půjčce ze dne 2. 5. 2012‘ pak tato smlouva byla uzavřena dne 3. 1. 2013, tedy po uzavření smlouvy o obchodním podílu a převodce proto za tento nový závazek neodpovídá. Pokud jde o další částky uvedené v dopise“, pokračoval soud „tyto neodpovídají požadavku na uplatnění nároků vůči převodci, kdy je nutno předložit doklady osvědčující porušení záruky, ani zde není uvedeno, o jaký nárok se jedná a blíže není specifikováno.“
[9] Ani „nárok“ žalované na poskytnutí slevy z kupní ceny ve výši 243.504 Kč soud prvního stupně neshledal oprávněným. Podle soudu „znalkyně uvedla, že nelze jednoznačně říct, zda záruky nebyly dodrženy. Z ničeho nevyplývá, že by celková hodnota skutečných závazků společnosti převyšovala celkovou hodnotu závazků společnosti uvedenou v účetnictví společnosti ke dni podpisu smlouvy. Znalkyně nezjistila, že by bylo děláno dodatečné daňové přiznání. M. Z., jednatel žalované, uvedl, že částku 243.504 Kč nepřímo zaplatili, neuvedl však jakým způsobem.“
[10] Záruční lhůta vymezená v článku 7.4 smlouvy podle soudu skončila 1. 10. 2015, a nároky na slevy z kupní ceny za nedoplatek nájemného a za polovinu odměny za právní služby spojené s převodem obchodního podílu tak žalovaná uplatnila až po jejím marném uplynutí.
[11] K těmto nárokům namítaným žalovanou soud prvního stupně „pro úplnost“ dodal, že „M. Z. vypověděla smlouvu o nájmu (…) po uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu a převodce tak neporušil žádnou ze záruk (…). Pokud jde o částku za právní služby, pak objednatelem služeb byla žalovaná a nebylo prokázáno, že by převodce se zavázal k úhradě za tyto služby ve výši ½. Navíc má soud za to, že ne všechny položky, za které byly účtovány právní služby, se týkají smlouvy.“
[12] K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 148.988 Kč a úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 206.000 Kč od 15. 8. 2014 do zaplacení (první výrok), změnil ve výrocích IV. a V. týkajících se nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[13] Odvolací soud nejprve vysvětlil, že „v daném případě je třeba vycházet z toho, že znalkyně (…) zdůraznila, že nelze připustit, aby účetní jednotka mohla zpětně vstupovat do již uzavřeného účetního období, toto přepracovávat a doplňovat. K předání účetnictví podle smlouvy došlo k 30. 9. 2012, proto již hospodaření společnosti v roce 2013 bylo v dispoziční sféře kupujícího, nikoli prodávajícího. Veškeré smluvní ujednání ze smlouvy i ze záruk tak vycházejí z účetních údajů společnosti k 30. 9. 2012.“
[14] Podle názoru odvolacího soudu „znalkyně neměla k dispozici veškeré podklady, aby mohla přesně definovat účetní a faktický stav. Bylo povinností kupující žalované, která uplatňovala slevy, poskytnout znalkyni dostatečný rozsah podkladů. Žalovaná však dostatečně určitě neuvedla, na základě jakých skutečností je sleva z kupní ceny požadována, k dílčím položkám neuvedla náležitosti jako právní titul, smluvní strany, den uzavření smlouvy, částky, působ plnění, případně i porovnání se zaúčtováním.“
[15] „Námitky vůči znaleckému posudku“ podle odvolacího soudu „neobstojí, i když lze se žalovanou souhlasit, že otázky, zda se jednalo o porušení záruk a zda je v nárocích na slevu dostatečně uvedeno, na základě jakých skutečnosti je sleva z kupní ceny požadována, jsou otázkami právními. (…).“ Odvolací soud však neměl „o věcné správnosti znaleckého posudku“ pochyb.
[16] Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož „nároky na slevy z kupní ceny ve výši 243.504 Kč za dovyměření daně (…) a z půjčky ve výši 989.096 Kč (…) nejsou důvodné a dodatečně zjištěné závazky nejsou porušením záruk.“
[17] K námitce žalované, podle níž „půjčka, sjednaná po uzavření smlouvy o převodu podílu, měla být započítána na kupní cenu, neboť ji uhradila důležité odvody VZP a mzdy za září 2012, doplatek za mzdy za září 2012, dlužné DPH, dluh vůči finančnímu úřadu, OSSZ, vzniklé před uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu,“ odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, a uzavřel, že „tato pohledávka uplatněná žalovanou k započtení by si za situace, kdy žalobce se započtením nesouhlasí a pohledávku popírá, žalovaná nespecifikovala, konkrétně z jakých vyúčtovaných částek a na jakých podkladech se tato půjčka sestává, v rámci řízení vyžádala obsáhlé dokazování přesahujícího potřeby (…),“ a proto je pro svou nejistotu a neurčitost podle §1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nezpůsobilá k jednostrannému započtení (nekompenzabilní).
[18] Nároky na slevy z kupní ceny odpovídající neuhrazené části nájemného ve výši 90.000 Kč a ve výši 167.982 Kč odpovídající polovině nákladů na právní služby spojené s převodem obchodního podílu – jež žalovaná uplatnila dopisem ze dne 13. 10. 2017 – považuje odvolací soud za promlčené.
[19] Ani nárok na slevu ve výši 148.988 Kč za výstavbu plotu není podle mínění odvolacího soudu „opodstatněný“. Je tomu tak podle něj proto, že „žalovaná byla seznámena se stavebním stavem nemovitých věcí a měla zpracované právní i účetní posouzení kupované společnosti. V ceně podílu pak byla skutečnost, že existuje porušení stavebního rozhodnutí - nedostavěného oplocení - zohledněna. Tento nárok s podnikatelskou činností prodávajícího nesouvisí.“
II.
Dovolání a vyjádření k němu
[20] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice:
1) zda byla pohledávka žalované vzniklá na základě smlouvy o půjčce pro svou nejistotu nezpůsobilá k započtení vůči pohledávce žalobce uplatněné žalobou,
2) zda byl odvolací soud povinen žalovanou vyzvat a poučit jí podle §118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svého tvrzení o způsobilosti k započtení její pohledávky,
3) zda je znalec v civilním soudním řízení oprávněn se vyjadřovat k právním otázkám,
4) zda je dovolatelka odpovědná za nedostatek podkladů pro vypracování znaleckého posudku.
[21] Dovolatelka namítá, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[22] Dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož je její pohledávka (vzniklá na základě smlouvy o půjčce) nezpůsobilá k započtení vůči pohledávce uplatněné žalobou. Zastává názor, že „nelze paušálně odmítnout projednání jakékoli pohledávky s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017. Pohledávky žalované vznesené námitkou k započtení byly přesně kvantifikovány a popsány co do výše, důvodu a vzniku (…). Zmíněný nástroj nelze (…) aplikovat způsobem, který by žalovaného zcela zbavil námitky započtení jako zákonem předvídané procesní obrany.“
[23] Odvolací soud podle mínění dovolatelky v souvislosti s řešením první dovolatelkou formulované otázky „rezignoval na svou poučovací povinnost, jak ji definovala dlouholetá rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“. Dovolatelka cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3106/2019, a dospívá k závěru, podle něhož, zastával-li odvolací soud názor, že je její pohledávka pro svou nejistotu a neurčitost nezpůsobilá k započtení, měl ji o tom (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu) poučit.
[24] Dovolatelka odvolacímu soudu rovněž vytýká, že pochybil, když v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (cituje např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, nebo ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3404/2018) – obdobně jako soud prvního stupně – vycházel ze znaleckého posudku, ve kterém se znalkyně vyjadřovala k právním otázkám. Znalci totiž v soudním řízení přísluší se vyjadřovat pouze k otázkám odborným.
[25] Nedostatek podkladů k vypracování znaleckého posudku nelze podle dovolatelky přičítat k její tíži. Byl to podle ní naopak žalobce, který „zůstal ve vztahu k znalkyni pasivní“.
[26] Závěrem dovolatelka podotýká, že dospěl-li odvolací soud k tomu, že „není možné z půjčky ze dne 2. 5. 2012 činit jakékoliv důsledky pro kupní cenu, nebyla-li tato možnost ve smlouvě výslovně sjednána (…)“, nevyvodil z listinných důkazů správné závěry. Podle dovolatelky totiž „smlouva o převodu obchodního podílu s touto alternativou počítá a v článku 5.6 existenci smlouvy o půjčce (…) zmiňuje s tím, že výslovně uvádí, že tato půjčka nebyla dosud ani z části splacena.“
[27] Žalobce ve svém vyjádření (datovaném 7. 12. 2021) uvádí, že dovolání není přípustné ani důvodné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl, případně zamítl. Odvolací soud se podle něj s námitkami dovolatelky náležitě vypořádal.
[28] Dovolatelka podle žalobce vymáhanou pohledávku včetně jejího příslušenství po vydání rozhodnutí odvolacího soudu uhradila a její návrh na odklad vykonatelnosti je tak podle něj bezpředmětný.
III.
Přípustnost dovolání
[29] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle §241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[30] První ani druhá z dovoláním otevřených otázek přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají, neboť skutečnost, že pohledávka žalované na vrácení půjčky vzniklá ze smlouvy o půjčce není způsobilá k započtení vůči pohledávce žalobce na zaplacení kupní ceny, vyplývá již jen z faktu, že tyto pohledávky nejsou vzájemné, protože dlužníkem závazku na vrácení půjčky není žalobce, ale společnost, které dovolatelka půjčku poskytla (srov. výslovné znění §580 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nebo §1982 o. z.).
[31] Dovolání je přesto přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené (v pořadí třetí) otázky znaleckého dokazování v civilním řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV.
Důvodnost dovolání
[32] Podle §127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2). Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost (odstavec 3).
[33] Podle §132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
[34] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se podává, že:
1) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle §132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).
2) Ve znaleckém posudku jde vždy jen o hodnocení skutkových okolností, k němuž je třeba odborných znalostí, jehož podkladem je důkladná, všestranná a objektivní analýza znalcem zkoumaných skutečností, nikoliv však o právní posouzení, neboť znalecký posudek musí soud hodnotit stejně jako každý jiný důkaz a právní posouzení věci vyjadřující podřazení zjištěného skutkového děje pod určitý právní předpis náleží výlučně soudu (srov. zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. Cpj 161/79, schválenou usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, publikovanou pod č. 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1474/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2422/2016).
[35] V projednávané věci uložil soud prvního stupně znalkyni zodpovědět tyto otázky:
1) „zda uplatněná sleva z kupní ceny ve výši 243.504 Kč byla řádně v účetnictví společnosti kvantifikována při porovnání původního a rekonstruovaného účetnictví“,
2) „zda se jednalo o porušení záruk, které jsou přílohou č. 2 ke smlouvě o převodu podílů uzavřené dne 1. 10. 2012, a pokud ano,“,
3) „zda újma, která tímto byla způsobena, byla skutečně v této výši, případně uvést v jaké, zda je v uplatněném nároku na slevu z kupní ceny uvedeném v dopisech Vážená E., Vážený K. a v dopise ze dne 5. 1. 2015 dostatečně určitě uvedeno na základě jakých skutečností je sleva z kupní ceny požadována.“.
[36] Účelem první znalkyni položené otázky bylo zodpovědět skutkovou otázku, zda jednotlivé položky uplatněné žalovanou dopisem ze dne 5. 1. 2015 jako slevy z kupní ceny ve výši 243.504 Kč (za doměření daně) byly zaznamenány v účetnictví společnosti již před převodem obchodního podílu na dovolatelku.
[37] Zodpovězením druhé a třetí otázky položené soudem prvního stupně se však znalkyně (byť v souladu se zadáním soudu prvního stupně) vyjadřovala k otázkám spojeným s oprávněností nároků na slevy z kupní ceny (např. zda došlo k porušení záruk ujednaných ve smlouvě, či zda bylo uplatnění nároků na slevy z kupní ceny určité), jež jsou svou povahou otázkami právními, a jejichž řešení znalci (v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu) nepřísluší.
[38] Vyšel-li odvolací soud – jakož i soud prvního stupně – z toho, jak uvedené právní otázky vyřešila znalkyně (srov. odstavec 5 rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 12 rozsudku odvolacího soudu), není jeho posouzení dovoláním otevřené otázky procesního práva správné.
[39] Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[40] Vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dána také tehdy, rozhodoval-li v prvním stupni věcně nepříslušný soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 840/98, uveřejněné pod číslem 68/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[41] Bez ohledu na to, že občanský soudní řád mezi spory uvedenými v §9 odst. 2 výslovně nevypočítává spory mezi společníky (členy) navzájem, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl v obchodní korporaci, patří tyto spory i po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb. do věcné příslušnosti krajských soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015, uveřejněné pod číslem 141/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); tento závěr se prosadí i v případech, kdy je podíl představován účastnickým cenným papírem.
[42] Domáhá-li se žalobce po žalované v projednávané věci zaplacení 1.519.820 Kč s příslušenstvím coby doplatku kupní ceny za převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, je k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni věcně příslušný krajský soud.
[43] Rozhodoval-li v projednávané věci jako soud prvního stupně Obvodní soud pro Prahu 7, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř.).
[44] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem a řízení trpí výše popsanou vadou, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval zbývajícími dovolacími námitkami – zrušil rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. a spolu s ním (ze stejného důvodu) i rozsudek soudu prvního stupně a věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[45] O návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti je totiž závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že jsou-li negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů účastníka řízení (dovolatele) odstraněny tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší, stává se návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí bezpředmětným (obsoletním).
[46] V dalším stadiu řízení soud posoudí i námitku žalobce, podle níž společnost žalobcem vymáhanou pohledávku již uhradila. Bude-li tato skutečnost prokázána, nepřehlédne závěry ustálené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu týkající se procesního postupu v situaci, kdy žalobou uplatněný nárok žalovaný splnil na základě vykonatelného rozhodnutí soudu, jež bylo dovolacím soudem zrušeno (za všechna rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2773/2020, a v něm citovanou judikaturu).
[47] Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[48] V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu