ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.565.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 565/2022-521
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce Centrálního depozitáře cenných papírů, a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25081489, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Vansou, advokátem, se sídlem v Praze 10, K Červenému dvoru 661/3, PSČ 100 00, proti žalovanému M. N. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, o zaplacení 18.795 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 25/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 19/2019-432, ve znění usnesení ze dne 15. 12. 2021, č. j. 2 Cmo 19/2019-509, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.614 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou dne 5. 11. 2013 Obvodnímu soudu pro Prahu 6 se žalobce domáhá zaplacení 18.795 Kč s příslušenstvím jako dlužných poplatků za vedení investičních nástrojů v zaknihované podobě na tzv. nezařazeném účtu v období od října 2012 do února 2013.
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2014, č. j. Ncp 814/2014-49, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (první výrok) s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (druhý výrok).
[3] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 49 Cm 25/2015-273, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 18.795 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[4] Vrchní soud v Praze k odvolání účastníků v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil jej ve výroku II. ohledně výše náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
[6] Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
[7] V poměrech projednávané věci bylo napadeným výrokem odvolacího soudu rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč. Nejde přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se uvedený limit neuplatní.
[8] Předmětem řízení je nárok žalobce na úhradu dlužných poplatků za vedení cenných papírů v zaknihované podobě v centrální evidenci. Mezi žalobcem a dovolatelem nebyla uzavřena smlouva o zřízení a vedení účtu. Žalobce poskytuje dovolateli služby uvedené v §202a odst. 1 a 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, za úplatu, což plyne přímo z ustanovení §202a odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Nejde-li v dané věci o plnění ze spotřebitelské smlouvy, nýbrž o nároky plynoucí přímo ze zákona, nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, jak to má na mysli §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2376/2014, uveřejněné pod číslem 12/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3180/2014, či ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1989/2017).
[9] Odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2397/19, není přiléhavý, neboť právní vztah mezi účastníky založený na základě zákona se neodvíjí od žádné spotřebitelské smlouvy, byť případně uzavřené s jiným subjektem než s dovolatelem.
[10] Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že závěr o nepřípustnosti dovolání přijal též Ústavní soud, který usnesením ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. I. ÚS 2018/21, ústavní stížnost podanou dovolatelem proti rozsudkům soudů obou stupňů odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 21. 3. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu