ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.3759.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 3759/2021-670
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce K. F. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Věrou Soldánovou, advokátkou se sídlem v Brně, Mahenova 303/16, proti žalovanému T. F. , nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Vítem Palarčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Milady Horákové 329/26, o 480.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 246 C 150/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2021, č. j. 19 Co 224/2019-651, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 3. 2019, č. j. 246 C 150/2011-612, zamítl žalobu, kterou žalobce požadoval, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu částku 480.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 19 Co 224/2019-651, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jejž směřuje výslovně vůči jeho nákladovým výrokům a v němž navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí v těchto výrocích zrušil a věc v daném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, nebo aby je sám změnil dle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.
K dovolání žalobce se stručně vyjádřil žalovaný, jenž převážně formuloval nesouhlas s argumenty dovolatele podporujícími jeho návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jakož i podle čl. II bodu 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Dovolání žalobce není přípustné.
Dovolatel své podání výslovně formuluje tak, že dovoláním napadá pouze nákladové výroky rozsudku odvolacího soudu, jeho přípustnost je proto žel vyloučena již ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, dle něhož je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se nákladů řízení objektivně nepřípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 730/2018, ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1593/2018, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1707/2020, a ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 304/2021, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 1208/20, bod 5, a ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1729/21, bod 13).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Přistoupil-li Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku, jenž sdílí osud dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, bod 34).
Dovolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení, na kterou by měl jinak vzhledem k výsledku dovolacího řízení právo (srov. §243c odst. 3, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.), neboť jeho náklady spojené s podáním stručného vyjádření, v němž nikterak nepoukázal na objektivní nepřípustnost dovolání, nýbrž uvedl převážně výhrady vůči dovolatelovu návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (obdobně namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1823/2020, či ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 304/2021).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 1. 2022
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu