ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.944.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 944/2022-461
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. S. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jozefem Barátem, advokátem se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí 310/2, proti žalovaným 1. K. H. , nar. XY, bytem XY, 2. M. K. , nar. XY, bytem XY, a 3. Z. V. , nar. XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Jiřím Topkou, advokátem se sídlem v Kladně, gen. Klapálka 1345, o 126.346 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 1/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2021, č. j. 28 Co 230/2021-423, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2021, č. j. 28 Co 230/2021-423, se ve výrocích I. a II. ruší a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 4. 3. 2021, č. j. 31 C 1/2018-276, uložil každé ze žalovaných 1) a 2) zaplatit žalobci částku 8.153 Kč (výroky I. a II.), proti žalovanému 3) řízení zastavil (výrok III.), zamítl žalobu co do částky 126.346 Kč s příslušenstvím z částky 142.652 Kč (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok V.) i státu (výroky VI. – VIII.). Účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obci XY. Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení 142.652 Kč jakožto bezdůvodného obohacení, jehož se jim dostalo nadužíváním spoluvlastnických podílů na domu č. p. XY vůči právní předchůdkyni žalobce a původní žalobkyni – společnosti CALUMA a.s., která byla předchozí spoluvlastnicí dotčených nemovitostí a svou pohledávku postoupila žalobci jakožto aktuálnímu spoluvlastníku v průběhu řízení. Žalobu proti třetímu žalovanému vzal žalobce zpět. Soud zjistil, že vzájemné vztahy spoluvlastníků předmětných nemovitostí byly upraveny dohodou uzavřenou dne 14. 8. 1992 mezi tehdejšími spoluvlastníky. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu připomněl, že není-li původní dohoda spoluvlastníků změněna ani nahrazena např. rozhodnutím většiny spoluvlastníků, je jí i právní nástupce původního spoluvlastníka vázán. Změna v osobě jednoho ze spoluvlastníků není sama o sobě bez dalšího podstatnou změnou poměrů, jež by měla vliv na platnost smluvních projevů o užívání společné věci. Spornou mezi účastníky zůstala otázka míry nadužívání spoluvlastnických podílů na rodinném domě spočívající v užívání větší a kvalitnější části nemovitosti na úkor spoluvlastnického podílu právní předchůdkyně žalobce. Započitatelné rozměry prostor užívaných první a druhou žalovanou, jakož i výši obvyklého nájemného za jejich užívání v žalovaném období seznal soud pomocí znaleckých posudků znalce Ing. Milana Palečka a znalkyně Ing. arch. Zdeňky Bažantové, Csc. Vedle žalobce (respektive jeho právní předchůdkyně) a žalovaných 1) a 2) vzal v úvahu další dva spoluvlastníky – žalovaného 3) a P. F., který není účastníkem řízení, a uzavřel, že každá z žalovaných 1) a 2) se na ochuzení právní předchůdkyně žalobce v dotčeném období (1. 1. 2015 – 30. 11. 2017) podílela nadužíváním svého spoluvlastnického podílu o 3,5 m 2 plochy rodinného domu. Vyjádřeno finanční částkou obohatily se každá na její úkor o 12.640,20 Kč. K tíži žalobce ovšem soud prvního stupně připočítal poměrnou část nákladů vynaložených spoluvlastníky (konkrétně žalovanými 1/–3/) na havárii vody v domě ve výši 13.461 Kč. Od zjištěné hodnoty nadužívání spoluvlastnických podílů žalovanými 1) a 2) proto obvodní soud odečetl poměrnou částku (13.461/3 = 4.487) a rozhodl tak, jak bylo rekapitulováno shora. Žalobci nevyhověl stran požadavku na vydání příslušenství žalované částky, neboť jej hodnotil jako nemravný.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 12. 2021, č. j. 28 Co 230/2021-423, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. a ve výrocích V. a VI. potvrdil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) a odmítl odvolání žalobce do výroků VII. a VIII. (výrok III.). Městský soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež považoval za správná, a neshledal žádná pochybení v hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku, při němž obvodní soud dbal všech zákonem stanovených a judikaturou rozvedených pravidel. Připomněl nemožnost přezkoumávání správnosti odborných znaleckých konkluzí soudem, jenž k tomu postrádá patřičnou erudici. Spokojiv se s písemným posudkem znalkyně, neprováděl její výslech. Ke znaleckému posudku Ing. Motyčky předloženému v odvolacím řízení žalobcem uvedl, že nemůže závěry znalkyně Ing. arch. Bažantové zpochybnit, zodpovídal-li otázku výše bezdůvodného obohacení, jejíž řešení přísluší jedině soudu. Rozhodnutí obvodního soudu v napadeném zamítavém výroku a souvisejících nákladových výrocích pokládal za správné, pročež je v této části potvrdil. Odvolání proti výrokům VII. a VIII. pro nedostatek subjektivní legitimace žalobce odmítl.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze v celém jeho rozsahu brojí žalobce dovoláním. Po rekapitulaci skutkových okolností a dosavadního průběhu řízení stran přípustnosti dovolání ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o. s. ř.“), poukazuje na odklon odvolacího soudu od ustálené judikatury soudu dovolacího, respektive vymezuje otázky, které dle něj v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu doposud nebyly vyřešeny. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nedostatečné zjištění skutkového stavu ústící v nesprávné právní posouzení věci. Za nesouladný s judikaturou pokládá přístup odvolacího soudu k žalobcem předkládanému reviznímu znaleckému posudku, zkoumal-li jeho odborné závěry, tyto hodnotil jako nepřípustné, a dle žalobcova mínění nekorektně nahradil vlastním názorem. Za vadu řízení pak v této souvislosti označuje nevyslechnutí znalkyně Ing. arch. Bažantové, odkazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2458/2009. Jako judikatorně neprobádanou formuluje problematiku obsahu revizního znaleckého posudku. Napadá názor soudu prvního stupně (nesprávně přes nevypořádané odvolací námitky žalobce mlčky kvitovaný odvolacím soudem) o vázanosti dovolatele spoluvlastnickou dohodou z roku 1992, došlo-li v mezidobí ke změně poměrů spočívající v tom, že se jeden z bytů v nemovitosti stal neobyvatelným. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4201/2017. Jako doposud rozhodovací praxí neřešenou předkládá otázku, může-li soud bez návrhu a patřičného právního jednání účastníka při určování sumy odpovídající bezdůvodnému obohacení zohlednit, respektive započíst, pohledávku obohaceného vůči ochuzenému a výši získaného prospěchu o ni ponížit. Zdůrazňuje, že s námitkami proti nepřípustnému zápočtu částky vynaložené na opravu havárie vody vůči zjištěnému bezdůvodnému obohacení učiněnému soudem prvního stupně se odvolací soud nikterak nevypořádal. Konečně brojí proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soudy obou stupňů. Dovolatel navrhuje zrušení rozsudku městského soudu ve všech jeho výrocích a vrácení mu věci k dalšímu řízení.
4. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
5. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
6. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Ve smyslu §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
8. Dle §1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).
9. Zprvu není možné mít dovolání za přípustné v rozsahu, napadá-li nominálně též výrok III. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo odvolání žalobce částečně odmítnuto. Z materiálního hlediska jde o usnesení ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř., proti němuž není dovolání objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť je lze napadnout žalobou pro zmatečnost. S ohledem na řečené Nejvyšší soud dovolání dle §243c odst. 1 o. s. ř. v dotčeném rozsahu odmítl (k tomu namátkou srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020, či dále jeho usnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3143/2021, a ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3710/2021).
10. Dovolání žalobce lze ovšem shledat přípustným pro odklon odvolacího soudu od judikatury Nejvyššího soudu v otázce určení výše bezdůvodného obohacení. Konkrétně není možné přehlížet jeho pochybení v započtení sumy odpovídající podílu žalobce na nákladech vynaložených v souvislosti s havárií vody v předmětném domě.
11. Ze shora citované normy §1982 odst. 1 o. z. a ji následujících ustanovení občanského zákoníku je zřejmé, že předpokladem zániku závazku započtením je mimo jiné právní jednání započítávajícího, respektive dvoustranné právní jednání zainteresovaných subjektů, směřující k započtení. V naznačeném smyslu se vyjadřuje rovněž judikatura dovolacího soudu (k tomu srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2829/2021, a ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2475/2019, či rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). K zániku započítávaných pohledávek pak dochází k okamžiku, kdy se staly způsobilými k započtení (viz §1982 odst. 2 o. z. a rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1022/2020). Neučiní-li žádná ze stran závazkového vztahu patřičné právní jednání, nemůže k započtení dojít, byť jde o kryjící se pohledávky stejného druhu, a tyto trvají dál [k tomu srov. též KINDL, T. komentář k §1982 In ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§1721–2520). Praha: Wolters Kluwer, 2014, bod 5]. V intencích shrnutého proto nelze kvitovat závěr nalézacích soudů, explicitně vyslovený soudem prvního stupně a převzatý (byť mlčky) soudem odvolacím, podle kterého se do konečné výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaných promítne ponížení o částku odpovídající pohledávce žalovaných vůči žalobci z titulu úhrady havárie vody v domě, nepodává-li se ze skutkových zjištění ničeho o tom, že by žalovaní (respektive žalované) náležitě projevili vůli k jejímu započtení. Soud ze své pozice nemůže suplovat roli účastníka soukromoprávního vztahu a přistoupit k započtení bez dalšího, což ovšem obvodní soud v nynější věci zjevně učinil (viz bod 47 rozsudku soudu prvního stupně a formulace „nutné započítat i k tíži žalobce“ následovaná odkazy na §1982 a násl. o. z.). Za nesprávný lze pak v dané souvislosti tedy označit postup městského soudu, který navzdory odvolacím námitkám žalobce (srov. bod V. jeho odvolání na č. l. 295 spisu) zmiňovanou úvahu soudu prvního stupně kvitoval, potvrdil-li jeho rozhodnutí i stran částky rovnající se výši bezdůvodného obohacení, aniž by se jakkoliv argumenty žalobce zabýval. Vylíčené závěry nalézacích soudů o započtení promítnuvší se především ve vyčíslení výše bezdůvodného obohacení není možné vzhledem ke shora uvedenému shledat zcela správnými.
12. Přitakat naproti tomu nelze poukazu dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, a s ním souvisejícím výtkám ohledně absence výslechu znalkyně Ing. arch. Bažantové, pakliže je ze spisu zřejmé, že již v rámci jednání před soudem prvního stupně podala řečená znalkyně vysvětlení stran aplikované metody i dalších faktorů, které ji vedly ke stanovení obvyklého nájemného posuzovaných prostor (viz bod 25 rozsudku obvodního soudu, konkrétněji protokol z jednání ze dne 16. 5. 2019 založený na č. l. 138–141 spisu), a proto její další výslech nepovažovaly soudy za nezbytný. Brojí-li pak žalobce i ostatními námitkami tvořícími dominantní obsah dovolání vůči závěrům znaleckého posudku převzatým nalézacími soudy, eventuálně nesouhlasí-li s postojem odvolacího soudu k jím předloženému reviznímu znaleckému posudku, jsou jeho argumenty veskrze rozporováním způsobu hodnocení důkazů a přijatých skutkových zjištění. Dovolatel přitom opomíjí, že ty v dovolacím řízení zpochybňovat nelze, neboť Nejvyššímu soudu, jakožto instanci přezkumné nepřísluší jejich revize (k tomu viz především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1121/2018, jakož i v něm citované usnesení téhož soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5001/2015, spolu s rozhodnutími v něm jmenovanými). Samotné hodnocení důkazů není možné úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). Pro úplnost lze dodat, že postup soudů nižších stupňů (odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně veskrze převzal) se, co se týče hodnocení znaleckého posudku, nikterak neprotiví požadavkům ustálené judikatury reprezentované zejména usneseními Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 552/2022, a ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2986/2020. Posledně citované usnesení se mimo jiné zabývá též otázkou revizního znaleckého posudku, a nejsou tedy namístě domněnky žalobce, dle nichž má jít o judikaturou neřešenou problematiku. Skutkové konkluze ohledně výše bezdůvodného obohacení (před odečtením nepřiléhavě započítané pohledávky žalovaných) se tak nejeví nepřiměřenými.
13. Dovolatel konečně brojí též proti závěru soudu prvního stupně o tom, že nedošlo k podstatné změně poměrů, která by měla za následek zánik dohody spoluvlastníků o užívání společné věci z roku 1992, přičemž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4201/2017. Poukazované rozhodnutí nastiňuje, co je možné považovat za podstatnou změnu poměrů mající za následek zánik dohody spoluvlastníků, byť konkrétně řeší skutkově odlišnou věc. Posouzení jeho souladu s přezkoumávaným rozhodnutím ovšem brání nedostatek vyjádření právního názoru odvolacího soudu na zmíněný aspekt sporu. Absence adekvátního odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v naznačeném směru jej současně činí v daném rozsahu nepřezkoumatelným, a tudíž zatíženým vadou ohrožující správnost rozhodnutí ve věci (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 396/2015, jakož i v něm odkazované usnesení téhož soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1141/2007, či jeho rozsudek ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2414/2009), k níž je Nejvyššímu soudu uloženo přihlížet v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesní situaci (kasaci napadeného rozsudku) bude tedy úkolem městského soudu se při novém projednání věci rovněž vyjádřit k těmto odvolacím námitkám (viz bod III. odvolání na č. l. 295 spisu) a případně, budou-li významné pro výsledek řízení, promítnout zaujaté konkluze do konečného rozhodnutí.
14. Ve světle shora uvedeného tak nelze závěry soudu o výši bezdůvodného obohacení determinované započtením nákladů vynaložených na opravu havárie vody považovat za zcela správné, pročež Nejvyšší soud přistoupil ke zrušení rozsudku městského soudu ve výroku I. i akcesorickém výroku II. a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
15. Odvolací soud je podle §243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí.
16. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 5. 2022
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu