ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.1839.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 1839/2021-385
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce FORSET COLLECT LIMITED , se sídlem Nicosia, Agiou Nikolaou, 67-69, Flat/Office 103, Egkomi, P. C. 2408, Kyperská republika, reg. č. HE 265667, zastoupeného JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou, se sídlem v Praze, Haštalská 760/27, PSČ 110 00, proti žalovanému R. C. , narozenému XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 481/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2020, č. j. 12 Cmo 319/2020-344, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. listopadu 2020, č. j. 23 Cm 481/2011-321, odmítl podání žalovaného ze dne 26. února 2020 (jde o podání datované 24. února 2020, doručené soudu prvního stupně 26. února 2020 ‒ dále jen „sporné podání“) [§43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“], když žalovaný je ve lhůtě určené usnesením ze dne 25. září 2020, č. j. 23 Cm 481/2011-319, doručeným žalovanému 2. října 2020, ve stanovené lhůtě (do 19. října 2020) neopravil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 14. prosince 2020, č. j. 12 Cmo 319/2020-344, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud ‒ odkazuje na dosavadní průběh řízení a obsah spisu a vycházeje z ustanovení §43 odst. 1 a 2 o. s. ř. – uzavřel, že sporné podání je nesrozumitelné a nelze z něj dovodit, jaké skutečnosti žalovaný tvrdí a co má být předmětem řízení. Zmíněný závěr platí tím spíše, že o řádných i mimořádných opravných prostředcích již bylo rozhodnuto; pravomocně bylo skončeno jak řízení nalézací, tak řízení o mimořádných opravných prostředcích (žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost). Krom toho sporné podání neobsahovalo ani další náležitosti určené ustanovením §79 o. s. ř. (např. označení účastníků a nebylo z něj patrno, čeho se žalovaný domáhá).
Jelikož shora uvedené nedostatky sporného podání bránily pokračování v řízení a žalovaný (přes poučení o následcích nečinnosti) jeho nedostatky neodstranil ve lhůtě určené usnesením ze dne 25. září 2020, soud prvního stupně po právu podání žalovaného odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (podáním ze dne 15. února 2021) dovolání, v němž obsáhle popisuje dosavadní průběh řízení a snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož mu (jako spotřebiteli) bylo v předchozích fázích řízení neoprávněně uloženo zaplatit směnečný peníz ve výši 78.510,20 Kč s postižními právy ze směnky, přičemž toto pochybení nebylo napraveno. Současně soudům nižších stupňů vytýká, že mu „neustanovením zástupce z řad advokátů“ odepřely právo na spravedlivý proces.
Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že sporné podání žalovaný učinil poté, kdy již nabylo právní moci rozhodnutí ve věci samé (srov. směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2011, č. j. 23 Cm 48/2011-13, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013, č. j. 23 Cm 481/2011-56, s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2014, č. j. 9 Cmo 284/2013-126, a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, č. j. 29 Cdo 11/2015-172), jakož i rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2017, č. j. 23 Cm 481/2011-220, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2019, č. j. 8 Cmo 150/2017-239, a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2019, č. j. 29 Cdo 3946/2019-274).
Jelikož šlo ze strany žalovaného o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, soudy nižších stupňů po právu nerozhodovaly o žádosti žalovaného o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků; z týchž důvodů se opakovanou žádostí žalovaného v tomto směru nezabýval ani Nejvyšší soud.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci podle obsahu spisu účelně vynaložené náklady dovolacího řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu