ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.25.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 25/2022-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Rostislava Krhuta v konkursní věci úpadce J. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 2012, č. j. 1 Ko 31/2012-8170, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 14/2012, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2021, č. j. 10 Cmo 1/2021-95, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 18. června 2012, č. j. 1 Ko 31/2012-8170, odmítl Vrchní soud v Praze odvolání úpadce (J. K.) proti usnesení ze dne 25. května 2012, č. j. 52 K 92/97-8118, ve znění (opravného) usnesení ze dne 29. května 2012, č. j. 52 K 92/97-8124, jímž Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) povolil správkyni konkursní podstaty úpadce zálohu na konkursní odměnu ve výši 5 miliónů Kč, maximálně však do výše 70 % odměny stanovené zvláštním právním předpisem.
2. Odvolací soud – poukazuje na ustanovení §8 odst. 3, §12 odst. 2 a §66b odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a na ustanovení §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že odvoláním napadené usnesení je rozhodnutím vydaným při výkonu dohlédací činnosti konkursního soudu, proti němuž není přípustné odvolání.
3. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 2012 podal úpadce 3. října 2012 žalobu pro zmatečnost.
4. Usnesením ze dne 10. prosince 2020, č. j. 1 Cm 14/2012-81, konkursní soud žalobu pro zmatečnost zamítl.
5. K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. září 2021, č. j. 10 Cmo 1/2021-95, potvrdil usnesení konkursního soudu ze dne 10. prosince 2020.
6. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 2. září 2021 podal úpadce dovolání, jež spojil s žádostí o ustanovení zástupce pro doplnění dovolání (podání datované 11. listopadu 2021, č. l. 101).
7. Žaloba pro zmatečnost směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadce podle zákona o konkursu a vyrovnání. Jde o mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí vydanému v konkursním řízení [ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2006, pod číslem 147, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2007, sp. zn. 29 Odo 34/2005; usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] , takže i pro řízení o takové žalobě pro zmatečnost platí ustanovení §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Podle tohoto ustanovení pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (před 1. lednem 2008) se použijí dosavadní právní předpisy. V intencích závěrů obsažených již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněném pod číslem 16/2009 Sb. rozh. obč. , se oněmi „dosavadními právními předpisy“ rozumí i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007. Občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007 je rozhodný i pro dovolací řízení v této věci.
8. Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 2. září 2021 pak Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že již v usnesení ze dne 29. června 2020, sen. zn. 29 NSČR 130/2019, uveřejněném pod číslem 20/2021 Sb. rozh. obč. ( dále jen „R 20/2021“), z nějž výslovně vyšel odvolací soud, vysvětlil, že v poměrech upravených zákonem o konkursu a vyrovnání nebylo v literatuře ani v soudní praxi pochyb o tom, že usnesení, jímž konkursní soud rozhoduje o povolení zálohy na odměnu nebo hotové výdaje správce konkursní podstaty, je rozhodnutím, které vydává při výkonu dohlédací činnosti podle §12 ZKV a proti kterému (tak) není odvolání přípustné.
10. V situaci, kdy úpadci (jenž ve své konkursní věci již podal řadu dovolání) je požadavek na splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení dobře znám (což potvrzuje i obsah jeho dovolání v této věci) a kdy rozhodnutí o jím podané žádosti o ustanovení zástupce pro dovolacího řízení by logicky vyústilo (mělo vyústit) v zamítnutí žádosti proto, že s ohledem na závěry obsažené v R 20/2021 jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (§138 o. s. ř.), neshledává Nejvyšší soud účelným vyčkat před rozhodnutím o odmítnutí dovolání rozhodnutí o podané žádosti.
11. Postupy, kdy s opravným prostředkem automaticky spojí žádost o ustanovení zástupce pro (příslušnou část) řízení, používá úpadce ve své konkursní věci (jak plyne z konkursního spisu) pravidelně (jako „modus operandi“). Úpadce v zásadě (v rozporu s ustanovením §2 o. s. ř., uplatnitelným přiměřeně i v konkursním řízení) napadá odvoláním každé (i pro něj příznivé) rozhodnutí konkursního soudu v jeho konkursní věci a dovoláním (případně též znovu odvoláním) každé (i pro něj příznivé) rozhodnutí odvolacího soudu v jeho konkursní věci. Při podání odvolání pak v zásadě automaticky žádá o ustanovení zástupce pro odvolací řízení a při podání (blanketního) dovolání pak v zásadě automaticky žádá o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Svůj postoj k tomuto postupu shrnul úpadce v podání (dovolání) datovaném 5. prosince 2018 (č. l. 11513 konkursního spisu) , v podání (doplnění dovolání) datovaném 5. prosince 2018 (č. l. 11510 konkursního spisu) a v podání (doplnění dovolání) datovaném 30. prosince 2018 (č. l. 11547). Tam uvedl:
„Pro úplnost a bližší upřesnění pak dále uvádím, že vždy a za každých okolností budu nucen (vzhledem k tomu, že jsem osobou práva neznalou) podat proti jakémukoli rozhodnutí Městského soudu v Praze, resp. Vrchního soudu v Praze, řádný či mimořádný opravný prostředek, a to bez ohledu na jeho výrok, protože nelze ani při nejlepší vůli ,a prioriʼ bez dalšího určit (zejména bez potřebné podpory od osoby práva znalé), zda bylo podanému návrhu (odvolání, dovolání apod.) skutečně vyhověno či nikoli, resp. zda nebyla moje práva, především proto, že se v této věci rozhoduje výhradně a jen ,mimo jednáníʼ porušena, resp. zda mi nebylo i přes tzv. vyhovující rozhodnutí kteréhokoli soudu odepřeno právo na přístup k soudu.“
12. Srov. k tomu dále i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2019, sp. zn. 29 Cdo 643/2019; 29 Cdo 649/2019; 29 Cdo 661/2019.
13. Tomuto ohlášenému (procesní práva zneužívajícímu) přístupu úpadce přizpůsobil Nejvyšší soud i způsob projednání a rozhodnutí jeho dovolání v této věci (čehož bylo dosaženo tím, že Nejvyšší soud odmítl dovolání proti napadenému rozhodnutí pro souladnost se závěry R 20/2021 bez zřetele k tomu, že dovolatel nebyl při podání dovolání zastoupen a že dovolání nesepsal advokát).
14. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatel podáním ze dne 17. ledna 2022 vznesl námitku podjatosti všech soudců rozhodujícího senátu a znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Námitku podjatosti odůvodnil tím, že uvedení soudci (JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Helena Myšková a Mgr. Rostislav Krhut) již rozhodovali „v podkladové konkursní věci“, přičemž s přidělením věci „manipulují“ a danou věc si „vybírají“ s úmyslem odepřít dovolateli právo na spravedlivý proces a zákonného soudce.
15. Námitka podjatosti spočívající v tvrzení, že soud je nesprávně obsazen (že o dovolání účastníka má podle rozvrhu práce dovolacího soudu údajně rozhodovat jiný dovolací senát než ten, jemuž byla věc přidělena k vyřízení), není způsobilá založit důvod pochybovat o nepodjatosti soudců dovolacího senátu, jemuž byla věc přidělena k vyřízení (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sb. rozh. obč.).
16. Rovněž námitka, že členové senátu rozhodovali v „podkladové konkursní věci“ (mířící na §14 odst. 3 o. s. ř.), nemůže být důvodem pro vyloučení soudců rozhodujícího senátu, neboť tito zjevně nevydali žalobou pro zmatečnost napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 2012, nerozhodovali (před podáním žaloby pro zmatečnost) o opravných prostředcích proti tomuto usnesení, ani věc jinak neprojednávali.
17. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k §2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč., nebo (v souvislosti s dovoláním úpadce proti jinému rozhodnutí v jeho konkursní věci) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2021, sp. zn. 29 Cdo 2397/2021.
18. Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti označených soudců Nejvyššího soudu jinému senátu Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tedy tříčlenný senát Nejvyššího soudu rozhodující v této věci neměl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu