ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.3042.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 3042/2020-801
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce RANDA s. r. o. , se sídlem v Pardubicích, Školní 866, PSČ 530 06, identifikační číslo osoby 47452188, zastoupeného JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, PSČ 537 01, proti žalovanému Ing. Davidu Jánošíkovi , bytem XY, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., identifikační číslo osoby 00174131, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, o vyloučení náhradního plnění z konkursní podstaty, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 459/2012, o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci králové ze dne 2. června 2020, č. j. 47 Co 51/2020-766, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. června 2020, č. j. 47 Co 51/2020-766, se v druhém a šestém výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 13. listopadu 2019, č. j. 11 C 459/2012-719, Okresní soud v Hradci Králové vyloučil z konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s. celkem 1 332,6 kg pletacích přízí, nebo pohledávku konkursní podstaty úpadce ve výši 345 828 Kč vůči B. M. (bod I. výroku), vyloučil z konkursní podstaty úpadce částku 3 109 700,80 Kč (bod II. výroku), vyloučil z konkursní podstaty úpadce částku 1 127 279,76 Kč (bod III. výroku), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal vyloučení částky 2 453 184,12 Kč z konkursní podstaty úpadce (bod IV. výroku), zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal vyloučení částky 27 606 Kč z konkursní podstaty úpadce (bod V. výroku), a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení (bod VI. výroku).
2. Soud vyšel z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 1. září 2004, č. j. 43 K 21/2004-144, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) prohlásil konkurs na majetek úpadce VITKA Brněnec a. s. a správcem konkursní podstaty ustavil Ing. Dr. Vítězslava Hálka (dále též jen „V. H.“).
[2] V. H. sepsal do soupisu konkursní podstaty mimo jiné 88 621,65 kg pletacích přízí specifikovaných v příloze č. 6 tohoto soupisu.
[3] Žalobce (RANDA s. r. o.) se žalobou doručenou konkursnímu soudu dne 24. října 2005 domáhal vyloučení 88 621,65 kg pletacích přízí ze soupisu konkursní podstaty úpadce, případně vyloučení náhradního plnění za tento majetek.
[4] Pletací příze o hmotnosti 56 837,85 kg vydal správce konkursní podstaty žalobci. Žalobce vzal proto vylučovací žalobu v tomto rozsahu zpět a požadoval vyloučení pletacích přízí o hmotnosti 31 783,80 kg.
[5] Pletací příze, jež zůstaly předmětem žaloby, se částečně (6 015,3 kg) ztratily při uskladnění u společnosti BUSTREX s. r. o. (dále jen „společnost B“).
[6] Zbylé pletací příze v rozsahu 25 768,5 kg byly zcizeny správcem konkursní podstaty, a to v části 1 332,6 kg v roce 2006 B. M. (dále jen „B. M.“) za částku 345 828 Kč. B. M. kupní cenu za dodané příze nezaplatila a vydala je žalobci, který je má dodnes v držení.
[7] Usnesením ze dne 13. prosince 2006, č. j. 43 K 21/2004-4683, konkursní soud zprostil V. H. funkce správce a novým správcem konkursní podstaty ustavil Mgr. Petra Stejskala (dále též jen „P. S.“).
[8] Rozsudkem ze dne 10. září 2010, č. j. 42 Cm 91/2005-420, konkursní soud zastavil řízení o vyloučení 56 837,85 kg pletacích přízí ze soupisu konkursní podstaty úpadce, zamítl žalobu o vyloučení 31 783,80 kg pletacích přízí, uložil správci konkursní podstaty zaplatit žalobci 7 204 658,85 Kč jako náhradu za 31 783,80 kg nevydaných přízí (obvyklá cena v roce 2005) a zamítl žalobu o zaplacení částky 1 440 931,77 Kč odpovídající 20% dani z přidané hodnoty z částky 7 204 658,85 Kč.
[9] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. prosince 2011, č. j. 13 Cmo 214/2010-463, zrušil rozsudek ze dne 10. září 2010 v části, v níž konkursní soud uložil správci konkursní podstaty zaplatit žalobci částku 7 204 658,85 Kč, a v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1 440 931,77 Kč, a věc v tomto rozsahu vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
[10] Podáním ze dne 1. března 2012 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 1 581 992 Kč s tím, že tu mu správce konkursní podstaty vyplatil jako náhradu za nevydané příze.
[11] Usnesením ze dne 15. března 2012, č. j. 42 Cm 91/2005-517, konkursní soud připustil změnu (rozšíření) žaloby „o nárok na zaplacení částky 7 063 598,62 Kč“.
[12] Vrchní soud v Praze (jako nejblíže společně nadřízený soud) usnesením ze dne 2. listopadu 2012, č. j. Ncp 1382/2012-28, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci (jež je předmětem tohoto řízení) jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, přičemž věc bude po právní moci rozhodnutí postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové.
[13] Usnesením ze dne 22. června 2017, č. j. 43 K 21/2004-9387, konkursní soud zprostil P. S. funkce správce konkursní podstaty úpadce a novým správcem ustavil Ing. Davida Jánošíka (současného žalovaného).
[14] Společnost B zaplatila žalobci v roce 2019 částku 27 606 Kč jako částečnou náhradu za ztracené příze.
[15] V soupisu konkursní podstaty úpadce ze dne 30. dubna 2019 jsou sepsány finanční prostředky na pokladně ve výši 5 650 Kč a na bankovním účtu ve výši 1 273 799,31 Kč. Dále jsou zde sepsány pohledávky úpadce za jeho dlužníky v celkové výši 18 614 369 Kč. Pletací příze v tomto soupisu uvedeny nejsou.
3. Na tomto skutkovém základě soud uvedl, že žalobce disponoval v září 2005 přízemi o hmotnosti 88 631,65 kg, což plyne ze znaleckého posudku znalce Ostravská znalecká, a. s., a byl držitelem těchto přízí, kdy šlo o „držbu vlastnického práva“. Tento závěr podporuje i to, že spor trvá již 14 let a třetí osoba nevznesla protiargument, který by jeho správnost vylučoval, a dále to, že žalovaný v průběhu soudního řízení vydal žalobci celkem 56 837,85 kg přízí a zaplatil částku 1 581 992 Kč jako náhradu za nevydané příze.
4. Příze o hmotnosti 25 768,50 kg správce konkursní podstaty nevydal a nebylo tvrzeno, že by je odcizil předchozí správce nebo třetí osoba, nýbrž (pouze) to, že v soupisu ze dne 30. dubna 2019 již příze nejsou „evidovány“. Přitom správce konkursní podstaty je osobou, která by měla disponovat informacemi ke zjištění výše výtěžku dosaženého zpeněžením pletacích přízí, a neposkytnutí potřebné součinnosti a nesplnění „vysvětlovací povinnosti“ by mělo v soudním řízení mít „za následek hodnocení důkazů ohledně skutečností, kterých se tato povinnost týká, v neprospěch strany, která ji nesplnila“.
5. Žalovaný, kterého soud vyzval ke sdělení výše výtěžku zpeněžení pletacích přízí, této žádosti nevyhověl a vysvětlovací povinnost nesplnil. Soud tak přijal závěr, že příze o objemu 25 768,50 kg správce konkursní podstaty postupně zcizil.
6. V části, jíž žalobce požadoval vyloučení 1 332,6 kg pletacích přízí, soud rozhodl o vyloučení těchto přízí a alternativně o vyloučení pohledávky za B. M., neboť žalobce příze fakticky drží a pohledávka na zaplacení kupní ceny vzniklá na základě kupní smlouvy mezi správcem konkursní podstaty jako prodávajícím a B. M. jako kupující je „evidována“ v soupisu majetkové podstaty. Takto formulovaný výrok má dle soudu eliminovat spor vyvolaný otázkou, zda je kupní smlouva platná, resp. zda její účinky trvají poté, co B. M. projevila vůli nebýt jí vázána a předmět plnění vydala žalobci.
7. Vyloučení částky 3 109 700,80 Kč ze soupisu konkursní podstaty úpadce odůvodnil soud tím, že jde o náhradu za 24 435,9 kg (25 768,5 kg minus 1 332,6 kg) nevydaných přízí s pořizovací cenou 192 Kč/kg. Uvedenou částku tedy vypočetl jako součin množství 24 435,9 kg příze a ceny 192 Kč/kg, což činí 4 691 692,8 Kč, přičemž od této částky odečetl 1 581 992 Kč.
8. Vyloučení částky 1 127 279,76 Kč ze soupisu konkursní podstaty úpadce pak soud prvního stupně odůvodnil tak, že jde o náhradu za 6 015,03 kg přízí s pořizovací cenou 192 Kč/kg. Částku vypočetl jako součin množství 6 015,03 kg a ceny 192 Kč/kg, což činí 1 154 885,76 Kč, přičemž od této částky odečetl 27 606 Kč.
9. Výši uvedených částek stanovil soud úvahou podle §136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť za stavu, kdy žalovaný nesplnil vysvětlovací povinnost, výše vylučované částky nemohla být stanovena standardním způsobem jako částka získaná zpeněžením majetku.
10. Zamítavý výrok soud odůvodnil tím, že jde o rozdíl mezi předmětem řízení „7 035 992,52 Kč“ a částkami 3 109 700,80 Kč, 1 127 279,76 Kč a 345 828 Kč.
11. Závěrem uvedl, že v konkursní podstatě se nachází finanční prostředky 5 650 Kč a 1 273 799,31 Kč a dále žalovaný eviduje pohledávky v úhrnné výši 18 614 369 Kč, proto nelze jednoznačně vyloučit, že nárok může být uspokojen v plné výši.
12. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. června 2020, č. j. 47 Co 51/2020-766, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. listopadu 2019 v bodě I. výroku a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku v části, jíž byla z konkursní podstaty úpadce vyloučena částka 1 124 101,64 Kč (druhý výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku v části, jíž byla z konkursní podstaty vyloučena částka 1 985 599,16 Kč, tak, že se žaloba zamítá (třetí výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě III. výroku tak, že žaloba o vyloučení částky 1 127 279,76 z konkursní podstaty se zamítá (čtvrtý výrok), potvrdil bod IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně (pátý výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (šestý výrok).
13. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně existence vlastnického práva žalobce k přízím. Doplnil, že o vlastnickém právu nepochyboval ani konkursní soud v rozsudku ze dne 10. září 2010, vydaném v předchozím řízení, v němž dospěl i s přihlédnutím k povaze činnosti žalobce, která se projevuje soustavnou přeměnou a neustálým tokem zásob, polotovarů a výrobků, která provází jeho výrobu a která v podstatě vylučuje doložení vlastnického práva ke každému jednotlivému klubku příze, k závěru, že vlastnictví žalobce k 88 621,65 kg přízí v měsíci září 2005 bylo prokázáno dodacími listy, fakturami a obratovými soupiskami. Navíc předchozí ani stávající správce konkursní podstaty nejsou schopni vysvětlit zahrnutí přízí do konkursní podstaty. Podnik byl 1. června 2005 prodán bez jakýchkoliv zásob a úpadce svou činností po prodeji podniku žádné zásoby nenakupoval, ani je vlastní činností nevytvářel. Správce pak byl v rámci dohody o narovnání ochoten vydat všechny držené příze, neboť uznával, že není schopen doložit vlastnické právo úpadce k nim.
14. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný příze převedl na třetí osobu a získal za ně protiplnění v hodnotě nejméně 4 691 692,80 Kč. V tomto směru přisvědčil závěru, že žalovaný měl vysvětlovací povinnost, kterou nesplnil.
15. Odvolací soud však měl odlišný názor na právní posouzení věci.
16. Předmětem řízení nebylo vyloučení věcí (ani 1 332,6 kg pletacích přízí), o němž (již) bylo rozhodnuto v rámci původního řízení rozsudkem konkursního soudu ze dne 10. září 2010, ale jen nárok na vyloučení náhradního peněžitého plnění. Vyloučení pohledávky nebylo předmětem řízení nikdy. Jestliže tedy soud prvního stupně v rámci bodu I. výroku o těchto nárocích rozhodl, překročil předmět řízení. Takový postup zákon neumožňuje (§153 odst. 2 o. s. ř.), proto odvolací soud v tomto rozsahu napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Ostatně, příze v konkursní podstatě sepsány nebyly, a nebylo tak možné je z ní vyloučit. Žaloba o vyloučení věci z konkursní podstaty je určovací žalobou, u níž je alternativní výrok z povahy věci vyloučen.
17. Ohledně vyloučení peněžitého plnění odvolací soud uvedl, že vyloučit lze pouze věci či výtěžek z nich, které se nacházejí v soupisu konkursní podstaty ke dni rozhodnutí (vyloučit nelze ani prostředky, které by měly patřit do podstaty v budoucnu). Z konkursní podstaty tak bylo možné vyloučit pouze částku 1 124 101,64 Kč, která se podle aktualizované zprávy nacházela v konkursní podstatě k 27. květnu 2020. Ve zbývající části musela být žaloba zamítnuta, neboť v konkursní podstatě se nenachází další výtěžek. Na tom nic nemění, že „úpadce“ zcizil v průběhu konkursu větší objem přízí, než který by odpovídal uvedené částce, a to případně i za vyšší než pořizovací cenu. Pohledávky nelze zaměňovat s peněžitým obnosem, který se v podstatě nachází, proto nelze vyloučit peněžité prostředky jen proto, že je v konkursní podstatě zapsána pohledávka na peněžité plnění stejného rozsahu.
18. Na rozhodnutí pak podle odvolacího soudu nemá vliv rozsudek konkursního soudu ze dne 23. října 2019, č. j. 42 Cm 99/2005-2968, ve věci žalobce Ing. Karla Kuny, jako insolvenčního správce dlužníka ANIDOR s. r. o. (dále jen „K. K.“) vedené proti správci konkursní podstaty úpadce o vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty, eventuálně o vyloučení náhradního peněžitého plnění. V uvedeném rozhodnutí vyšel konkursní soud z toho, že v konkursní podstatě se nenacházejí žádné věci, nýbrž jen finanční prostředky ve výši 1 279 449,31 Kč. Žalobce by tak v tomto řízení (o vyloučení náhradního plnění za pletací příze) nemohl být úspěšný, kdyby konkursní soud v řízení sp. zn. 42 Cm 99/2005 vyloučil uvedené finanční prostředky z konkursní podstaty. Tak se ale nestalo, soud uložil tyto peněžní prostředky K. K. zaplatit. Peněžní prostředky tak nepřestaly být součástí konkursní podstaty a mohly být vyloučeny v rámci tohoto řízení.
19. Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, a to proti jeho prvnímu výroku, podal žalobce dovolání, jež má za přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek v dotčeném rozsahu změnil tak, že se potvrzuje vyloučení 1 332,6 kg ručně pletacích přízí prodaných B. M. žalobci, nebo se vylučuje výtěžek z nich, respektive pohledávky vůči B. M., eventuálně pak navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek v rozsahu prvního výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
20. Dle žalobce se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda z konkursní podstaty může být vyloučena věc, která ji opustila, eventuálně výtěžek za tuto věc. Žalobce s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 317/2009, tvrdí, že žalovaný porušil §19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a zpeněžil majetek, ačkoliv tomu bránila vylučovací žaloba. Kupní smlouva je tak absolutně neplatná a na uvedený majetek by se mělo pohlížet, jako by byl stále sepsán v konkursní podstatě. Na uvedeném nic nemění ani pravomocný rozsudek konkursního soudu ze dne 10. září 2010, neboť skutečnost, že pletací příze byly prodány B. M., byla zjištěna až po vydání tohoto rozhodnutí.
21. Žalovaný podal dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání dovozuje (posuzováno dle obsahu) z toho, že napadeným výrokem byl částečně potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pročež jde o pravomocné rozhodnutí, jímž se odvolací řízení končí a které závisí na vyřešení pěti žalobcem formulovaných otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud buď odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, anebo daná právní otázka doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Jako dovolací důvod žalovaný uvádí (opět posuzováno dle obsahu) nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek v rozsahu druhého výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
22. Otázkami, při jejichž řešení se dle žalovaného odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jsou tyto otázky:
[1] Je odvolací soud oprávněn rozhodnout o odvolání účastníka tak, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí, aniž by se vypořádal se všemi právně relevantními odvolacími námitkami účastníka?
Potud má žalovaný za to, že odvolací soud se nevypořádal s řadou jeho odvolacích námitek, přičemž v takovém postupu spatřuje rozpor se závěry Nejvyššího soudu uvedenými v rozsudku ze dne 15. května 2019, sp. zn. 32 Cdo 2570/2017.
[2] Je možno rozhodnout o vyloučení náhradního peněžitého plnění z konkursní podstaty, aniž by bylo v řízení prokázáno, že žalobce byl vlastníkem majetku sepsaného v konkursní podstatě, za něž se domáhá náhradního peněžitého plnění?
Žalovaný míní, že při řešení této otázky lze aplikovat pravidlo vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, tedy že jednou z podmínek úspěchu vylučovací žaloby je, aby vylučovatel prokázal, že mu svědčí právo k majetku neslučitelné se zařazením majetku do soupisu konkursní podstaty. V tomto ohledu pak dále rozporuje hodnocení důkazů a skutkové závěry obou soudů týkající se vlastnického práva žalobce k přízím. Mimo jiné jim vytýká, že skutkové závěry týkající se vlastnického práva žalobce k přízím pouze převzaly z rozsudku konkursního soudu vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. 42 Cm 91/2005, aniž by blíže odůvodnily, proč se s těmito závěry ztotožňují.
[3] Je možno rozhodnout o vyloučení náhradního peněžitého plnění, aniž by bylo v řízení zjištěno, jaký je výtěžek zpeněžení majetku sepsaného v konkursní podstatě, za něž se domáhá žalobce náhradního peněžitého plnění?
Postup soudů byl dle žalovaného nesprávný, jelikož nezjistily konkrétní výtěžek zpeněžení a nahradily jej fikcí, kterou dovodily z údajného porušení důkazní povinnosti žalovaným. Takový postup má za rozporný se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 2551/2014.
Otázky, které dle žalovaného nebyly dovolacím soudem dosud vyřešeny, znějí takto: [4] Je možno přenést na účastníka řízení důkazní břemeno ohledně skutečností tvrzených protistranou, které účastník popírá?
[5] Je možno rozhodnout o vyloučení náhradního peněžitého plnění ve vztahu k prostředkům, které byly evidentně získány jako výtěžek zpeněžení ve vztahu k jinému majetku, nežli je majetek sepsaný v konkursní podstatě, za něž se domáhá žalobce náhradního peněžitého plnění?
S odkazem na konkrétní okolnosti projednávané věci má žalovaný za to, že je nutno na obě posledně uvedené dovolací otázky odpovědět negativně.
23. K dovolání žalovaného se vyjádřil žalobce podáním, ve kterém zpochybňuje některá skutková tvrzení žalovaného a ztotožňuje se se skutkovými závěry odvolacího soudu, jakož i s jeho hodnocením důkazů a s právním hodnocením. Zejména má za to, že žalovaný účelově konstruuje vlastní skutkový stav, který soudy nezjistily provedeným dokazováním.
24. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (§433 bod I. a §434). S přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení, jakož i spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb., zahájené před účinností insolvenčního zákona použijí dosavadní právní předpisy [tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007]. K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z výše uvedeného plyne, že pro projednávané řízení je rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007. K tomu, že řízení o vylučovací žalobě neztrácí povahu sporu vyvolaného konkursem ani tehdy, bylo-li jeho projednání a rozhodnutí „vnuceno“ okresnímu soudu jako soudu prvního stupně pravomocným rozhodnutím o věcné příslušnosti, srov. argumentaci obsaženou v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2551/2014, vydaném přímo v poměrech této věci.
25. Dovolání žalobce, které je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
26. Učinil tak proto, že v dané věci nebylo sporu o tom (srov. odstavec 2.), že po zamítnutí požadavku žalobce na vyloučení 31 783,80 kg pletacích přízí z konkursní podstaty úpadce byl předmětem sporu požadavek žalobce na vyloučení náhradního peněžitého plnění z konkursní podstaty. K tomu viz i závěry obsažené v předchozím usnesení Nejvyššího soudu v této věci ze dne 30. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 2551/2014.
27. Rozhodl-li soud prvního stupně přesto v bodě I. výroku rozsudku ze dne 13. listopadu 2019 tak, že se z konkursní podstaty úpadce vylučuje 1 332,6 kg pletacích přízí „nebo pohledávka“ ve výroku blíže specifikovaná, rozhodl zjevně o něčem jiném, než bylo předmětem sporu, aniž proto byly splněny předpoklady dané §153 odst. 2 o. s. ř.
28. K uvedenému lze dodat, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně specifikovaná pohledávka za B. M. není výtěžkem zpeněžení (části) konkursní podstaty. Ten může podle ustálené judikatury představovat pouze částka dosažená zpeněžením, tedy peněžité plnění, které se konkursní podstatě dostalo zpeněžením sporného majetku. K tomu srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněný pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
29. Poukaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 317/2009 je nepřípadný, neboť v oné věci byla (podle skutkových zjištění) část sporného majetku zpeněžena tehdejším správcem konkursní podstaty ještě před rozhodnutím o zamítnutí žaloby na vyloučení tohoto majetku z konkursní podstaty. Nadto nelze přehlédnout, že současný stav věci je takový, že tuto část přízí B. M. vydala žalobci (který je má v držení i po onom „zpeněžení“) a žalovaný nečiní kroky směřující k tomu, aby tento majetek (opětovně) sepsal do konkursní podstaty.
30. K dovolání žalovaného.
31. Dovolání žalovaného je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když v posouzení jím předestřených otázek [3] a [5] jsou závěry odvolacího soudu v rozporu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
32. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný žalovaným, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
33. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
34. Již v předchozím rozhodnutí vydaném v této věci Nejvyšší soud poznamenal, že jde-li o vyloučení náhradního peněžitého plnění, může být žaloba na jeho vyloučení úspěšná pouze v rozsahu, v němž jde skutečně o částku získanou zpeněžením majetku, přičemž není rozhodné, jakou skutečnou hodnotu měl majetek, jehož vyloučení z konkursní podstaty se žalobce v excindačním sporu původně domáhal.
35. Vycházel přitom z ustálené judikatury představované především rozsudkem ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 313/2010, v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je-li předmětem vylučovací žaloby náhradní peněžité plnění získané správcem konkursní podstaty za majetek zpeněžený z konkursní podstaty, nemohou se úvahy soudu při rozhodování o tom, zda požadované peněžité plnění přísluší ke konkursní podstatě či zda je dán (jakýkoli) důvod, pro který by mělo být toto plnění ze soupisu vyloučeno, týkat jiné částky než té, která byla správcem konkursní podstaty získána do konkursní podstaty (jinak řečeno, jako náhradní peněžité plnění za majetek zpeněžený správcem konkursní podstaty úpadce nelze vyloučit něco, co zpeněžením získáno nebylo). Názor, podle kterého je v takovém případě pro určení výše vylučovacího nároku určující výše obvyklé ceny majetku (ke dni prohlášení konkursu na majetek úpadce), jenž byl správcem konkursní podstaty zpeněžen, by ostatně za určitých okolností vedl až k absurdním důsledkům (v situaci, kdy by obvyklá cena dotčeného majetku převyšovala částku získanou jeho zpeněžením, by byl správce konkursní podstaty povinen část nároku vylučovatele uspokojit nikoli z toho, co bylo zpeněžením získáno, ale z ostatního majetku konkursní podstaty).
36. Již v důvodech rozsudku ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 396/2003, uveřejněného pod číslem 31/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud dovodil, že k předpokladům úspěšnosti žaloby na vyloučení náhradního peněžitého plnění získaného správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek z konkursní podstaty patří to, že:
1/ Určitý majetek byl správcem konkursní podstaty příslušného úpadce pojat do soupisu majetku konkursní podstaty a správce tento majetek zpeněžil postupem podle zákona o konkursu a vyrovnání.
2/ Vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který prohlásil konkurs.
3/ Žalovaným je správce konkursní podstaty.
4/ V době, kdy soud rozhoduje o vyloučení náhradního peněžitého plnění, trvají účinky konkursu a náhradní peněžité plnění se nachází v konkursní podstatě.
5/ Osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že posléze zpeněžený majetek neměl být do soupisu zařazen (nebo v něm od určitého okamžiku nadále ponechán) a že do konkursní podstaty tudíž nenáleží ani náhradní peněžité plnění, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku i náhradního peněžitého plnění získaného zpeněžím tohoto majetku do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, svědčí jí.
37. Ke shrnutí výstupů judikatury na téma vylučovací žaloby podle §19 ZKV, týkající se náhradního peněžitého plnění, srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sp. zn. 29 Cdo 2268/2018, uveřejněného pod číslem 28/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
38. Uvedené ustálené judikatorní závěry odvolací soud nerespektoval. Skutková zjištění, která převzal od soudu prvního stupně a z nichž při svém rozhodování vyšel, totiž neskýtala oporu pro závěr, že částka 1 124 101,64 Kč představuje výtěžek zpeněžení majetku, jehož vyloučení z konkursní podstaty úpadce se žalobce původně domáhal. Ze skutkových zjištění plyne pouze konkrétní zjištění o prodeji části pletacích přízí v roce 2006 B. M. za kupní cenu 345 828 Kč, avšak za tento „prodej“ tehdejší správce konkursní podstaty neobdržel kupní cenu (nedosáhl tedy žádného výtěžku zpeněžení).
39. Jak plyne již z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 313/2010, konkrétní zjištění, že došlo ke zpeněžení majetku a za jakou cenu, nelze nahrazovat úvahou soudu o tom, jaká byla obvyklá (v daném případě pořizovací) cena sporného majetku. Není-li v řízení prokázáno, že správce konkursní podstaty sporný majetek vskutku zpeněžil, jaký byl výtěžek zpeněžení a že se tento výtěžek stále nachází v konkursní podstatě, nelze vylučovací žalobě vyhovět.
40. Zbývá dodat, že z uvedeného nelze dovozovat, že by v situaci, kdy správce konkursní podstaty zahrne do konkursní podstaty majetek třetí osoby, o němž následně vyjde najevo, že s ním již nedisponuje (aniž by bylo zřejmé, zda došlo k jeho zpeněžení), neměl vylučovatel (žalobce) právní nástroj k ochraně svých práv. Ostatně i z obsahu spisu v tomto řízení vyplynulo, že žalobce kromě vylučovací žaloby podal vůči správci konkursní podstaty současně i žalobu na náhradu škody, jež mu měla být způsobena nedůvodným sepsáním pletacích přízí do konkursní podstaty (věc byla vedena u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 185/2007).
41. Dalšími žalovaným uplatněnými námitkami se Nejvyšší soud pro nadbytečnost nezabýval.
42. Protože dovolání žalovaného bylo důvodné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném druhém výroku a v závislém šestém výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
43. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
44. V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu