ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.3335.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 3335/2020-563
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce J. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666/9, PSČ 500 02, proti žalovaným 1) M. P. , narozenému XY, a 2) M. P. , narozené XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Kristýnou Dolejšovou Kabelovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Ke Stírce 490/57, PSČ 182 00, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 153/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 2019, č. j. 26 Co 214/2019-474, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 9. dubna 2019, č. j. 8 C 153/2017-388, Okresní soud v Havlíčkově Brodě:
[1] Uložil žalovaným „společně a nerozdílně“ vyklidit ve výroku označené nemovitosti (dále jen „nemovitosti“) do 3 měsíců od právní moci rozhodnutí (bod I. výroku).
[2] Zastavil řízení ohledně požadavku žalobce na vyklizení další (ve výroku specifikované) nemovitosti (bod II. výroku).
[3] Uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.588 Kč do 3 měsíců od právní moci rozhodnutí (bod III. výroku).
[4] Nepřiznal státu právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku).
2. Soud prvního stupně vyšel při posuzování žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že:
[1] Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 24. září 2015, č. j. MSPH 79 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek prvního žalovaného (dále též jen „dlužník“) a prohlásil konkurs na jeho majetek.
[2] Nemovitosti byly sepsány do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
[3] Na základě pokynu zajištěného věřitele (České spořitelny, a. s.), k němuž se připojili i zajištění věřitelé s pozdějším pořadím, insolvenční správkyně dlužníka (Ing. Helena Štětinová, LL.M.) zpeněžila nemovitosti prodejem mimo dražbu, a to kupní smlouvou ze dne 25. května 2017, kterou je prodala žalobci. Vlastnické právo žalobce k nemovitostem bylo zapsáno do katastru nemovitostí (s právními účinky ke dni 9. června 2017).
[4] Usnesením ze dne 6. září 2017, č. j. MSPH 79 INS XY, insolvenční soud vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně dlužníka vydala zajištěnému věřiteli (České spořitelně, a. s.) výtěžek zpeněžení nemovitostí. Odvolání dlužníka proti tomuto usnesení odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. března 2018.
[5] V insolvenčním řízení dlužníka nebyl veden žádný incidenční spor.
[6] Žalovaní užívají nemovitosti k bydlení.
3. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně – cituje ustanovení §285 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
4. Přitom zdůraznil, že žalobce se stal vlastníkem nemovitostí, které byly zpeněženy insolvenční správkyní dlužníka v insolvenčním řízení. Žalovaní, kteří nemovitosti i nadále užívají ke svému bydlení, jsou proto povinni je vyklidit podle §285 odst. 2 insolvenčního zákona.
5. Námitku žalovaných, podle které insolvenční správkyně dlužníka nepostupovala v insolvenčním řízení správně, když přistoupila ke zpeněžení nemovitostí, aniž se předtím pokusila vymoci pohledávku dlužníka za B. K., o jejíž existenci dlužník insolvenční správkyni informoval, měl soud prvního stupně za právně bezvýznamnou. Dlužník nepodal u insolvenčního soudu vůči insolvenční správkyni žalobu, kterou by se domáhal vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty. Z insolvenčního rejstříku soud prvního stupně navíc zjistil, že insolvenční správkyně postupovala při zpeněžování nemovitostí transparentně. Insolvenční správkyně rovněž opakovaně v průběhu insolvenčního řízení vysvětlovala insolvenčnímu soudu, jak se pokoušela (často neúspěšně) komunikovat s dlužníkem a snažila se získat nějaké informace o jím tvrzené pohledávce; na základě neurčitých a nedoložených informací však nemohla zvolit jiný postup.
6. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaných potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.356 Kč (druhý výrok).
7. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle kterého jsou žalovaní podle ustanovení §285 odst. 2 insolvenčního zákona povinni nemovitosti vyklidit. K obraně žalovaných založené na tvrzení, že postup insolvenční správkyně v insolvenčním řízení dlužníka lze považovat za rozporný s ustanovením §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uvedl, že nemůže být v projednávané věci úspěšná již proto, že i kdyby byl postup insolvenční správkyně při prodeji sporných nemovitostí nesprávný, nemělo by to samo o sobě za následek narušení dobré víry nabyvatele (žalobce).
8. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
9. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolateli zpochybněno, je (co do závěru, že v poměrech dané věci byly splněny podmínky, za nichž se může nabyvatel zpeněžené nemovitosti domáhat jejího vyklizení podle §285 odst. 2 insolvenčního zákona) souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
[1] Smyslem přijetí ustanovení §285 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona nebylo upravit, kdo je oprávněn užívat dlužníkovu nemovitost k bydlení poté, co ji insolvenční správce zahrne do soupisu majetkové podstaty dlužníka, nýbrž pouze (oproti dřívější úpravě obsažené v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) jasně stanovit, kdy a za jakých podmínek se může nabyvatel zpeněžené nemovitosti domáhat toho, aby ji dlužník vyklidil (neučinil-li tak již dříve).
[2] Nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny, není v insolvenčním řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen konkursem, chráněna před zpeněžením (dlužník nemůže zpeněžení takové nemovitosti zabránit, když právě zpeněžením majetku náležejícího do majetkové podstaty je v insolvenčním řízení, v němž se dlužníkův úpadek řeší konkursem, naplňován účel insolvenčního zákona.
K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022, sp. zn. 29 Cdo 1277/2020, včetně judikatury tam označené.
[3] Pro posouzení smlouvy, kterou insolvenční správce dlužníka zpeněžil mimo dražbu majetek, o jehož vyloučení jde, předepisuje insolvenční zákon (v §289 odst. 3) zvláštní postup formou žaloby o určení neplatnosti smlouvy. Kromě toho omezuje dobu, do které lze takovou žalobu podat [podle úpravy účinné od 1. ledna 2014 do 30. června 2017 (tedy v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka, jakož i v době, kdy došlo ke zpeněžení sporných nemovitostí) bylo takovou žalobu možné podat nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku]. Insolvenční zákon také určil [v §159 odst. 1 písm. f)], že jde o incidenční spor.
[4] Z dikce ustanovení §289 odst. 3 insolvenčního zákona je přitom zjevné, že musí jít o žalobu ve stanovené lhůtě „podanou u insolvenčního soudu“; zřetelně z něj plyne i následek nedodržení zákonem stanovené lhůty spočívající v tom, že jinou než včas podanou žalobou již platnost smlouvy nelze zpochybnit.
K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 24/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2019, sen. zn. 29 ICdo 149/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 148/2020.
10. Důvod přikročit na základě obsahu podaného dovolání ke změně takto ustavených judikatorních závěrů, s nimiž je napadené rozhodnutí (co do výsledku) v souladu, Nejvyšší soud neshledal. V situaci, kdy v poměrech dané věci incidenční žaloba na určení neplatnosti smlouvy, kterou insolvenční správkyně zpeněžila sporné nemovitosti prodejem mimo dražbu (kupní smlouvou ze dne 25. května 2017), zjevně podána nebyla (viz skutková zjištění učiněná z insolvenčního rejstříku, z něhož shodně vyšly soudů nižších stupňů), již nelze platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení sporných nemovitostí, zpochybnit. Zabývat se za toho stavu námitkou dovolatelů, že insolvenční správkyně nepostupovala v insolvenčním řízení dlužníka správně, nemá pro výsledek daného řízení (o žalobě na vyklizení podané podle §289 odst. 2 insolvenčního zákona) žádný význam.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu