ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.3379.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 3379/2020-489
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce H. G. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ludmilou Zdvořákovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 309/12, PSČ 370 01, proti žalovanému O2 Czech Republic a. s. , se sídlem Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, identifikační číslo osoby 60193336, o zaplacení 600.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 600/1997, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2016, č. j. 3 Cmo 48/2016-397, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 8. října 2001, č. j. 12 Cm 600/1997-205, Krajský soud v Českých Budějovicích (mimo jiné) uložil žalovanému (označenému tehdejší obchodní firmou ČESKÝ TELECOM, a. s., nyní O2 Czech Republic a. s.) zaplatit žalobci (H. G.) částku 10.500 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 589.500 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce (včasné) odvolání (č. l. 210-212 spisu).
3. V průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud konkursní (dále též jen „konkursní soud“) usnesením ze dne 29. června 2004, č. j. 12 K 37/2002-185, (mimo jiné) prohlásil konkurs na majetek žalobce a ustanovil správcem jeho konkursní podstaty JUDr. Zdeňka Petra.
4. Podáním ze dne 22. března 2006 (č. l. 301 spisu) správce konkursní podstaty vzal zpět odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 8. října 2001 s odůvodněním, že podle jeho názoru nemůže být v odvolacím řízení úspěšný.
5. Usnesením ze dne 25. září 2006, č. j. 3 Cmo 336/2006-334, Vrchní soud v Praze zastavil řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. října 2001 a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění zejména uvedl, že odvolací řízení bylo v důsledku prohlášení konkursu na majetek žalobce přerušeno podle ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), když v daném řízení jde o nárok, který se týká majetku patřícího do konkursní podstaty žalobce. Jelikož z podání ze dne 22. března 2006, kterým správce konkursní podstaty vzal zpět odvolání podané (žalobcem) proti rozsudku soudu prvního stupně, je podle odvolacího soudu „patrný návrh na pokračování v řízení tak, aby bylo odvolací řízení skončeno“, stal se správce konkursní podstaty účastníkem řízení místo úpadce a odvolací soud podle ustanovení §207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odvolací řízení zastavil.
6. Konkursní soud usnesením ze dne 28. července 2015, č. j. 12 K 37/2002-2272, zrušil konkurs na majetek žalobce po splnění rozvrhového usnesení; zánik účinků prohlášení konkursu nastal vyvěšením na úřední desce soudu dne 4. září 2015.
7. Usnesením ze dne 7. ledna 2016, č. j. 12 Cm 600/1997-371, soud prvního stupně rozhodl, že návrhy žalobce (H. G.) na pokračování v řízení podané dne 21. března 2012 a dne 16. září 2015 nejsou účinné. Přitom zdůraznil, že v souladu s ustanovením §14 odst. 1 písm. c) ZKV se správce konkursní podstaty stal účastníkem řízení dnem, kdy soudu došel návrh na pokračování v řízení. Současně nemůže být pochyb o tom, že v podání, kterým správce konkursní podstaty bere odvolání zpět, je zahrnut i návrh na pokračování v řízení; to je totiž podmínkou nejen pro postup soudu k věcnému rozhodnutí sporu, ale též ke skončení řízení. Usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení bylo doručeno správci konkursní podstaty a zástupci žalovaného, nikoli též úpadci, který již nebyl účastníkem řízení. Jelikož rozhodnutí nabylo právní moci a řízení bylo pravomocně skončeno, nelze v něm pokračovat. Návrhy původního žalobce (H. G.) na pokračování v řízení nemohou vyvolat žádné procesní účinky a soud prvního stupně proto podle §96 odst. 5 o. s. ř. (per analogiam) rozhodl, že nejsou účinné.
8. K odvolání žalobce (H. G.) odvolací soud usnesením ze dne 19. srpna 2016, č. j. 3 Cmo 48/2016-397, změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. ledna 2016 tak, že návrhy na pokračování v řízení ze dne 21. března 2012 a 16. září 2015 se zamítají; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
9. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že správce konkursní podstaty vstoupil do řízení na místo žalobce ve fázi, kdy žalobce podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. října 2001. V důsledku zpětvzetí podaného odvolání pak odvolací soud řízení o odvolání zastavil. Měl-li žalobce proti tomuto postupu odvolacího soudu výhrady, měl proti jeho rozhodnutí podat žalobu pro zmatečnost. Zvolený postup naopak úspěšně použít nelze, neboť pokračovat lze pouze v řízení, které probíhá, nikoli v řízení pravomocně skončeném. Odvolání žalobce tak není důvodné; změnil-li odvolací soud přesto napadené usnesení (tak, že návrhy na pokračování v řízení zamítl), učinil tak jen proto, že na rozdíl od soudu prvního stupně je toho názoru, že v posuzovaném případě nelze analogicky postupovat podle §96 odst. 5 o. s. ř.
10. Proti měnícímu usnesení odvolacího soudu podal žalobce (H. G.) dovolání, jehož přípustnost vymezuje (posuzováno podle obsahu dovolání) ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
11. Dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že správce konkursní podstaty se nestal v projednávané věci účastníkem řízení a nemohl proto vzít zpět odvolání podané žalobcem proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. října 2001. V této souvislosti akcentuje, že správce konkursní podstaty vyškrtl spornou pohledávku ze soupisu majetku konkursní podstaty již dne 28. září 2004, tedy ještě předtím, než správce konkursní podstaty vzal zpět podané odvolání a než mělo dojít (podle závěru soudů nižších stupňů) k pravomocnému skončení řízení. Již z tohoto důvodu nemohl žalobce pozbýt věcnou legitimaci ve sporu.
12. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí také platí, pokračuje dovolatel, že prohlášením konkursu úpadce neztrácí „věcnou aktivní legitimitu být účastníkem řízení“, které bylo zahájeno před prohlášením konkursu a jež směřuje k rozšíření majetku konkursní podstaty. Potud odkazuje např. na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 340/2000.
13. Za nesprávný má dovolatel rovněž postup odvolacího soudu, který usnesení o zastavení odvolacího řízení nedoručil dovolateli; tím zatížil řízení vadou, jejímž důsledkem je to, že rozsudek soudu prvního stupně dosud nemohl nabýt právní moci.
14. Dovolatel konečně odvolacímu soudu vytýká, že zpětvzetí odvolání správcem konkursní podstaty vyložil tak, že obsahuje i návrh na pokračování v řízení podle §14 odst. 1 písm. c) ZKV. Správce konkursní podstaty není oprávněn k tomu, aby prohlášením konkursu přerušené řízení ukončil zpětvzetím (dříve) podaného odvolání; takový postup je podle dovolatele „v přímém rozporu s povinností rozšiřovat majetek konkursní podstaty, nikoli jej zužovat“, a tím i v rozporu s ustanovením §8 ZKV.
15. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a uložil soudu prvního stupně povinnost pokračovat v řízení o podaném odvolání.
16. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
17. Dovolání žalobce (H. G.) Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
18. Učinil tak proto, že prostřednictvím podaného dovolání dovolatel nemůže dosáhnout pro sebe lepšího výsledku. Dovolatel v projednávané věci dvěma návrhy podanými dne 21. března 2012 a 16. září 2015 požadoval, aby v řízení (o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. října 2001) bylo pokračováno. Návrhu na pokračování v řízení však soud nemůže vyhovět v situaci, kdy již bylo vydáno rozhodnutí, kterým se dané řízení končí. Není přitom významné, zda rozhodnutí, v jehož důsledku by mělo probíhající řízení skončit, je věcně správné, ani to, zda nabylo právní moci. K prověření výhrad, jimiž dovolatel zpochybňuje správnost usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení, slouží (je-li usnesení odvolacího soudu pravomocné) žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 4 o. s. ř.), případný požadavek dovolatele, aby mu usnesení odvolacího soudu bylo doručeno (jestliže se tak dosud nestalo a usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení tudíž podle mínění dovolatele dosud nemohlo nabýt právní moci), je pak prosaditelný prostřednictvím návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), podaného k příslušnému soudu.
19. N ad rámec výše uvedeného a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení budiž dodáno, že o správnosti závěru, podle něhož za návrh na pokračování v přerušeném (odvolacím) řízení lze bez dalšího považovat také podání, kterým účastník bere zpět podané odvolání, není v judikatuře Nejvyššího soudu pochyb. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 2560/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 993/2012.
20. Stejně tak se judikatorním závěrům nijak neprotiví závěr, podle kterého správce konkursní podstaty je oprávněn k tomu, aby podal návrh na pokračování v řízení přerušeného podle §14 odst. 1 písm. c) ZKV jen proto, aby vzal zpět podané odvolání, a přivodil tak zastavení řízení. K tomu srov. opět usnesení sp. zn. 29 Cdo 993/2012, ve kterém Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že v situaci, kdy v možnosti disponovat s řízením, jehož předmětem byla úpadcova pohledávka za třetí osobou, nebyl omezen samotný úpadce, nelze úspěšně dovozovat, že tak nemohl učinit (vzít zpět podané odvolání) také správce konkursní podstaty, který se stal účastníkem takového řízení místo úpadce postupem podle ustanovení §14 odst. 1 písm. c) ZKV.
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu