ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.928.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 928/2020-545
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové ve věci žalobce Heineken Česká republika, a. s. , se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, PSČ 270 53, identifikační číslo osoby 45148066, proti žalovanému R. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, PSČ 533 33, o zaplacení částky 600.000 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 222/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2019, č. j. 4 Cmo 80/2019-486, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2019, č. j. 4 Cmo 80/2019-486, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. října 2018, č. j. 5 Cm 222/2014-310, uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 600.000 Kč s 6% úrokem od 4. června 2014 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 2.000 Kč (výrok I.); dále rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).
2. Při posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel (zejména) z toho, že:
[1] Žalobce se v dané věci domáhá plnění ze směnky vlastní, vystavené žalovaným v Brně dne 1. dubna 2009 na řad právního předchůdce žalobce – společnosti STAROBRNO, a. s. (dále jen „společnost S“), znějící na směnečný peníz 600.000 Kč, splatné dne 3. června 2014 (dále též jen „sporná směnka“).
[2] Směnka byla původně vystavena jako blankosměnka s nevyplněným údajem výše směnečné sumy a data splatnosti. Přímo na směnečné listině je umístěna doložka odkazující na vyplňovací prohlášení, podle něhož na směnce chybějící údaje budou doplněny v souladu s článkem 7.8. až 7.10. smlouvy o podpoře prodeje č. 6895-2009 ze dne 1. dubna 2009, uzavřené mezi společností S jako poskytovatelem a žalovaným jako zákazníkem (dále též jen „smlouva o podpoře prodeje“), s tím, že vyplňovací právo vznikne směnečnému majiteli v den ukončení této smlouvy.
[3] Předmětem smlouvy o podpoře prodeje (uzavřené na dobu pěti let) byla úprava vzájemných práv a povinností smluvních stran spojených s poskytnutím a čerpáním finančního bonusu (včetně poskytnutí nebo zapůjčení propagačního materiálu a výčepního zařízení poskytovatele) jako protiplnění za závazek zákazníka odebírat po dobu trvání smlouvy dohodnutý objem a skladbu výrobků (piva) a tyto výrobky ve své provozovně řádně prezentovat a nakládat s nimi v souladu s dohodnutou prodejní strategií poskytovatele. Dohodnutá výše finančního bonusu činila 500.000 Kč, celková suma hodnot poskytnutých zákazníku poskytovatelem za účelem prezentace a propagace sjednané značky piva pak činila 570.000 Kč. Smlouva obsahuje podrobná ujednání o sankcích za nesplnění závazku odebrat sjednaný objem piva v konkrétních časových úsecích, jakož i pro případ předčasného ukončení smlouvy v důsledku jednostranného odstoupení z důvodu podstatného porušení smluvních povinností zákazníka. V článku 7. smlouvy je obsaženo ujednání o zajišťovací blankosměnce, včetně obsahu uděleného vyplňovacího práva. V článku 11.8. smlouvy bylo ujednáno, že „zákazník není oprávněn postoupit jakákoli práva nebo převést jakékoli povinnosti z této smlouvy na třetí osobu bez předchozího písemného souhlasu poskytovatele“. Podle článku 11.10. smlouvy lze jakékoliv změny či dodatky k této smlouvě činit (nebylo-li ujednáno něco jiného) pouze písemně a po vzájemné dohodě obou smluvních stran.
[4] Společnost S poukázala dohodnutý finanční bonus ve výši 500.000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný obdrženou částku použil na rekonstrukci své provozovny.
[5] Podle znaleckého posudku ze dne 22. ledna 2018 a jeho doplňku ze dne 1. září 2018, zpracovaného Ing. Miroslavem Bílkem , znalcem v oborech písmoznalectví, specializace ruční písmo, a kriminalistika, odvětví kriminalistika, specializace zkoumání ručního písma, znalec uzavřel, že podpisy na zkoumaných listinách (mimo jiné na sporné směnce a smlouvě o podpoře prodeje) jsou pravými podpisy žalovaného, přičemž tento závěr znalec stanoví „v nízké kladné pravděpodobnostní rovině“.
[6] V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce udělil písemný souhlas k převedení závazku ze smlouvy o podpoře prodeje na třetí osobu (podnikatelku T. P. - dále jen „T. P.“), která měla podle tvrzení žalovaného předmětnou provozovnu užívat na základě podnájemní smlouvy uzavřené se žalovaným dne 10. července 2009 (dále jen „podnájemní smlouva“).
[7] Žalobce dopisem ze dne 14. června 2011 (adresovaným a doručeným žalovanému) odstoupil od smlouvy o podpoře prodeje pro dlouhotrvající podstatné porušování povinností sjednaných ve smlouvě.
3. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je důvodný. V řízení bylo podle soudu prvního stupně prokázáno, že žalobce je majitelem platné a také pravé směnky, z níž je žalovaný zavázán jako její výstavce, tedy jako přímý směnečný dlužník. Mezi účastníky současně nebylo sporné, že na směnku nebylo dosud ničeho zaplaceno.
4. Žalovaný se proti povinnosti plnit na směnku bránil především námitkou, že spornou směnku, ale ani žádné další listiny, jež by se směnkou měly souviset, nepodepsal. Z výsledků provedeného dokazování měl ovšem soud prvního stupně za zjištěné, že žalovaný směnku vystavil a podepsal též další zkoumané listiny, včetně smlouvy o podpoře prodeje. Uvedený závěr neplyne jen ze závěrů zpracovaného znaleckého posudku, ale též „z ostatních prokázaných okolností celého obchodního případu“. Tyto okolnosti na sebe časově navazují, logicky spolu souvisí a tvoří jeden ucelený celek, z něhož existence směnečného závazku i závazku jím krytého vyplývá zcela nepochybně. Ani tvrzení žalovaného, že sporná směnka byla zničena, nemělo oporu v žádném z provedených důkazů.
5. Důvodnou neshledal soud prvního stupně ani obranu žalovaného založenou na tvrzení, že po uzavření smlouvy o podpoře prodeje a provedení rekonstrukce přenechal provozovnu na základě podnájemní smlouvy do užívání T. P. a téhož dne (10. července 2009) s ní uzavřel rovněž dohodu o splnění závazků dlužníka, na jejímž základě povinnosti (jakož i práva) ze smlouvy o podpoře prodeje (tvořící kauzální základ sporné směnky) přešly na novou provozovatelku restaurace. Potud zdůraznil, že k převzetí dluhu žalovaného by mohlo dojít podle ustanovení §531 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jen s předchozím souhlasem věřitele, který by musel být s ohledem na ujednání obsažené v článku 11.8. smlouvy o podpoře prodeje udělen v písemné formě. Totéž platí o případné změně v subjektech smlouvy, k níž by opět muselo dojít (se zřetelem k článku 11.10. smlouvy o podpoře prodeje a §40 odst. 2 obč. zák.) písemně. Jelikož žádný písemný úkon, který by směřoval ke změně v osobě dlužníka ze závazkového vztahu založeného smlouvou o podpoře prodeje, nebyl žalovaný schopen soudu předložit, nemohl soud prvního stupně než uzavřít, že jediným dlužníkem z tohoto závazkového vztahu je stále žalovaný.
6. Na tomto závěru nemohlo podle názoru soudu prvního stupně nic změnit ani to, že žalobce T. P. poté, co s ní žalovaný uzavřel podnájemní smlouvu, přidělil nové odběratelské číslo a „nějakou dobu“ jí také následně dodával do předmětné provozovny pivo. Na smluvní vztahy mezi žalobcem a žalovaným tato okolnost žádný vliv neměla.
7. Konečně k námitce, podle níž žalobci nevzniklo právo blankosměnku doplnit, soud prvního stupně uvedl, že vyplňovací právo k vystavené blankosměnce bylo smluvními stranami dohodnuto již ve smlouvě o podpoře prodeje, přičemž žalobci v souladu s tam ujednanými podmínkami právo doplnit do blankosměnky chybějící údaje ještě před podáním žaloby v dané věci nepochybně vzniklo. Stalo se tak v důsledku jednostranného odstoupení od smlouvy o podpoře prodeje, k němuž žalobce přistoupil pro podstatné porušování povinností žalovaného.
8. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 29. srpna 2019, č. j. 4 Cmo 80/2019-486, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
9. Odvolací soud – poté co doplnil provedené dokazování o výslech znalce Ing. Miroslava Bílka – přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že podpis výstavce na sporné směnce, jakož i další znalcem posuzované podpisy (zejména podpis na smlouvě o podpoře prodeje) jsou pravými podpisy žalovaného. S obranou založenou na tvrzení, že práva a povinnosti ze smlouvy o podpoře prodeje převedl na T. P., pak žalovaný nemohl uspět již proto, že dokonce ani netvrdil, že by žalobce dal k převodu práv a povinností z této smlouvy předchozí písemný souhlas. Konečně pochybnosti neměl ani o tom, že žalovanému bylo doručeno odstoupení od smlouvy o podpoře prodeje a žalobci tudíž právo na vyplnění blankosměnky v poměrech dané věci vskutku vzniklo.
10. Návrh na provedení dalších důkazů (podnájemní smlouvou a dohodou o splnění závazku za žalovaného, jakož i výslechy svědků – obchodních zástupců žalobce) odvolací soud zamítl, neboť navrhované důkazy nemohou přispět k objasnění žádného relevantního skutkového tvrzení (vztahy žalovaného a T. P. nejsou pro posouzení právního vztahu účastníků, týkajícího se sporné směnky, významné, svědeckou výpovědí obchodních zástupců žalobce pak neměla být prokázána existence písemného souhlasu žalobce s převodem práv a povinností ze smlouvy o podpoře prodeje či se změnou v osobě dlužníka). Návrhy žalovaného na provedení důkazu znaleckým posudkem Mgr. Jana Zimmera (zpracovaným označeným znalcem v průběhu odvolacího řízení na žádost žalovaného) a na vypracování revizního znaleckého posudku měl odvolací soud za učiněné v rozporu s ustanovením §205a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
11. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež má za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť (posuzováno podle obsahu dovolání) rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
12. Dovolatel považuje z a nesprávný především závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), dle něhož k převzetí dluhu ze smlouvy o podpoře prodeje (ke změně v subjektech této smlouvy) mohlo dojít jen s písemným souhlasem žalobce. Smlouva o podpoře prodeje byla uzavřena mezi podnikateli, řídí se proto úpravou obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Jelikož současně nejde o smlouvu, pro kterou by přímo zákon předepisoval písemnou formu, je podle dovolatele přípustné, aby k její změně došlo i jinou než písemnou formou (např. ústně). Důsledkem porušení ujednání o tom, že smlouva může být měněna jen dohodou stran v písemné formě, je v takovém případě pouze relativní neplatnost právního úkonu, které se oprávněná strana musí dovolat. Potud odkazuje rovněž na závěry formulované Nejvyšším soudem ze dne 1. července 2019, sp. zn. 32 Cdo 1404/2019, a rozsudku ze dne 10. února 2015, sp. zn. 32 Cdo 451/2013. Dovolatel přitom v projednávané věci tvrdil, že žalobce (jeho zástupci) v ústní formě souhlas se změnou v subjektu smlouvy o podpoře prodeje vyslovil a navrhoval k prokázání tohoto tvrzení rovněž provést důkazy, což soudy odmítly. Jejich závěr, podle kterého žalobce neudělil souhlas s převzetím práv a povinností dovolatele ze smlouvy o podpoře prodeje třetí osobou (T. P.), je z uvedených důvodů předčasný a tudíž i nesprávný.
13. Dovolatel odvolacímu soudu dále vytýká, že 1/ se dostatečně nevypořádal s námitkou, podle níž měl soud prvního stupně správně poučit dovolatele podle ustanovení §118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o „konkrétních důvodech hrozící prohry“, 2/ v rozporu s ustanovením §205a odst. 2 písm. f) o. s. ř. nepřipustil důkaz nově zpracovaným znaleckým posudkem a 3/ nepostupoval správně při výslechu znalce Ing. Miroslava Bílka, když neumožnil přímo dovolateli (nejen jeho právnímu zástupci) klást znalci doplňující otázky.
14. Konečně dovolatel namítá, že žalobce pravost jeho podpisu na sporné směnce „nijak přesvědčivě“ neprokázal a neunesl tudíž ohledně této skutečnosti důkazní břemeno.
15. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
16. Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelem otevřené, týkají se posouzení důsledků nedodržení smluvené formy právních úkonů; v tomto směru totiž napadené rozhodnutí odvolacího soudu odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
18. Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že vzhledem k absenci jiného ujednání smluvních stran (§3028 odst. 3 druhá věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) se jejich práva a povinnosti vzešlé ze smlouvy o podpoře prodeje (uzavřené před 1. lednem 2014), jež měla být podkladem pro vystavení sporné směnky, řídí dosavadními právními předpisy, tedy především (se zřetelem k tomu, že šlo o smlouvu uzavřenou mezi podnikateli a týkající se jejich podnikatelské činnosti) obchodním zákoníkem.
19. Podle ustanovení §272 odst. 2 obch. zák., obsahuje-li písemně uzavřená smlouva ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, může být smlouva měněna nebo zrušena pouze písemně.
20. Z ustanovení §40a obč. zák. dále vyplývá, že nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§40), považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.
21. Dále Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura je (ve výkladu otázek souvisejících se změnou v osobě dlužníka směnkou zajištěné pohledávky) ustálena v závěrech, podle kterých:
[1] Byla-li směnka (jako v posuzovaném případě) podle ujednání účastníků vystavena jen jako prostředek zajištění jiné pohledávky za dlužníkem ze směnky, popř. třetí osobou (směnka slouží pouze jako zdroj možného náhradního uspokojení zajištěné pohledávky pro případ, že dlužník svůj závazek včas a řádně nesplní), bude změna v osobě dlužníka kauzální pohledávky, k níž v souladu s ustanovením §531 odst. 1 obč. zák. dojde v důsledku účinného převzetí dluhu, nutně představovat (se zřetelem ke sjednanému účelu vystavené směnky) změnu podmínek, za nichž byla dohoda o zajištění směnkou (směnečná smlouva), popřípadě dohoda vyplnění blankosměnky uzavřena. Nebylo-li mezi účastníky ohledně podmínek, za nichž může věřitel práva ze zajišťovací směnky vůči dlužníkům uplatnit, dohodnuto něco jiného, nelze totiž bez dalšího předpokládat, že by směnečný dlužník (prostřednictvím zajišťovací směnky) zajistil pohledávku věřitele i vůči jinému dlužníku, než který byl subjektem závazkového vztahu, jehož se směnka týká, v době, kdy bylo zajištění směnkou sjednáno.
[2] Má-li taková směnka i nadále plnit zajišťovací funkci ve vztahu ke kauzálnímu vztahu, jenž byl dotčen změnou v osobě dlužníka, je nezbytné, aby směnečný dlužník se změnou v subjektech závazkového vztahu, jehož se směnka týká (jinak řečeno, se změnou dohodnutých podmínek, za nichž věřitel může směnku vůči dlužníku uplatnit, popřípadě doplnit do blankosměnky chybějící údaje) souhlasil.
K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1640/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 27. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 4610/2014. Obecně k účinkům převzetí dluhu pak srov. též závěry formulované Nejvyšším soudem např. v rozsudku ze dne 28. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2109/2012.
22. V projednávané věci měl odvolací soud námitku dovolatele, podle níž jeho závazky ze smlouvy o podpoře prodeje (tvořící kauzální základ sporné směnky) přešly na základě uzavřené dohody o splnění závazků za dlužníka na novou provozovatelku restaurace (T. P.) a žalobce tudíž již nadále není oprávněn požadovat po dovolateli plnění ze sporné směnky, která sloužila jen k zajištění případných pohledávek vzniklých na základě tohoto kauzálního vztahu, za nedůvodnou již proto, že dovolatel vůbec netvrdil, že ke změně v subjektech závazkového vztahu mělo dojít (v souladu s ujednáním smluvních stran obsaženým ve smlouvě o podpoře prodeje) s písemným souhlasem věřitele (žalobce). Uvedený závěr však bez dalšího obstát nemůže.
23. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že obsahuje-li písemně uzavřená smlouva (uzavřená v režimu obchodního zákoníku) ustanovení, podle kterého může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, může být (v intencích ustanovení §272 odst. 2 obch. zák.) měněna nebo zrušena pouze písemně. Případná dohoda uzavřená v jiné formě (např. konkludentně) by tedy neměla formu sjednanou účastníky. Vzhledem k tomu, že nedostatek písemné formy právního úkonu je důvodem neplatnosti určeným na ochranu všech jeho účastníků, neuplatní se §267 obch. zák. vymezující tzv. relativní neplatnost ve sféře obchodně právních vztahů (je-li důvod neplatnosti určen pouze na ochranu některého z nich). V takové situaci je proto třeba použít obecná pravidla o relativní neplatnosti právních úkonů obsažená v §40a obč. zák. (podle kterých se právní úkon považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá, přičemž neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil).
K tomu srov. vedle dovolatelem přiléhavě citovaných rozhodnutí dále např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2010, sp. zn. 32 Cdo 4167/2008, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2020, sp. zn. 23 Cdo 398/2020, v judikatuře Ústavního soudu pak např. nález ze dne 12. července 2011, sp. zn. I. ÚS 1264/11, uveřejněný pod číslem 130/2011 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
24. Promítnuto do poměrů projednávané věci, dospěl-li odvolací soud k závěru, že ke změně v subjektech závazkového vztahu, jenž byl podkladem pro vystavení sporné směnky, nemohlo (se zřetelem k ujednání smluvních stran obsaženému v článku 11.8. smlouvy o podpoře prodeje, jež výslovně vyžaduje písemnou formu předchozího souhlasu poskytovatele s takovou změnou) dojít jen na základě dovolatelem tvrzeného ústního souhlasu žalobce, pak zcela pominul, že důsledkem nedodržení smluvené formy právního úkonu žalobce je (by mohla být) pouze jeho relativní neplatnost. Jinak řečeno, jestliže by v řízení bylo prokázáno, že žalobce vskutku vyslovil (ústní či konkludentní) souhlas s převzetím povinností dovolatele ze smlouvy o podpoře prodeje třetí osobou (jak namítal dovolatel) a neplatnosti takového právního úkonu se dosud nedovolal, nemohla by sporná směnka nadále (bez dalšího) plnit zajišťovací funkci ve vztahu ke kauzálnímu vztahu, jenž byl dotčen změnou v osobě dlužníka, a žalovaný by již nebyl povinen na takovou směnku plnit.
25. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je tak neúplné a tudíž i nesprávné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislého výroku o nákladech řízení) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř.).
26. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině řešení výše označené právní otázky, pokládal Nejvyšší soud za nadbytečné zkoumat přípustnost a následně i důvodnost dalších dovoláním položených otázek.
27. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu