ECLI:CZ:NS:2022:29.ND.475.2022.1
sp. zn. 29 Nd 475/2022-533
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Fio banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10, PSČ 117 21, identifikační číslo osoby 61858374, zastoupeného JUDr. Lubomírem Procházkou, advokátem, se sídlem v Jevanech, Lesní 015, PSČ 281 66, proti žalovanému T. R. , narozenému XY, bytem XY, o zaplacení 44 157,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 163/2015, o návrhu žalovaného na vyloučení soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu Mgr. Petr Kraus, Mgr. Zdeněk Sajdl a JUDr. Michael Pažitný, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Nd 418/2022.
Odůvodnění:
1. Žalovaný podal návrh na delegaci nutnou (č. l. 476 p. v. a 482), v němž požaduje, aby řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 163/2015 bylo přikázáno Okresnímu soudu v Jihlavě. Věc byla předložena k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.
2. Podáním ze dne 22. srpna 2022 vznesl žalovaný námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu působících v soudním oddělení (senátu) č. 28, jemuž byla (v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu) daná věc přidělena. Pochybnosti o nepodjatosti členů označeného senátu spatřuje žalovaný v tom, že stejný senát měl v jiných věcech (odkazuje na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 94/2018, a zřejmě tedy na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2020, sp. zn. 28 Cdo 1474/2020), v nichž byl žalovaný rovněž účastníkem řízení, ignorovat přezkum splnění základních podmínek řízení a rozhodnout tak v neprospěch žalovaného.
3. Soudci Nejvyššího soudu Mgr. Petr Kraus, Mgr. Zdeněk Sajdl a JUDr. Michael Pažitný, Ph. D., jimž byla věc přidělena, ve vyjádřeních k námitce podjatosti (ze dne 30. srpna 2022) shodně uvedli, že k účastníkům, k zástupci žalobce ani k projednávané věci nemají vztah, který by zakládal důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, a nemají žádný zájem na výsledku sporu.
4. Nejvyšší soud (senát č. 29, kterému náleží podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu o podané námitce podjatosti rozhodnout) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
5. Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
6. Dle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
7. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
8. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
9. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Ve světle výše uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že z tvrzení žalovaného ani z obsahu spisu (poměřováno §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) nelze dovodit žádný důvod, pro nějž by označení soudci byli z rozhodování o návrhu žalovaného na delegaci vyloučeni. Dovozuje-li žalovaný podjatost jmenovaných soudců z toho, že podle jeho názoru nesprávně rozhodli v jiném jeho řízení, potom zjevně přehlíží, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 30/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
11. Příslušný senát Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) proto rozhodl, že shora označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí ve výroku označené věci.
12. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 9. 2022
Mgr. Milan Polášek předseda senátu