ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1079.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 1079/2022-319
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. H., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 10 To 176/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 153/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 6. 2022, sp. zn. 4 T 153/2021 , byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
dne 17. prosince 2020 v XY, v ulici XY, před místním pohostinstvím N. S., když byl policisty T. V. a T. Z. z policejního orgánu Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru XY, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, informován o tom, že mobilní telefon zn. iPhone 11 RED 64 GB, červené barvy, IMEI XY, který zakoupil dne 2. 11. 2020 v odpoledních hodinách v pneuservisu v XY - XY od P. M., nar. XY, trvale bytem XY, za částku 9.000 Kč, pochází z trestné činnosti, policistům nepravdivě sdělil, že uvedený mobilní telefon zakoupil, ale obratem jej prostřednictvím internetu prodal neznámé osobě, a dále když byl dne 7. 1. 2021 telefonicky kontaktován policistou J. R. z policejního orgánu Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru XY, Oddělení obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, který mu sdělil, že P. M. mobilní telefon, který mu prodal, zakoupil za falešné peníze, které si sám vyrobil, že předmětný mobilní telefon je předmětem trestního řízení a pokud jej má, bude muset mobilní telefon u něj zajistit, opětovně nepravdivě tvrdil, že mobilní telefon nemá, protože jej prodal neznámé osobě, ačkoli mobilní telefon zn. iPhone 11 RED 64 GB, červené barvy, IMEI XY, užíval až do 15. 9. 2021 do 06.15 hodin pro vlastní potřebu s vloženou SIM kartou účastnického čísla XY, IMSI XY, kdy tento mobilní telefon zn. iPhone 11 RED 64 GB, červené barvy, IMEI XY, P. M., nar. XY, a P. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, dne 31. 10. 2020 společně zakoupili v XY na autobusovém nádraží od P. L., nar. XY, trvale bytem XY, XY, za částku 15.000 Kč, kterou uhradili celkem 15 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě 1.000 Kč, sériového čísla H78234405, které společně vyrobili v průběhu měsíce října 2020, kdy pro toto jednání byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě č. j. 2 T 54/2021-74 ze dne 8. 9. 2021, který nabyl právní moci téhož dne, P. K. uznán vinným ze spáchání zločinu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea první trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku a přečinu podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, a P. M. byl uznán vinným ze spáchání zločinu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea první trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku a přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku .
2. Za tento zločin byl jmenovaný obviněný odsouzen §216 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to v rozsudku blíže specifikovaného mobilního telefonu zn. iPhone 11 RED.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný a v neprospěch obviněného proti výroku o trestu i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Trutnově. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 10 To 176/2022 , tak, že podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), obě odvolání zamítl.
4. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, kdy napoprvé usnesením ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 10 To 61/2022, zrušil první rozsudek nalézacího soudu ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 4 T 153/2021, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
6. Obviněný má za to, že použití svědeckých výpovědí policistů V., Z. a R., na základě kterých soudy dospěly k závěru o jeho vině, není přípustné, neboť výslech policistů, kteří sepsali úřední záznam o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř., je obcházením kogentního ustanovení §158 odst. 6 věty čtvrté tr. ř., podle kterého lze úřední záznam v řízení před soudem užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. Těmito podmínkami jsou podle §211 odst. 6 tr. ř. souhlasy státního zástupce a obviněného, který však v daném případě ze strany obviněného dán nebyl. Svůj názor, že výslech policistů o skutečnostech uvedených v úředním záznamu sepsaném na základě §158 odst. 6 tr. ř., který tito policisté sepsali, je obcházením výše uvedených podmínek k užití takovéhoto úředního záznamu jako důkazu, opírá obviněný především o závěry judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Podle obviněného navíc v daném případě neobstojí ani argumentace soudu prvého stupně, že policisté vypovídali pouze o tom, co řekli oni obviněnému, nikoliv o tom, co jim sdělil sám obviněný. Z protokolů z hlavního líčení totiž jasně vyplývá, že se výše zmínění svědci vyjadřovali též k tomu, co jím bylo řečeno obviněným, a nijak to v rámci svého výslechu neoddělovali. Výpověď je proto třeba brát jako celek, k čemuž obviněný odkazuje na právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 2014/07.
7. V další části svého dovolání obviněný rozebírá judikaturu Ústavního soudu týkající se použitelnosti svědeckých výpovědí policistů. V prvé řadě odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 268/03, ve kterém bylo konstatováno, že „účelem trestního řízení není jenom spravedlivé potrestání pachatele, nýbrž i „fair“ proces, který nevyhnutelnou podmínkou existence demokratického právního státu“. Onu neférovost trestního procesu v dané věci, spatřoval Ústavní soud ve skutečnosti, že byl obecnými soudy jako důkaz připuštěn v trestním řízení výslech policistů, kteří pořizovali záznam o podaném vysvětlení. V rámci tohoto vysvětlení se měl obviněný doznat dokonce ke spáchání trestného činu vraždy, avšak po zahájení trestního řízení odmítl vypovídat. Vrchní soud v Olomouci měl v dané věci za to, že žádné ustanovení trestního řádu nebrání tomu, aby byli policisté vyslechnuti jako svědci ke skutečnostem, které vnímali po příchodu oznamovatele na jejich služebnu do provedení opatření podle trestního řádu, a v této části lze jejich výpověď použít jako důkaz procesně účinný v řízení před soudem. Ústavní soud však s tím názorem Vrchního soudu v Olomouci nesouhlasil. Podle jeho názoru procesní využitelnost svědeckých výpovědí policistů k obsahu oznámení stěžovatele, jehož obsahem bylo i jeho doznání učiněné v době, kdy nebyl poučen o uvedených procesních následcích a ani o svých právech (zejména o možnosti poradit se s obhájcem), nelze připustit. Takový důkaz je proto nutno považovat za důkaz absolutně neúčinný. Svůj názor shrnul Ústavní soud takto: „Výslech policistů, kteří pořizovali záznam o podaném vysvětlení, nelze, vzhledem k jeho obsahu použít, neboť by takovým procesním postupem byl obcházen výslovný zákonný zákaz daný ustanovením §158 odst. 3 a 4 tr. ř.“ (Ústavní soud ve svém nálezu odkazoval na ustanovení §158 odst. 3 a 4 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, které obsahově z velké části odpovídají §158 odst. 3 a 6 tr. ř., ve znění účinném k dnešnímu dni).
8. Na tomto právním názoru Ústavní soud podle názoru obviněného setrval a na něj navázal i ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2014/07. Stěžovatel v daném případě kromě jiného obecným soudům vytýkal, že závěr o jeho vině je postaven pouze na výpovědi dvou policistů, kteří pořizovali fotodokumentaci z místa činu a úřední záznam o podaném vysvětlení. To považoval Ústavní soud za nepřípustné, neboť takto získanými důkazy byla obejita zákonná úprava procesně použitelných důkazů. Ve vztahu k úředním záznamům sepsaným před zahájením trestního řízení Ústavní soud uvedl, že jej nelze jako důkazu před soudem použít, neboť tomu výslovně brání znění ustanovení §158 odst. 5 tr. ř. Výslech policistů, kteří tento záznam pořizovali, pak podle Ústavního soudu rovněž nelze vzhledem k jeho obsahu použít, neboť by takovým procesním postupem byl obcházen výslovný zákaz daný ustanovením §158 odst. 5 tr. ř. (odpovídající ustanovení §158 odst. 6 tr. ř., ve znění účinném k dnešnímu dni). Z ústavněprávního hlediska je pak navíc podle Ústavního soudu neakceptovatelný názor, že výpovědi policistů, kteří sepsali úřední záznam o podaném vysvětlení, lze rozdělit na dvě jasně oddělitelné části – na část, u níž vnímali svými smysly spontánní obšírné vyprávění stěžovatele, coby procesně využitelného důkazu, a na část, v níž policisté popsali, co se dozvěděli od stěžovatele při provádění úkonů podle trestního řádu, tedy při podání vysvětlení, přičemž tato část je důkazem k využití v trestním řízení nezpůsobilým.
9. Obdobně se podle obviněného k přípustnosti takovéhoto výslechu vyjádřil taktéž Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 7 Tdo 1116/2012, ve kterém dal za pravdu obviněné, že svědecké výpovědi policistů byly v dané věci nepoužitelným důkazem, přičemž uvedl, že nepoužitelnost úředního záznamu o vysvětlení podaném podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř. nebylo možno obejít tím, že policisté byli v postavení svědků vyslechnuti k tomu, jak se k věci před nimi poškozený při jejich šetření na místě vyjadřoval. V zásadě tedy zopakoval a potvrdil předchozí závěry Ústavního soudu k této problematice. V návaznosti na výše uvedené nálezy Ústavního soudu a usnesení Nejvyššího soudu má proto obviněný za to, že výslechy policistů Z. a V. z SKPV XY, jakož i výslech R. z SKPV XY, byly v dané věci nepřípustné a jsou absolutně neúčinnými důkazy.
10. Obviněný je tak přesvědčen, že ani na základě provedeného dokazovaní (nepřípustných výslechů) se nepodařilo vůbec prokázat, že by se dopustil popsaného jednání. Za vinu je mu v daném případě kladeno, že měl užívat předmětný mobilní telefon, který byl výnosem z trestné činnosti odsouzených M. a K., kteří jej zakoupili za jimi padělané bankovky, a to i poté, co mu tato skutečnost měla být policisty sdělena, neboť dříve tuto skutečnost ani znát nemohl, což plyne z úředního záznamu sepsaného o výpovědi P. M., který uvedl, že obviněnému, který od něj předmětný mobilní telefon zakoupil, sdělil na jeho otázku, zda mobilní telefon není kradený, že kradený není. Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti je trestným činem úmyslným, kdy je nezbytné prokázat, že obviněný bez pochyb věděl, že předmětný mobilní telefon pochází z trestné činnosti, přičemž nadto podle ustálené judikatury mu musí být navíc známy i všechny skutkové okolnosti té primární trestné činnosti (tedy činnosti spočívající v padělání bankovek, za které byl předmětný mobilní telefon zakoupen).
11. Co se týče rozhovoru obviněného s policisty z SKPV XY od dne 17. 12. 2020, k tomuto je ve spisu založen úřední záznam ze dne 17. 12. 2020, na kterém má být zachyceno podání vysvětlení obviněného. Tento záznam je však sepsán ve třetí osobě T. V. a pouze jím také podepsán, nikoliv taktéž obviněným. Autentičnost obsahu výpovědi tak ani nebyla a nemohla být obviněným potvrzena jeho podpisem. I přesto se však v tomto úředním záznamu ani slovem V. nezmiňuje, že by obviněného seznámil se skutečností, že předmětný telefon pochází z trestné činnosti. To, že obviněnému tuto skutečnost měl V. sdělit, uvedl poprvé až v úředním záznamu ze dne 6. 5. 2021, tedy o více než pět měsíců později. Následně podal V. vysvětlení dne 17. 8. 2021 v postavení osoby podávající vysvětlení, kde již s jistotou zmiňuje, že dne 17. 12. 2020 obviněnému sdělili, že telefon pochází z trestné činnosti, ovšem bez jakéhokoliv dalšího rozvedení této informace. Je zde tedy možné spatřovat jasný vývoj v jeho výpovědích, a to právě v podstatné informaci, zda došlo ke sdělení obviněnému, že předmětný mobilní telefon pochází z trestné činnosti. Že předmětný mobilní telefon pochází z trestné činnosti, mělo být obviněnému údajně sděleno rovněž v rámci telefonického rozhovoru mezi obviněným a R. z SKPV XY dne 7. 1. 2021. Ten byl v hlavním líčení též vyslechnut jako svědek. Nad rámec toho, co uvedli policisté V. a Z., uvedl v hlavním líčení, že nejen že obviněnému měl uvést, že telefon pochází z trestné činnosti, ale měl i uvést, že měl být pořízen za falešné bankovky. V písemném záznamu o tomto úkonu, který je jednostranně sepsán R., však tato skutečnost rovněž uvedena není a svědek R. ve své výpovědi v rámci hlavního líčení uvedl, že z jeho strany nedošlo ani k žádnému poučení obviněného v dané věci. Situace v rámci komunikace obviněného s R. je tak tedy do jisté míry obdobná jako v případě rozhovoru s V. a Z. Obviněný opět nebyl řádně předvolán k podání vysvětlení, kde by svou výpověď po přečtení mohl podepsat, a samotný záznam o sepsaný bezprostředně po rozhovoru s obviněným neobsahuje nic, co by nasvědčovalo, že byl obviněný důkladně seznámen s povahou trestné činnosti, ze které měl předmětný mobilní telefon pocházet. Z výpovědí svědků a předcházejících úředních záznamů, které měli na základě komunikace s obviněným sepsat, tedy rozhodně neplyne, že by obviněný s jistotou věděl a byl dostatečně seznámen se skutečností, že telefon pochází z trestné činnosti, natožpak znal jakékoliv její okolnosti. Této situaci šlo velice jednoduše předejít, pokud by byl obviněný řádně předvolán k podání vysvětlení, učinil svou výpověď a protokol podepsal. To se však nestalo. Obžaloba tak stojí pouze na ústním ujištění ze strany svědků – policistů, kteří si až po několika měsících vzpomněli, že obviněného s okolnostmi zakoupení předmětného mobilního telefonu seznámili, ačkoliv v rámci záznamů, které bezprostředně po jejich sdělení obviněnému sepisovali, se o této skutečnosti nepíše nic. Navíc trestní stíhání P. M. a P. K. bylo zahájeno teprve dne 17. 12. 2020 a pravomocně o jejich vině tedy rozhodnuto nebylo. I případná informace, že předmětný telefon pochází z trestné činnosti, tak byla ve chvíli, kdy svědci údajně obviněnému tuto skutečnost oznámili, minimálně předčasná. Z jednání obviněného navíc jednoznačně vyplývá, že policistům nic nezakrýval, spolupracoval s nimi, poskytl jim bez problémů komunikaci s P. M. a koupi předmětného mobilního telefonu nijak nezapíral, což by jistě nečinil za situace, pokud by měl v úmyslu páchat jakoukoliv trestnou činnost. Dá se také předpokládat, že policisté v dané věci v souladu s ustanovením §115 zákona o Policii ČR nesdělovali obviněnému informace z jiné živé trestní kauzy, a proto obviněný rozhodně nemohl znát veškeré podrobnosti trestné činnosti, jejíž výnosy měl podle obžaloby legalizovat.
12. Vzhledem k tomu, že podle jeho názoru mu nebyla vina prokázána, obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil pouze obě rozhodnutí soudu nižších stupňů.
13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
14. Státní zástupce úvodem svého vyjádření upozornil na to, že návrh na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný, neboť neobsahuje konkrétní návrh na další postup soudu po zrušení napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nejde o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání, a vzhledem k tomu, že návrh obviněného nemá žádný dopad na rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu, však podle jeho názoru nejde o takovou vadu, která by opravňovala k odmítnutí dovolání pro nesplňování náležitostí obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
15. K samotné podstatě dovolací argumentace obviněného pak státní zástupce uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za relevantně uplatněnou námitku týkající se procesní nepoužitelnosti výpovědi svědků – policistů V., Z. a R. Tyto námitky však nepovažuje za důvodné. O obcházení zákona a užití procesně nepřípustných důkazů by se jednalo v případě, kdy by při absenci podmínek pro provedení důkazu úředním záznamem (§211 odst. 6 tr. ř.) soudy činily rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu na základě svědeckých výpovědí policistů, kteří by v rámci těchto výpovědí reprodukovali údaje, které jim osoba podezřelá ze spáchání trestného činu nebo jiná osoba sdělila při podání vysvětlení podle §158 odst. 3 písm. a) tr. ř., popř. i údaje, které jim takovéto osoby sdělily zcela neformálně mimo rámec podání vysvětlení – na takovou situaci doléhají závěry citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2014/07, podle kterých výpovědi policistů, kteří sepsali úřední záznam o podaném vysvětlení podle §158 odst. 3 tr. ř., nelze rozdělit na dvě jasně oddělitelné části, tj. na část, v níž policisté popisovali, jak vnímali svými smysly spontánní obšírné vyprávění potencionálního pachatele, a na část, níž policisté popsali, co se dozvěděli od pachatele při provádění úkonů podle trestního řádu, tedy údaje, které jim potenciální pachatel sdělil při podání vysvětlení). Podle státního zástupce však nelze označit za nepřípustnou jakoukoli výpověď policisty k tomu, co sám zažil a co vnímal svými smysly při provádění úkonů podle §158 odst. 3 tr. ř., pokud se nejedná o reprodukci obsahu vyjádření osob, kterých se tento úkon týká. (Dovedeno ad absurdum by se takovýto policista nemohl vyjadřovat ani k tomu, že byl při prováděném úkonu slovně nebo fyzicky napaden.) Pokud se tedy výše uvedení svědci vyjadřovali k tomu, co oni sami při provádění úkonu sdělili obviněnému o původu předmětného mobilu z trestné činnosti, byly tyto jejich výpovědi plně procesně použitelné. Okolnost, že policisté obviněného informovali o původu mobilního telefonu z trestné činnosti, ostatně podle údajů samotného obviněného v úředních záznamech sepsaných bezprostředně po provedení úkonů ani uvedena nebyla. Nebylo navíc dobře možné vyloučit, aby svědci - policisté ve svých výpovědích zmínili též okolnosti sdělené jim obviněným. Z těchto částí jejich výpovědi však soudy nečinily žádná rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu a tyto části jejich výpovědí se takových okolností ani netýkaly. (Podstata trestné činnosti spočívala v tom, že obviněný několik měsíců užíval mobil, o kterém věděl, že pochází z trestné činnosti, nikoli v tom, že při podávání vysvětlení jeho držení před policisty zatajil.) Vzhledem k tomu, že obviněným zpochybňované svědecké výpovědi byly procesně použitelné, nezabýval se státní zástupce otázkou, zda závěr o vině obviněného by bylo možno učinit na základě dalších provedených důkazů i v případě, že by k těmto výpovědím nebylo přihlíženo. (K takovémuto názoru původně dospěl nalézací soud v prvním odsuzujícím rozsudku ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 4 T 153/2021).
16. Pokud jde o námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce má za to, že většina jeho námitek deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy. V obecné rovině samozřejmě lze obviněnému přisvědčit v tom, že trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je v základní skutkové podstatě trestným činem úmyslným. K naplnění jeho skutkové podstaty ovšem postačuje úmysl eventuální. Není tedy nutné, aby pachatel s naprostou jistotou věděl, že disponuje s věcí, která je výnosem z trestné činnosti; postačuje, když si takovýto původ věcí představuje alespoň jako možný a je s ním srozuměn. Je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, jehož je věc výnosem, je trestným činem. Není však nutné, aby pachatel trestného činu podle §216 tr. zákoníku detailně znal skutkové okolnosti „zdrojového“ trestného činu; např. majitel autobazaru, který vědomě obchoduje s odcizenými automobily a jejich díly, nemusí a zpravidla ani nebude znát všechny skutkové okolnosti odcizení jednotlivých automobilů a technické postupy při tom použité. Trestnost pachatele trestného činu podle §216 tr. zákoníku nijak nezávisí na tom, zda a kdy byl pravomocně odsouzen pachatel „zdrojového“ trestného činu. Ze skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že obviněný do 15. 9. 2021 užíval mobilní telefon, o kterém od 17. 12. 2020 věděl, že pochází z trestné činnosti a nejpozději od 7. 1. 2021 měl o této trestné činnosti poměrně podrobné informace, zejména pokud jde o okolnost, že tato trestná činnost spočívala mj. v udávání padělaných peněz. Takto vymezený skutek vykazoval všechny znaky zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a to včetně jeho subjektivní stránky. Obviněný ostatně ani nevytýká, že by výše uvedená skutková zjištění neodpovídala znakům zločinu podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný pro případ, že svědecké výpovědi svědků – policistů budou uznány za procesně použitelné, zpochybňuje jejich věrohodnost a na základě tohoto vlastního hodnocení důkazů odmítá skutkové zjištění, podle kterého byl policisty informován o okolnostech týkajících se původu předmětného mobilního telefonu z trestné činnosti. Nevznáší tedy námitky, ze kterých by vyplývalo, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, tj. že nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem provedených důkazů. Obviněný se tedy v rámci svých skutkových námitek domáhá pouze toho, aby svědecké výpovědi policistů byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Takovéto námitky samozřejmě neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci posledně uvedeného dovolacího důvodu nelze namítat, že soud neměl věřit některému svědkovi.
17. S ohledem na to, že uplatněné dovolací námitky zčásti neodpovídají formálně deklarovaným dovolacím důvodům, zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a souhlasil, aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Za vadu, která by bránila projednání dovolání a rozhodnutí o něm, přitom nelze považovat absenci návrhu obviněného na další postup soudu po případném zrušení napadeného rozhodnutí.
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný J. H. jím brojí proti výroku z usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Dovolací argumentace obviněného je přitom založena zejména na zpochybnění (procesní) použitelnosti výpovědí svědků – policistů, kteří podle soudů obviněného informovali o tom, že předmětný telefon pochází z trestné činnosti. Poukazuje též na nevěrohodnost výpovědí těchto policistů, jakož i na to, že v době, kdy jej tito kontaktovali, ještě nebylo rozhodnuto o vině zdrojovým trestným činem a že obviněný nemohl znát podrobnosti o něm.
27. Již na tomto místě je Nejvyšší soud nucen upozornit na skutečnost, že ačkoliv obviněný J. H. opřel své dovolání podané prostřednictvím obhájce o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) .
28. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
29. Dále je nutno konstatovat, že obviněný tím, že v podaném dovolání uplatnil shora uvedené okruhy námitek proti rozhodnutím soudů nižších stupňů, toliko pokračuje ve své dosavadní obhajobě, se kterou se soudy obou stupňů, jak bude níže rozvedeno, dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
30. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžejní otázkou použitelnosti výpovědí policistů V., Z. a R. se v dosavadním řízení před soudem zabýval především soud odvolací, a to již ve svém prvním zrušujícím usnesení ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 10 To 61/2022, a následně i v nyní napadeném usnesení (body 15. až 17.). Dospěl přitom k závěru, že výpovědi uvedených policistů jsou použitelným důkazem v této trestní věci, neboť nejde o, v judikatuře Ústavního soudu (nálezy ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. II. ÚS 268/03, resp. ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 2014/07) a Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1116/2012) řešenou situaci, kdy by z výpovědí policistů bylo zjišťováno, co obviněný policistům v rámci podání vysvětlení sděloval, nýbrž o to, co jmenovaní policisté sdělovali obviněnému.
31. Nejvyšší soud se s uvedeným závěrem odvolacího soudu zcela ztotožňuje a dodává, že v nyní projednávané věci se vůbec nejedná o situaci, kdy by výpovědi policistů byly rozdělovány na část spočívající v tom, co tito sami vnímali svými smysly, a na část týkající se toho, co se od obviněného dozvěděli při sepisování úředního záznamu, jak to má na mysli nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 2014/07. Vysvětlení podané obviněným takto soudy rozdělováno není a není proto na závadu, že policisté informaci o tom, že předmětný mobilní telefon pochází z trestné činnosti, obviněnému sdělovali v okamžiku, kdy jim obviněný podával vysvětlení. Vzhledem k tomu, že obsah toho, co policisté obviněnému o původu mobilního telefonu sdělovali, nemohl z povahy věci být obsahem úředního záznamu o podání vysvětlení obviněným, nebyly postupem soudů, kteří ze svědeckých výpovědí policistů vyslechnutých v hlavním líčení vycházely, obcházeny podmínky použití úředního záznamu jako důkazu v řízení před soudem. Jinými slovy, nešlo o to, že by výslechem policistů coby svědků v hlavním líčení byl nahrazován souhlas obviněného se čtením příslušných úředních záznamů. V nich se totiž jednak zcela logicky nenachází informace o tom, zda policisté obviněného informovali o nelegálním původu předmětného mobilního telefonu, a jednak není v této trestní věci rozhodné to, co obviněný policistům řekl, nýbrž to, co oni řekli obviněnému.
32. Jakkoliv tedy bylo možno uvedenou námitku obviněného o nepoužitelnosti výpovědí policistů podřadit pod rozsah druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť je namítáno, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebylo jí ze shora uvedených důvodů možné přiznat opodstatnění. Soudy proto mohly na základě uvedených výpovědí policistů učinit skutkový závěr, že obviněný nejpozději od okamžiku, kdy mu tuto informaci jmenovaní policisté sdělili, věděl o tom, že předmětný mobilní telefon je výnosem z trestné činnosti.
33. Pod rozsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naopak nelze podřadit námitku, v rámci níž obviněný namítá nevěrohodnost policistů V, Z a R, kteří od něj na přelomu let 2020 a 2021 požadovali vysvětlení. Obviněný totiž v souvislosti s uvedenou námitkou neargumentuje ve smyslu zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy v duchu citovaného důvodu dovolání, ale v zásadě toliko pokračuje v polemice s tím, jakým způsobem uvedené výpovědi hodnotily soudy nižších stupňů, kteří jmenovaným policistům uvěřily. Jak správně upozornil státní zástupce ve shora shrnutém vyjádření, obviněný zpochybňuje věrohodnost policistů toliko na základě vlastního hodnocení důkazů a odmítá skutkové zjištění, podle kterého byl policisty informován o okolnostech týkajících se původu předmětného mobilního telefonu z trestné činnosti. Nevznáší tedy námitky, ze kterých by vyplývalo, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, tj. že nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem provedených důkazů. Obviněný se tedy v rámci svých skutkových námitek domáhá pouze toho, aby svědecké výpovědi policistů byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem.
34. Takovéto námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť v jeho rámci nelze namítat, že soud neměl věřit některému svědkovi. Navíc, hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků, i s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti, náleží výhradně tomu orgánu činnému v trestním řízení, který tento důkaz provedl (zde nalézacímu soudu). V této souvislosti lze obecně konstatovat, že skutečnost, že nalézací soud hodnotil věrohodnost jmenovaných policistů způsobem, který neodpovídá představám obviněného, pokud dostál požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z §2 odst. 6 tr. ř. a své úvahy, kterými byl při hodnocení věrohodnosti veden, rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, nemůže zpravidla založit zjevný (extrémní) rozpor učiněných skutkových zjištění s tímto důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 3 Tdo 39/2021, bod 165.).
35. V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na přesvědčivé a věcně správné vypořádání této otázky odvolacím soudem v bodech 20. a 21. napadeného usnesení, které se týkají okolností vyžádání vysvětlení od obviněného v prosinci 2020 a lednu 2021. Z úředních záznamů ze dne 17. 12. 2020 a ze dne 7. 1. 2021 (jakkoliv lze připustit, že posledně uvedený nemá náležitosti úředního záznamu o podaném vysvětlení) se podává, že jmenovaní policisté zjišťovali okolnosti, za kterých obviněný od odsouzeného M. zakoupil předmětný mobilní telefon a o jeho další osud. Ve spojení s následnými výpověďmi jmenovaných policistů v hlavním líčení, kdy uvedli, že obviněného informovali mj. o tom, že se jedná o věc pocházející z trestné činnosti, tak bylo možno učinit bezpečné skutkové zjištění, že obviněný byl dne 17. 12. 2020, resp. dne 7. 1. 2021 policisty alespoň v obecných souvislostech informován o tom, že předmětný mobilní telefon pochází z trestné činnosti odsouzeného M. Pokud obviněný i přesto takovou věc následně užíval, je správný závěr soudů o vině obviněného H. zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že soudy shledaly na straně obviněného zavinění ve formě nepřímého úmyslu, není z hlediska viny obviněného rozhodným ani to, že v době, kdy jej policisté kontaktovali, ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o vině odsouzených M. a K. zdrojovým trestným činem, neboť obviněný H. mohl tím, že předmětný mobilní telefon pochází z trestné činnosti, počítat jako s reálnou možností a pro tento případ s tím byl přinejmenším srozuměn.
36. Za jedinou právní námitku odpovídající dovolacímu důvodu pak bylo možno označit námitku týkající se vědomosti obviněného o podrobnostech predikativního trestného činu . I zde nicméně Nejvyšší soud může konstatovat, že uvedená námitka byla správně vypořádána již soudem druhého stupně v bodě 18. odůvodnění napadeného usnesení. K tomu lze dodat, že pokud je osoba pachatele trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti odlišná od pachatele hlavního trestného činu, její úmysl se musí vztahovat rovněž ke skutečnosti, že legalizovaná věc pochází přímo či nepřímo z trestné činnosti, resp. musí být alespoň v obecných souvislostech srozuměna s tím, že věc byla získána trestným činem; není ovšem nezbytné, aby pachatel trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti znal přesnou právní kvalifikaci základního trestného činu, bližší okolnosti jeho spáchání či identitu jeho pachatele (srov. KANDOVÁ, K.; ČEP, D. §216 [Legalizace výnosů z trestné činnosti]. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. §205 - 421 . 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 62, a tam citovanou judikaturu). Takováto situace nastala i v nyní projednávané věci, kdy z popisu skutku vyplývá, že obviněný H. užíval předmětný mobilní telefon i poté, co byl jmenovanými policisty seznámen s tím, že tento pochází z trestné činnosti související s udáním padělaných peněz. Byť se nejednalo, a ani jednat nemohlo, o vyčerpávající informace o trestním řízení odsouzených M. a K., lze s ohledem na výše uvedené učinit závěr, že obviněný byl nepochybně alespoň v obecných souvislostech o predikativní trestné činnosti informován. Závěr o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu ke zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je proto správný.
37. Jelikož část dovolacích námitek nebylo možné podřadit pod obviněným označené ani pod žádné jiné dovolací důvody, a zbývající, relevantně uplatněné námitky neshledal Nejvyšší soud opodstatněnými, nemohlo dojít k naplnění obviněným uplatněných (ať už výslovně, nebo implicitně) dovolacích důvodů.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
38. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného J. H. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
39. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu