ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.218.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 218/2022-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání, které podala obviněná Ž. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2021, č. j. 4 To 233/2021-235, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 38/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Ž. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2021 č. j. 3 T 38/2021-217, byla obviněná Ž. Š. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchala v jednočinném souběhu tím, že
dne 2. 12. 2020 v době kolem 15.15 hodin při cestě městskou hromadnou dopravou tramvají číslo 8 ve směru z Líšně do centra města v úseku mezi zastávkami XY a XY vytáhla zavírací nůž, který otevřela a držela ho čepelí směrem k poškozené K. D., nar. XY, která zde byla na elektrickém invalidním vozíku, a využila jejího šoku z obavy, že proti ní nůž užije, kdy tak vzbudila v poškozené strach z bezprostředního násilí, aniž by jakoukoliv pohrůžku pronesla, kdy poškozená považovala svoji situaci za bezvýchodnou v důsledku čehož nekladla odpor, který navíc s ohledem na její zdravotní hendikep ani klást nemohla a zmohla se jen na pokus kontaktovat tísňovou linku 158, tiskla si svou kabelku do klína, načež obžalovaná uchopila popruh kabelky, který měla poškozená křížem přes tělo a kabelku na svých nohách, popruh kabelky u pravého ramene poškozené nožem přeřízla, kabelku poškozené s osobními věcmi, doklady, peněženkou s finanční hotovostí 500 Kč a platební kartou č. XY, vydanou bankou Moneta a platební kartou č. XY, vydanou Fio bankou k účtům poškozené u těchto bank, vytrhla, a když tramvaj zastavila v zastávce XY, z vozu utekla a pomocí odcizených platebních karet nakoupila v prodejně Mini market Brno, XY, zboží v hodnotě 575 Kč.
2. Za tyto trestné činy byla obviněná podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podala obviněná odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 4 To 233/2021-235 , tak, že podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) odvolání zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
5. Obviněná namítá, že soudy v její věci učinily skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Důkazy provedenými v dosavadním řízení podle ní nebylo nad důvodné pochybnosti prokázáno, že by se projednávaného skutku dopustila právě ona.
6. Obviněná kritizuje nedostatečné opatření důkazů v přípravném řízení, kdy především nebyla v intencích trestního řádu provedena rekognice ani případně agnoskace obviněné jakožto podezřelé. Tento nedostatek nelze zhojit v hlavním líčení dotazem na svědky, zda jim obžalovaná připadá podobná osobě, která se dopustila předmětného skutku. Svědci jsou v takové situaci již ovlivnění skutečností, že někdo již byl postaven před soud a mají tak logicky tendenci tuto osobu spíše jako pachatele poznávat. Poznání osoby u hlavního líčení, ať již přímé nebo z videozáznamu či fotografie, nemůže podle obviněné mít důkazní hodnotu řádně provedené rekognice a nemůže z něj být prokázána vina nad důvodné pochybnosti. Obviněná namítá, že v přípravném řízení nebyly opatřeny otisky prstů, stopy DNA, ani pachové stopy.
7. Ve věci zpracovaný znalecký posudek z oboru oboru kriminalistika, antropologie, je podle obviněné v zásadním rozporu se správnými logickými postupy činění závěrů. Je-li dána toliko typová shoda osoby na kamerových záznamech s obviněnou, a to při faktu, že rozdílná kvalita srovnávaných záznamů nedovoluje se jednoznačně vyjádřit k individuální shodě srovnávaných osob, je možné stanovit toliko pravděpodobnost shody, nikoliv vysokou míru pravděpodobnosti shody.
8. Obviněná poukazuje na rozdíly mezi osobou zachycenou na kamerových záznamech a její osobou (mj. na tetovaný kříž na III. prostu pravé ruky, který není na záznamech patrný, ale také např. na jiný tvar prstů, nehtů či nosu). Záběry podle obviněné prokazují, že osoba na záznamu z prodejny potravin není a nemůže být ona.
9. Konečně obviněná soudům vytýká, že neprovedly navržené důkazy – konkrétně výslech bratrů obviněné, rekognici svědkem M. D. N. a zpracování znaleckého posudku z oboru audio/video.
10. Obviněná navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu.
11. Dovolání obviněné bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dosavadní průběh řízení, dovolací argumentaci obviněné, a poté se vyjádřila k uplatněným dovolacím námitkám.
12. Námitky obviněné podle státní zástupkyně směřují jednak proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení a jednak do oblasti skutkové a procesní. Shodné námitky obviněná uplatnila již v odvolacím řízení.
13. Námitky směřující proti neobstarání důkazů v přípravném řízení nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů (jde o procesní námitky, které nemají vliv na následné správné právní posouzení skutku).
14. Námitky proti závěrům znaleckého posudku směřují proti hodnocení zjištěného skutkového stavu, v němž státní zástupkyně neshledává extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. S touto námitkou se navíc již vypořádal odvolací soud, jehož závěry státní zástupkyně cituje. Závěry znaleckého posudku jsou součástí uceleného řetězce důkazů. Soudy při hodnocení důkazů postupovaly v souladu se zákonem, nedopustily se žádné deformace důkazů a své závěry přesvědčivě odůvodnily.
15. Námitku neprovedení důkazů nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. O opomenuté důkazy se nejedná, neboť soudy u všech obviněnou zmíněných důkazů odůvodnily, proč je neprovedly.
16. Státní zástupkyně uzavírá, že dovolací námitky obviněné nenaplňují žádný z dovolacích důvodů. Navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
22. Skutkový stav je při dovolacím přezkumu hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
23. Do skutkových zjištění, k nimž na základě provedeného dokazování došel nalézací a případně odvolací soud, může Nejvyšší soud výjimečně zasáhnout právě a pouze v případech, které jsou vyjmenovány v obviněnou uplatněném dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněnou uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněná brojí proti výroku o vině. Argumentaci obviněné lze rozdělit do tří oblastí. Obviněná jednak polemizuje s provedeným hodnocením důkazů , kdy podle ní nebylo prokázáno, že se jednání dopustila právě ona; jednak namítá neprovedení navržených důkazů ; a konečně kritizuje nedostatečné obstarání důkazů v přípravném řízení .
27. Hned úvodem je třeba konstatovat, že ačkoliv obviněná ve svém dovolání uplatnila toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť z obsahu dovolání vyplývá, že obviněná dovoláním nebrojí pouze proti rozhodnutí nalézacího soudu, který ji uznal vinnou žalovaným skutkem, ale také proti rozhodnutí soudu odvolacího, který zamítl její odvolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Nejvyšší soud k této vadě dovolání obviněné nepřihlížel a napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv to tedy obviněná výslovně nenamítla.
28. Konfrontuje-li Nejvyšší soud obsah dovolání obviněné s trestním spisem, musí v prvé řadě konstatovat, že argumentace obsažená v dovolání představuje téměř doslovné opakování obhajoby, kterou již obviněná uplatňovala před odvolacím (a z větší části i nalézacím) soudem. Přitom platí, že je-li dovolání založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání už jen z tohoto důvodu označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
29. Dovolací argumentace obviněné se nadto míjí s dovolacími důvody a není opodstatněná ani věcně.
30. Obviněná v dovolání vznesla výhrady proti obsahu znaleckého posudku z oboru kriminalistika, antropologie, kritizovala způsob dokazování výslechem svědků v hlavním líčení namísto provedení rekognice a poukázala na údajné rozdíly mezi osobou zachycenou na kamerových záznamech a její osobou.
31. Tyto námitky je nutno označit jako námitky skutkové a procesní povahy. Bylo již výše konstatováno, že dovoláním nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, ke kterým soudy na základě provedeného dokazování dospěly (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, čj. 8 Tdo 450/2020). Nejvyšší soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a případně v odvolacím řízení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou považuje za správnou obviněná. Zasáhnout může pouze zcela výjimečně v případech, na které pamatuje obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
32. Z titulu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je Nejvyšší soud výjimečně oprávněn do skutkových zjištění zasáhnout tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Tento zjevný (judikaturou dříve označovaný jako extrémní) rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
33. Jakkoliv obviněná v dovolání formálně namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, její konkrétní námitky představují prostou polemiku s hodnocením důkazů, s níž se již dostatečně vypořádaly soudy obou stupňů. Skutková zjištění, která učinil nalézací soud, a s nimiž se odvolací soud ztotožnil, jednoznačně mají podklad v provedeném dokazování. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal žádný, natož zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Obviněná ostatně ve vztahu ke zjevnému rozporu ani odpovídajícím způsobem neargumentuje.
34. Konkrétní námitky obviněné směřující do oblasti skutkových zjištění a procesu dokazování se tedy s uplatněným dovolacím důvodem míjí a nelze je podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. Obviněná v podstatě žádá, aby Nejvyšší soud znovu hodnotil provedené důkazy tak, aby vyznívaly v její prospěch a aby byla zproštěna obžaloby. Tímto přístupem se však obviněná dostává do rozporu se základními pravidly trestního řízení, tedy že důkazy hodnotí a skutková zjištění činí zásadně nalézací soud, potažmo při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř. odvolací soud, nikoli však obviněná (či státní zástupce).
35. Přes toto zjištění lze po věcné stránce k uvedeným námitkám obviněné ve stručnosti uvést následující.
36. Nedostatky znaleckého posudku obviněná spatřuje v tom, že s ohledem na kvalitu záznamů nelze dojít k závěru o vysoké míře pravděpodobnosti, ale toliko k závěru o „prosté“ pravděpodobnosti. Pomíjí však, že znalecký posudek je jen jedním z celé řady důkazů, které jednoznačně prokazují, že se trestné činnosti dopustila právě obviněná (veškeré důkazy podrobně popisuje odvolací soud v bodě 13. odůvodnění usnesení). Pokud nalézací a odvolací soud na podkladě těchto důkazů došly k závěru, že se trestné činnosti dopustila právě obviněná, pak v žádném případě nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Nad rámec hodnotících úvah obou nižších soudů může Nejvyšší soud poznamenat, že osoba zachycená na kamerovém záznamu z prodejny potravin má kolem krku stejný šátek, jaký má obviněná kolem krku na fotografii v CEO.
37. Nedůvodná je také námitka obviněné, že orgány činné v trestním řízení neprovedly rekognici, a namísto toho se soud svědka M. D. N. při hlavním líčení zeptal, zda obviněnou (která byla v jednací síni přítomna) poznává. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že důkazní hodnota takové svědecké výpovědi by mohla být vnímána jako problematická, pokud by tato svědecká výpověď představovala jediný usvědčující důkaz. Tak tomu ovšem v projednávané věci zjevně není, jak již Nejvyšší soud vyložil o odstavec výše. Svědek navíc obviněnou neidentifikoval jakožto cizí osobu, zná ji osobně a je schopen jí přiřadit identifikační údaje (její sestra se provdala za jeho kamaráda). Námitka, že svědek byl ovlivněn tím, že obviněnou viděl v jednací síni právě v pozici osoby, proti níž se vede trestní řízení, je tedy lichá. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na přesvědčivé odůvodnění usnesení odvolacího soudu (body 13. a 16.)
38. S námitkami obviněné poukazujícími na údajné rozdíly mezi její osobou a osobou na kamerových záznamech, se již dostatečně vypořádal odvolací soud v bodě 14. odůvodnění usnesení. Nejvyšší soud doplňuje, že argumentaci obviněné lze označit za vnitřně rozpornou. Obviněná totiž svou argumentaci staví na kamerových záznamech, o nichž zároveň sama tvrdí, že s ohledem na jejich nízkou kvalitu z nich nelze učinit žádné relevantní závěry o osobě pachatele.
39. Pokud obviněná namítla neprovedení některých z obhajobou navržených důkazů, jedná se o námitku, která na první pohled pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná je. Konkrétní argumentace obviněné se však s citovaným dovolacím důvodem míjí a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
40. Jak již Nejvyšší soud uvedl výše (body 21. až 23.), dovoláním zásadně není možné napadat proces dokazování. Dále platí, že není povinností soudů vyhovět všem důkazním návrhům obhajoby. Jak vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11, rozsah dokazování nemůže být při uplatnění tzv. zásady materiální pravdy (§2 odst. 5 tr. ř.) bezbřehý, soud je při určení tohoto rozsahu limitován rozsahem „nezbytným pro rozhodnutí“. Právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale jen právo na spravedlivé soudní řízení.
41. Obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán mj. tehdy, jestliže ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. O tyto tzv. opomenuté důkazy by se tedy jednalo toliko tehdy, pokud by soudy důkazy navržené obviněnou odmítly provést, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy by sice důkazy provedly, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí je vůbec nezhodnotily.
42. Taková situace však v projednávané věci zjevně nenastala, ostatně to netvrdí ani obviněná. Jak nalézací (body 18. - 19. odůvodnění rozsudku), tak odvolací soud (bod 16. odůvodnění usnesení) odůvodnily, proč považují provedení dalších důkazů za nadbytečné, přičemž Nejvyšší soud argumentaci obou soudů považuje za logickou, přesvědčivou, a plně na ni odkazuje.
43. Zcela mimo dovolací důvody pak stojí námitka obviněné, že v přípravném řízení nebyly opatřeny důkazy v dostatečném rozsahu. Takovou námitku nelze podřadit ani pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), ani pod žádný jiný dovolací důvod.
44. Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Jak již Nejvyšší soud vyložil výše, v projednávané věci byla vina obviněné provedenými důkazy prokázána zcela jednoznačně a provedení případných dalších důkazů by na tomto závěru nemohlo nic změnit. Pokud obviněná nebyla spokojena s rozsahem dokazování, měla možnost podle §166 odst. 1 tr. ř. po skončení vyšetřování učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Ze spisu však vyplývá, že této možnosti nevyužila, neboť zajistit další důkazy nenavrhla (toliko navrhla, aby její trestní stíhání bylo zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že spáchala posuzovaný skutek).
45. Nejvyššímu soudu tedy nezbývá než shrnout, že veškerá argumentace obviněné se míjí s uplatněným dovolacím důvodem (a i s jinými dovolacími důvody). Současně pak mohl uzavřít, že pokud obviněná neuplatnila žádné relevantní námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl být relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
46. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
47. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář