ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.250.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 250/2022-1083
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. P. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 7 To 216/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 38/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 6. 2021, sp. zn. 4 T 38/2020 výrokem ad I. byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2, písm. b), c) trestního zákoníku. Za to byl podle §345 odst. 3 ve spojení s §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území okresu Plzeň-město na dobu pěti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 125/2020 ze dne 25. 8. 2020, kterým byl měněn rozsudek Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 4 T 99/2019 ze dne 3. 3. 2020, stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, jestliže vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Výrokem ad II. byl obviněný podle §226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek, jímž měl spáchat přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
O odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město a obviněného J. P. proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 7 To 216/2021 , jímž obě odvolání podle §256 trestního řádu zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021. Obviněný namítl, že skutek tak, jak byl zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv jím nebyl. Poukázal na údajnou existenci rozporů mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry, jež vedly k právním vadám. Soud opřel závěry o vině obviněného o údajný soulad výpovědi svědkyně L. s výpovědí svědkyň Š. a Ch. Svědkyně Ch. i Š. však nebyly přímo u jednání obviněného a nemohly potvrdit, že by obviněný verbální výhružky doprovodil držením nůžek, čímž by vyvolával důvodné obavy o zdraví nebo život L. R. Informace všech tří svědkyň byly zprostředkované. Obviněný také uvedl, že v přípravném řízení navrhoval výslech obou nezletilých, na což nebylo reagováno. Taktéž nebyl vyslechnut lékař, který ambulantně ošetřoval nezletilého AAAAA (pseudonym). Soud se nepozastavil nad tvrzením svědkyně Š., která uvedla, že její syn J. L. přišel do pokoje ubytovny a začalo mu být špatně. Svědkyně synovi nevyhledala lékařskou pomoc, místo toho nechala dítě samotné a šla si povídat se sousedkou. Svědkyně L. s cílem odvést pozornost policie od jejího přítele vytvořila fabulaci za pomoci svědkyň Š. a Ch., že obviněný vyhrožoval pobodáním nezletilých dětí na ubytovně nůžkami. Svědkyně L. předpokládala, že lživým obviněním obviněného zapříčiní jeho odchod z ubytovny, v krajním případě jeho trestní stíhání. Motiv a zájem svědkyň poškodit obviněného potvrdilo také několik neúspěšně podaných trestních oznámení na jeho osobu a několik přestupkových řízení, kde byla svědkyně L. v pozici podezřelé osoby. Dále uvedl, že pokud OSPOD nebo policejní orgán nezaznamenaly bezprostřední vyjádření dětí po 30. 4. 2019, nelze tento nedostatek zhojit zprávou OSPOD z 16. 7. 2019, v níž nezletilý AAAAA uvedl, že se na událost již příliš nepamatuje a blíže neuvedl žádné konkrétní poznatky ohledně tvrzeného chování obviněného, ani zda vyhrožování obviněného bylo doprovázeno držením nůžek. Obviněný je přesvědčen, že skutek tak, jak byl popsán v odsuzující části výroku rozsudku nalézacího soudu a potvrzen usnesením odvolacího soudu, není přečinem ve smyslu §353 odst. 1, odst. 2, písm. b), c) trestního zákoníku. Tento závěr potvrzuje i neurčitě popsané časové určení spáchání skutku „v dopoledních či podvečerních hodinách dne 30. 4. 2019“. Popis skutku by měl být i časově zcela určitý.
Z uvedených důvodů obviněný požádal, aby Nejvyšší soud ČR ve smyslu §265k odst. 1 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Plzni z 14. 10. 2021 sp. zn. 7 To 216/2021 zrušil a podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil současně také rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující tj. rozsudek Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 4 T 38/2020 a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni s tím, aby tuto v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Ten uvedl, že dovolání obviněného je vystavěno výlučně na doslovném opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy beze zbytku vypořádaly. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu upozornil, že se v takovém případě zpravidla jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Upozornil, že obviněný sice v dovolání v obecné rovině namítl, že zjištěný skutek nenaplňuje znaky přisouzeného přečinu, jeho dovolání je však fakticky vystavěno výlučně na zpochybňování skutkového děje. Obviněný totiž v rozporu se skutkovými závěry soudů namítl, že nezletilým nevyhrožoval s nůžkami v ruce a údajné jednání tedy ani nemohlo vzbudit důvodnou obavu. Takto koncipovanou námitku, jejímž prostřednictvím se obviněný domáhá nápravy údajných skutkových vad, však pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 podřadit nelze. Pokud obviněný ve svém dovolání tvrdil, že skutek se neudál tak, jak to dovozují oba soudy, podle názoru státního zástupce v podstatě označuje tato skutková zjištění za zjevně nesouladná s provedenými důkazy. Takovou námitku lze pak podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. K tomu však dodal, že ji shledává zjevně neopodstatněnou. Okresní soud provedl komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky formování skutkových závěrů. V projednávané trestní věci tak nelze shledat obviněným nastíněný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků stíhaného trestného činu a provedených důkazů, neboť Okresní soud Plzeň-město v návaznosti na řádně realizované dokazování zformoval takový průběh skutkového děje, který zcela koresponduje s provedenými důkazy. Státní zástupce akcentoval zejména výpovědi svědkyň L., Š. a Ch., listinné důkazy vztahující se k osobě dovolatele a jeho trestní minulosti, jakož i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dokumentující chování obviněného. Svým povinnostem dostál i Krajský soud v Plzni, který odvolání obviněného (i státní zástupkyně) řádně přezkoumal a s uplatněnými odvolacími námitkami se beze zbytku vypořádal. Odvolací soud mj. doplnil dokazování o zprávu OSPOD, jejíž závěry v zásadě korespondují s údaji sdělenými uvedenými svědkyněmi. Vyhrožoval-li obviněný s nůžkami v ruce pobodáním dvěma chlapcům ve věku šesti a sedmi let, bezpochyby bylo takové jednání způsobilé vzbudit důvodnou obavu z realizace naznačené hrozby. Státní zástupce uzavřel, že se obviněný jednání dopustil se zbraní a vůči dítěti tak, jak jsou tyto dva znaky určující pro naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby vyjádřeny v §118 a §126 trestního zákoníku. Ačkoli nemusel znát přesný věk poškozených, s ohledem na jejich fyzické dispozice dozajista věděl, že se jedná o děti sotva školou povinné. To, že nůžky jsou v konkrétním případě zbraní, je pak jasné každé, byť i jen průměrně inteligentní a sociálně orientované osobě, obviněného nevyjímaje. Soudy učinily správná skutková zjištění, s nimiž koresponduje také právní kvalifikace jednání obviněného jako přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku. K tomu dodal, že na existenci zjevného či extrémního nesouladu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby o něm rozhodoval ve smyslu §265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání.
Obviněný J. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je významné, že novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Konkrétně byl do §265b odst. 1 trestního řádu zakomponován nový dovolací důvod označený písmenem g) , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně došlo k přečíslování zbylých dovolacích důvodů. Obviněným v dovolání výslovně zmíněný dovolací důvod je tedy nově označen písmenem h) . Tuto změnu trestního řádu je třeba reflektovat i v rámci rozhodování o podaném dovolání, přičemž při klasifikaci jeho námitek pod jednotlivé dovolací důvody, stejně jako při hodnocení důvodnosti dovolání a posouzení skutečnosti, zda se uplatněné námitky s vytýkanými dovolacími důvody rozcházejí či nikoli, musí být v rámci dovolacího řízení vycházeno již z trestního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2022. Nově tedy důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud podotýká, že dovolání obviněného je postaveno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Dále dovolací soud shledal, že argumentace předestřená v dovolání obviněného byla založena na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci. Svými námitkami obviněný směřoval do hodnocení důkazů, jejichž prostřednictvím se snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Obviněný ve svém dovolání vlastním pohledem interpretoval pouze některé důkazy a tím zpochybňoval skutkové závěry přijaté nalézacím soudem. Jeho námitky byly skutkového charakteru nebo jimi obviněný hodnotil provedené důkazy. Z tohoto důvodu je nelze považovat za relevantní ve vztahu k dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Pokud však obviněný ve svém dovolání tvrdil, že se skutek nestal tak, jak to dovozují soudy, označil v podstatě tato skutková zjištění za zjevně nesouladná s provedenými důkazy. Takovou námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 . Tento důvod spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud však shledal, že popsané námitky týkající se skutkových zjištění a provedených důkazů jsou ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 zjevně neopodstatněné. Okresní soud Plzeň-město totiž provedl komplexní a bezvadné dokazování, a to jak co se týká rozsahu, tak rovněž co do problematiky formování skutkových závěrů. V projednávané trestní věci proto nelze shledat obviněným nastíněný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění a provedených důkazů. V návaznosti na řádně realizované dokazování zjistil takový průběh skutkového děje, který plně odpovídá provedeným důkazům. Akcentovat je možné zejména výpovědi svědkyň L., Š. a Ch., listinné důkazy vztahující se k osobě obviněného a jeho trestní minulosti, jakož i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie dokumentující chování obviněného. Krajský soud v Plzni pak z podnětu odvolání obviněného a státní zástupkyně řádně přezkoumal napadené prvostupňové rozhodnutí a beze zbytku se vypořádal s uplatněnými odvolacími námitkami. Mimo jiné doplnil dokazování o zprávu OSPOD, jejíž závěry v zásadě korespondují s údaji sdělenými svědkyněmi. Nutno také zdůraznit, že pokud obviněný vyhrožoval s nůžkami v ruce pobodáním dvěma chlapcům ve věku šesti a sedmi let, bezpochyby bylo takové jednání způsobilé vzbudit důvodnou obavu z realizace naznačené hrozby. Lze uzavřít, že se obviněný jednání dopustil se zbraní a vůči dítěti tak, jak jsou tyto dva znaky určující pro naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby vyjádřeny v §118 a §126 trestního zákoníku. Nejvyšší soud dodává, že i když obviněný nemusel znát přesný věk poškozených, s ohledem na jejich fyzické dispozice musel si uvědomit, že se jedná o děti sotva školou povinné. To, že nůžky byly použity jako výhrůžná zbraň, bylo skutkově nesporným. Soudy učinily správná skutková zjištění, jež odpovídají zvolené právní kvalifikaci jednání obviněného jako přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu