ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.341.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 341/2022-432
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 To 243/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 45/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 1 T 45/2021, byl obviněný D. H. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), jehož dopustil tím, že
dne 28. 4. 2020 kolem 15:20 hodin, řídil na silnici III. třídy č. XY v katastru obce XY vlastní osobní motorové vozidlo zn. Hyundai Atos Prime, reg. zn. XY, přičemž v kilometru 3,51 způsobil dopravní nehodu, kdy při jízdě ve směru od XY na XY hodlal předjet traktor pohybující se před jeho vozidlem, s vozidlem najel na levou polovinu komunikace a to v době, kdy do protisměru jeho jízdy od XY přijíždělo osobní motorové vozidlo zn. Nissan Primera, reg. zn. XY, které řídil majitel Ľ. S., narozený XY, který aby zabránil střetu s vozidlem zn. Hyundai Atos Prime na tuto situaci reagoval vyhýbacím manévrem vpravo, následkem čehož se dostal pravou stranou vozidla do silničního příkopu, přitom při snaze vyjet zpět na komunikaci se stalo vozidlo neovladatelným, následkem toho se vozidlo dostalo do protisměru, kde došlo ke střetu přední části vozidla zn. Nissan s levým bokem protijedoucího motocyklu zn. Yamaha XVZ 1300, reg. zn. XY, které řídil jeho majitel P. L., narozený XY, který po tomto nárazu upadl na komunikaci, přitom utrpěl těžké zranění a to otevřenou tříštivou zlomeninu v dolní polovině obou kostí levého bérce s posunem úlomků, kdy citelné omezení v obvyklém způsobu života trvalo nejméně 5 měsíců, na motocyklu vznikla hmotná škoda ve výši cca 50.000 Kč, dále došlo i k poškození oblečení a ochranné přilby ve výši cca 15.000 Kč, po nárazu do motocyklu pokračovalo vozidlo zn. Nissan v jízdě, kdy narazilo do dalšího protijedoucího osobního motorového vozidla zn. Hyundai i30, reg. zn. XY, majitele J. O., nar. XY, které řídila P. O., nar. XY, která se střetu snažila zabránit vyhýbáním vpravo, při tomto střetu došlo ke škodě na vozidle zn. Hyundai i30 ve výši cca 60.000 Kč, po střetu s vozidlem zn. Hyundai se vozidlo zn. Nissan otočilo kolem své osy a zůstalo stát uprostřed komunikace, kdy na poškozeném vozidle zn. Nissan vznikla škoda ve výši cca 25.000 Kč, za vozidlem zn. Hyundai i30 se pohybovalo vozidlo zn. Renault Trafic, reg. zn. XY, majitele M. H., narozeného XY, které řídil R. S., narozený XY, který se snažil střetu zabránit vyjetím co nejvíce vpravo mimo komunikaci, přesto došlo k poškození i jeho vozidla, kdy toto bylo poškozeno od odletujících plastů z poškozených vozidel, přitom na vozidle vznikla škoda ve výši cca 6.000 Kč, po nehodě obžalovaný sice na místě nehody zastavil, ale po krátké chvilce z místa nehody odjel, přitom nikomu z účastníků neposkytl údaje ke své osobě a vozidlu, provedená orientační dechová zkouška na alkohol u účastníků byla s negativním výsledkem, u obžalovaného vzhledem k odjetí z místa dechová zkouška provedena nebyla, svým jednáním obžalovaný porušil ustanovení §4 písm. a), §4 písm. b), §5 odst. 1 písm. b) a §17 odst. 5 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů – zákon o silničním provozu, v platném znění .
2. Za to byl jmenovaný obviněný odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 §§82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 16 měsíců. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně na náhradě škody částku ve výši 88 857 Kč a poškozenému P. L. na náhradě škody částku ve výši 62 016 Kč a na nemajetkové újmě částku ve výši 150 150 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. L. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný D. H. odvolání , o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 To 243/2021 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 5 To 243/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou podle něj v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
5. Obviněný poukazuje na rozpory ve výpovědích svědků S., P., O. a S., které se týkají barvy jeho vozidla a barvy předjížděného traktoru. Soudy se podle názoru obviněného nevypořádaly s možností omylu těchto svědků. Upozornil jednak na vzdálenost, ze které někteří svědci událost pozorovali, jednak na krátký časový úsek, který měli někteří z nich k dispozici. Tyto rozpory vyvolávají podle obviněného pochybnosti o věrohodnosti uvedených svědků, a to pokud jde o otázku, zda to byl obviněný, kdo vybočil do protisměru. V další části dovolání obviněný podrobně rozebírá jednotlivé svědecké výpovědi a upozorňuje na nejasnosti a rozpory v nich. Z toho dovozuje, že svědkové S. a P. nemluví pravdu o nehodovém ději a oba uvádějí stejné nepravdivé skutečnosti a že ostatní svědci přijali za svou verzi prvně uvedených svědků o vybočení zeleného vozidla řízeného obviněným.
6. Druhý okruh námitek obviněného se týká znaleckého posudku. Obviněný má za to, že nalézací soud nekriticky přejal závěry v něm uvedené a odmítl jeho návrh na vypracování znaleckého posudku jiným znalcem. Je podle něj zřejmé, že znalec nepostupoval objektivně, neboť fakticky přijal jako jedinou verzi příčiny nehodového děje příčinu popisovanou svědky a orgány činnými v trestním řízení, tedy že obviněný vyjel do protisměru, a nezabýval se jiným variantami pohybu vozidel. Nevyjádřil se např. k pohybu vozidla svědka S. s ohledem na nalezené stopy svědčící o pozvolném výjezdu z komunikace. Obviněný se dále obsáhle zabývá pohybem protijedoucího vozidla Nissan a uzavírá, že pokud řidič tohoto vozidla reagoval vybočením vpravo, nemohl reagoval na údajné vyjetí obviněného do protisměru, neboť by podle znaleckého posudku musel začít reagovat v čase předcházejícím době, kdy měl obviněný započít vybočování do protisměru. Příčinou reakce řidiče vozidla Nissan spočívající ve vyjetí vpravo mimo vozovku byl tedy jiný podnět než vybočení vozidla Hyundai řízeného obviněným. Soudy proto pochybily, pokud se nevypořádaly i s jinými možnými příčinami reakce řidiče Nissanu, které mohly způsobit nehodový děj. Mohlo se jednat např. o reakci na jiné vozidlo, ale i o reakci na protijedoucí traktor. Vyloučit podle obviněného nelze ani nevěnování se řízení řidičem vozidla Nissan.
7. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.
8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který hned úvodem svého vyjádření konstatoval, že obviněný označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. zřejmě nadbytečně, neboť mu neodpovídá dovolací argumentace.
9. Státní zástupce má dále za to, že výtky obviněného nejsou opodstatněné. Skutková zjištění soudů totiž podle něj nejsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není v řešeném případě dána. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak podle státního zástupce vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky uvedené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Není chybou, pokud soudy pracují s výpověďmi svědků jako se spolehlivými usvědčujícími důkazy. Platí totiž, že citované důkazy nestojí osamoceně, naopak v klíčových bodech navzájem korespondují, přičemž odpovídají též rozhodným závěrům znaleckého posudku. Kromě toho soudy dostatečně vysvětlily, proč lze předmětné důkazy považovat za spolehlivé a dostačující k usvědčení obviněného. Pakliže je obsah soudy zmíněných usvědčujících důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že mezi nimi zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu neexistuje. Učiněná skutková zjištění totiž v provedených důkazech podklad mají. Řízení není zatíženo ani vadou opomenutých důkazů, neboť v bodě 15. rozsudku okresního soudu je stručně, leč dostatečně vysvětleno, proč není namístě další dokazování v podobě nového znaleckého posudku. Důkazní návrh obviněného tedy nebyl přehlédnut. Naopak okresní soud se s ním v souladu s požadavky ustálené judikatury řádně zabýval a vypořádal se s ním. Tudíž se o opomenutý důkaz jednat nemůže.
10. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a souhlasil, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
12. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022.
14. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je pak naplněn v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Z obsahu dovolání je zjevné, že obviněný jím brojí výlučně proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů o tom, že to byl on, kdo zapříčinil dopravní nehodu. Přetrvávají podle něj pochybnosti o věrohodnosti vyslechnutých svědků i o tom, jak přesně se udál nehodový děj, zejména z jakého důvodu došlo k úhybnému manévru řidiče protijedoucího vozidla značky Nissan řízeného svědkem S.
19. Hned úvodem je však Nejvyšší soud nucen upozornit na poněkud problematické vymezení dovolacích důvodů ze strany obviněného. Ten své dovolání, jak již shora uvedeno, opřel o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo sepsáno a podáno v březnu 2022 a v tomto roce je i projednáváno, je nutno při posuzování projednávaného dovolání vycházet ze znění trestního řádu účinného od 1. 1. 2022. Ačkoliv obviněný cituje správné znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy se dovolává extrémního rozporu skutkových zjištění s provedeným dokazováním a existence opomenutého důkazu (v této části tedy označený dovolací důvod v zásadě odpovídá dovolací argumentaci), toto nelze konstatovat, pokud je o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l), tr. ř., který se po novele trestního řádu účinné od 1. 1. 2022 týká situace, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tímto směrem však obviněný svoje námitky vůbec nezaměřil. Vzhledem k tomu, že dovolání, stejně jako jiná podání učiněná v trestním řízení, je nutno vykládat podle svého obsahu (§59 odst. 1 tr. ř.), je nutno dovodit, že obviněný ve skutečnosti hodlal uplatnit spíše dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který odpovídá dřívějšímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) . Vzhledem k tomu, že odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto, uplatní se druhá alternativa právě citovaného dovolacího důvodu. I přes toto pochybení obviněného stran označení příslušných důvodů dovolání tedy Nejvyšší soud jeho dovolání projednal v rozsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
20. Je možno připustit, že shora nastíněná argumentace obviněného citovaným dovolacím důvodům v zásadě odpovídá, neboť je namítán jednak extrémní rozpor skutkových zjištění (nalézacího) soudu s provedenými důkazy, a to pokud jde o závěry o průběhu nehodového děje, a jednak vada opomenutého důkazu .
21. Na druhou stranu je však nutno upozornit, že o uvedený zjevný (extrémní) rozpor se jedná pouze v určitých závažných případech, kdy důkazní řízení je zatíženo vážnými vadami, např. tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20). Zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění soudů nižších stupňů je tak možný pouze v případě těchto právě nastíněných závažných vad důkazního řízení, a to mj. i proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, v jeho první alternativě, proto zpravidla nelze opřít toliko prostou skutkovou polemiku a nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů ze strany nižších soudů, jak to činí obviněný v nyní projednávaném dovolání.
22. Navíc je třeba konstatovat, že v zásadě totožnou obhajobou obviněného se zabýval již soud nalézací v odůvodnění svého rozsudku, a částečně též soud odvolací. Obviněný tak v podaném dovolání toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů (zejména soud prvního stupně) se s ní dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
23. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku podrobně a přesvědčivě vyložil, na podkladě jakých důkazů dospěl k závěru, že to byl právě obviněný, kdo vyjetím do protisměru způsobil dopravní nehodu, respektive vyvolal nehodový děj, při které byl těžce zraněn poškozený L. Připustil sice, že ve výpovědích svědků existovaly určité rozpory, nicméně i za této situace dospěl k závěru, že z těchto výpovědí bylo možné vycházet, neboť každý z účastníků silničního provozu vnímal danou situaci z jiného místa a úhlu pohledu a každý z nich věnoval situaci před sebou pozornost v jiném okamžiku. I přesto však mezi svědky, kteří vyjetí vozidla jedoucího v koloně za traktorem do protisměru pozorovali, panovala jednoznačná shoda na tom, že šlo o vozidlo zelené barvy. S ohledem na to, že v dané dopravní situaci se na místě jiné podobné vozidlo nevykytovalo, bylo nutno dospět k závěru, že se jednalo o zelený Hyundai Atos řízený obviněným. Soud měl za vyloučené, že by do protisměru vyjela svědkyně K. jedoucí v šedostříbrné Fabii či že by protijedoucí řidič S. vyjel mimo vozovku z jiného důvodu, např. kvůli šířce traktoru.
24. Pokud obviněný namítá nevěrohodnost vyslechnutých svědků z toho důvodu, že tito byli ovlivněni tím, co jim sdělili svědci S. a P., nalézací soud nic takového nezjistil. Lze však připustit, že svědkyně O. skutečně při svém výslechu uvedla, že jí osádka vozidla Nissan na místě nehody popisovala, že jim řidič zeleného vozidla Hyundai vjel do protisměru. V tomto směru je tedy výpověď této svědkyně oslabována. Je nicméně skutečností, že závěr o tom, že obviněný započal předjížděcí manévr a tím způsobil dopravní nehodu, je podporován dalšími svědeckými výpověďmi, zejména pak výpovědí právě svědků S. a P. a svědka S., kteří si byli jisti tím, že předjíždět začalo zelené vozidlo. Pokud obviněný namítá, že svědci se mohli ohledně barvy předjíždějícího vozidla splést, přičemž poukazuje i na krátký časový prostor pro pozorování a zapamatování, jedná se o argumentaci čistě spekulativní, která v žádném případě není způsobilá založit existenci zjevného (extrémního) rozporu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovou situaci nemohou navodit ani další obviněným zmiňované nesrovnalosti (např. absence střetu vozidla Nissan s vozidlem obviněného), neboť je nutné mít na zřeteli značnou chaotičnost průběhu nehodového děje, kdy jeho jednotlivé fáze se udály v rámci vteřin. Zásadní z hlediska viny obviněného je přitom situace, kdy obviněný započal nebezpečný předjížděcí manévr a tím donutil protijedoucí vozidlo k reakci, přičemž o této skutečnosti pochybnosti nepanují a shodují se na ní všichni svědci, jejichž verzi označil jako přijatelnou i znalec Doc. Semela.
25. Jelikož z výpovědí svědků bylo možno učinit závěr o prvotní příčině nehodového děje a jelikož hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků je primárně úkolem nalézacího soudu, který své úvahy řádně rozvedl v odůvodnění svého rozsudku, přičemž nevybočil z požadavků vyplývajících z volného hodnocení důkazů, neboť důkazy nehodnotil svévolně, nelze uvažovat o existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěním. Z toho důvodu není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení do těchto důkazně podložených a odůvodněných úvah soudu prvého stupně jakkoliv zasahovat.
26. Stejné lze konstatovat i k výhradám obviněného týkajícím se znaleckého posudku. Obviněný i zde v zásadě pouze vytrhává z kontextu zjištěného nehodového děje jednotlivé okolnosti, ze kterých se snaží dovodit, že to nebyl on, kdo zavdal prvotní příčinu jeho dalšího průběhu. Z hlediska viny obviněného je totiž v zásadě bezpředmětné, jak uvedl i odvolací soud, zda ostatní účastníci nehodového děje zareagovali na nastalou událost zcela adekvátně či zda se jednalo o reakci částečně nesprávnou. Byl to totiž obviněný, kdo předmětnou mimořádnou situaci v provozu svým nebezpečným předjížděním vyvolal. Stejně jako v případě výše uvedených nesrovnalostí ve výpovědích jednotlivých svědků je třeba nahlížet i na tvrzení svědka S. o tom, že strhl volant na pravou stranu, neboť i toto tvrzení může vycházet z čistě subjektivního vnímání celé situace svědkem, kdy ve skutečnosti se nemuselo jednat o jím tvrzené náhlé vybočení. Pokud pak jde o obviněným analyzovaný časový průběh nehodového děje, je nutno upozornit na to, že jím prezentované závěry o tom, že řidič protijedoucího vozidla Nissan (svědek S.) musel začít reagovat dříve, než měl obviněný započít s vybočováním do protisměru, z čehož obviněný dovozuje, že příčinou jeho reakce byl jiný podnět než předjíždění obviněného, neodpovídají závěrům znaleckého posudku. V něm je totiž jako počátek možné reakce svědka S. uváděn čas 2,5 sekundy před střetem, nikoliv obviněným uváděný čas 5,7 sekund. Způsob, jakým obviněný dospěl k této hodnotě, je navíc čistě spekulativní a obviněný se (nejen) v něm dopouští celé řady fabulací. Z toho důvodu nalézací soud zcela správně zamítl návrh na vypracování nového znaleckého posudku, neboť takový postup nemůže odůvodnit toliko nespokojenost obviněného se závěry již vypracovaného znaleckého posudku. Řízení tak není zatíženo ani vadou opomenutého důkazu, neboť nalézací soud se s tímto důkazním návrhem řádně vypořádal.
27. Z uvedených důvodů lze uzavřít, že skutkový stav nejenže není v namítaném zjevném (extrémním) rozporu s provedenými důkazy, ale je i podle názoru Nejvyššího soudu jeho logickým vyústěním a provedeným důkazům naopak plně odpovídá. Řízení před soudem není stiženo ani vadou opomenutého důkazu. Z toho důvodu nedošlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani souvisejícího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
28. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného D. H. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu