ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.417.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 417/2022-751
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 7. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný F. S., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 5 To 70/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 11/2019-629, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. F. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. 10. 2021, č. j. 29 T 11/2019-629 , byl obviněný F. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že nejméně od roku 2008 do srpna 2009 v obci XY, v ložnici ve výměnku rodinného domu č. XY na ulici XY, když byl v domě sám s nezletilou poškozenou AAAAA (pseudonym), narozenou XY, která byla vnučkou jeho družky M. S., se svlékli do naha, lehli si do postele, kde se mazlili, líbali se, vzájemně se dotýkali na intimních partiích, kdy obžalovaný hladil nezletilou poškozenou na prsou a v rozkroku, sál její prsa, svým penisem jí přejížděl po těle a přes vagínu, lízal a líbal ji na intimních partiích a v jednom případě sála nezletilá obžalovanému pohlavní úd, přičemž využíval stavu bezbrannosti nezletilé, která vyplývala z jejího věku i mentální nevyzrálosti, ačkoliv s ohledem na své osobní a rodinné poměry si byl vědom toho, že AAAAA je osoba nezletilá, a v důsledku jednání obžalovaného se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha a změna osobnosti po katastrofické zkušenosti, které představují neměnné a doživotní postižení osobnosti poškozené.
Za to byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené AAAAA, nar. XY, bytem XY, na náhradě škody částku ve výši 2.016 Kč, na náhradě nemajetkové újmy spočívající ve ztížení společenského uplatnění částku ve výši 714.556 Kč a na náhradě další nemajetkové újmy částku ve výši 250.000 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. 10. 2021, č. j. 29 T 11/2019-629 podal obviněný odvolání.
O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 5 To 70/2021 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 5 To 70/2022, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 716-717), v rámci něhož výslovně neuplatnil žádný dovolací důvod. Z obsahu podaného dovolání pak lze vzhledem ke stručnosti dovolání a absenci jakékoliv relevantní argumentace pouze s velkou mírou benevolence v souladu s §59 odst. 1 tr. ř. obtížně dovodit, že v dovolání se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že věc byla nesprávně právně posouzena.
Obviněný brojí proti závěrům soudu nižších stupňů vycházejícím z nesprávně zjištěného skutkového stavu, kdy soudům zejména vyčítá, že se nezaměřili na pravdivost tvrzení poškozené AAAAA. Zdůraznil přitom, že s tvrzením o sexuálním obtěžování z jeho strany přišla až po šesti letech od rozvodu dovolatele s její babičkou. Je proto přesvědčen, že se jedná o akt msty bývalé družky z důvodu odmítnutí poskytnutí prostředků na nákup automobilu a opravu domu. Soudy se však tímto při rozhodování nezabývaly a nesprávně právně posoudily věc.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky Olomouc zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Opět s velkou mírou benevolence a s ohledem na ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. lze ve spojení s poukazem na zmínku v dovolání dovodit, že podává odvolání i proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci a že v dovolání obviněný nepřímo navrhl i zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 31. 3. 2022, sp. zn. 1 NZO 251/2022.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného zdůraznila, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samotného počátku trestního řízení. Veškeré jím vznesené námitky kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů, jak je třeba posuzovat ten, který důkaz. Podle názoru státní zástupkyně je možno souhlasit s názorem odvolacího soudu, že otázka věrohodnosti postižené, jakož i vzniku posttraumatické stresové poruchy je přesvědčivě odůvodněna znaleckými posudky i dalšími důkazy provedenými ve věci. Jednání obviněného bylo tedy plně prokázáno jeho obžaloba byla vyvrácena a právní kvalifikace jeho jednání je zcela přiléhavá.
S ohledem na výše uvedené proto státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 1. 2020, sp. zn. 5 To 70/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným F. S. vznesená námitka naplňuje jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dlužno podotknout, že obviněný v podaném mimořádném opravném prostředku žádný dovolací důvod explicitně neoznačil, Nejvyšší soud však s ohledem na ustanovení §59 odst. 1 tr. ř. byl schopen z obsahu jeho podání dovodit, a to s velkou mírou benevolence, že brojí právě proti nesprávnému právnímu posouzení věci, jež je obsahem výše citovaného dovolacího důvodu.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Nejvyšší soud tedy není v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Nejvyšší soud dále podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Je třeba upozornit i na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, jak činí dovolatel v projednávané věci. Obviněný uplatnil námitku nesprávného hodnocení důkazu výpovědí poškozené AAAAA, který hodnotil na základě vlastních úvah opírajících se zejména o dlouhou prodlevou mezi oznámením trestného činu a dobou, kdy k vytýkanému jednání mělo docházet, předložil vlastní verzi skutkového stavu, kdy uvedl, že se jedná o akt msty jeho bývalé družky a babičky poškozené v jedné osobě z důvodu, že jí odmítl poskytnout finanční prostředky na nákup osobního automobilu a opravu domu.
Takto uplatněné námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.
Námitky obviněného, jimiž brojí proti hodnocení důkazů a učiněným skutkovým zjištěním, nelze podřadit pod jím užitý dovolací důvod a nenaplňují zároveň žádný jiný z dovolacích důvodů, a to ani pod dovolací důvod podle §265b ods.t 1 písm. g) tr. ř., skrze, který je Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat stabilizovaná skutková zjištění pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Námitka obviněného ač kritizuje jeden z klíčových důkazů, ze kterého byla vyvozena skutková zjištění, svou kvalitou nepřekračuje meze pouhé polemiky s výsledky dokazování, kdy neidentifikuje ani „vadná skutková zjištění“ ani skutková zjištění, která by měla být z uvedeného důkazu vyvozena, natož aby specifikoval podstatná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek a domýšlet za obviněného konkrétní argumentaci, když naopak z §265f tr. ř. je obviněný povinen uvést veškeré okolnosti odůvodňující dovolací námitku.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud připomíná, že doslova totožnou námitku obviněný uplatnil již v rámci podaného řádného opravného prostředku, kdy se jedná o námitku, se kterou se odvolací soud odpovídajícím způsobem vypořádal, když v bodě 12. odůvodnění svého usnesení konstatoval, že rozhodnutí, proti němuž směřoval řádný opravný prostředek „splňuje kritéria obsažená v ustanovení §120 tr. ř. z hlediska struktury rozsudku, a pokud se týká jeho odůvodnění, pak i ustanovení §125 tr. ř. (soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané - str. 1-2, o které důkazy svá skutková zjištění opřel - str. 2-16, jak se vypořádal s obhajobou obžalovaného a jakými úvahami se řídil - str. 16-26).“
Samotnou otázku věrohodnosti výpovědi poškozené řešil zejména nalézací soud v bodě 72. odůvodnění svého rozsudku, kdy dospěl k jednoznačnému přesvědčení, že výpověď poškozené AAAAA je věrohodná. Učinil tak jednak na podkladě vnímání poškozené jejím blízkým okolím, které jí hned uvěřilo a jednalo podle tohoto sdělení, a jednak závěry znalců MUDr. Martinů a PhDr. Koldy, kteří konstatovali, že je osobou obecně i specificky věrohodnou. Znalec doc. MUDr. Ilja Žukov, CSc., pak vyloučil, že by poškozená simulovala příznaky posttraumatické stresové poruchy a zároveň konstatoval, že v její anamnéze není žádná jiná okolnost, která by mohla být příčinou jejích potíží. Rovněž bylo zjištěno, že v době spáchání činů netrpěla poškozená žádnou poruchou, který by mohla deformovat její schopnost správně vnímat a zapamatovat si prožité události nebo je následně reprodukovat. „Konečně, poškozená byla v rámci trestního řízení opakovaně vyslýchána a znalecky zkoumána, přičemž se v základu nikdy významně neodchýlila od popisu projednávaného skutku. Dílčí nepřesnosti pak soud, stejně jako znalci, považuje spíše za skutečnost podporující závěr o věrohodnosti poškozené, když znakem vymyšlené a naučené historky by byla právě vysoká míra detailu a konstantní přesný popis událostí.“
Uvedenému závěru pak bezezbytku přisvědčil odvolací soud v bodě 16. svého usnesení, kdy konstatoval, že „ otázky příčetnosti obžalovaného v době spáchání trestného činu, duševního stavu a věrohodnosti poškozené, jakož i vzniklého poruchového následku v podobě posttraumatické stresové poruchy s trvalou změnou osobnosti poškozené, představující její doživotní postižení v této oblasti, byly dostatečně vyřešeny a objektivizovány znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, na jejichž závěry lze v podrobnostech rovněž plně odkázat.“ Ostatně v bodě 17 odůvodnění svého usnesení stran skutkových zjištění uzavřel, že „ pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudem prvního stupně nevznikají.“ S uvedenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje a uzavírá, že závěr o věrohodnosti poškozené byl podepřen mnohými procesně korektním způsobem provedenými důkazy, na základě kterých byl v souladu se zásady formální logiky vystavěn přesvědčivý závěr o průběhu skutkového děje.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu