ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.42.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 42/2022-417
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání, které podala obviněná V. Š. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Opava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 6 To 59/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 53 T 2/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 53 T 2/2021 byla obviněná V. Š. uznána vinou pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byla podle §140 odst. 1 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to dvou kusů kuchyňských nožů zajištěných při ohledání místa činu jako stopa č. 2 – věcná a stopa č. 3 – věcná. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku bylo obviněné uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky na náhradě majetkové škody částku 167 334 Kč.
O odvolání obviněné proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 6 To 59/2021 , jímž podle §256 trestního řádu odvolání zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 9. 2021 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním , v němž uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněná uvedla, že rozhodnutí soudu spočívá v nesprávně vyhodnocené aplikaci §21 odst. 3 trestního zákoníku a na nesprávném hmotněprávním posouzení okolností rozhodných pro stanovení výše trestu, kdy okolnosti případu a poměry obviněné přisvědčovaly možnosti uložit trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby dle §58 odst. 2 trestního zákoníku či §58 odst. 6 trestního zákoníku. Uvedla, že ona sama učinila vše potřebné k tomu, aby ke škodlivému následku v podobě smrti poškozeného nedošlo, tomuto následku tedy aktivně zamezila. Jednalo se o neukončený pokus. Obviněná se dobrovolně zdržela dalšího jednání, které by směřovalo k usmrcení poškozeného a zavolala rychlou záchrannou službu, se kterou aktivně spolupracovala na odvrácení úmrtí poškozeného. Konstatovala, že zásah pachatele v případě zamezení škodlivého následku je třeba vždy posuzovat co nejvíce individuálně. K tomu se odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu. Ačkoliv nalézací soud bral na vědomí nutnost individuálního přístupu, neučinil tak a v potřebné míře v kontextu aplikace hmotného práva tak neučinil ani soud odvolací. Obviněná vykonala vše, co bylo v jejich silách a možnostech vzhledem ke stavu ovlivnění alkoholem, co učinit mohla, aby aktivně hrozícímu následku zabránila. Kdyby jednala úmyslně a chtěla škodlivý následek způsobit, aktivně by se nepodílela na záchraně života poškozeného. Poškozený navíc nebyl v přímém a okamžitém ohrožení života. Ze znaleckého posudku MUDr. Petra Chromce vyplynulo, že až pokud by byl časový interval od činu k záchranným lékařským zákrokům cca dvojnásobný, než v reálu byl, tak by mohlo dojít k závažnému ohrožení života poškozeného. Rozhodnutí soudu je proto v rozporu s hmotným právem, když mělo být aplikováno ustanovení trestního zákoníku o trestnosti pokusu obviněné dle §21 odst. 3 trestního zákoníku. Dále namítla, že okolnosti případu a její poměry přisvědčovaly možnosti uložit trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby dle §58 odst. 1 trestního zákoníku či §58 odst. 6 trestního zákoníku. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce trvání 10 let je pro obviněnou nepřiměřeně přísným trestem, když její nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Soud měl podle jejího mínění aplikovat mimořádné snížení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby dle §58 odst. 1 trestního zákoníku či §58 odst. 6 trestního zákoníku. Soud se však možnostmi nápravy obviněné trestem kratšího trvání detailněji nezabýval a na jakoukoli individualizaci trestu v tomto směru rezignoval. Obviněná poukázala také na několik obdobných případů a uvedla, že k nim měly soudy přihlédnout. Demonstrovala na nich, že ji měl být uložen mírnější trest.
Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 6 To 59/2021, popřípadě též vadné řízení mu předcházející ve smyslu §256k odst. 1 trestního řádu, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupkyně tam činná souhlasila s názory soudů obou stupňů, že se jednalo o pokus ukončený, kdy obviněná subjektivně učinila vše pro dokonání zamýšleného trestného činu, tedy usmrcení poškozeného. Tři bodnosečné rány nožem o délce čepele 100 mm do levé poloviny hrudníku poškozeného, kde se v souladu s obecným povědomím nacházejí životně důležité orgány, lze pouze stěží v tomto případě interpretovat odlišně. Ze závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Petra Chromce jednoznačně vyplynulo, že stav poškozeného vyžadoval urgentní lékařský zákrok a pokud by byl časový interval od činu k zákroku asi dvojnásobný, než v reálu byl, mohlo dojít k závažnému ohrožení života poškozeného. Podle státní zástupkyně je tedy jasné, že útok obviněné byl plně způsobilý přivodit poškozenému smrtelný následek. Následné přivolání lékařské pomoci pak bylo projevem kolísavé nálady obviněné, což lze dobře rozeznat i ze samotného záznamu hovoru s operátorkou záchranné služby, při němž obviněná v jistém okamžiku uváděla, že měla zájem na usmrcení poškozeného. Samotné přivolání lékařské pomoci nelze hodnotit jako odstranění nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákoníkem ve smyslu §21 odst. 3 trestního zákoníku. K aplikaci §58 odst. 1, odst. 6 trestního zákoníku státní zástupkyně uvedla, že na aplikaci neexistuje nárok, ale záleží na posouzení daných okolností případu a osoby obviněné. Podmínkou užití §58 odst. 1 trestního zákoníku jsou okolnosti případu či poměry pachatele. V nyní posuzované věci nebyly shledány žádné okolnosti, které by bylo možno považovat za podklad pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Jednání obviněné bylo intenzivní, plně způsobilé přivodit smrtelný následek a ani následné přivolání lékařské pomoci není okolností natolik mimořádnou, že by mělo odůvodňovat uložení trestu mimořádně pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Obviněná sice žila s poškozeným ve společné domácnosti, avšak žádná další osoba na ni nebyla v materiálním ani jiném slova smyslu odkázána, přičemž degradaci manželského stavu na pozadí periodické nadměrné konzumace alkoholu nelze hodnotit jako poměry odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Současně nebyly zjištěny ani podmínky pro uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby ve smyslu §58 odst. 6 trestného zákoníku, které lze uplatnit, pokud je odsuzován pachatel za pokus trestného činu, neboť vzhledem k intenzitě útoku obviněné vůči poškozenému má za to, že v tomto případě uložení trestu na samé dolní hranici zákonné trestní sazby nelze hodnotit jako nepřiměřeně přísné. Naopak trest uložený obviněné označila státní zástupkyně za zcela přiměřený všem zákonným hlediskům pro ukládání trestu.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrhovaným způsobem.
V reakci na vyjádření státní zástupkyně zaslala obviněná svou repliku, ve které uvedla, že na podaném dovolání v celém rozsahu trvá a neztotožňuje se se závěry státní zástupkyně. Předmětné vyjádření označila za nedostačující vzhledem ke skutečnosti, že bylo přehlédnuto upozornění na obdobné případy, kdy bylo přistoupeno k mimořádnému snížení trestu. Blíže tyto obdobné případy rozvedla.
Obviněná V. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byla obviněná uznána vinou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je významné, že novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Konkrétně byl do §265b odst. 1 trestního řádu zakomponován nový dovolací důvod označený písmenem g), který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně došlo k přečíslování zbylých dovolacích důvodů. Obviněnou v dovolání výslovně zmíněný dovolací důvod je tedy nově označen písmenem h). Tuto změnu trestního řádu je třeba reflektovat i v rámci rozhodování o podaném dovolání, přičemž při klasifikaci jejích námitek pod jednotlivé dovolací důvody, stejně jako při hodnocení důvodnosti dovolání a posouzení skutečnosti, zda se uplatněné námitky s vytýkaným dovolacím důvodem rozcházejí či nikoli, musí být v rámci dovolacího řízení vycházeno již z trestního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2022. Nově tedy důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud neshledal, že by napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci trpěla vadami, vytýkanými dovoláním. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné je postaveno na dvou hlavních námitkách. První se týká nesprávně vyhodnocené aplikace §21 odst. 3 trestního zákoníku a druhá nesprávného posouzení okolností rozhodných pro stanovení výše trestu podle §58 odst. 2 trestního zákoníku či §58 odst. 6 trestního zákoníku.
K námitkám týkajících se toho, že soudy neaplikovaly ustanovení §21 odst. 3 trestního zákoníku ohledně zániku trestnosti pokusu, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že šlo o ukončený pokus, kdy obviněná subjektivně učinila vše pro dokonání zamýšleného trestného činu a usmrcení poškozeného. Tři bodnosečné rány nožem o délce čepele 100 mm do levé poloviny hrudníku poškozeného, kde se v souladu s obecným povědomím nacházejí životně důležité orgány, byly totiž zcela způsobilé za jistých okolností, nezávislých na vůli obviněné, přivodit smrt poškozeného. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Petra Chromce jednoznačně vyplynulo, že stav poškozeného vyžadoval včasný lékařský zákrok a pokud by byl časový interval od provedení činu do poskytnutí potřebného ošetření zhruba dvojnásobný, než v reálu byl, mohlo dojít k závažnému ohrožení života poškozeného. Z toho je zřejmé, že útok obviněné cíleně směřoval proti životu poškozeného. Pokud šlo o následné přivolání lékařské pomoci, to bylo pouze projevem kolísavé nálady obviněné, což vyplynulo i ze samotného záznamu hovoru s operátorkou záchranné služby, při němž obviněná mimo jiné uváděla, že měla zájem na usmrcení poškozeného. Přivolání lékařské pomoci proto nelze hodnotit jako odstranění nebezpečí, které vzniklo v zájmu chráněného trestním zákoníkem ve smyslu §21 odst. 3 trestního zákoníku.
Námitky, že okolnosti případu a poměry obviněné přisvědčovaly možnosti uložit trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby podle §58 odst. 2 trestního zákoníku či §58 odst. 6 trestního zákoníku, že nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 10 let je pro ni nepřiměřeně přísný, když nápravy bylo možné dosáhnout i trestem kratšího trvání, že se soudy detailně nezabývaly možnostmi nápravy obviněné při uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v kratším trváním, že rezignovaly na jakoukoli individualizaci trestu, jsou rovněž neopodstatněné. Při aplikaci §58 odst. 1 nebo odst. 6 trestního zákoníku záleží na posouzení daných okolností případu a osoby obviněné. Podmínkou užití §58 odst. 1 trestního zákoníku jsou okolnosti případu či poměry pachatele. V nyní posuzované věci nebyly shledány žádné okolnosti, které by bylo možno považovat za podklad pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Jednání obviněné bylo intenzivní, plně způsobilé přivodit smrtelný následek a ani následné přivolání lékařské pomoci není okolností natolik mimořádnou, že by mělo odůvodňovat uložení trestu mimořádně pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Nadměrná konzumace alkoholu a z ní vyplývající vznik konfliktních situací v partnerském vztahu jsou faktory, nestojící objektivně mimo volní sféru jednání osob, které jsou schopny uvědomovat si možné následky chování v takovém stavu. Hodnocení zmíněných okolností je zcela v kompetenci rozhodujících soudů při absenci rigorózního zákonného ustanovení, směřujícího ke způsobu jejich hodnocení.
Současně nebyly zjištěny ani podmínky pro uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestné sazby ve smyslu §58 odst. 6 trestného zákoníku, které lze uplatnit, pokud je odsuzován pachatel za pokus trestného činu, neboť vzhledem k intenzitě a směru útoku obviněné vůči poškozenému lze konstatovat, že hrozil smrtelný následek a v tomto případě uložení trestu na samé dolní hranici zákonné trestní sazby zcela adekvátně reflektuje jak subjektivní, tak objektivní okolnosti případu. Trest, který byl obviněné uložen, je zcela přiměřený, odpovídající všem zákonným hlediskům pro ukládání trestu.
Vzhledem k tomu, že uplatněné dovolací námitky obviněné nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§265n trestního ř.).
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu