ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.516.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 516/2022-570
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovoláních, která podali obvinění L. K. ml. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, fakticky bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice; L. K. st. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, fakticky bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov; a J. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, fakticky bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 7 To 32/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 81/2021, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. ml. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. st. odmítá.
III. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 39 T 81/2021, byl obviněný L. K. ml. uznán vinným ad I. zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ad II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku. Obvinění L. K. st. a J. K. byli shodně uznáni vinnými zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.
2. Uvedených trestných činů se obvinění dopustili tím, že
I. dne 26. 5. 2021 kolem 8:45 hodin v Praze 7, XY , přijeli společně na místo motorovým vozidlem značky Volkswagen Golf, RZ: XY , a následně na ulici přistoupili k poškozené J. B., narozené XY , která zde měla kočárek se svým nezletilým synem AAAAA(pseudonym), narozeným XY , přičemž obžalovaný L. K. mladší vzal z kočárku nezletilého, jehož je biologickým otcem, avšak není zapsán v jeho rodném listě, a slovně se domáhal toho, že chce se svým synem strávit aspoň pár hodin na jeho narozeniny, s čímž poškozená nesouhlasila a požadovala, aby jí jejího syna okamžitě vrátil, načež obžalovaní poškozenou verbálně napadli slovy: "ty kurvo, špíno, šlapko", a obžalovaný L. K. mladší předal dítě do rukou svého bratra obžalovaného J. K., poodešel zpět k vozu, odkud se po chvíli vrátil s teleskopickým obuškem v ruce a ukázal jej poškozené se slovy, že jí zpřeláme nohy, že ji zastřelí, a požadoval po ní, aby nastoupila k němu do auta, že pojedou všichni k němu domů, kde společně oslaví narozeniny nezletilého, následně obžalovaný L. K. mladší společně se svým otcem obžalovaným L. K. starším natlačili svými těly a rukama poškozenou ke zdi, kde na ni gestikulovali sevřenou pěstí, poškozenou slovně uráželi a přikazovali jí, aby šla s nimi, což poškozená opakovaně odmítala, a opodál stojící obžalovaný J. K., který držel dítě poškozené, slovně neustále poškozenou urážel poškozenou a současně povzbuzoval oba obžalované L. K., načež tito obžalovaní uchopili poškozenou za její paže a snažili se ji násilně odvléct k vozidlu, čemuž se poškozená bránila, avšak vzhledem k jejich fyzické převaze poškozenou k vozidlu dotáhli, načež v důsledku v dálce znějících sirén policejních vozů, obžalovaní svého jednání zanechali a obžalovaný J. K. vrátil syna poškozené zpět do kočárku, přičemž obžalovaný L. K. mladší byl v incidentu informován poškozenou, že Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl dne 21. 5. 2021 usnesením č. j. 22 Nc 5001/2021-15, vykonatelným dne 21. 5. 2021, o předběžném opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, na jehož základě je obžalovaný L. K. mladší povinen se zdržet osobního setkávání a kontaktu s poškozenou, a přesto svého jednání nezanechal;
II. obviněný L. K. ml. dne XY v čase od 10:15 hodin do 10:25 hodin, v Praze 7, XY , v prostoru recepce Azylového domu Otevřené srdce, kontaktoval společně se svým otcem L. K., narozeným XY , a bratrem J. K., narozeným XY , poškozenou J. B., narozenou XY , která se na místě nacházela se svým synem AAAAA, narozeným XY , přičemž obžalovaný L. K. mladší k poškozené přistoupil do bezprostřední blízkosti a z jejích rukou jí syna odebral, dále setrvával v prostoru recepce a s poškozenou J. B. komunikoval, načež J. B. z místa na chvíli odešla a následně se vrátila se sociální pracovnicí paní M. Š., která obžalovanému L. K. mladšímu sdělila, ať syna vrátí poškozené, jinak zavolá policii, načež obžalovaný L. K. mladší poškozené dítě vrátil a z místa odešel i se svým otcem a bratrem, přičemž již v době příjezdu do jmenovaného azylového domu obžalovaný L. K. mladší věděl od poškozené z předchozího incidentu s poškozenou téhož dne v čase okolo 8:45 hodin, že Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl usnesením ze dne 21. 5. 2021 č. j. 22 Nc 5001/2021-15, vykonatelným dne 21. 5. 2021, o předběžném opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí tak, že obžalovaný L. K. mladší byl povinen se zdržet osobního setkávání a kontaktu s poškozenou, či takový kontakt navazovat.
3. Za uvedené trestné činy byl obviněný L. K. ml. podle §175 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, teleskopického obušku. Obviněný L. K. st. a obviněný J. K. byli shodně odsouzeni podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podali všichni tři obvinění odvolání . O odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 7 To 32/2022 , tak, že podle §256 tr. ř. odvolání všech tří obviněných zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podali všichni tři obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání .
6. Obviněný L. K. ml. své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Naplnění dovolacího důvodu podle písm. g) spatřuje v tom, že nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle písm. h) namítá, že soudy nesprávně právně posoudily naplnění objektivní i subjektivní stránky trestného činu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku.
7. V části II. dovolání obviněný L. K. ml. namítá, že jedinou osobou, která jej usvědčuje, je poškozená, která je vedena záměrem mu uškodit. Tvrzení poškozené, že obviněný měl u sebe teleskopický obušek, kterým jí měl vyhrožovat, je osamocené a neodpovídá kamerovým záznamům z místa (obviněný měl v kapse jen obdélníkový předmět, obušek není nikde patrný). Pokud skutkový děj věrně zachycují kamerové záznamy, měly by z nich soudy vyjít. Obviněný nepopírá, že teleskopický obušek vlastní, vozí ho v autě. Ví to i poškozená. Dále obviněný namítá, že odvolací soud při přezkumu rozhodnutí nalézacího soudu vyšel z mylného předpokladu, že automobil obviněného stál na protější straně silnice.
8. Obviněný již v odvolání namítal, že nalézací soud vycházel z nesprávného závěru, že policie byla přivolána z důvodu nátlaku a násilí ze strany obviněných na poškozenou. To z provedeného dokazování nevyplývá (opět kromě nevěrohodné výpovědi poškozené). Obviněný trvá na tom, že žádné násilí přítomno nebylo. Odvolací soud se s touto námitkou obviněného nevypořádal.
9. Obviněný zpochybňuje výpověď svědkyně V. – podle něj ze vzdálenosti 80 metrů nemohla vidět detaily, které popsala (tahání poškozené do auta, napřahování pěstí). Ani svědkyně P. (pracující v obchodu s obuví) nemohla vzhledem k umístění výlohy incident dobře vidět.
10. Obviněný kritizuje, že soudy se v odůvodnění nevypořádaly s informacemi, které vyplynuly z výpovědí svědkyň P. a D. K. (o hezkém přístupu obviněného k poškozené). Obviněný dále kritizuje neprovedení obhajobou navrženého důkazu – „psychologického posudku na poškozenou“, obzvlášť když poškozená byla v nedávné době hospitalizována v psychiatrické nemocnici.
11. V části III. obviněný zpochybňuje skutkové závěry. Není pravdou, že obviněný byl informován o obsahu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5 2021, č. j. 22 Nc 5001/2021-15 o předběžném opatření. Obviněný namítá, že poškozená mu jen během hádky řekla, že „se k ní nesmí dle rozhodnutí soudu přibližovat“. Usnesení mu však nepřečetla, nepředložila jej ani k nahlédnutí. To neučinili ani zasahující policisté, jak je patrné z jejich výpovědí. Z provedeného dokazování nelze dojít k závěru o řádném a věrném seznámení obviněného s předmětným usnesením.
12. Pokud jde o situaci v azylovém domě, obviněný sem přišel na pozvání poškozené navštívit syna, s nímž mu styk zakázán nebyl, a předat mu dárky k narozeninám. Poškozená se na recepci dostavila dobrovolně, jak je patrné i z kamerových záznamů.
13. Pro naplnění skutkové podstaty §337 odst. 2 tr. zákoníku je třeba, aby pachatel závažným nebo opakovaným jednáním zmařil rozhodnutí soudu. Obviněný je přesvědčen, že i kdyby mu byl obsah usnesení o předběžném opatření věrně znám, což ovšem nebyl, ani v takovém případě by se naplnění skutkové podstaty dle §337 odst. 2 tr. zákoníku dopustit nemohl, protože právě ona závažnost, resp. opakovanost v jeho jednání zcela absentuje.
14. V části IV. dovolání obviněný tvrdí, že dokazování trpí rozpory. Svědkyně Š. uvedla, že před azylovým domem obdržela od obviněného dokumenty, mezi nimiž bylo i usnesení o předběžném opatření. To však není možné, neboť toto usnesení bylo obviněnému doručeno až později, což prokázal doručenkou. Odvolací soud se s tímto rozporem nijak nevypořádal.
15. V části V. dovolání obviněný uvádí, že v projednávané věci lze na základě dokazování dojít k několika skutkovým verzím incidentu. Za této situace (v pochybnostech) se soudy nemohou přiklonit k verzi, která je pro obviněného nepříznivá. Takový postup je porušením zásady presumpce neviny.
16. Obviněný souhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu a aby za použití §265m tr. ř. rozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. In eventum obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud po zrušení rozhodnutí odvolacího (a případně také nalézacího) soudu věc vrátil odvolacímu (nebo nalézacímu) soudu k novému projednání a rozhodnutí.
17. Obviněný L. K. st. své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
18. Namítá, že svědkyni V. byl při výslechu v hlavním líčení v rozporu s §158 odst. 6 tr. ř. předestřen obsah vysvětlení, které dříve podala policejnímu orgánu. Předtím, než byl svědkyni obsah vysvětlení předestřen, vypovídala mlhavě a konflikt líčila tak, že probíhal bez známek násilí či jeho hrozby. Ovlivnění svědkyně předestřením obsahu vysvětlení je patrné ze zvukového záznamu hlavního líčení. Závěry o přítomnosti násilí či jeho hrozby jsou tak založeny na procesně nepoužitelném důkazu, když z ostatních důkazů k takovému závěru dospět nelze.
19. Obviněný se dovolává aplikace zásady in dubio pro reo . Namítá absenci zavinění. Pokud bylo úmyslem obviněného pod hrozbou násilí a následně násilím zavléct poškozenou do auta, je nelogické, že by se tak nestalo za hodinu a čtvrt, po kterou incident trval.
20. Obviněný kritizuje postup nalézacího soudu, který neprovedl výslech zasahujících policistů Š. a V. a svědkyně P. Není spokojen s odůvodněním tohoto odmítnutí, a to jak ze strany nalézacího soudu, tak ze strany odvolacího soudu. Zároveň však namítá, že svědkyně P. nemohla incident oknem z prodejny obuvi vidět.
21. Obviněný je přesvědčen, že nalézací soud domýšlí okolnosti, k nimž neprovedl žádné dokazování. Obviněný zdůrazňuje, že je romského etnika. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu a aby podle §265m tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.
22. Obviněný J. K. své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, ačkoliv dovolání (stejně jako ostatní obvinění) podal až po 1. 1. 2022. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Právní závěry soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními.
23. Obviněný namítá, že skutkové závěry, podle nichž poškozená nemohla odejít z místa, protože neměla syna ve své moci, a že J. K. poškozenou slovně urážel a povzbuzoval L. K., nemá (kromě nevěrohodného tvrzení zaujaté poškozené) žádnou oporu v provedeném dokazování. Z videozáznamů i výpovědi svědkyně V. vyplynulo, že obviněný J. K. hrál v kauze pouze marginální roli. V blízkosti poškozené většinu času nepobýval.
24. Zpochybňuje naplnění subjektivní stránky, když podle něj nebylo prokázáno, že věděl, že půjde s bratry působit na poškozenou – soudy na tuto jeho námitku nereagovaly.
25. Obviněný stejně jako L. K. ml. poukazuje na to, že z žádné svědecké výpovědi ani kamerového záznamu nevyplývá, že by poškozenou někdo násilím tahal do vozidla, a tím spíše, že by se na tom podílel obviněný J. K. Naopak, obvinění podle kamerového záznamu stojí v minimálně třímetrové vzdálenosti od poškozené, a když se poškozená pohybuje k nim, couvají. Obviněný J. K. poukazuje na to, že kolem incidentu procházely desítky chodců a žádný se nezastavil ani neohlédl. Odvolává se také na výpovědi zasahujících policistů, kteří vypověděli, že na místě byli všichni včetně poškozené naprosto v klidu a že na poškozené nebyl patrný žádný strach. Obviněný také namítá, že poškozená ani netvrdila, že by se domáhala vrácení syna a obviněný to odmítl – on situaci chápal tak, že pohlídá synovce, než se jeho rodiče domluví (krmil ho banánem).
26. Obviněný dále namítá, že soudy nijak nevysvětlily, proč měly tvrzení poškozené za věrohodná. Kritizuje neprovedení znaleckého posudku k otázce věrohodnosti poškozené.
27. I kdyby se snad měl skutek odehrát tak, jak tvrdí nižší soudy, měly se soudy zabývat subsidiaritou trestní represe. Obviněný je přesvědčen, že kdyby nešlo o jejich konkrétní osoby s jejich trestní minulostí, bylo by obdobné jednání kvalifikováno maximálně jako přestupek. Uložený trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců obviněný s ohledem na jeho marginální přispění k trestnému činu považuje za nepřiměřeně vysoký.
28. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i veškerá rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
29. Dovolání obviněných byla ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zaslána nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, v čem spočívají uplatněné dovolací důvody; shrnula dovolací argumentaci každého z obviněných a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
30. Provedené dokazování považuje státní zástupkyně za úplné, dostatečné a náležitě odůvodněné. Obvinění rozporují skutková zjištění. Jejich obhajoba se liší oproti verzi, kterou uváděli v přípravném řízení, a byla vyvrácena provedenými důkazy. Státní zástupkyně následně zrekapitulovala skutková zjištění, k nimž soudy došly, a obsah důkazů, z nichž bylo možné tyto skutkové závěry učinit.
31. Na pochybení nalézacího sodu, který svědkyni V. při výpovědi v hlavním líčení předestřel obsah jejího vysvětlení z přípravného řízení, odvolací soud reagoval – a správně konstatoval, že odpověď na otázku, která byla kvůli předestření procesně znehodnocena, má pro projednávanou věc nulovou důkazní potenci.
32. Státní zástupkyně neshledala existenci opomenutých důkazů. Výslech svědkyň P. a P. je nadbytečný, protože všichni obvinění i státní zástupce souhlasili s přečtením úředních záznamů o podání jejich vysvětlení. Svědkyně P. a D. K. vyslechnuty byly a nalézací soud mohl jejich výpovědi posoudit. S návrhem na vypracování znaleckého posudku „na poškozenou“ se odvolací soud vypořádal – znalec psycholog podle judikatury není oprávněn vyjadřovat se k otázce, zda je výpověď svědka věrohodná, takové posouzení přísluší soudu. Rozhodnutí tedy vadou opomenutých důkazů netrpí.
33. Aplikace zásady presumpce neviny, resp. „in dubio pro reo“ nebyla na místě, neboť o spáchání jednání obviněným L. K. st. nebylo pochyb.
34. K otázce seznámení s obsahem usnesení o předběžném opatření státní zástupkyně konstatuje, že obviněný s ním byl seznámen v průběhu prvního incidentu. Informovala jej o něm poškozená i zasahující policista Š., seznámení v přípravném řízení potvrdil i sám L. K. ml.
35. Soud logicky uzavřel, že poškozená obviněnému L. K. ml. sdělila, aby dárky pro nezletilého přivezli do azylového domu z důvodu strachu z obviněných při prvním incidentu. Danému závěru pak odpovídalo i zjištění, že poškozená učinila opatření, aby se s obviněnými nesetkala. I přes tyto skutečnosti se však obviněný s poškozenou v recepci azylového domu setkal, přistoupil do její bezprostřední blízkosti a z rukou jí odebral syna. Svého jednání zanechal až po zásahu sociální pracovnice. Skutečnost, že svědkyně Š. mylně uvedla, že usnesení o předběžném opatření získala od obviněného, nikoli od poškozené, sama o sobě není důvodem, aby její výpověď byla podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnocená jako nevěrohodná.
36. Námitky obviněného L. K. ml. jsou skutkové povahy, ačkoliv je obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
37. Státní zástupkyně se neztotožnila s námitkami L K. ml. ohledně absence znaku závažnosti či opakovanosti ve smyslu §337 odst. 2 tr. zákoníku. Státní zástupkyně s odkazem na odbornou literaturu konstatuje, že jednání obviněného bezpochyby naplnilo znak závažnosti. Obviněný poté, co se společně s otcem a bratrem dopustili vůči poškozené trestného činu vydírání, i přes vědomost o předběžném opatření, s nímž byl seznámen, jel s otcem a bratrem znovu za poškozenou do azylového domu, přistoupil do její bezprostřední blízkosti, z rukou jí odebral syna a setrvával v její blízkosti, komunikoval s ní. Vědomě se dopustil závažného jednání, aby zmařil rozhodnutí soudu o předběžném opatření.
38. Stejně tak se státní zástupkyně neztotožnila s námitkou obviněného J. K., že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku vytýkaného zločinu. Není pravdou, že nevěděl, že jde s bratrem působit na poškozenou, nebyl „mediátorem“ sporu. Soudem bylo zjištěno, že obviněné jednali ve shodě s cílem, aby k nim poškozená nasedla do auta. Během incidentu nikdo nezasáhl proti násilí a nátlaku na poškozenou. Toto jednání lze považovat za konkludentní domluvu; i J. K. se na jednání ostatních obviněných podílel, byť držel nezletilého a poškozenou do auta fyzicky netahal. I držením nezletilého ale působil na poškozenou, která tak nemohla odejít z místa incidentu, čímž (společně se svou přítomností) zesiloval účinek výhružek násilím. Soud podle státní zástupkyně správně poukázal na rozhodnutí R 11/2006. Úvaha o užití zásady subsidiarity trestní represe ve spojení s principem ultima ratio není na místě, neboť čin dosáhl dostatečné společenské škodlivosti a odpovídal běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.
39. Státní zástupkyně nepřisvědčila ani námitce obviněného L. K. st., že v jeho případě absentuje zavinění. Bylo prokázáno, že obviněný úmyslně spolu se spoluobviněnými přijel vozidlem na místo činu, kde na poškozenou spolupůsobil s oběma spoluobviněnými s cílem, aby poškozená nastoupila do auta i s nezletilým a jela s obviněnými oslavit narozeniny nezletilého, ač o to nestála. I u něj je nutno konstatovat, že proti jednání, jehož se vůči poškozené dopouštěl L. K. ml., nijak nevystoupil, z místa neodešel, naopak poškozené nadával, hrubě ji natlačil spolu s L. K. ml. ke zdi, gestikulovali na ni sevřenou pěstí, poškozenou slovně uráželi a přikazovali jí, aby šla s nimi. Spolu se svým synem ji pak uchopili za paže a snažili se ji násilně dovléct k vozidlu, čemuž se poškozená bránila. Obviněný tímto svým úmyslným jednáním bezesporu poškozenou násilím a pohrůžkou násilí nutil, aby něco konala a spáchal takový čin nejméně se dvěma osobami.
40. Obviněný J. K. v rámci svého dovolání brojil proti uloženému trestu, ač výslovně neužil dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ani v případě, že by tento dovolací důvod uplatnil, nebylo by možno jeho námitkám přisvědčit, neboť uložený trest není druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani není uložen ve výměře mimo trestní sazbu.
41. Státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
42. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda byla dovolání podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné.
43. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
44. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
45. Obvinění L. K. ml. a L. K. st. v podaných dovoláních uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném do 1. 1. 2022. Obviněný J. K. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Jeho argumentace přitom formálně odpovídá týmž dovolacím důvodům podle účinné právní úpravy, které uplatnili obvinění L. K. ml. a L. K. st.
46. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
47. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
48. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
49. Skutkový stav je při dovolacím přezkumu hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
50. Do skutkových zjištění, k nimž na základě provedeného dokazování došel nalézací a případně odvolací soud, může Nejvyšší soud výjimečně zasáhnout právě a pouze v případech, které jsou vyjmenovány v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
51. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
52. Na podkladě obviněnými uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněných.
IV.
Důvodnost dovolání
53. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněný L. K. ml. na podkladě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) brojí proti výroku o vině , tedy pokud byl uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku. Námitky proti výroku o trestu obviněný neuplatňuje.
54. Nejvyšší soud dále z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněný L. K. st. na podkladě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) brojí proti výroku o vině , tedy pokud byl uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku. Jakkoliv uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá ve všech výrocích, proti výroku o trestu žádné námitky neuplatňuje.
55. Konečně Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněný J. K. na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (ačkoliv dovolání podal stejně jako ostatní obvinění až pod 1. 1. 2022) brojí jak proti výroku o vině , tedy pokud byl uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, tak tak proti výroku o trestu .
56. Hned úvodem je třeba konstatovat, že ačkoliv obvinění ve svém dovolání uplatňují toliko dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (resp. jim odpovídající důvod podle již novelizovaného znění trestního řádu), je tyto dovolací důvody nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022.
57. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je totiž naplněn v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) .
58. Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněnými uplatněné dovolací důvody se mají vztahovat také k odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu, a že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání, měli obvinění napadnout podle písm. m) citovaného ustanovení v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však k této vadě všech tří dovolání obviněných nepřihlížel a napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. , ačkoliv to obvinění výslovně nenamítli.
59. Nejvyšší soud dále konstatuje, že řada námitek obviněných představuje opakování obhajoby, kterou obvinění uplatňovali i v předchozích stádiích trestního řízení. K tomuto jejich postoji včetně jejich odůvodnění popsaných výše v tomto usnesení pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že pokud je dovolání obviněných založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
K dovolacímu důvodu podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř.
60. Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkami, které obvinění uplatnili v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, resp. námitkami, které J. K. uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v již neúčinném znění, které však lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. S ohledem na provázanost námitek jednotlivých obviněných Nejvyšší soud podává k námitkám týkajícím se tohoto dovolacího důvodu společné odůvodnění.
61. Dovolací argumentaci obviněných směřující k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) lze s určitou mírou zjednodušení shrnout tak, že obvinění polemizují s provedeným hodnocením důkazů a dovolávají se zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy podle nich vyšly ze svědecké výpovědi poškozené, která usiluje o to obviněnému L. K. ml. uškodit a znemožnit mu styk s jeho synem. Obvinění namítají neprovedení či nezohlednění navržených důkazů a kritizují procesní pochybení nalézacího soudu při výslechu svědkyně V.
62. Nejvyšší soud na tomto místě uvádí, že námitkami skutkové a procesní povahy jsou ty námitky, kterými obvinění (z hlediska výroku o vině) ve své podstatě zpochybňují jednak rozsah dokazování z pohledu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., jednak způsob hodnocení provedených důkazů soudy a jejich soulad s výslednými skutkovými zjištěními, tedy pokud rozporují ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou však čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obvinění snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé zásadní (skutkové) okolnosti, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku či na jiné nesprávné hmotněprávní posouzení), pak se nachází jak mimo rámec dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. h) tr. ř., tak mimo rámec dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
63. Je v minulosti opakovaně připuštěnou skutečností vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího přezkumu, že v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu je jeho zásah do skutkových zjištění nižších soudů možný v případě některých vad důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Jedná se jednak o tzv. opomenuté důkazy , kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tedy pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování a dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení (případ tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
64. S ohledem na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. účinnou od 1. 1. 2022 je možné obviněným uplatněné námitky skutkové a procesní povahy projednat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Tento nově formulovaný dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
65. Je však třeba zdůraznit, že uvedená novela ničeho nezměnila na podstatě a východiscích dovolacího řízení, tedy že dovolací řízení na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) je určeno k nápravě nejzávažnějších vad dokazování a dovolání nemůže spočívat pouze na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Nadále platí, že skutkový stav lze při rozhodování o odvolání hodnotit zásadně pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souladu s ustanoveními hmotného práva. Přitom je třeba vycházet ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního řízení a vyjádřeného ve výroku rozsudku.
66. Obvinění v této trestní věci předmětem své dovolací argumentace učinili všechny tři shora uvedené kategorie vad důkazního řízení, tedy námitky tzv. opomenutých důkazů, námitku důkazu získaného procesně nepřípustným způsobem , a konečně námitku zjevného rozporu (dříve extrémního nesouladu) mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy.
67. Pokud jde o námitku opomenutých důkazů , obvinění konkrétně namítají, že se soudy nevypořádaly s informacemi vzešlými z výslechu svědkyň P. a D. K. Dále kritizují, že soudy nenechaly vypracovat „psychologický posudek“ týkající se věrohodnosti poškozené, a konečně, že soudy neprovedly výslech zasahujících policistů Š. a V. a svědkyň P. a P.
68. Pokud obviněný uplatnil v rámci dovolání námitku tzv. opomenutých důkazů, pak lze této námitce poznamenat, že soudy žádné důkazní návrhy obviněných nepřehlédly a buďto jim vyhověly (výslech P. a D. K.), nebo se naopak s těmito důkazními návrhy náležitým způsobem vypořádaly a řádně vysvětlily, proč jim není nutné vyhovět (ostatní důkazní návrhy).
69. Pokud jde o svědkyně P. a D. K., obě byly dne 30. 11. 2021 u hlavního líčení vyslechnuty. Hlavního líčení se účastnili i všichni obvinění spolu se svými obhájci, kteří na výpověď svědkyň mohli reagovat, přičemž z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že tak i učinili. V odsuzujícím rozsudku se nalézací soud o výslechu těchto svědkyň zmiňuje v bodě 4. odůvodnění in fine, když uvádí, že tyto svědkyně vypovídaly k osobám obviněných. Nejvyšší soud konstatuje, že nalézací soud nepochybil, jestliže v odůvodnění svého rozhodnutí svědecké výpovědi těchto svědkyň podrobněji nehodnotil – pro rozhodnutí o tom, jak se skutek odehrál, a tedy o vině obviněného L. K. ml. (kterou tento obviněný zpochybňuje) je totiž výpověď obou svědkyň irelevantní.
70. S návrhem obviněných na vypracování znaleckého posudku týkajícího se věrohodnosti poškozené se vypořádal odvolací soud v bodě 12. odůvodnění in fine. S odkazem na rozhodnutí č. 12/1987 – II. Sb. rozh. tr. správně konstatoval, že znalec - psycholog není oprávněn vyjadřovat se k otázce, zda výpověď svědka je věrohodná či nikoliv. Takové hodnocení přísluší soudu, který je povinen postupovat dle §2 odst. 6 tr. ř. Nalézací soud proto nepochybil, když netestoval věrohodnost výpovědi poškozené znaleckým posudkem z odvětví psychologie.
71. Důkazní návrhy na výslechy svědkyň P. a P. odvolací soud odmítl, neboť všichni obvinění i státní zástupce souhlasili s přečtením úředních záznamů o vysvětlení, které tyto svědkyně podaly v přípravném řízení, přičemž po přečtení úředních záznamů nedošlo ke změně důkazní situace, která by vyžadovala svědkyni k jakékoliv okolnosti znovu vyslechnout (viz bod 9. odůvodnění usnesení).
72. Obviněný L. K. st. dále v dovolání namítal, že nebyly v hlavním líčení vyslechnuti zasahující policisté Š. a V. Taktéž u těchto svědků platí, že v hlavním líčení byl za souhlasu všech obviněných a státního zástupce čten protokol o jejich výslechu z přípravného řízení. Ani zde nedošlo po přečtení protokolů k takové změně důkazní situace, která by si vyžádala zasahující policisty v hlavním líčení znovu vyslechnout. O tom, že nebudou zasahující policisté znovu vyslechnutí, se v odůvodnění nezmiňuje ani nalézací, ani odvolací soud, důvod je však prostý – na rozdíl od svědkyň P. a P. opakovaný výslech zasahujících policistů v průběhu řízení nikdo (ani L. K. st.) nenavrhoval.
73. Za daných okolností tak odmítnutím shora uvedených důkazních návrhů na doplnění dokazování nemohlo být porušeno právo obviněných na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nejvyšší soud tedy uzavírá, že namítanou vadu opomenutých důkazů v projednávané věci neshledal.
74. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného L. K. st., že výpověď svědkyně V. je pro rozpor s §158 odst. 6 tr. ř. nepoužitelná, neboť v rámci výslechu této svědkyně v hlavním líčení jí byl předestřen obsah vysvětlení, které podala v přípravném řízení. Nejvyšší soud připouští, že k tomuto pochybení v nalézacím řízení skutečně došlo, jak však správně uvedl odvolací soud, toto předestření se týkalo toliko části, kdy svědkyně v podaném vysvětlení označovala obviněného jako nějakého přisluhovače. Odpověď svědkyně na otázku, jak to myslela, je z důvodu §158 odst. 6 tr. ř. nepoužitelná jako důkaz v této trestní věci, má však, jak správně odvolací soud konstatoval, zcela nulovou důkazní potenci. Nejvyšší soud neshledal, že by předseda senátu kladl svědkyni otázky sugestivním způsobem, jak se snaží naznačit obviněný L. K. st.
75. Konečně Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitkám obviněných, kteří poukazovali na zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy.
76. V tomto ohledu je nejprve nutno, jakkoliv v obecné rovině, konstatovat, že dokazování provedené nalézacím soudem bylo v této trestní věci provedeno nejen v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř., ale že také následně nalézací soud podle §2 odst. 6 tr. ř. zjištěný skutkový stav věci hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. To zřetelně vyplývá zejména z bodů 9. až 10. rozsudku nalézacího soudu, pokud jde o skutkovou stránku věci, respektive z bodů 13. až 16. tohoto rozsudku, pokud jde o právní stránku věci. Rozsudek nalézacího soudu je tak v tomto ohledu v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud pak ve svém rozhodnutí k odvolání obviněného napadený rozsudek řádně přezkoumal a vypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami, což vyplývá zejména z bodů 7. až 12. rozsudku odvolacího soudu. Podle Nejvyššího soudu se tak soudy dostatečně a srozumitelně vypořádaly se všemi podstatnými argumenty obviněných, přičemž z odůvodnění obou rozhodnutí nevyplývá, že by soudy rozhodly na podkladě jakýchkoliv důkazně nepodložených domněnek. Naopak je zřejmé, na základě jakých úvah podložených provedenými důkazy učinily rozhodná skutková zjištění a současně vyvrátily skutkovou verzi obviněných.
77. Naproti tomu dovolací argumentace obviněných je dílem založena na selektivním hodnocení jednotlivých provedených důkazů s jejich interpretací tak, aby tyto důkazy a skutečnosti z nich vyplývající vyznívaly ve prospěch obviněných, dílem je jejich dovolací argumentace ignorováním dalších skutečností vyplývajících z dokazování. Takovýto přístup obviněných k hodnocení důkazní situace je však zcela v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., podle kterého orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i ve svém souhrnu.
78. Zjevný (judikaturou dříve označovaný jako extrémní) rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
79. Jakkoliv obvinění v dovolání formálně namítají, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jejich konkrétní námitky představují prostou polemiku s hodnocením důkazů, s níž se již dostatečně vypořádaly soudy obou stupňů. Skutková zjištění, která učinil nalézací soud a s nimiž se odvolací soud ztotožnil, jednoznačně mají podklad v provedeném dokazování. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal žádný, natož zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
80. Toliko nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že námitky obviněných nejsou opodstatněné ani věcně, k čemuž se níže stručně vyjádří.
81. Obvinění zpochybňují, že by L. K. ml. vyhrožoval poškozené se zbraní. V tomto ohledu podle nich soudy vycházely pouze z osamoceného tvrzení nevěrohodné poškozené. K tomu Nejvyšší soud ve shodě se státní zástupkyní uvádí, že poškozená věrohodně popsala násilné jednání obviněných, které se stupňovalo od přesvědčování až po násilné tahání do vozidla, včetně verbálního i nonverbálního vyhrožování pěstmi, včetně ukazování teleskopického obušku a slovy, že ji obviněný L. K. ml. zpřeláme nohy. O shora uvedeném svědčí nejen výpověď poškozené, ale také výpovědi ostatních svědkyň a kamerové záznamy. I z těchto záznamů (jichž se obvinění dovolávají jakožto důkazu ve svůj prospěch) je patrno, že incident nebyl klidný, ale že obvinění na poškozenou nabíhali a gestikulovali na ni, kdy poškozená se pohybovala proti zdi a nemohla odejít, neboť její roční dítě držel obviněný J. K. Je pravdou, že obušek viděla patrně pouze poškozená, odvolací soud se však její věrohodností zabýval v bodě 10. odůvodnění, a došel k závěru, že její výpověď nelze hodnotit jako nekonzistentní a úmyslně škodící. Skutečnost, že se poškozená nezmínila o výhrůžkách násilím ani policistům, kteří řešili první incident, ani v následně podaném trestním oznámení, a tuto okolnost doplnila až později, sama o sobě nečiní výpověď poškozené nevěrohodnou. K zamlčení této okolnosti mohl poškozenou vést mj. právě strach z obviněných.
82. Jestliže tedy soudy uvěřily poškozené, která konzistentně popsala celý incident, když její výpověď koresponduje s výpověďmi dalších svědků a s kamerovými záznamy, navíc za situace, kdy předmětný obušek byl následně o obviněného L. K. ml. zajištěn, v žádném případě nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.
83. Obvinění akcentují výpověď zasahujících policistů, kteří vypověděli, že po příjezdu na místo incidentu nebyl na poškozené patrný strach a že si nestěžovala na žádné násilí, zcela však pomíjí výpovědi svědkyň V. a P., které vypověděly, že poškozená měla z obviněných zjevný strach, vzlykala a křičela, že s nimi nikam nechce (jak je patrno z bodu 9. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Opět, jestliže soud uvěřil výpovědi těchto svědkyň (které na rozdíl od zasahujících policistů byly svědky celého incidentu), v žádném případě nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů.
84. S námitkou obviněných, že svědkyně P. (pracující v obchodě s obuví) nemohla mít přehled o incidentu, neboť incident nemohla z výlohy dobře vidět, se vypořádal odvolací soud na str. 8 usnesení, když uvedl, že svědkyně P. vypovídala pouze k tomu, co viděla a slyšela otevřenými dveřmi obchodu s obuví (z kamerového záznamu je přitom patrné, že otevřela a zajistila před uzavřením v 8:30, mohla tedy pozorovat a slyšet celý incident. Navíc neměla žádný důvod vypovídat proti obviněným křivě. Poslední jmenované platí i o svědkyni V. Ta měla sice částečně zakrytý výhled korunou stromu, nikoliv však po celou dobu incidentu.
85. Rozporuje-li obviněný L. K. ml. závěr nalézacího soudu, že policie byla přivolána z důvodu násilí a nátlaku, pak k tomu Nejvyšší soud uvádí, že tato okolnost nemá pro posouzení viny obviněných žádnou relevanci. Krom toho nedává smysl, aby svědkové volali policii, kdyby měli pocit, že se jedná o poklidnou výměnu názorů bez známek agrese a vyhrůžek.
86. Konečně k incidentu v azylovém domě Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění podané odvolacím soudem na str. 9 usnesení. Svědkyně Š. se patrně zmýlila, když tvrdila, že usnesení o předběžném opatření obdržela při incidentu v azylovém domě od obviněného L. K. ml., to však samo o sobě nečiní zbytek její svědecké výpovědi nevěrohodným či dokonce procesně nepoužitelným.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
87. Obviněný L. K. ml. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) zpochybnil naplnění objektivní a subjektivní stránky přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku. Ohledně subjektivní stránky namítá, že nebyl řádně seznámen s usnesením soudu o předběžném opatření, které mu zakazuje přibližovat se k poškozené, když dostatečné seznámení s předmětným usnesením z dosud provedeného dokazování nevyplývá. Dále ohledně objektivní stránky namítá, že jeho jednání postrádá znak závažnosti či opakovanosti ve smyslu §337 odst. 2 tr. zákoníku.
88. Pokud jde o argumentaci týkající se nedostatečného seznámení s předmětným usnesením, pak se opět jedná o skutkovou námitku , která se míjí s jakýmkoliv dovolacím důvodem, nevygraduje-li do zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, což se však v projednávané věci nestalo. Soudy došly k jednoznačnému závěru, že obviněný byl při prvním incidentu s usnesením o předběžném opatření a s jeho obsahem seznámen jednak poškozenou, a jednak policistou Š., jak vypověděli oba zasahující policisté. Soudy vyšly také z procesně použitelné výpovědi obviněného z přípravného řízení, kde sám doznal, že mu bylo usnesení o předběžném opatření známo, neboť jej poškozená při incidentu ukazovala policistům, kteří jej nahlas četli.
89. Námitku obviněného týkající se absence znaku závažnosti či opakovanosti jeho jednání pak pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit lze, Nejvyšší soud ji však shledal věcně neopodstatněnou.
90. Jak na to správně poukázala státní zástupkyně, „ (z)ávažné nebo opakované jednání směřující ke zmaření vykázání nebo předběžného opatření soudu musí být charakterizováno především tím, že je splněna podmínka vážného zásahu do institutů vykázání podle §44 až 47 zák. o policii nebo předběžného opatření soudu podle §400 a násl. z. ř. s., a to bezprostředně do podstaty účelu sledovaného těmito instituty, jímž je zamezení nebezpečnému útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti (podle úpravy v zákoně o policii) či ohrožení života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti (podle úpravy v občanském soudním řádu, jež jsou takřka zcela identické - v zásadních rysech jde o útoky, které by bylo možno podřadit zájmům chráněným podle prvních tří hlav zvláštní části trestního zákoníku). Například tedy intenzívnější fyzické nebo slovní napadení osoby nebo osob, v jejichž prospěch jsou tato opatření určena, a to takovým způsobem, že bude vyvolána u této osoby nebo osob důvodná obava z ohrožení zájmů uvedených v §44 odst. 1 zák. o policii a §400 a násl. z. ř. s.“ (RŮŽIČKA, Miroslav. §337 Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. In: DRAŠTÍK, Antonín a kol. Trestní zákoník: Komentář. Wolters Kluwer)
91. V projednávané věci obviněný záměrně kontaktoval v azylovém domě poškozenou, a to v doprovodu svého bratra a otce poté, co se pár hodin předtím společně dopustili vůči obviněné trestného činu vydírání, kdy přistoupil do bezprostřední blízkosti poškozené, jí vzal z jejích rukou syna a dále setrvával v její blízkosti, ačkoliv byl srozuměn s vykonatelným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8, které mu ukládalo zdržet se setkávání s poškozenou. Nejvyšší soud je toho názoru, že obviněný shora popsaným jednáním bezprostředně zasáhl do podstaty účelu předběžného opatření. Jednání obviněného bylo zcela vědomé a směřovalo ke zmaření rozhodnutí o předběžném opatření. Nejvyšší soud tedy nepochybuje o tom, že obviněný svým jednáním naplnil znak závažnosti jednání, a tedy naplnil objektivní stránku přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 trestního zákoníku. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že se poškozená na recepci azylového domu dostavila dobrovolně.
92. Obviněný J. K. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku jemu vytýkaného zločinu. Tvrdí, že nevěděl, že jde s bratrem působit na poškozenou , svou roli popisuje jako roli jakéhosi mediátora sporu, který se staral o dítě do doby, než se jeho rodiče domluví.
93. Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že ačkoliv obviněný zpochybňuje své zavinění (což je námitka právní a pod uplatněný dovolací důvod formálně podřaditelná), fakticky zpochybňuje skutkové závěry, k nimž došly nižší soudy. Jak přitom již Nejvyšší soud vyložil výše, důvod pro zásah do skutkových zjištění v projednávané věci neshledal. Ve své podstatě jsou přitom uvedené námitky obviněného do značné míry výhradami týkajícími se formy jeho součinnosti na páchané trestné činnosti, tedy zpochybněním jeho spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku.
94. Podle §23 tr. zákoníku platí, že byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama.
95. Vyjde-li Nejvyšší soud ze soudy zjištěného a ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku popsaného skutkového stavu, zjišťuje, že všichni obvinění jednali ve shodě s cílem, aby k nim poškozená nasedla do auta. Obviněný J. K. držel dítě poškozené, slovně neustále poškozenou urážel a současně povzbuzoval oba obviněné L. K.. Obviněný J. K. se podílel na nátlaku směřujícího proti poškozené, aby s nimi odcestovala, byť držel nezletilého a fyzicky poškozenou do vozidla netahal. Nicméně držením nezletilého, kterého tak měl v moci, působil také na poškozenou, která nemohla jakýmkoliv způsobem z místa odejít bez svého syna.
96. Jestliže nalézací soud (bod 15. odůvodnění rozsudku) i odvolací soud (bod 12. odůvodnění usnesení) za shora popsané situace došly k závěru, že incidentu pod bodem I. skutkové věty se všichni tři obvinění dopustili ve spolupachatelství, Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje a na jejich argumentaci plně odkazuje. V tomto směru Nejvyšší soud zdůrazňuje nalézacím soudem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 7 Tdo 729/2005, publikované pod č. 11/2006 Sb. rozh. tr., podle něhož pro závěr o spolupachatelství v rámci projednávané trestné činnosti, tj. se znakem, že je čin spáchán nejméně se dvěma osobami, totiž není rozhodující, zda každý ze zúčastněných užil násilí či výhrůžek násilí, neboť pachatelem je i ten, kdo na místě činu už jen svou přítomnosti zesiluje účinek výhružek násilí, jež pronášejí ostatní spolupachatelé.
97. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že obviněný svým jednáním, kdy se zapojil na místě činu do realizace společného úmyslu spoluobviněných, naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. V případě obviněného tedy nemohl soud uvažovat o užití zásady subsidiarity trestní represe ve spojení s principem ultima ratio, neboť čin dosáhl dostatečné společenské škodlivosti a nijak se nevymykal běžně se vyskytujícím trestným činům podřaditelným pod příslušnou skutkovou podstatu (srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012). Tento závěr je platný pro všechny obviněné, kteří se aplikace zásady subsidiarity trestní represe domáhali.
98. Okolnost, že poškozená v průběhu incidentu nežádala, aby jí J. K. vrátil syna, nemá na právní kvalifikaci jednání obviněných žádný vliv.
99. Obviněný dále ve svém dovolání uplatnil námitky proti uloženému trestu odnětí svobody o výměře 30 měsíců (tedy ve výměře shodné s obviněným L. K. st.), který s ohledem na své údajně pouze marginální přispění k trestnému činu považuje za nepřiměřeně přísný.
100. K takto pojaté argumentaci Nejvyšší soud uvádí, že v rámci obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 označený písmenem h)] je možné přezkoumávat výrok o trestu jen ve zcela specifických případech, a sice v případě jiných vad, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Dovolací argumentace obviněného směřující proti výroku o trestu se proto nachází mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
101. Mimo shora vymezené případy lze proti výroku o trestu brojit toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ten je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií pro ukládání trestu (§39 až §42 tr. zákoníku), a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného či naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
102. Takováto situace (uložení nepřípustného druhu trestu, či trestu ve výměře mimo trestní sazbu) v projednávané věci zjevně nenastala, ostatně to netvrdí ani obviněný. Zásah Nejvyššího soudu není namístě ani z titulu trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
103. Dovolací argumentace obviněného J. K. směřující proti výroku o trestu se tedy míjí s uplatněným dovolacím důvodem a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
104. Stejně jako J. K. uplatnil námitky proti svému zavinění L. K. st. I on však své zavinění zpochybňuje toliko prostřednictvím rozporování zjištěného skutkového stavu (tvrdí, že je nelogické, aby se obviněným během hodinu a čtvrt trvajícího incidentu nepodařilo poškozenou do auta zavléct). Taková argumentace obviněného se míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
105. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že část námitek obviněných se míjí s uplatněnými i jinými dovolacími důvody. Námitky, které bylo možné pod uplatněné dovolací důvody podřadit, Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
106. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovoláních všech tří obviněných rozhodl shodně způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
107. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání.
108. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2022
|
JUDr. Aleš Kolář
|
|
předseda senátu
|